Čestmír Strakatý

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 65 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR S Petrem Cífkou jsme tentokrát probrali úpadek komiksového žánru, filmy o Donaldu Trumpovi a Zuzaně Čaputové, Amerikánku, pokračování Beetlejuice nebo Anoru. Shodli jsme se na tom, že na druhého Jokera s podtitulem Folie à Deux se bude vzpomínat jako na ukázku vzdoru proti studiovému Hollywoodu, která ale dokázala během 138 minut pohřbít miliardovou značku kombinací naprosto povrchního psychologického dramatu s meganudným muzikálem, kde se ani netančí, ani neudivuje muzikálovou ekvilibristikou. Je to jako kdyby někdo, kdo upřímně nenávidí komiksové filmy, byl nucený natočit komiksový film a vůbec přitom nereflektoval podstatu žánru. Nesmiřitelně se naše názory rozešly v případě dalších dvou univerz, resp. Deadpoola & Wolverine a Venoma 3. Podle mě, pokud jsou komiksové filmy mrtvé, tak je prvně jmenovaný snímek trapným tancem na jejich hrobě, který jsme si nezasloužili. Petra bavil, místy dokonce tak, že se smál, což se stává zřídkakdy, tituloval mě proto škarohlídem, starým fotrem a bílým privilegovaným mužem. Jeho nesouhlas pak ještě zesílil, když jsem za zábavnou komiksovou jednohubku označil Venoma 3. Zaznělo ale i několik dalších invektiv, nutno podotknout, že nejen na moji adresu, a jedno politické doporučení. Bylo to zkrátka velmi svérázné povídání jako vždy.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Nejsem chytřejší než ten nahoře, a ani nemám větší fantazii než on, říká herečka Tatiana Dyková s tím, že nikdy neměla vysněné role. Věřila, že má-li něco přijít, tak se to stane. Stalo se, že dnes patří k nejobsazovanějším českým herečkám. Postupně se doslova propracovala k tomu, že si toho nenakládá zdaleka tolik jako před deseti lety a ze spoluprací si vybírá ty, které ji vnitřně chytnou. Jednou z takových byla postava Zdeny Mašínové starší ve filmu Bratři, díky které si položila spoustu otázek i uvědomila, jak těžké chvíle dokázala manželka popraveného protinacistického odbojáře zvládnout. Právě možnost vtáhnout diváka do pocitů a emocí pramenících z mezních situací, aniž by je nutně musel prožít, považuje za podstatnou devízu umění, nepřenositelnou prostřednictví dat a informací. Přísun všemožných zpráv si vědomě reguluje, přínosem pro ni nejsou ani recenze, protože se často omezují jen na procenta a osobní výpady typu: Tohle už jsme viděli, takže Dyková nepřekvapila. Spoustu „blbin“ ale taky natočila, to nepopírá. Otevřeně jsme mluvili i o její vážné nemoci, stovce lží, která o ní byla napsaná, stavu současné tuzemské kinematografie, o tom, jak oslovuje boha nebo s kým by nešla na pivo.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Kdo se nedokáže srovnat s neúspěchem, neměl by chodit do politiky, má jasno exministr pro místní rozvoj a taky bývalý vicepremiér pro digitalizaci Ivan Bartoš, který začátkem listopadu skončí po téměř 15 letech i ve vedení Pirátů. Z politiky ale neodchází, pořád chce věci měnit k lepšímu a věří, že s novým předsednictvem se strana konsoliduje a stane konstruktivní opozicí, kterou před vstupem do vlády preferovalo v předvolebních průzkumech 17 % lidí. Dnes je jich sotva 6 %, přesto Bartoš tří let strávených v pětikoalici nelituje a je přesvědčený, že on i jeho straničtí kolegové mají na kontě řadu úspěchů. Maximum udělal i pro digitalizaci stavebního řízení a do poslední chvíle věřil, že k jejímu spuštění dojde v požadovaném termínu. Premiérovo odvolání, které v reakci na průtahy následovalo, nijak nezpochybňuje, „megadivný“ byl způsob, jakým to Petr Fiala udělal. Prakticky ho z resortu „vykopl po telefonu“. Podle Bartoše tak není divu, jak ostře se Piráti vymezili. Na přímou otázku, jestli byli ve vládě svědky korupce, teď odpovídá navzdory předchozím pirátským výrokům o kmotrech, že ne. Otevřeně jsem se ho ptal i na to, jestli byly jeho názory vůbec slučitelné s vládní politikou, kdo je jeho favoritem na předsedu strany, jestli bude příští rok kandidovat do Sněmovny nebo s čím do voleb Piráti půjdou a jestli si dokáže představit, že by byli znovu součástí vlády na podobném půdorysu, jako je ta aktuální.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 52 MIN. JEN ⁠NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Stále platí, že Donald Trump je vizionář, říká publicista Michael Durčák, který se USA dlouhodobě věnuje. Vystihl totiž něco, co nikdo jiný z (nejen) amerických politiků. Platí to dnes stejně tak jako v roce 2016. Má zároveň velké štěstí, že poslední roky nebyl v Bílém domě, protože by na tom USA o moc lépe nebyly. Proč si tedy Michael Durčák myslí, že prezidentkou se stane Kamala Harris? Jakou roli hraje podpora od celebrit? A co Trumpova vlastní slova? To vše se dozvíte v rozhovoru.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 61 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Doteďka jsem řezal do jiných lidí, teď řežu do sebe, říká chirurg Tomáš Šebek, který ze sebe na pomyslný operační stůl vyklopil úplně všechno. Nezdráhá se titulovat jako pitomec, protože z některých svých chyb se nepoučil a několikrát je zopakoval. Věří, že když se se svou nedokonalostí nebude tajit, usnadní druhým si ji taky připustit. A hlavně rozboří mýtus mediálně známé ikony. O svých profesních i lidských selháních mluví velmi otevřeně. Situace, kdy nezvládl roli manžela nebo otce, nezřídka pramení z dětství, jakkoli se na to nechce vymlouvat. Ve své původní rodině, které už dnes není součástí, i když se snaží, aby jeho rodiče měli aspoň důstojné stáří, nepoznal partnerský ani výchovný vzorec, ke kterým by se mohl vztahovat. Zažíval násilí a alkoholismus a přišlo mu to normální. Nezastírá ani to, že coby lékař věnující se klinické praxi má svůj hřbitov. Začalo se mu líp dýchat, když si to připustil a když přestal brát zodpovědnost za své pacienty. Vědomě musel přistoupit i k práci se svou sebelítostí a sebenenávistí, které ho dohnaly až k sebevražedným myšlenkám. Zpětně přiznává, že od toho, aby si sáhl na život, ho dělil jen krok. Totální zoufalství si „naordinoval“ i svými nevěrami, díky kterým si uvědomil, o co všechno může přijít. Kdy vzdal boj s celoživotní závislostí své matky a jaký má vztah s otcem? Co považuje za nejtěžší moment v životě doktora? Jak vnímá feminizaci medicíny nebo jak by se podle něj mělo změnit zdravotnictví? I tom jsme s Tomášem Šebkem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 54 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Nechápu, jak náš gaučový člověk může říct, že je unavený z války na Ukrajině, říká zahraniční zpravodaj Martin Dorazín. Připouští, že každého to nemusí bavit. Pokud se nechce zajímat, tak ať to nedělá a přepne na jiný kanál s reality show z ostrova nahatých lidí. Ale cítit se unavený? Z toho se mu chce zvracet. Za mimořádně krátkozraké považuje také poukazovat na to, že vláda vynakládá na pomoc Ukrajině moc peněz. My jsme válku nevyprovokovali, neseme náklady Putinovy politiky a účet je třeba poslat do Kremlu. Sám v okupované zemi působí bezmála tři roky, nejdéle ze všech českých novinářů. Pobývat přímo tam je pro něj důležité, ví díky tomu, čím běžní Ukrajinci prochází, a zná jejich skutečné problémy. Zpočátku ho jejich příběhy doháněly až k slzám, postupně se s tím naučil žít. Zvykl si i na to, že v Oděse nad přístavem, kde bydlí, létají poslední dobou rakety čím dál častěji. I jejich sledování na mobilu se pro něj stalo rutinou, znervóznit ho ale dokážou pořád. Hrůzostrašné je to zejména v noci, kdy se po půlnoci vypne pouliční osvětlení a zvuk se rozléhá nočním tichem. Ještě horší jsou ale drony, u kterých často ani není poznat, jestli jsou ukrajinské, nebo ruské. Přesto chce zůstat a být v centru dění, i s vědomím toho, že to nebude na měsíce, ale zřejmě roky. Jaká je podle něj budoucnost Ukrajiny a jak se za uplynulé dekády změnila, existuje „osa zla“, má vůbec smysl v Rusku budovat opozici a je na místě používat přívlastek Putinovo Rusko? I tom jsme s Martinem Dorazínem mluvili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Jsem strašně zklamaný ze světa, říká zpěvák, hudebník, herec a taky režisér Jordan Haj. Je naštvaný na Čechy, jak jim je všechno jedno, jen když jsou nakrmení. Stejně tak se zlobí na svoje spolužáky, se kterými v izraelské Akku vyrůstal a kteří teď mají jasnou odpověď na to, co s Gazou – všechny je potřeba vyvraždit. Když se proti tomu ohradil, nařkli ho z podpory terorismu a počtům mrtvých Palestinců, které byly odpovědí Izraele na loňský teroristický útok Hamásu, odmítli uvěřit. Říká, že protipalestinské nálady podporují i tamní média. Lpět na tom, jaké stanovisko k zemi kdysi zaujala Česká republika, by podle něj neměla ani naše vláda. Je potřeba pracovat s tím, co se děje teď, ne co se kdysi domluvilo. A evidentní je, že Benjamin Netanjahu je ztělesněním zla, stejně jako Trump nebo Babiš. Nechápe, že tohle zlo přetavené do jakéhosi pragmatismu dokážeme akceptovat, a i když niterně velmi pozitivní člověk, začíná si připouštět, že to s námi nedopadne dobře. Myslel si, že humanismus je vlastní všem lidem. Léta třeba nevěřil rasistům, že jejich nenávist není jen póza. I tak si chce ale svoje ideály zachovat, jinak by totiž neměl důvod ráno vstát a fungovat. Proč přestal skrývat své arabské jméno? Kolik by dal za lék na alopecii? Co čeká od stěhování do Paříže a kdy ho se svou ženou Emmou Smetana plánují? Nebo jaké bylo spolurežírovat film s Janem Hřebejkem? I o tom jsme se s Jordanem Hosseinem Hajem bavili.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 63 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Musíte makat, makat, makat nad rámec všeho, je odpovědí investora Jana Veverky na to, jak se mu podařilo uspět v byznyse i splnit si sen stát se příslušníkem speciálních sil a účastnit se vojenských misí v Afghánistánu nebo Mali. To druhé přitom na prahu čtyřicítky, kdy měl auto s vlastním řidičem a několik nemovitostí v Česku i zahraničí, jejichž pohodlí mohl nerušeně užívat. Místo toho v sychravém únoru zalehal do kaluží, ze kterých tři dny pozoroval tmu v lese, trávil měsíce v kasárnách s o generaci mladšími kluky a veškeré úsilí směřoval k tomu, aby mohl bojovat po boku profesionálních vojáků. Se stejnou zarputilostí se vrhl i do pomoci Ukrajině. Je přesvědčený, že pokud se válka nezastaví na jejím území, budou Rusové škodit dál. Kdyby na to došlo, je připraven položit za Českou republiku život. I když dřív než ruská kulka, by pravděpodobně přišel provaz od Čechů. Mluvili jsme ale také o netaktických výrocích vládního koordinátora strategické komunikace Otakara Foltýna, důvěře v premiéra Petra Fialu nebo napětí ve vedení armády. Příčinu neshod mezi Janou Černochovou a Karlem Řehkou přičítá Veverka střetu eg. Říká, že náčelník generálního štábu ministryni obrany významně intelektuálně převyšuje a ona to nedává. A to je ve svých vyjádřeních vojensky zdvořilý.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 48 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Je to kauza, která hýbe hudebním světem. Rapper P. Diddy, vlastním jménem Sean Combs, se dostal do středu nebývalého skandálu. Socioložku a moderátorku pořadu o rapu Annu Oravcovou to ale nepřekvapilo. Říká, že to vypovídá nejen o stavu rapové kultury, ale i společnosti. P. Diddy měl moc, pořádal neuvěřitelné párty, na které vozil prostituty, vše si natáčel a své hosty následně vydíral. Celá věc se týka velkých jmen, včetně třeba Justina Biebera. Jak je možné, že se to tak dlouho tajilo? Anna na to má odpověď. Ale mluvili jsme třeba i o tom, jak se vyvíjí texty, ve kterých se dřív (a do jisté míry do platí stále) běžně mluvilo o znásilnění, tedy jakoby mezi řádky. Je to výlet do světa, který má svá pravidla. A je taky třeba nebývale homofobní.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 58 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Tereza Kujová a Jan Studnička tvoří hned několik podcastů. Nabízelo by se říct, že primárně o zábavné historii, ale s ohledem na to, k jak otřesnému krveprolití a zvěrstvům napříč stoletími docházelo, preferují formulaci, že dělají historii zábavně. Jakkoli nenáročně to zní, netají se tím, že za každou epizodou jsou hodiny práce a bádání, což Honza s nadsázkou označuje jako parazitování na práci reálných historiků. Už vážněji pak sdílí svoje přesvědčení, že z hlediska informační nasycenosti a přesnosti svou tvorbou předčí většinu historických filmů a velkou část dokumentů. Faktem je, že za svou Hodinu dějepichu získali hned několik ocenění včetně toho pro nejlepší vzdělávací podcast. Úspěšný formát, který vznikal v redakci týdeníku Reflex, je už ale taky pár ní součástí minulosti. Zajímalo mě proč. Přiznávají, že narazili na limity. K vyčerpání přitom nedošlo u nich samotných, postihlo jejich spolupráci s mediálním domem. Dospěli k názoru, že fungovat můžou i bez média za zády, a stali se tak dalšími nezávislými tvůrci. Ptal jsem se jich ale i na to, jestli je pro ně přijatelné vtipkovat o holocaustu a proč patří téma nacismu dlouhodobě k nejpopulárnějším, jak je ovlivnil Marek Eben, co Tereza říká na stereotypizující nálepku potetované blondýny a mnohem počestnější negativní komentáře, které padají na její hlavu, nebo jaký bude jejich nový podcast HistoRIP. A mimo jiné jsem se dozvěděl, že Hitlerovy zásluhy na výstavně německých dálnic jsou mýtus.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA ⁠⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠ Sebedestrukce, smrt, vážná nemoc. Mluvit o tom všem a pak se smát, to se často nestává. Štěpán Kozub je ale fenomén a v tomto rozhovoru asi lidi poměrně překvapí. Velmi otevřeně mluví o tom, jak je vlastně svým způsobem připraven na smrt, že nepolevuje ve svých sebedestruktivních sklonech, a taky přiznává, že zažil výhrůžky smrtí a stalking. Přitom se umí sám sobě smát, stejně jako je připraven dělat si srandu z ostatních. V divadle naopak vyžaduje profesionalitu, jeho kolegové by neměli své problémy nosit na jeviště a zatěžovat jimi diváky. Je to hodně uvolněné povídání, které se ale dotýká podstatných věcí.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 67 MIN. JEN NA ⁠HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR⁠ Vladimír Dzuro o sobě říká, že je kluk z Buštěhradu, který se dostal až do newyorské centrály OSN, kterou opouštěl v roce 2023 jako šéf kanceláře Úřadu pro vnitřní záležitosti. Výš už to prakticky dotáhnout nemohl, a tak během svého třicetiletého působení v mezinárodní organizaci usilující o celosvětový mír a bezpečnost viděl leccos. Zabýval se válečnými zločiny v bývalé Jugoslávii včetně těch nejděsivějších, za který bývá považován masakr na farmě Ovčara nedaleko chorvatského Vukovaru, kde bylo popraveno přes dvě stě civilistů. Nejhorší na odkrývání masového hrobu přitom podle Dzura nebyla rozkládající se těla, ale setkání s pozůstalými, kterým předával hromadu kostí a zapáchajícího oblečení s tím, že to je jejich blízký. Bezprostřední zkušenost má i se samotným fungováním Organizace spojených národů. Kromě toho, že vyšetřoval tzv. zločiny bílých límečků nebo sexuální zneužívání v mírových operacích, ke kterým pod vlajkou OSN dochází, má vhled i do toho, proč je jakákoli reforma Rady bezpečnosti, ke které na zářijovém Valném shromáždění vyzýval prezident Petr Pavel, politicky zablokovaná. S Vladimírem Dzurem jsme ale mluvili i o napjaté situaci na Blízkém východě, povinnosti Západu financovat Palestince, právu na lepší život, voličích Donalda Trumpa, neznalosti ministryně obrany Jany Černochové nebo o tom, co mu běželo hlavou, když mu na hlavu mířil kalašnikov stoupence Hizballáhu.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Nemůžeme si hrát, že jsme Holandsko nebo Dánsko, nejsme a nebudeme, myslí si spisovatel David Zábranský s tím, že geografie a historie České republiky nás nepředurčuje k plození zázraků. Podstatné je si to připustit a českou průměrnost až podprůměrnost dobře pojmout. Fakt, že se to neděje, považuje za chybu. Kultuře by prospělo přiznání, že nemůže být tak dobrá jako jinde. Tuzemská literatura podle něj nemá světu co dát, což přičítá nejen ztrátě její prestiže, ale taky neochotě autorů se pustit do něčeho, co by mohlo ohrozit grant, být odvážné, nebo dokonce sebedestruktivní. Když se podívá na umění kolem sebe, často žádné riziko nevidí. Jen projekty vytvořené z dotací Evropské unie, nebo někoho, kdo přijde a vysype tuny peněz. Jemu se přitom, když slyší v souvislosti s uměním slovo projekt, trochu otvírá nůž v kapse. Tvořit „řemeslným způsobem“ odmítá. Při psaní své nové knihy Jů a Hele riskoval záměrně. Na jejích stránkách mimo jiné přirovnává Marie Kondo k Hitlerovi nebo v jedné větě spojuje Pornhub a Heideggera. Nebát se vydat román o krizi středního věku i nevyžádanou příručku pro český literární provoz, jak text charakterizuje anotace, mu dovolil předchozí trénink. V souvislosti se svojí někdejší podporou Miloše Zemana si toho o sobě vyslechl dost na to, aby byl dostatečně obouchaný. Důrazně odmítá, že by za jeho politickým přesvědčením bylo volání po pozornosti, jistý druh fackovitosti možná. Každopádně potřebu sypat si se za něj popel na hlavu nemá. Byl to život a v konečném důsledku Zemanovo funkční období žádné drama nebylo. Mluvili jsme ale i o Athénách, kde část roku žije, o financování kultury, pozvánkách do „slušné společnosti“ nebo opakujících se „debilitách“ v recenzích.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 28 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR Devatenáctiletá Lurdes Gloria Manuel bývá označovaná za naději české atletiky. Sama si tak nepřipadá, přestože je juniorskou mistryní světa v běhu na 400 metrů, od medaile na mistrovství Evropy dospělých ji dělily setiny a Českou republiku reprezentovala i na letošních olympijských hrách v Paříži. Doteď běhala spíš pro radost, neřešila stravovací ani spánkový režim a pro příští rok si za cíl dala odmaturovat. Pak bude zvažovat co dál. Zpátky se přitom rodačka z Ostravy držet nemusí nejen díky svým sportovním výkonům, ale i tomu, že mluví pěti jazyky. Její tatínek pochází z Angoly a maminka z Ruska, na což občas někdo nevybíravým způsobem upozorní v online komentářích. V Táboře, kde studuje obchodní akademii a trénuje, se to neděje. Místní už ji znají a, jak sama říká, jsou na ni hodní. Stěžovat si nemůže ani na tréninkové zázemí třicetitisícového jihočeského města. Za mnohem důležitější než to, jestli stadion stojí vedle školy, považuje lidi. Vždycky je to o nich a o tom, jestli potkáte ty správné. Jsem rád, že já jsem měl možnost potkat právě Lurdes Glorii Manuel a natočit s ní pro Vás rozhovor.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR V důsledku hromadného přijímání uprchlíků, kteří v roce 2014 začali ve velkém přicházet do Německa, se země potýká s velkým problémem, který stále narůstá. Podle reportérky Markéty Kutilové tam sílí hlas nemalé skupiny lidí, kteří chtějí prosadit právo šaría a politicky i nábožensky ovládnout Starý kontinent. Při pohledu na některá města ve Velké Británii, Francii nebo ve zmiňovaném Německu je patrné, že se islámským radikálům krůček po krůčku daří obsazovat radnice a dostávat do vedení nejrůznějších institucí. Vědí, že čas hraje pro ně, nepřemýšlí totiž v horizontu příštích pár let, ale generací. Kutilová je přesvědčená, že se jedná o vývoj, který těžko někdo zvrátí, protože většina ze čtvrtmilionu migrantů, kteří do Evropy každoročně míří, pochází z islámských zemí. Děje se to bez jakékoli kontroly nad tím, kdo přichází, odkud a proč. Na řecko-makedonské hranici na vlastní oči viděla stovky roztrhaných pasů, protože začínat nový život je s novou identitou o poznání snazší. Zvlášť pro ty, kteří byli členy radikálních organizací, nebo kmenů. Mladí muži často tvrdí, že jsou nezletilí, aby mohli využít výhod azylu a tzv. slučování rodin, což dostihlo třeba Švédsko, kde o svém věku lhalo 60 % žadatelů. Vyloučeno není ani to, že tisíce kilometrů od Islámského státu potká oběť na ulici znovu svého trýznitele. Programy tzv. deradikalizace přitom ve státech, které je zavedly, vykazují pouze 10 až 15% úspěšnost. Co by pomohlo situaci zlepšit? Kudy vede cesta z tzv. černé Afriky, kdo se na ni vydává a kolik stojí? Jaká je pozice Hizballáhu a jak jeho působení vnímají samotní Libanonci? Jak to vypadá v největším syrském detenčním táboře? Nebo podle čeho si vybírá témata svých reportáží a pociťuje vůbec ještě strach? I na to jsem se reportérky Markéty Kutilové ptal.