Už od devadesátých let, kdy objevil potenciál například v kapelách Chaozz nebo Lunetic, je Martin Červinka nejznámějším hledačem hudebních talentů v Česku. V dalším díle (NE)BLÁZNI nicméně připomíná, že i on udělal několik chyb – nechal si například proklouznout mezi prsty začínající kapelu Kryštof.
Sotva dospěla, nastoupila do činohry pražského Národního divadla, kde působí dvacet let. Patří mezi tamní hvězdy, ale filmoví a televizní diváci ji donedávna téměř neznali. Před kamerou větší roli nedostala, což změnil až režisér Bohdan Sláma.
Rosťa Novák mladší umí v rozhovorech překvapit. Takto například hovoří o dnešních mladých lidech na prahu dospělosti: „Jakmile se při pracovním pohovoru někdo nejdřív zeptá na to, kolik bude mít volna, pak kolik dostane peněz, a teprve potom, jaký je obsah práce, tak...“
V dalším díle (NE)BLÁZNI vypráví kulturní antropolog a hlavně muzikant Ventolin o klíčových momentech, které jej proslavily. Mimo jiné o účasti v televizním AZ-kvízu, kde se téměř nezmohl na slovo, dokonce ani nepochopil soutěžní pravidla: „Ocitl jsem se tam víceméně omylem, každopádně od té doby mě neznámí lidé začali zdravit například v lese.“
Tohle nebylo v plánu, chudák pes! Pětiletá border kolie jménem Corey je nejspíš držitelem bizarního světového rekordu, se svým majitelem Slávkem Králem už projela osmadvacet zemí stopem. Oba teď přišli i do (NE)BLÁZNI, kde Slávek Král otevřeně vypráví o chvílích, kdy svojí Corey na cestě litoval.
Těsně před premiérou filmu Bratři se opět řeší zavádějící otázka: „Byli Mašínové spíše hrdinové, anebo vrazi?“ Dostávají ji všichni aktéři: režisér, scenárista i herci. Vesměs vysvětlují, že se na ni nedá odpovědět, protože nejde o černobílý příběh. V dalším díle (NE)BLÁZNI to však jeden z nich nevydrží a vyjádří se jasně. „Kdybych si opravdu musel vybrat jen z těchto dvou možností, tak jsou to hrdinové,“ říká třicetiletý herec Adam Ernest.
Dnes už se to nestává moc často, v průměru jednou měsíčně: „Čau Hoggy,“ zakřičí na něj někdo cizí na ulici. Ne, že by to dalšímu hostu (NE)BLÁZNI vyloženě vadilo, ale stejně za takovým fanouškem zajde, podá mu ruku a řekne: „Ahoj, já jsem Petr.“
V posledních letech, hlavně po velkém úspěchu dvou desek Vladimíra Mišíka, patří mezi v nejžádanější hudební producenty v Česku. “S Vláďou pomalu začínáme spolupracovat i na desce třetí. Na koncertování se necítí, ale když pracujeme ve studiu na jediné písni, pořád zpívá skvěle,” říká hudebník a zároveň advokát Petr Ostrouchov v dalším díle (NE)BLÁZNI.
I po několika týdnech ho naplňuje štěstím mistrovský titul fotbalové Sparty: „Taky jsme se na něj načekali!“ V dalším díle (NE)BLÁZNI se dvaatřicetiletý písničkář Pokáč zajímavě vrací do doby, kdy se Sparta stala mistrem posledně, což bylo před devíti lety. Tehdy studoval ČVUT a na jeho koncerty chodívala jenom hrstka prvních fanoušků.
Jedním z důležitých témat Nejvyšší karty, jak se jmenuje nový román spisovatelky Petry Hůlové, je stárnutí žen. Hlavní hrdinka si nedlouho po padesátce uvědomuje, že je její mládí pryč, s ním i krása, sexuální přitažlivost, a že se tím život zásadně mění.
V nezvykle otevřenou zpověď se hned zkraje stočí další díl (NE)BLÁZNI s Terezií Kovalovou. Violoncellistka dokonce v jednu chvíli neudrží slzy - to když vypráví, proč se její první sólová deska bude jmenovat Zinka. Když před pár lety letěla Terezie s kolegyní Vladivojnou na turné po Spojených státech, přidal se výborný kytarista Petr Uvíra. „A můj dlouhodobý problém spočíval v tom, že si sice umím dobře popovídat se známým, ale když jsem se ocitla mezi více lidmi, a navíc neznámými, byla to pro mě úzkostná situace. Podle toho jsem se taky chovala; nepřiměřeně.“
Do studia (NE)BLÁZNI vtrhl živel, nesmírně energická, vtipná a upovídaná herečka Zuzana Zlatohlávková. Ve vzduchu nejprve visela otázka, jestli jí k nakažlivě dobré náladě nepomohl nějaký stimulant s euforickými účinky, například kokain, který šňupe coby moderátorka v seriálu „Dobré ráno, Brno“. Ale nikoliv
Trojnásobná babička, která peče vnoučatům dokonalé žloutkové věnečky? Ano, to souhlasí. U mikrofonu (NE)BLÁZNI ovšem podala cukrářka Mirka van Gils Slavíková pozoruhodně mladistvý, energický výkon a mnohokrát v rozhovoru překvapila.
Neobvykle otevřenou zpověď nabízí další díl (NE)BLÁZNI s kytaristou a manželem zpěvačky Ewy Farné, třiatřicetiletým Martinem Chobotem.
Před jedenácti lety nevěděla co sama se sebou, tak si doma v Mikulově sbalila kufr a odletěla hlídat děti do USA. Tam od té doby žije, ale děti už nehlídá, aktuálně je z ní nejžádanější česká fotografka. Například právě v těchto týdnech fotí v Austinu a Atlantě obrovskou kampaň pro společnost Meta, několikrát ročně se pracovně schází se světoznámými celebritami.
Jen na platformě Spotify si ho poslechne jeden a čtvrt milionu posluchačů měsíčně, což mezi českými muzikanty nemá obdoby. Čtyřiadvacetiletého Redzeda v tomto ohledu poráží pouze Antonín Dvořák.
Do studia přijel za deště na svém skútru: „Jsem celoroční jezdec, navíc mám na plexiskle stěrač,“ vysvětluje devětapadesátiletý herec Miroslav Hanuš v dalším díle (NE)BLÁZNI.
Do studia přišel rovnou z Hematologické kliniky v Praze na Vinohradech, kterou už třiadvacátým rokem vede: „Náš obor se za tu dobu neskutečně vyvinul,“ říká lékař, horolezec, a nově taky spisovatel Tomáš Kozák.
Do kin vstupuje film o životě a kariéře jednoho z nejlepších a zároveň nejvyšších fotbalistů v české historii. Podtitul má „Příběh obyčejného kluka“ a jeho protagonista Jan Koller je dalším hostem (NE)BLÁZNI.
Obrovského úspěchu v červenci dosáhl český ultracyklista Daniel Polman. Tři dny slavil se stovkami svých fanoušků, a potom zjistil, že vlastně nevyhrál: „Upřímně řečeno se dodnes nedokážu srovnat s tím,“ říká v dalším (NE)BLÁZNI, „že se ze mě pořadatel snaží dělat podvodníka, který během závodu přijímal nepovolenou podporu, ta křivda ukrutně bolí.“