Studio N

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Když jsem byl malý, rodiče se báli, že jsem schizofrenní. Brzo mi bude padesát let a nechovám se úplně běžně. Naštěstí pracuju v oboru, kde je to tolerováno,“ říká ve Studiu N spisovatel Patrik Hartl. V rozhovoru s Filipem Titlbachem přiznává, že má obavy ze samoty. „Mám rád pop. Zajímá mě, co zajímá hodně lidí. Když něco fascinuje hodně lidí, fascinuje to i mě. Já se totiž bojím, že zůstanu sám. Nechci zůstat nepochopen. Nechci být nemilován, chci být v tom veřejném prostoru společně s ostatními. Čím je jich víc, tím jsem šťastnější,“ popisuje. Aktuálně se podle svých slov obává, že není dobrý manžel. „Když se objektivně podívám na to, jak pracuju, kolik energie dávám do psaní a vymýšlení, a kolik energie zbývá mojí ženě doma, musím říct, že na sebe nejsem pyšný a jsem nešťastný. Vidím, že na ni zbývají zbytky mé energie,“ říká otevřeně autor nové knihy Manželství. „Ve mně je tak moc lásky, že nevím, co s ní. Spoustu jí dávám ženě a dětem, ale oni už ji nechtějí, jsou jí přežraní, je toho na ně moc. Moje žena nevydrží moje neustálé návaly lásky,“ tvrdí. Být šťastný podle něj není normální stav. „Toho člověk musí nějak dosáhnout. Najít šťastné vazby s ostatními, najít spokojenost sebe sama v tom světě,“ říká Hartl ve Studiu N. „Mluvím o zdravých vazbách a pocitu, že je člověk užitečný, že ho společnost chce.“ Během rozhovoru se dostáváme k tomu, jak on sám prožívá vánoční svátky. „Baví mě, že si všichni hrají na to, že je svět hezčí než jindy. Mně nevadí, že Vánoce nejsou moc oduševnělé. Hlavně že je hezky, že to svítí a bliká,“ směje se. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Snažíme se žít šťastný život, ale proč bychom si měli myslet, že život má být šťastný? Jaké potíže si do života nepouštíme, přestože bychom měli? Co by mohlo znamenat přátelství, kdybychom o něm začali uvažovat trochu jinak? A v čem všem se mýlíme, když si vyprávíme o různých generacích? Novinářka Deníku N a autorka nové knihy Lidský rozměr Karolína Klinková vyzpovídala desítky světově uznávaných odbornic a odborníků, se kterými pátrá po povaze dnešního člověka. Ve Studiu N přinášíme nečekanou optiku na věci, které mnohdy považujeme za samozřejmé. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY STUDIA N V PLNÉ VERZI NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION. VÁŽÍME SI VAŠÍ PODPORY! Prezident Petr Pavel má za sebou svůj první velký vnitropolitický zápas. Šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ve Studiu N tvrdí, že v souboji o to, jak Andrej Babiš vyřeší svůj střet zájmů, obstál. „Myslím, že je to nejvíc, co kdy kdo Andreje Babiše přitlačil ke zdi. Vidím to i v jeho řeči těla – jak se před ním hrbí, nedívá se mu do očí, kouká dolů. Instituce prezidenta je jediná, ke které má Babiš úctu, protože se jednou vidí na Hradě. Proto není tak zahořklý,“ říká v podcastu. Co bude s Filipem Turkem, až ho přestanou bolet záda? Proč se v hnutí ANO rozpoutaly závody v servilitě? Jaké budou první kroky nové vlády? A jak Babiše znovu přijme Evropa? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ ZÁZNAM DEBATY NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Kremelské dezinformace už pronikají do umělé inteligence. „Rusům se daří vtisknout své narativy do AI chatbotů,“ upozorňuje Jakub Kalenský z Evropského centra excelence pro boj s hybridními hrozbami. „Některé akademické výzkumy ukázaly, že pokud se jich zeptáte na Ukrajinu, budou až ve třetině případů papouškovat ruskou propagandu, což je poměrně dramatické,“ říká.  Ve Studiu N live z Knihovny Václava Havla přináší nové poznatky o nenávistných projevech a dezinformacích také filozof jazyka Tomáš Koblížek z Akademie věd a právnička Monika Hanych z Ústavního soudu. Odborníci se shodují, že zatímco dezinformační narativy zůstávají stále podobné, zásadně se mění způsob jejich doručování. „Snaží se například ‚vyprat‘ informace. Je to stejný princip, jako když se perou špinavé peníze – snaží se zakrýt jejich původ. Hledají místní spolupracovníky, kteří budou šířit jejich lži. A vy pak konzumujete od českého človíčka na jeho telegramovém kanálu takzvané nezávislé informace. Už se ale nedozvíte, že tyto informace jsou totožné s materiály v patnácti různých jazycích a všechny vycházejí z ruského originálu,“ popisuje Kalenský. Nejlepší dezinformace je podle něj ta, která je vystavěná kolem zrnka pravdy: „S tím Rusové pracují vědomě už dekády. Je to propracované a systematické.“ Filozof jazyka Tomáš Koblížek doplňuje, že nemá rád označení „dezinformátor“. „Klidně ale používám pojem dezinformace, a to z praktického důvodu. Falešné informace, které lidé šíří, často sami považují za pravdivé – někdo je oklamal a oni jsou zčásti oběti. Když na ně začnete křičet, že jsou dezinformátoři nebo propagandisté, ztížíte si tím možnost s nimi komunikovat,“ poznamenává v debatě. Českému státu podle expertů chybí kvantitativní data. „Nevíme, kolik přesně kanálů Rusové kontrolují, kolik dezinformací denně vychrlí a kolik lidí tím denně zasáhnou,“ upozorňuje Kalenský. „O tom problému nemůže mluvit jen vláda, ale také neziskové organizace nebo média. Třeba na Ukrajině jsou velmi kreativní – tam o ruské propagandě mluví standup komici. Oslovují tím publikum, které já bych nikdy neoslovil. Humor je fantastická zbraň v boji proti propagandě,“ tvrdí. Jak dezinformacím čelit, aniž ohrozíme svobodu slova? V čem jsou dnešní nenávistné projevy sofistikovanější? A jak na ně dokážou reagovat policie a právo? Podívejte se na záznam celé debaty na herohero.co/studion

CELÝ DÍL NAJDETE NA https://herohero.co/studion A V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N https://denikn.cz/podcast-studio-n/ Dnešní Amerika je jiná, než jak si ji většina z nás pamatuje nebo představuje. Země je unavenější, napjatější a méně předvídatelná. Vztahy mezi lidmi se přiostřily, důvěra v instituce klesá a každodenní život prostupuje zvláštní neklid. Americká zpravodajka Jana Ciglerová přijela do Prahy pokřtít svou novou knihu Americký deník: Všechno je jinak. Při této příležitosti jsme zaplnili Rock Café na živém natáčení Studia N. Poslechněte si záznam a nechte se vtáhnout do reality dnešních Spojených států. Za dobu, co je Jana Ciglerová v Americe, sledovala obrovskou změnu téměř ve všem – v politice, společnosti, kultuře, ekonomice i mezilidských vztazích. „Lidé jsou naštvaní jako nikdy dřív. Nikdy v historii se neodehrály tak masivní protesty jako nyní proti Trumpovi,“ říká. Strach ve společnosti jde podle ní cítit v každodenním životě. „Řidič autobusu mi říkal, že dostali pokyn, že když někdo nechce zaplatit, mají to nechat být. Je to podle jeho slov bezpečnější, než kdyby se někdo naštval a zaútočil na něj nebo ho zastřelil,“ popisuje Ciglerová. Problém podle ní spočívá ve snadném přístupu ke zbraním. „Zbraně mezi lidmi bezpečí nepřinášejí. Je to naopak. Čím snadnější je k nim přístup, tím víc lidí je má. Zatímco u nás do někoho v naštvání strčíte nebo na něj zakřičíte, v Americe na sebe lidi rovnou vytáhnou bambitku. Stojíte ve frontě v obchodě, dojde k hádce a opakovaně se stává, že na sebe vytáhnou zbraň,“ vysvětluje. Ve Studiu N vypráví, v čem se liší její život v USA a v Česku. „Večer tam svoje děti nepustím ven. Když jsem vyprávěla svým americkým přátelům, že se můj syn vracel o půlnoci z Vltavské domů, což je asi kilometr, nevěřícně na mě zírali. Moje kamarádka Nancy zase málem odpadla, když jsem jí natočila video, jak kluci nasedají do vlaku v Řevnicích a sami odjíždějí. To je v dnešní Americe nepředstavitelné,“ doplňuje autorka knihy. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

CELÝ DÍL NAJDETE NA https://herohero.co/studion A V RÁMCI KLUBOVÉHO PŘEDPLATNÉHO DENÍKU N https://denikn.cz/podcast-studio-n/ „Pro některé své mladé kolegy jsem trochu úkaz, protože před padesáti lety nebyli na světě ani jejich rodiče. Pro mě je to potvrzení, jak rychle život utíká,“ říká ve Studiu N herečka Taťjana Medvecká, která oslavila půlstoletí v Národním divadle. „Uvnitř si připadám jako ta holka, která přišla před padesáti lety, jen jsem hodně jetá a mám vnoučata,“ směje se. Ve Studiu N otevírá také téma, o kterém jinak nerada mluví. „Je to moje třináctá komnata, kterou jsem otevřela jednou jedinkrát. Byla jsem za minulého režimu ve straně. Na škole mi nabídli členství a já jsem prostě byla strašnej srab. Tak moc jsem se vyděsila, že jsem neměla odvahu říct ne. Beru to jako selhání, protože mi nikdo nestál s kvérem u hlavy,“ říká otevřeně. „V okamžiku, kdy se mě na to paní profesorka zeptala, bylo to jako zásah bleskem – a já jsem věděla hned v ten moment, že tu sílu mít nebudu. Byli i tací, co tu odvahu měli, já ne,“ vzpomíná. V rozhovoru říká, že je pro ni důležité, aby byla v rovnováze sama se sebou a se svým svědomím. „Nejsem ze sebe nadšená, protože jsem tomu napomáhala. Neměla jsem odvahu říct: Proboha, proč máme hrát Kremelský orloj? Umění bylo a svým způsobem je i dnes služkou mocných. Dříve to byly tlaky ideologické, dnes jsou to tlaky ekonomické,“ tvrdí. Co říká na budoucího ministra kultury Oto Klempíře? Jak hodnotí společenskou situaci na Slovensku, kde má po obou rodičích kořeny? A proč si myslí, že mají Češi komplex malého národa? Podívejte se na celý rozhovor. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.

VŠECHNY EPIZODY V PLNÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Kubánci stále tančí tango s Fidelem Castrem, ale dnes už v rytmu blues – tedy v ponurosti, depresi a smutku. Duše národa je uplácaná do bezbarvé a beztvaré placky,“ popisuje atmosféru v zemi novinář Eduard Freisler. Karibský ostrov se potácí ve vleklých krizích. Ekonomika se zadrhává, zemi sužují rozsáhlé výpadky elektřiny a prudce také klesá počet turistů. „Režim teď opravdu nemá peníze, protože Venezuela se už deset let ekonomicky trápí, Rusko zabředlo ve válce s Ukrajinou a oni prakticky nemají odkud brát,“ říká ve Studiu N. Autor nové knihy Kubánské tango v rytmu blues říká, že situace v zemi je nejhorší za poslední desítky let. „Spousta lidí mi na jaře v ulicích Havany říkala, že za Fidela Castra bylo líp. Je to děsivé, protože Castro lidi popravoval, posílal do vězení a mučil je. Jeho diktatura byla ostrá a život těsný,“ připomíná. Současný režim je k vlastním obyvatelům ale také krutý. „Kubánský teror je hodně vynalézavý a podlý. Bavil jsem s lidmi, kteří skončili ve vězení a opravdu se tam už nikdy nechtějí vrátit. Na ulici vyšli zlomení,“ popisuje novinář. Ve Studiu N popisuje nástroje, kterými se režim snaží udržet u moci. Jedním ze způsobů, jak zastrašit své odpůrce, je povolání takzvaných brigád rychlého nasazení. „To jsou zarputilí castristé, určitě placení. Představte si je jako předvoj vojáků, takovou domobranu. Na vlastní kůži jsem zažil, co znamená takzvaná kampaň zapuzení, kterému čelila jedna z rodin, u které jsem byl. Před jejich dům přišlo kolem třiceti až čtyřiceti lidí, většinou starců a stařenek, a začali jim kolektivně hlasitě nadávat. U toho na obydlí házeli zkažená vejce, zkaženou zeleninu a zvířecí i lidské exkrementy. Ukazovali tím, kdo je tady odpad,“ vzpomíná v rozhovoru. Někteří lidé čelí ještě silnějšímu psychickému teroru. „Občas se k vašemu domu nahrne i dav o stovkách lidí. Nejvíc mě na tom mrazí ta řízená zuřivost. Ti lidé deset minut hulákají, jsou vulgární, chovají se jako chuligáni. A zničehonic se to utne, oni se rozejdou a vrátí se ke svým všedním starostem,“ říká Freisler. Jak dneska vnímají svou budoucnost mladí Kubánci a Kubánky? Proč se režimu stále daří držet u moci? Jakých omylů se vůči karibské zemi coby Západ dopouštíme? Vnímají obyvatelé Fidela Castra jako hrdinu, tyrana, nebo symbol už dávno ztracené éry? Jakou roli hraje Kuba v soupeření globálních mocností? A může se z té mizerie ještě dostat? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

CELÝ DÍL JE DOSTUPNÝ NA HEROHERO.CO/STUDION „Našimi castingy prošlo více známých osobností. Ne u všech jsme si ale byli jistí, že by hru nadřadili své skutečné roli v životě. Nikomu totiž nemůžeme slíbit, že si tam nezkazí kariéru,“ říká ve Studiu N režisér úspěšné reality show Zrádci Markus Krug.  V podcastu například popisuje, jak se tvůrci snaží zabránit prozrazení zrádců, když je štáb musí kvůli natáčení přemisťovat na Karlštejn. „Třikrát za noc se stane něco, čemu říkáme ‚elephant walk‘. Do chodby naběhne čtyřicet lidí, kteří dělají strašný bordel. Začnou bušit do všech dveří, bouchají do topení a pouští hlasitou hudbu. A třikrát se to opakuje právě proto, že zrádce musíme odvézt, přivézt a zároveň nikdo nesmí vědět, kterou noc jsme museli vytáhnout ještě někoho dalšího kvůli vydírání,“ odhaluje zákulisí natáčení režisér. Soutěžící zároveň netuší, kdo spí ve vedlejším pokoji, mají zakrytý výhled z oken a zákaz se jakkoliv hlasitě projevovat. „Hráči nikdy nevědí, jestli je ve vedlejším pokoji někdo z hráčů nebo ze štábu. Kdyby se pokusili porušit nastavená pravidla, mohlo by se jim stát, že promluví třeba na asistenta režie,“ zmiňuje Krug. Obsazení pokojů tvůrci navíc postupně prohazují a mění. „Je to psycho, protože musíme rozbíjet jakýkoliv systém. Některé věrné například v noci nabereme do auta a jen s nimi dvě hodiny jezdíme po okolí. Nikdy nesmíte dělat věci úplně stejně,“ říká režisér. Televizní soutěž je náročná nejen pro účinkující, ale i pro tvůrce. „Po druhé sérii jsem věděl, že se tímhle tempem oddělám. Měl jsem podezření na mrtvici, takže jsem odjel sanitkou a z nemocnice se vrátil rovnou zpátky na plac. S asistentem režie jsme tam pro takové případy měli připravené infuze,“ popisuje v rozhovoru Krug. Co nakonec rozhodne o tom, kdo dostane roli věrného a kdo úděl zrádce? Jak si vysvětluje schopnost úspěšné hráčky Mii obelhat všechny okolo? Co v televizi nevidíme? Existují krizové scénáře pro případ, že by se někdo prořekl? Chovají se soutěžící v Česku jinak než v jiných zemích? Nevysílá show do společnosti zprávu, že lhát se někdy vyplácí? A v čem bude jiná třetí série Zrádců? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY V CELÉ DÉLCE NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION I když takzvaná „křídová revoluce“ na Slovensku není revolucí ve smyslu politického převratu, premiér Robert Fico je z ní podle šéfredaktora Denníku N Matúše Kostolného nervózní. „Nápisy křídami vypadají na první pohled absolutně neškodně a banálně – jako by ničím nemohly pohnout. A přitom to vládě a lidem, kteří stále zůstávají jejími voliči, extrémně vadí. Je to totiž projev svobody: barevný, veselý, nenásilný a politický,“ říká ve Studiu N. Křídové nápisy se začaly šířit po celé zemi jako podpora studentovi gymnázia z Popradu, který touto formou kritizoval Roberta Fica a jejž policie následně odvedla na výslech. „To si umí představit všichni, že vašeho syna, vnuka nebo synovce přijde sebrat policie jen proto, že napsal politický nápis na chodník,“ vysvětluje Kostolný, proč se studentský protest přenesl na chodníky po celé zemi. „Podle mě si ani voliči Roberta Fica nepřejí, abychom žili ve státě, kde policisté buzerují studenty pro vyjádření názoru,“ říká šéfredaktor Denníku N. V rozhovoru se dostáváme také k jeho pohledu na výsledky českých sněmovních voleb. „Nepříjemným způsobem nás kopírujete. Myslím, že bychom vám uměli hodně pomoct, protože vás čekají těžké roky a my už jsme si tím částečně prošli. Zdá se mi, že v české debatě chybí velké části společnosti představivost, co všechno lidé jako pan Turek, Okamura nebo Babiš dokážou udělat. Ta představa, že se v Česku nemůže stát něco takového jako u nás na Slovensku, je podle mě velmi blízko tomu, aby se rozplynula,“ míní. Změna se podle něj v české politice děje v nejhorší možné chvíli. „To, co dělá Putin a Rusko v těchto týdnech na Ukrajině, ale i v Polsku nebo pobaltských zemích, je obrovské varování, že nekráčíme do dobrých časů. A být rozkývaný v takovém období je ještě větší riziko než běžně,“ říká v rozhovoru. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Český slavík má už řadu let mnohem blíže k televizním estrádám než k hudebním výročním cenám,“ říká ve Studiu N hudební publicista Pavel Klusák. Z ankety se podle něj stala vzrušující národní hra se slavnými podvody, kterou publikum sleduje ze setrvačnosti, nostalgie a zvědavosti, kdo svým názorem přetlačí ty druhé. „Možností, jak zjišťovat popularitu, dnes ale máme mnohem víc,“ tvrdí Klusák. „V televizní anketě se zas a znova umisťují ti, kteří debutovali před víc než třiceti lety, jako jsou Lucie Bílá, Chinaski nebo Kabát. Český slavík se týká jen určité skupiny, která má vůli, čas a náturu se této ankety zúčastnit, což zdaleka nejsou všichni konzumenti hudby.“ S nápadem jednou ročně oceňovat nejoblíbenější zpěváky a zpěvačky přišel na začátku šedesátých let Ladislav Smoljak. Vítězné příčky měly sloužit jako argument, aby byla nová hudba méně potlačovaná. „V době, kdy Slavík začínal, u nás nejenom že neexistovala podobná anketa, ale ani svobodné volby nebo ústav pro výzkum veřejného mínění – protože proč by komunisté chtěli zveřejňovat, co si myslí lidé… V prvních letech tedy velmi užitečně a jedinečně vyplňoval tuto mezeru,“ připomíná Klusák. Od roku 1969 až do pádu komunismu pak režim výsledky z politických důvodů falšoval. Dnes v otázce popularity Český slavík podle hudebního publicisty reflektuje jen část reality. „Mainstream se atomizoval víc než dřív. Máme jich několik. Vidím přinejmenším dva proudy: Ten konzervativnější, který je docela dobře reprezentovaný Českým slavíkem, a pak ten druhý, který se týká hiphoperů a jejž lze spočíst přes streamovací služby a internetové platformy. Kvantitativně to rozhodně lze za mainstream považovat,“ říká. V rozhovoru také apeluje, aby lidé nerezignovali na kontakt s tím, co se v hudbě aktuálně děje. „Nová tvorba je neustále překvapivá. Je to skutečný zdroj naděje, že na současnost se dá reagovat konstruktivně, nápaditě a bez přílišné temnoty. A i temné projekty jsou často velmi katarzní. Vyplácí se to. Být v kontaktu s lidmi, kteří tak dobře reagují na dnešek, je velká satisfakce,“ míní Klusák. Jak streamovací služby ovlivňují, co se nám bude líbit? Proč Spotify nedává všem hudebníkům stejné šance? Dá se popsat a pojmenovat český hudební vkus? A kdo dnes určuje, co se stane populárním? Podívejte se na celý rozhovor na herohero.co/studion

CELÝ ZÁZNAM DEBATY NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Na sociálních sítích si nadáváme, vyhrožujeme a o porozumění se už často ani nepokoušíme. Průzkumy ukazují, že nedůvěra, strach a frustrace v české společnosti rostou. Jak jsme se do této atmosféry dostali – a je vůbec možné z ní najít cestu ven? Filip Titlbach o tom mluvil na živém natáčení Studia N v Divadle X10 s trojicí žen, které se s konfliktem setkávají každý den, každá z jiné strany: s moderátorkou pořadu Máte slovo na České televizi Michaelou Jílkovou, zmocněnkyní vlády pro lidská práva Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou a investigativní reportérkou Deníku N Zdislavou Pokornou. Podívejte se na celý záznam debaty, která byla součástí oslav 17. listopadu Korzo Národní, které pořádá spolek Díky, že můžem. 👉🏼 herohero.co/studion

NA CELÝ ZÁZNAM DEBATY SE MŮŽETE PODÍVAT NA HEROHERO.CO/STUDION, SPOJTE SI SVŮJ ÚČET SE SPOTIFY NEBO DALŠÍMI PODCASTOVÝMI APLIKACEMI A POSLOUCHEJTE NEOMEZENĚ VŠECHNY EPIZODY STUDIA N V PLNÉ DÉLCE PŘÍMO NA NICH České festivaly začaly tlačit gastronomickou dramaturgii, nové podniky jsou ambicióznější kvalitu dnes umějí rozlišovat i běžní hosté. „Lidi už nechodí do první hospody, když jim začne kručet v břiše,“ říká ve Studiu N herec a tvůrce Gastromapy Lukáš Hejlík. Česko podle něj zažívá bezprecedentní vzestup kaváren: „To, co se tu stalo za poslední roky, je mohutné. Na světové kavárenské scéně jsme dominantní. Česká kavárna třeba často stojí – na rozdíl od italské, francouzské nebo rakouské – na výběrové kávě.“ Českou chuť podle Hejlíka formuje v dobrém i špatném nostalgie. „Polovina Čechů nejí kopr kvůli traumatu ze školní jídelny,“ tvrdí. První pokrm, který by dal ochutnat cizinci, by byla kulajda. „Je to moje nejoblíbenější české jídlo,“ říká. V podcastu mluvíme také o tom, jestli je kebab národní jídlo, jak podniky snášejí kritiku, co dal české gastronomii Zdeněk Pohlreich, proč se jídlo stalo nástrojem předvolební kampaně nebo jestli v Česku existuje kritická gastro žurnalistika. Podívejte se na záznam celého rozhovoru z Letní filmové školy v Uherském Hradišti na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY STUDIA N V PLNÉ VERZI NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION „Spousta lidí se se mnou v dětství nechtěla kamarádit. Nemohl jsem si tenkrát vybírat, a když se ke mně někdo nechoval hezky, musel jsem to překousnout, protože jsem byl rád, že mám aspoň nějakého kámoše,“ říká zpěvák a sportovec Ben Cristovao. Ve Studiu N otevřeně mluví o rasismu, kterému čelí od dětství až dodnes: „Jsem strašně omlácenej, tak strašně oprejskanej, že mám jenom radost z toho, že mě tu lidi berou. Nechtěl bych lidi štvát třeba tím, že tu budu kandidovat na prezidenta. Znám svoje místo.“ V podcastu mluvíme také o tom, proč se vydal na nebezpečnou cestu do Afriky mezi pytláky, kteří zabíjí kriticky ohrožené slony pralesní, jak se vyrovnává s pocity zklamání a neúspěchu a proč se jednou možná stane sochařem. Celou epizodu najdete na herohero.co/studion

„Umělá inteligence je nastavená tak, aby vám šla na ruku,“ popisuje psycholožka. „Dává dětem to, co jim reálný svět nabídnout neumí. Snadno tak propadnou umělé ideální představě, která na rozdíl od reality není komplikovaná. Běhá mi z toho mráz po zádech,“ říká v podcastu. Rodičům doporučuje, aby nad tím měli pevnou kontrolu. Dnešní rodiče své děti podle Bartákové vychovávají lépe než předchozí generace: „Velká část lidí to pořád dělá postaru, často dost hovadsky, ale roste skupina rodičů, kteří se snaží nejen slušně vychovávat, ale zároveň si s dětmi nepokazit vztah.“ Podle ní se výchova neobejde bez emocí, ale klíčem je je zvládat. „Nefackujte své děti – všechny výzkumy ukazují, že čím víc násilí, tím víc násilí. Chápu, že někdy uletí nervy, ale podstatné je nemít pocit, že to je efektivní cesta.“ Pomáhá i drobnost: „Někdy stačí jen odfrknout. Dítě se pak cítí vyslyšené. Když je mozek v nepohodě, slyší totiž jen samo sebe. Nechat ho ventilovat je způsob, jak s ním zůstat napojený. Celé díly Studia N najdete na platformě Herohero, na webu Deníku N jsou přístupné předplatitelům a předplatitelkám Klubu N. Bezplatné části zveřejňujeme v podcastových aplikacích Spotify, Apple Podcasts, Podbean či na YouTube. Sledovat nás můžete také na Instagramu.  

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Šéf ruské pravoslavné církve v Česku čelí závažným podezřením. Ukázaly se totiž jeho vazby na ruské tajné služby a skrytě pořízené záběry ho navíc usvědčují ze sexuálního obtěžování. Reportér Lukáš Prchal a novinářka Petra Procházková ve Studiu N popisují jeho pozoruhodnou cestu do Česka, napojení na maďarskou vládu i ruské oligarchy a příliš blízký vztah k bývalému asistentovi, který od něj za dramatických okolností utekl. Celý díl najdete na herohero.co/studion

CELÝ DÍL NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION, PŘIDEJTE SE KE STOVKÁM PODPOROVATELŮ STUDIA N A POSLOUCHEJTE PLNÉ VERZE VŠECH EPIZOD V této epizodě se Vítek Svoboda a Jana Ciglerová vrhají společně s Filipem Titlbachem do rozbouřené debaty o nejnovějším albu Taylor Swift. Zatímco americká zpravodajka Deníku N ho oceňuje jako odvážný hudební posun, kulturní novinář v něm vidí spíš drzé obchodní praktiky.  Přepískla to nejúspěšnější zpěvačka planety se ždímáním peněz, nebo vydala své nejotevřenější album? Připojte se s námi k diskuzi, která právě rezonuje hudebním průmyslem i sociálními sítěmi. „Myslím si, že je tematicky vyčerpaná. Není to kvalita, na kterou jsme zvyklí,“ říká Svoboda s tím, že za básnířku by ji po této desce neoznačil. „Ztratil jsem schopnost se u ní uvolnit a říct si, že je to autentické. Má to příliš promyšlené,“ tvrdí ve Studiu N. Ciglerová s ním nesouhlasí: „Je to nejotevřenější, nejupřímnější a nejspokojenější deska, kterou Taylor Swift kdy vydala. Je zároveň nejvíc sexy a mluví k současným problémům dneška,“ oponuje. Taylor Swift je dnes nejúspěšnější hudebnicí na planetě a album The Life of a Showgirl už teď v prodejích překonalo dosavadní rekordy. „Na cokoliv Taylor Swift sáhne, to promění ve zlato,“ říká Jana Ciglerová. „Spíš na co se podívá…“ komentuje ironicky Vítek Svoboda. Prodáváním desítek různých verzí té samé desky a vybíráním vstupného do kina za promítání videoklipu a písní s textem už podle něj překročila únosnou hranici byznysu. „Taylor Swift je hnaná když ne ziskem, tak přinejmenším úspěchem,“ tvrdí. Podle Ciglerové se naopak ukazuje, že po ní svět baží a ona jen nabízí to, po čem je poptávka. Je to pořád hudba, nebo už jen marketing? A co rozjitřená debata kolem ní vlastně říká o naší době? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

VŠECHNY EPIZODY NAJDETE V PLNÉ VERZI NA HEROHERO.CO/STUDION „Bojím se extremismu, který se převtělí do podoby souseda,“ říká ve Studiu N umělec a romský a LGBTQ aktivista David Tišer. „Menšinami to neskončí, na řadu přijde každý, kdo bude trochu vybočovat. Vždyť už jsme to zažili i tady.“ V rozhovoru kritizuje rasistické chování Filipa Turka i Romy, kteří se rozhodli ho podpořit. Mluví o tom, jak podle něj česká veřejnost reagovala na Turkovy výroky, jak se projevuje rasismus v nabídce hereckých rolí a proč má v České televizi u svého jména červený vykřičník. A také vysvětluje, proč na něj Češi často mluví anglicky. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

PODÍVEJTE SE NA CELOU EPIZODU NA HEROHERO.CO/STUDION „Andrej Babiš doufá, že Motoristé přijdou k rozumu a nominují místo Filipa Turka někoho jiného. Mezitím ale bobtná problém s Petrem Macinkou, který chce být ministrem životního prostředí,“ říká investigativní reportérka Deníku N Zdislava Pokorná. „Motoristé jsou nabubřelí a nechovají se racionálně. Tlačí na pilu a tím sami udržují Turkovu kauzu ve veřejném prostoru,“ tvrdí v rozhovoru. Ve Studiu N podrobně popisujeme, jak jsme se ke smazaným příspěvkům dostali, jak jsme je v redakci ověřovali a proč se nakonec rozhodl veřejně promluvit zdroj, který nám je poskytl. Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

STAŇTE SE PODPOROVATELI STUDIA N A SLEDUJTE CELÉ DÍLY NA HEROHERO.CO/STUDIO „Donald Trump prezentuje Nobelovu cenu míru jako něco, co mu náleží. Dělá z ní handl,“ říká americká zpravodajka Deníku N Jana Ciglerová. I když americký prezident v ocenění doufal, letos si je zasloužil někdo jiný: vůdkyně venezuelské opozice María Corina Machado, která se musí skrývat před Madurovým režimem na neznámém místě. Podle Ciglerové to může posílit Trumpovu ambici působit ještě více jako mírotvůrce a přinutit ho zásadněji řešit situaci na Ukrajině. Ve Studiu N rozebíráme také další plánovanou schůzku mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, kterou by mělo pořádat Maďarsko. „Orbán pro ně rozvine koberec a dá si na tom velmi záležet,“ říká zpravodajka. „Pro něj to hodně znamená, je to totiž zesílení jeho váženosti a autority na mezinárodní scéně.“ V současné době jsou maďarský premiér Orbán společně se slovenským předsedou vlády Ficem vnímáni v Evropské unii jako političtí outsideři – právě kvůli svým proruským postojům. „Viktor se bude tetelit na mezinárodním výsluní,“ myslí si Ciglerová. Co může prolomit schůzka amerického prezidenta s ruským diktátorem v Maďarsku? Vydrží Trumpem vyjednané příměří mezi Izraelem a Hamásem? A jak se daří Trumpovi řešit své problémy doma ve Spojených státech? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion

CELOU EPIZODU NAJDETE NA HEROHERO.CO/STUDION Statistiky sledující duševní zdraví Čechů a Češek ukazují varovná čísla. Namátkou: až čtyřicet procent deváťáků a deváťaček vykazuje známky střední až těžké deprese, čtvrt milionu dětí potřebuje odbornou pomoc s duševním zdravím a žádná ze sedmnácti psychiatrických nemocnic nenaplňuje kritéria kvality péče a dodržování lidských práv podle Světové zdravotnické organizace. Projekt Nevypusť duši proto přišel s koncepcí Odolné Česko, která navrhuje řadu systémových změn. Mají ale politici odvahu se do nich pustit? Ve Studiu N o tom mluví psychoterapeutka Barbora Pšenicová a neurovědkyně Marie Hájek Salomonová. „Máme data, která nám říkají, že víc než polovina dětí se netěší do školy. Že nedůvěřují vzdělávacímu systému. To je pro mě smutná zpráva. Děti nám tím říkají: není nám v tomto světě dobře. A od nás dospělých se očekává, že jim pomůžeme,“ interpretuje výsledky studií psychoterapeutka Pšenicová. Jedním z témat letošních voleb byl i přístup k inkluzi. Mnohé strany se netají tím, že by rády celý systém zrušily. Na to ve Studiu N reagovala neurovědkyně Salomonová: „Inkluzi musíme držet zuby nehty a musíme doufat, že to nakonec nebude tak hrozné, jak to v politických debatách vypadá. Inkluze nás posouvá do moderní společnosti, která lidi s hendikepem neodsouvá za brány institucí, ale naopak je nechává rozvíjet kvalitní život a dává jim možnost participovat ve společnosti.“ Co mohou v lidské psychice vyvolat události, jako jsou volby? Jak absorbovat velký objem negativních zpráv, které produkují dnešní krize? Co si myslí o snahách některých spolků omezit ve školách sexuální výchovu? A jak přesvědčit politiky, aby se okamžitě začali věnovat zhoršujícímu se duševnímu zdraví českých dětí a dospívajících? Podívejte se na celou epizodu na herohero.co/studion