TRHLINA

Proč má být cílem ekonomie 21. století kobliha? Proč musíme dekonstruovat neoklasický způsob ekonomického uvažování? A čím ho nahradit? S Janem Bittnerem, jedním z družstevníků nakladatelství IDEA a také ekonomem a analytikem Ministerstva práce a sociálních věcí, jsme mluvili o překladu knihy Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století od ekonomky Kate Raworth. Diskutovali jsme o tom, jaká dogmata a předpoklady ovládají ekonomii jako akademickou disciplínu i praxi, zejména v souvislosti s ideologií růstu, vnímáním racionality nebo rolí trhu. Kate Raworth přenastavuje a překresluje základní ekonomické koncepty. Snaží se nasměrovat ekonomii k cíli vytvořit udržitelnou společnost, kde mají všichni lidé důstojné podmínky k životu a zároveň společnost nepřekračuje únosné limity naší planety. 

Jakou výzvou jsou obrazy české fosilní infrastruktury a krajinného rozvratu pro současnou audiovizuální tvorbu? Je lépe estetizovat nebo deestetizovat? A nakolik je možné být v projektu, vznikajícím v dramaturgii veřejnoprávního média, nekompromisní? 20. Trhlina přináší rozhovor s novinářkou a filmařkou Apolenou Rychlíkovou a video-tvůrcem Vladimírem Turnerem, jejichž společná stylizovaná doku-esej Češi jsou výborní houbaři měla nedávno premiéru v cyklu Český žurnál České televize. Nejnovější techno-ironický počin Vladimíra Turnera, autora filmu o první akci Klimakempu Za uhelnou oponou (2018) a portrétu startu českých FFF Až budu velká, chci být naživu (2019), má chaplinovský název Modern Times a vy si jej můžete pustit zde. Existují pro oba tvůrce hranice mezi tvorbou a osobní angažovaností? Co vzkazují klimatickému hnutí?

Může radikální revoluční potenciál spočívat v představivosti? Anebo ve spánku? Klára Vlasáková, která vystudovala FAMU, a živí se jako dramaturgyně v České televizi a komentátorka pro Český rozhlas vydala letos knihu Praskliny.  V nich se velká bílá koule jednoho dne objeví na Farské louce a spustí ve společnosti vlny nečekaných reakcí. Koule sama přitom nic nedělá, ale díky její přítomnosti můžeme sledovat Klářiny postavy propadat se hlouběji do světa stiženého klimatickým rozvratem a zjistit, jakým způsobem na něj reagují manažeři velkých firem, lidé hledající mystické vysvětlení anebo členové rodiny, kteří jsou si díky její přítomnosti nějak blíž a zároveň dál.  Jak Klára sama o knize říká:  “Původně se Praskliny měly jmenovat Nemožnosti revolty, tenhle název jsem pro ně měla celkem dlouho. A už v těch nemožnostech je zjevný, že to nebude úplně nějaká řachanda a pozitivní kniha. Ale zrovna ten spánek, tam je vykreslený skoro až jako nějaký kolektivní nevědomí, protože spousta postav ve snech vidí něco podobnýho. V tý době, kdy jsem to psala, jsem hodně řešila, jak se vůbec stavíme ke spánku jako k něčemu, co je pro slabochy. Je známý, že Margaret Thatcherová taky spala málo, ministr Havlíček už nespí vůbec… V mojí knize je to ale úplně otočený, tam je to životodárná síla a třeba nejmladší postava Kristýna si z komatickýho spánku odnese důležitou znalost o světě nebo o tom, co se bude s ním dít dál.  Já si myslim, že to je i součást nějaký revolty, že si prostě člověk lehne a usne, v tom je podle mě skoro až revoluční potenciál.” 

Na začátku září roku 2020 náhle zemřel americký antropolog a anarchistický aktivista David Graeber.  O Graeberovi, jeho myšlenkách a širším kontextu anarchismu si povídají antropolog Bob Kuřík, který s Graeberem pořídil před 12 lety první český rozhovor, a environmentální sociolog Arnošt Novák. Bob Kuřík závěrem říká: "Cesta z klimatické a sociální krize tedy vede k rozbíjení velkých celků a spíše hledání diverzit. Rozbíjet velký business ve prospěch malopodnikatelů, rozbíjet velký plantáže ve prospěch malozemědělců, rozbíjet centralizovaná ohniska energetiky ve prospěch těch decentralizovaných. To je jeden z principů, který je všemu společný. Rozbíjení ale taky samozřejmě znamená otázku, jak se nově skládat. To je ten pluriverzální dekolonizační princip, jak se skládat skrze uznání rovnosti rozmanitých skupin lidí." Původní rozhovor Boba s Davidem Graeberem naleznete na webu Alarmu zde: https://a2larm.cz/2020/09/nase-civilizace-je-zalozena-na-forme-otroctvi-rika-anarchisticky-socialni-antropolog-david-graeber/

V posledním, osmém díle přinášíme reportáž Jakuba Orta o přímé akci Ende Gelände v Lužici a u Lipska z roku 2019. Německé doly, na které se aktivisté zaměřili, patří českému uhlobaronovi, na akci přijeli zahraniční účastníci nejen z Čech. Stejně jako Jakub Ort si i my klademe otázku, co kromě přímých akcí ještě dělat, jak zajistit spravedlivý přechod na udržitelnou energetiku? Na závěr přijde i jedna malá rada.
Reportáž pochází ze serveru a2alarm.cz a je dostupná zde:
 https://www.advojka.cz/archiv/2019/26/vzhuru-do-kretinskeho-dolu

V šestém díle Radek Kubala přináší pohled z Holandska, kde v roce 2018 došlo k masivní blokádě areálu na těžbu plynu. Všímá si dobrého přijetí místních a téměř harmonického průběhu celé akce.
I my se v rozhovoru pozastavíme nad tím, zda má ještě až příliš poklidná blokáda vůbec nějaký význam a jestli se účast na přímých akcích v boji za klimatickou spravedlnost může stát rutinou.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:
 https://denikreferendum.cz/clanek/28254-az-prilis-poklidna-blokada-tezby-plynu-na-severu-nizozemi


V pátém díle Josef Patočka si ve své reportáži o protestním táboře i blokádě z německého Porýní roku 2018 klade za cíl přinést jiný obraz hnutí, než jen dobrodružné historky o kličkování mezi policisty nebo přespávání na kolejích. V textu rozebírá inspirativní momenty sebeorganizace, péče a dobrovolné péče. I v rozhovoru jsme se zaměřili na chod a vnitřní uspořádání hnutí Limity jsme my!
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:
https://denikreferendum.cz/clanek/28554-kdyz-priroda-brani-sama-sebe-poznamky-z-blokady-koleji-mezi-dolem-a-elektrarnou


Ve čtvrtém díle se opět vrátíme k přímé akci Ende Gelände konající se v Německu, konkrétně v nejhlubším uhelném dole Evropy, v Hambachu na podzim v roce 2017.  V textu Radka Kubaly je věnována pozornost také policejním sborům a jejich zásahu při akci. Pustíme se do polemiky s tím, co je legální, co je legitimní a jaké mohou být správní i trestní následky přímé akce.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde: 
https://denikreferendum.cz/clanek/26449-z-dosud-nejvetsi-akce-ende-gelande-blokady-nejhlubsiho-dolu-v-evrope


Ve třetím díle si díky textu Barbory Bakošové můžete připomenout první český klimakemp v roce 2017. Reportáž mapuje pětidenní soustředění aktivistů a aktivistek vrcholící sestupem na dno dolu Bílina. V rozhovoru přineseme další vzpomínky na první takovou akci u nás a přiblížíme další okolnosti, za kterých vzniklo hnutí Limity jsme my!.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:
 https://denikreferendum.cz/clanek/25537-ceske-ende-gelande


V druhém díle si můžete poslechnout text Vandy Hořčíkové. Opět mapuje situaci v Německu na akci Ende Gelände v roce 2016, ale také přerod autorky ze sympatizující podporovatelky k přímé účastnici akce obsazení uhelného dolu. V tomto díle jsme si pro vás připravili slovníček pojmů bez kterých se při blokádě neobejdete a vysvětlíme kdo je to levicový extrémista.
Reportáž pochází ze serveru a2alarm.cz a je dostupná zde:  
https://a2larm.cz/2016/05/denicek-z-ende-gelande/

V prvním díle představíme text Kristiny Klosové, který přibližuje události německé Ende Gelände v roce 2015. Pobavíme se o tom, jak a proč o klimatickém aktivismu psát a co to může hnutí přinést.
Reportáž pochází ze serveru ceskápozice.lidovky.cz a je dostupná zde: 
https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/jak-obsadit-dul-aneb-vzpoura-proti-oteplovani.A150903_003719_pozice-tema_kasa


V sedmém díle se zaměříme na klimatický aktivismus v sousedním Polsku, konkrétně na druhý ročník polského klimakempu v roce 2019. Mikuláš Černík, který je autorem reportáže i spoluautorem tohoto podcastu v rozhovoru doplní další zajímavé informace z polského protifosilního a klimatického hnutí, které má tu vzácnou vlastnost, že propojuje jednotlivce i společenství zdánlivě neschopné spolupracovat.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde: 
https://denikreferendum.cz/clanek/29941-zablokovat-dul-pro-pravo-na-budoucnost-a-klimatickou-spravedlnost-

Společně za zdravou krajinu, Prší ale nevsakuje, pěstujem jen maracuje nebo Tůně a mokřady, ne betonové přehrady. To byla některá z hesel účastníků nedělní demonstrace Poslední kapka, kterou společnými silami připravilo 27 občanských spolků a iniciativ. A jaké momenty krize životního prostředí a dopadů extrémního sucha na půdu, lesy a vodohospodářství zástupci občanského hnutí měli na mysli? Jaké byly reakce účastníků pochodu pražským nábřežím až k sídlům Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství? Natočili jsme reportáž z místa konání demonstrace pro ty z vás, kdo společně s námi bojujete za co nejrychlejší a všem prospěšné řešení trhliny v klimatu a sami jste v prázdninovém období nezvládli přijet. „Posílají nás sázet stromy, zatímco umožňují vytěžení milionů kubíků dřeva. Posílají nás čistit potoky, ale plánují nesmyslné vybetonování desítek přehrad. Za minulý rok zrevitalizovali 19 km vodních toků, jenže tímhle tempem budeme potřebovat přes 1000 let k tomu, abychom současný nevyhovující stav napravili. Dílčí opatření už dávno nestačí! A právě proto požadujeme podporu udržitelného hospodaření a plán na funkční zadržování vody v krajině. Vyžadujeme bezodkladný a sociálně spravedlivý konec uhlí a dalších fosilních paliv a přechod na obnovitelné zdroje energie. Požadujeme, aby vláda přestala házet klacky pod nohy lidem, kteří už dnes udržitelnou praxi dělají, a naopak spolupracovala s experty. Všichni máme právo na důstojný život v mezích daných planetou. Nenechme se vyždímat!“ pronesli spoluorganizátoři akce Mikuláš Černík a Marika Volfová. Dále promluvili/y Jan Škoda ze spolku Za vodu pro lidi, Sestry v akci, agroekolog Radim Kotrba, organizátoři občanské iniciativy Klimatická žaloba, Honza Beránek za iniciativu Starostů proti přehradám, Vojta Veselý z Biostatku Valeč, Rodiče za klima Liberec reprezentovala Anna Kšírová a na závěr se s účastníky demonstrace rozloučil také skaut Vilém Řiháček. Speciální 14. díl podcastu Trhlina o první z klíčových letních událostí požadujících konec uhlí #TEĎ!

V dnešním díle vám členové a členky hnutí Limity jsme my prozradí, na jaké akce se můžete těšit v nadcházejících měsících. Řeknou vám také, co je motivuje k angažování v klimatickém hnutí. Povodně, eroze, sucho – takto se klimatická změna projevuje už dnes v české krajině, spolu se špatným zacházením s půdou a vodou. Reaguje na to demonstrace Za zdravou krajinu – přijďte na Malostranské náměstí 26. července, zve členka Marika. https://www.facebook.com/events/596239707692097 V srpnu se bude konat cyklojízda po severních Čechách, kterou vám představí Baška. Cyklojízda začne v Sokolově a povede 250 km, až do Ústí nad Labem. Cestou se budou pořádat diskuze a participativní workshopy s otázkou, jak by měly vypadat regiony po odklonu od uhlí. https://www.facebook.com/events/726821034810653 Řešení klimatické změny nepočká, proto Klára, Kateřina i Vinc zvou na Akční víkend v mosteckém uhelném regionu. Začíná ve čtvrtek večer 3. září, ale přijet můžete už 1. září pomoct stavět kemp. O víkendu proběhne velká demonstrace před elektrárnou Počerady, těšit se můžete i na doprovodný program. https://www.facebook.com/events/353769192274193

11. díl Trhliny jsme se rozhodli věnovat naší kamarádce, souputnici a spoluzakladatelce hnutí a také skvělé - nejen environmentální novinářce Kristině Klosové. Tento díl bude fungovat jako náhled na její práci a texty, které zůstávají podnětné a živé, třebaže k nim nové již nepřibývají. Kristina Klosová se narodila v roce 1994 a inspirována otcem, Čestmírem Klosem, ekologickým novinářem a matkou Ewou, členkou polské Solidarity a překladatelkou, se s velkým zájmem a péčí během krátkého života věnovala jak studované sociologii a environmentalistice na FSS Masarykovy univerzity v Brně, tak i novinářskému pohledu a reflexi aktivistických a autonomních snah napříč Evropou. Před rokem a deseti dny, 29. června, si ale vzala život, pod tíhou bipolární afektivní poruchy.  Plný text jejích reportáží, článků a rozhovorů najdete zde: https://acab.link/s/klos

Hostem dnešní Trhliny je izraelsko-americký režisér Yuval Orr, autor dokumentární série o nepodmíněném základním příjmu "Earn A Living" (v českém překladu “Na živobytí si vydělej”). Tu můžete volně shlédnout na internetu zatím v angličtině, francouzštině, němčině a holandštině  na odkazu: earn-a-living.com/ a Yuval na ní spolupracoval se svou kolegyní francouzskou filmovou producentkou Margaux Missika. Jeho práce byla nominovaná na několik mezinárodních filmových cen a jeho dokumenty se představily na filmových festivalech všude po světě, můžeme uvést například Jerusalem Film Festival, DOK.Leipzig, DocAviv a taky festival Jeden svět. Povídáme si spolu o různých příbězích zavedení základního příjmu, které ve svém dokumentu zobrazuje. Od života v izraelském kibucu, který jako svépomocná komunita vlastní datlové plantáže, z jejichž příjmů následně financuje život svých obyvatel. Nebo japonské epizodě věnované diskuzi o smrti z přepracování či keňských vesnic, které dostávají základní příjem jako formu rozvojové pomoci. A také stojí za zmínku kmen východních Čerokíů. Ti si díky rozhodnutí federální vlády mohli ve své rezervaci otevřít vlastní kasino a z výnosů si už od 80. let společně rozdělují nepodmíněný příjem. Série se ale vydává také do Francie nebo Nizozemí a dále se zamýšlí i nad tím, jaké dopady by měla případně postupující automatizace práce nebo nad tím, zda se nepodmíněný příjem dá financovat z autonomních kryptoměn. Může být nepodmíněný příjem nástrojem přerozdělování bohatství ve společnosti? A jak souvisí s problematikou daňových rájů? A v jakém z příběhů by chtěl žít sám Yuval? To všechno se dozvíte v Trhlině!

Proč je důležité  řešit každý environmentální problém současně s kolonialismem a kapitalismem?  Z jakého důvodu je cenné v environmentálním úsilí  naslouchat hlasům domorodých obyvatel? A co znamená pojem systémového léčení?  S aktivistkou Chihiro Geuzebroek, která vyrostla v Nizozemsku, a její kořeny zároveň sahají k domorodým komunitám v Bolívii, jsme se zamýšleli nad tím, jak spolu kapitalismus a kolonialismus souvisí a jaké jsou hlubší důvody odcizení se evropského člověka přírodnímu světu. Sama se ve svojí práci zabývá intersekcionalitou, tedy mnohonásobnou dikriminací, kde se dohromady propojují problémy rasismu, ukrajování práv žen, sociálních, sexuálních či domorodých menšin a poukazuje tak na to, že jedna spravedlnost neexistuje bez druhé.  Kromě toho, že je aktivní členkou holandského klimatického hnutí Code Rood a dalších kolektivů, působí jako vypravěčka, režisérka a skladatelka. Citlivě si tak všímá, jak mnoho naučených společenských vzorců chování v evropských společnostech je ve svém důsledku pro jiné obyvatele světa i planetární ekosystémy represivní: "Můj život je tak propletený s krádežemi půdy jiným, například výrobky v supermarketech nevyžadují, abychom vraceli přiměřený díl zpátky zemi a komunitě, která plodiny vypěstovala. Peníze vytvářejí kulturu nároků a odcizení, nikoli vztahy. A to není chyba mě jako jednotlivce, ale přijetí těchto falešných předpokladů není v pořádku, vytváří to odcizení. A to je práce systémového léčení." Cestu z klimatické nouze vidí v léčení hlubších kořenů celosvětové nespravedlnosti, v dekolonizaci a také docenění vzájemné rozdílnosti oproti směřování k předvídatelné, homogenní a předpřipravené společnosti. A na tom se může podle jejích slov každý z nás: " je důležité chodit na místa, kde jsi ty ten člověk, který je jiný. Pokud jsme vychováni ve společnosti, ve které patříme k normálu, máme méně zkušeností s tím, jaké to je, nezapadat. Jít do prostoru, kam nepatříte, vás může hodně naučit. Všichni totiž nějakým způsobem a v nějakém kontextu zapadáme a jindy jsme na okraji." 

Ustupuje napětí v globální krizové situaci anebo sílí? Má a měla se občanská společnost stavět vůči řešení pandemie jinak než při (ne)řešení klimatické nouze? Jsou protestní trhliny proti systému vládních opatření, výrazné v Německu či USA, legitimní? A jaké dopady má sociální izolace na různé sektory práce? Co za potíže odhalila a zviditelnila pro další, urgentní řešení? „Opakuje se teď, že pandemie ukázala, že vlastně není potřeba tolik pracovat. Já si ale vůbec nejsem jistá, jaká část společnosti si tohle mohla ,užít’; určitě se to netýká té kritické části populace, která dál do práce docházet musela, a zároveň hodně z těch, kteří mohli pracovat z domu, měli i péčové závazky. Zkracování pracovní doby ale považuji za zajímavě transformační element, který by měl potenciál komplexně proměnit jak společnost a ekonomiku, tak i mocenské vazby a na individuální úrovni by mohl dát lidem daleko větší autonomii nad jejich životy a zacházením s časem. Bohužel to je ale něco, co nejde zas tak dobře namodelovat a bude se o to muset svést i ohromný politický střet.“ Kateřina Smejkalová vystudovala politologii na Ruhr-Universität Bochum. Pracuje jako vědecká pracovnice think tanku Friedrich-Ebert Stiftung, publicistka a komentátorka, se zaměřením na politické a společenské dění, digitalizaci práce, technologie a genderové konflikty. Josef Patočka studuje politologii na Univerzitě Karlově, je redaktorem Deníku Referendum a působí v globálním hnutí za klimatickou spravedlnost. Stejně jako Kateřina Smejkalová přispěl například do kolektivní publikace Budoucnost (2020) a je překladatelem knihy Jeremyho Brechera Vzpoura proti zkáze (2019).

“Nestačí protestovat a apelovat na politiky, na to už je pozdě. Klimatické hnutí by mělo budovat vlastní sítě, aby, až dojde k nějakému kolapsu, fungovala vzájemná pomoc - nejen v našich malých komunitách, ale i ve čtvrtích, ve městech a na vesnicích. Musíme rozvíjet vztahy, které nejsou založené na konkurenci a soutěžení. S budoucími sociálními, ekonomickými nebo klimatickými krizemi se můžeme vypořádat jenom skrze kolektivní jednání, podobně jako jsme se vypořádali s pandemií. To znamená, že spolupráce a vzájemná pomoc, které Kropotkin před více než sto lety popisoval jako protiváhu k darwinistickému boji o život, jsou pro kolektivní přežití společnosti nejdůležitější.” Se sociologem a dlouhodobým členem ekologického a squaterského hnutí, Arnoštem Novákem, jsme se bavili o autonomní politice. Jaké jsou její formy? A jak se rozvíjela během koronavirové krize? Byla pandemie trhlinou v systému? A jak ji využít k rozvíjení jiných vztahů ve společnosti? Je řešení ekologické krize kompatibilní s dnešní formou státu? Jak se změnilo ekologické hnutí a jaká má být v době pandemie jeho strategie? A jakou roli má hrát věda?

Jakým způsobem si klasický filolog a historik Lubor Kysučan vykládá současnou krizi vyvolanou na jednu stranu koronavirovou pandemií, a na druhou stranu navíc podpořenou velikými nerovnostmi v celosvětové lidské společnosti a prohlubující se klimatické krizi? Jaké pandemie ve starověku postihly lidskou společnost? A co se z nich můžeme naučit?  Lubor Kysučan je docentem klasické filologie a historie a na katedře Environmentálních studií v Brně vyučuje předmět Etika starověkých civilizací. Zabývá se v něm otázkou, jaké vztahy měly lidské společnosti ke svému přírodnímu prostředí v hluboké minulosti a zda i ve starověku existovaly ekologické problémy. V porozumění starých mýtů, příběhů i dobových reálií nalezneme totiž mnoho paralel i s naší současností.