Judikatúra

Nutnou obranu si jako okolnost vylučující protiprávnost spojujeme především s trestním právem. Ale ona je samozřejmě důležitá též v rovině civilní, neboť s odpadnutím protiprávnosti odpadá též povinnost k náhradě škody. V tomto dílu si tak povídáme na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 611/2025 o předpokladech nutné obrany dle § 2905 OZ.A ještě připojujeme regulaci krajní nouze ze slovenského návrhu nového OZ, jak o něm mluvíme: (1) Kdo v krajní nouzi způsobí škodu, aby odvrátil od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí, je povinen ji nahradit.(2) Povinnost k náhradě nemá ten, kdo poškodil nebo zničil věc, která byla zdrojem nebezpečí, sám toto nebezpečí nevyvolal a nebezpečí nebylo možné odvrátit jinak. Pokud je zájem ohroženého ve srovnání s významem ohrožující věci nepodstatný, má ohrožený povinnost zásah strpět.(3) Použije-li ten, kdo odvrací škodu, k jejímu odvrácení věc náležející jinému, která sama není zdrojem nebezpečí, přičemž význam této věci je zjevně výrazně nižší ve srovnání se závažností újmy hrozící ohroženému a nebezpečí není možné odvrátit jinak, je vlastník věci povinen takové použití strpět. Právo ohroženého použít cizí věc nemá vliv na jeho povinnost k náhradě škody podle odstavce 1.(4) Překročí-li ohrožený meze krajní nouze z důvodu omluvitelného vzrušení mysli vyvolaného hrozícím nebezpečím, nejedná zaviněně.

Co když se někdo vydává za jiného a uzavře s nic netušícím partnerem smlouvu? Kdo je z ní zavázán, komu vznikají práva a povinnosti? Nejen na tyto otázky hledáme odpověď na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3134/2024 týkajícího se krádeže identity jedním z vězňů, který uzavřel smlouvu o zápůjčce za použití identifikačních údajů svého bývalého spoluvězně.

Dnes si povídáme o problematice spadající do podílového spoluvlastnictví: kdy dochází k tzv. nadužívání společné věci - když např. jeden ze dvou spoluvlastníků užívá celou věc a za jakých podmínek má druhý ze spoluvlastníků právo na vydání bezdůvodného obohacení. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2529/2024.

V dnešní epizodě se věnujeme rozhodnutí z oblasti dědického práva (NS 24 Cdo 2532/2024), které má však přesah i do práv věcných a práva bezdůvodného obohacení. Není to veselý poslech, protože od nás vůči tomuto rozhodnutí zaznívá opravdu velká kritika. Je na něm totiž špatně tolik věcí, až to bolí. Rozebíráme ho proto velmi důkladně.

V této epizodě si ukazujeme, jak poznat, která norma je kogentní (zda to v konkrétním případě § 20 odst. 2 zákona o advokacii zvládl Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 33 Cdo 3259/2024), rozlišujeme cílové a trvající závazky, bavíme se o odstoupení a též zabrousíme do úpravy bezdůvodného obohacení. A nakonec přijde i konverze.

Tentokrát se věnujeme problematice výkladu § 1050 odst. 2 OZ ve spojitosti s § 1045 odst. 2 OZ a § 65 katastrálního zákona - co se stalo k 1. 1. 2024 s vlastnictvím nemovitých věcí, u nichž byl v katastru nemovitostí nedostatečně identifikován vlastník. Jaké má postavení Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových? Jaké možnosti mají skuteční vlastníci? A co třetí osoby?

V jubilejním dílu si povídáme o různých aspektech soudní a soudcovské nezávislosti - o soudcovské samosprávě, jaký vliv má vnitřní hierarchie soudu (pozice předsedy soudu), o hodnocení výkonu soudce, o kárném řízení, o povinném vzdělávání, populistických tlacích a dojde i na ty soudcovské platy.U mikrofonu s námi jsou předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka a profesor Právnické fakulty MU David Kosař.

Tato epizoda je věnována třem rozhodnutím Nejvyššího soudu (NS 21 Cdo 185/2025, NS 22 Cdo 505/2025, NS 23 Cdo 431/2024). Vracíme se v ní k několika našim předchozím epizodám a sledujeme, jak soud pokračuje v řešení daných problémů. Konkrétně jde o otázku výkladu právního jednání, mimořádné vydržení a dohodu o mimosoudním řešení sporu a její vliv na běh promlčecí lhůty.

V dnešní epizodě přivítáme jako hosta Jana Flídra, advokáta a pedagoga z PF UK. A rozebíráme s ním rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 3491/2022 věnované předkupnímu právu - kdy se stává dospělou povinnost nabídnout věc k předkoupení, co musí taková nabídka obsahovat, a jak se uzavírá smlouva mezi povinným a předkupníkem. A dostaneme se i na právo retraktu. A zase boříme "zažité pravdy".

V dnešní epizodě se věnujeme problematice, která je rozkročená přes drážní zákon, věcná práva, bezdůvodné obohacení až po restituce. Vysvětlujeme, že není součást jako součást, když se soustředíme na pojmy dráha, součást dráhy, stavba, stavba dráhy, součást věci. Rozebíráme, jak funguje věnování k veřejnému užívání a jak ovlivňuje případný nárok na bezdůvodné obohacení. A dojde i na restituce, které prolamují některá standardní řešení. A přitom se to zdálo jako banální případ žaloby na náhradu za užívání části domu, skrz který vede východ z metra. To vše na pozadí rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1484/2024.

V tomto dílu se zaměřujeme na výklad § 1880 odst. 1 OZ - co vše získá postupník společně s pohledávkou? Podíváme se na zoubek obsahu zástavního práva a vyložíme, co jsou práva s pohledávkou spojená. To vše na pozadí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3283/2024.

Tentokrát rozebíráme nenápadné rozhodnutí s velkým dopadem na ochranu věřitele v pozůstalostním řízení. Nejvyšší soud ve věci sp. zn. 24 Cdo 729/2025 totiž učinil prakticky nepoužitelným pravidlo v § 643 odst. 1 OZ: "Přešla-li povinnost na dědice, skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím šesti měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno." Věřitel se na něj již kvůli Nejvyššímu soudu nemůže spolehnout.

V epizodě č. 23 jsme se zabývali přelomovým rozhodnutím R 76/2023 k moderaci smluvní pokuty. V této epizodě navazujeme, když se podrobně díváme na dvě rozhodnutí (NS 23 Cdo 767/2024, 23 Cdo 1567/2024), které v rámci nově nastaveného režimu moderace řeší dvě dílčí skutečnosti - podání námitky nepřiměřenosti smluvní pokuty v odvolacím řízení a moderaci smluvní pokuty sjednané sazbou za každý den prodlení.

V praxi se čím dál více řeší případy darovacích smluv uzavřených dárcem před smrtí. Následně vznikají spory o platnost takových smluv založené na tvrzení, že dárce jednal v duševní poruše, jež ho činila neschopnou právně jednat. A jeden takový je základem pro naše povídání nejen o § 581 OZ, a to na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3870/2023.

Ústavní soud nedávno vydal nález sp. zn. III. ÚS 2534/24, ve kterém se mj. věnuje též příčinné souvislosti v rámci náhrady škody. Jeho vývody připomínají pohádku o tom, jak pejsek s kočičkou vařily dort. Proto se v tomto dílu pokoušíme ukázat nejen to, jaké chyby soud dělá, ale jak se má správě při zkoumání příčinné souvislosti a objektivní přičitatelnosti postupovat.

Při postoupení pohledávky nabývá nový věřitel často též jistotu, která zajišťuje splnění pohledávky. V případě řešeném ve věci sp. zn. 21 Cdo 264/2025 šlo o zástavní právo k nemovitosti. Na pozadí dnešního rozhodnutí se zabýváme případem, jak je případný postupník chráněn, nabývá-li toto zástavní právo od neoprávněného. A přizvali jsme si hosta, který je jedním z našich největších odborníků na věcná práva a veřejné seznamy - doc. Petra Tégla.

Speciální epizoda o tom, co zajímavého se "urodilo" v soudních rozhodnutích napříč evropskými státy v roce 2024 v tématu náhrady škody. Využili jsme toho, že Filip Melzer byl letos autorem závěrečného komparativního shrnutí, s nímž na konferenci vystoupil. Podíváme se na trendy v oblasti odškodňování sekundárních obětí, odpovědnosti státu za škodu, provozní odpovědnosti apod.

Tato epizoda nás zavádí do prostředí dědického práva, konkrétně k výkladu § 1531 OZ, který se týká pohnutky k sepsání závěti ve věci sp. zn. 24 Cdo 127/2025. Je právně relevantní? Musí být v závěti vyjádřena? A co když se je mylná? Má to vliv na platnost závěti? To vše se dozvíte při poslechu tohoto dílu.

V této epizodě se vracíme k tématu, které bylo předmětem jednoho z našich prvních dílů na podzim 2022 (díl č. 15). 33. senát Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 340/2024 se totiž opět vyjádřil k tomu, zda lze pro uzavření smlouvy o smlouvě budoucí v některých případech dovodit povinnost písemné formy. A opět negativně. Minule to schytal zleva, zprava, což sám přiznává ("Nejvyššímu soudu je známo, že výše uvedené závěry se nesetkaly se souhlasem části odborné veřejnosti a že rozhodnutí nebylo schváleno ke zveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek."), proto se nyní snaží obhajobu svého závěru rozvést. A nám nezbylo, než to podrobně okomentovat.

Tentokrát se věnujeme rozhodnutí velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, v němž se řešily dvě praktické otázky: 1. Od kdy začíná běžet promlčecí lhůta práva zapůjčitele na vrácení peněz u zápůjčky uzavřené na dobu neurčitou? 2. Má manžel právo požadovat vrácení peněz jako bezdůvodné obohacení od třetí osoby, pokud namítá, že smlouva o zápůjčce, kterou uzavřel druhý manžel s touto třetí osobou, je podle § 714 odst. 2 OZ neplatná?Nejvyšší soud učinil zásadní odklon od dosavadní judikatury v obou řešených otázkách.