Kulturák

„Soupeřit o pozornost je mnohem těžší než dřív. Vedu boj o to, aby člověk trávil čas se svým sousedem,” myslí si umělkyně Kateřina Šedá, jejíž díla se zabývají mezilidskými vztahy a chováním. V jednom ze svých projektů nasbírala přes 35 tisíc zlozvyků.„Alkohol, nad tím ani nemusíme dlouho přemýšlet,” odpovídá osmačtyřicetiletá umělkyně na otázku, co je nejčastěji se objevujícím zlozvykem mezi respondenty jejího projektu. Pracuje na něm už od roku 2022 a nyní představila jeho knižní podobu. Ta obsahuje přes 35 tisíc hesel. „Chtěla jsem ukázat co nejpestřejší škálu lidského chování,” popisuje Šedá, která sběr podnikala osobně v terénu - obcházela školy, vsi, ale i vězení.„Češi chodí v outdooru nakupovat do obchoďáku, a potom si na osmitisícovku vezmou Crocsy,” jmenuje umělkyně jeden z často se opakujících zlozvyků v jejím projektu. V portfoliu absolventky AVU v ateliéru Grafika II. u Vladimíra Kokolii jsou hlavně díla připomínající sociální intervence. V roce 2003 přemluvila obyvatele moravské vesnice Ponětice, aby zkoordinovali všechny své denní činnosti a prožili tak spolu co nejvíce času.„Mí rodiče nemají žádné výtvarné vzdělání. Táta je elektromechanik, mamka byla prodavačka. Celý život jsem konfrontovaná s prostředním, ve kterém mají věci být nějak užitečné,” vysvětluje Šedá. „Když jsem nastoupila na akademii, byla jsem úplně frustrovaná, že nikdo nechodí na výstavy nebo že jsou tam furt ti samí lidé. Měla jsem o dost větší potřebu jít za lidmi do terénu. Už mi to nějak zůstalo a vidím v tom smysl.”Vlivem sociálních sítí prý práce Kateřiny Šedé nestárne: „Řešíme pořád dost podobné problémy. Dokonce bych řekla, že jsou ještě závažnější.” A jaké problémy má na mysli? „Jsme daleko uzavřenější. Sociální sítě přinesly roztříštěnost společnosti. Řekla bych, že se to zhoršuje. Je mnohem těžší bojovat o pozornost.”Umělkyně, která patří k nejvyhledávanějším v Česku, ale i v zahraničí, kulturu vnímá široce. „Nemá být pro hrstku vyvolených. Děláme ji všichni. I můj soused. Je pro mě důležité si svou práci oddřít v terénu,” říká Šedá, která se brání přirovnávání k političce, spíš je prý sociální terapeutkou.Co pro ni znamená odmítnutí? A proč si čte vzkazy na sociálních sítích? Poslechněte si rozhovor s Kateřinou Šedou.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Straka byl mimořádně inteligentní. Uměl měnit role,“ říkají o spartakiádním vrahovi režiséři nové řady krimisérie Metoda Markovič. Ta se nenápadně mění v politický thriller o „vydýchané době“.Metoda Markovič, jeden z nejúspěšnějších krimiseriálů poslední doby, se vrátil na televizní obrazovky s novou řadou. Tentokrát vypráví o vyšetřování zločinů takzvaného spartakiádního vraha Jiřího Straky a režijně se ho chopila dvojice Tomáš Pavíček a Jan Vejnar.„Snažili jsme se navodit pocit nervozity, politický a psychologický tlak,“ vysvětluje Jan Vejnar. Podle režisérů se do nové řady Metody Markovič propisuje i element politického thrilleru. „Je tu pocit určité beznaděje. Jak můžeš být v osmdesátých letech svobodný? Když někoho zavřeme do vězení… není v něm vlastně celá společnost?“ ptá se Tomáš Pavlíček. „Obrazně jsem si to pro sebe popsal, jako kdyby tu už bylo vydýcháno. Jako by nebylo kde brát.“Jaký byl spartakiádní vrah Straka? Režiséři měli možnost nahlédnout do kriminalistických spisů. Jednoduchý klíč k osobě vraha ale nenašli. „Vytvořit psychologický profil Jiřího Straky - co je za osobnost, jaké měl motivace - to se vlastně doteď nestalo. Každý na něj má jinou teorii a s tím se potýká i Markovič,“ říkají režiséři. „Straka byl mimořádně inteligentní. Uměl měnit role, hrál ty, které pro něj v dané situaci byly nejvýhodnější. To, co se kolem něj dělo, uměl chladnokrevně, až psychopaticky číst.“Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček mluví také o námitkách paní Lucie, pozůstalé po jedné z obětí spartakiádního vraha. Co se na základě její žádosti v seriálu na poslední chvíli upravovalo? A proč je Maxmilián Kocek, představitel spartakiádního vraha Straky, mimořádný herec? Poslechněte si rozhovor s režiséry nové řady Metody Markovič.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Hudba je pro mě jediná cesta,“ říká zpěvačka Lenka Dusilová. V rozhovoru vzpomíná na temná období, z nichž se dostávala právě díky hudbě. Mluví o sebekritice, ale i o radosti, kterou zažívá při pohledu zpět.„Je hezký poslechnout si dvacetiletou holku, na kterou jsem se dlouho nedokázala napojit, a najednou zjistit, že to bylo dobré,“ přiznává Lenka Dusilová. Na sklonku roku oslavila zpěvačka padesátku a vydala hudební retrospektivu LD 50. I díky ní zjistila, že na své mladé já byla možná zbytečně přísná. „Narážím zpětně na svou povahu, která vždycky kladla nějaké překážky. Myslím si, že mi možná mohly uniknout věci, které mohly být skvělé. Nad tím vším byl vždycky sebekritik, nějaká nesebedůvěra nebo nejistota. Bágl hudby, která po mě zůstává, mohl být třeba ještě větší,“ myslí si Dusilová.V rozhovoru pro podcast Kulturák vzpomíná na začátky své hudební kariéry v raných devadesátých letech, kdy hrála s kapelou Sluníčko, ale i na koncert na pražském Strahově, při kterém s Lucií předskakovala Rolling Stones. „Necítila jsem se úplně ve své kůži. Nevím, jestli je pro mě motivace hrát pro takovou obrovskou masu. Byl to pocit, že sloužíte nějakému celku, ale stejně se cítíte před takovým publikem nejistě,“ vzpomíná Dusilová. S Davidem Kollerem založila kapelu Pusa, ale s ní přišlo i temné období. Koller při přípravách druhé desky upřednostnil vlastní Lucii a Dusilová kapelu rozpustila. „Prošla jsem si obdobím, kdy jsem se třeba na něj i zlobila, ale vlastně to nebyl úplně jeho problém. Musela jsem si vyřešit svoje věci, které vyšly na povrch. Smutek z toho, že přijdete o důležitého člověka v životě, pak si uvědomíte, tyjo, ten problém je asi někde v dětství,“ vypráví hudebnice. V komplikovaném období nakonec zachránilo to, co ji naplňuje nejvíc: „Když jsem rozpustila Pusu, měla jsem sebedestruktivní mód a nadělala jsem nějaké škody. Cítila jsem, že to musím napravit. Hudba je pro mě extra důležitý prostor bezpečí. Přišla mi jako jediná cesta, je to celý můj život.“Proč už se na sebe Lenka Dusilová nezlobí? A jak spolupracuje s hudebníky mladé generace? Poslechněte si Kulturák.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Filip Turek je jako vulkán, který ukazuje, že lidi se mohou řídit pudy. Ztrácejí morální dohled sami nad sebou,“ myslí si rappeři Gufrau. Na nové desce deklarují konec párty, kritizují křečovité protestsongy a mluví o dospívání.Pražští rappeři Gufrau loni pokořili třímilionovou hranici streamů na Spotify. Skladba Navždycky blázen, kterou dali dohromady spolu s rapperem Rohonym a blízkým spolupracovníkem Victorem Kalem, pomohla z Gufrau udělat nové hvězdy tuzemské alternativní scény. Mimořádně úspěšný rok čerstvě odmaturovaní hudebníci zakončili kolaborativní deskou Boyband. Je plná hitů, ale i úvah o tom, jak vlastně bude vypadat dospělost.„Celé album stojí na otázce, jestli už není čas tu párty uzavřít,“ vysvětluje Victor Kal, který se na desce vyrovnává i s nešťastnou láskou. Boyband ale otevírá i další oblíbené téma Gufrau - bydlení, vydělávání, práci. Tomu všemu musí večírky ustoupit. „Když jsme se poznali, náš vztah byl vybudovaný na tom, že jsme spolu hráli na akcích. To jsme neskončili na dvou pivech, najednou jich bylo dvanáct,“ vysvětlují hudebníci.S tím, jak jejich popularita rostla, jakoby si Gufrau a Victor Kal čím dál víc uvědomovali, že večírky nemohou trvat věčně. „Party je fajn, ale jen do doby, než se začne propisovat do celkového chování člověka,“ říká rapper Hugo Wiesner.V rozhovoru hudebníci mluví i o tom, jak nás jako společnost čím dál více ovládají nízké potřeby. Právě to prý symbolizuje Filip Turek. „Je jako vulkán, který ukazuje, že lidi se mohou chovat pudovým způsobem. Ztrácí morální dohled nad sebou,“ myslí si další člen Gufrau, Vojtěch Pravda. „Byl jsem zklamaný, když mí spolužáci říkali: Haha, budeme volit Motoristy. Potom to reálně udělali. Brali to jako zábavu. Dopad, který to může mít, je strašidelný,“ dodává Victor Kal.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Neměli jsme v úmyslu se nikoho dotknout. Dream Team je ve finále dojemný film,” říká o nové české komedii herec Jakub Prachař. Tým basketbalistů v ní finguje mentální postižení, aby mohl zvítězit na paralympiádě.„Brouzdal jsem po internetu a vyskočil na mě tenhle článek,” vypráví Jakub Prachař o setkání s příběhem španělského basketbalového týmu, který v roce 2000 získal zlato na paralympiádě podvodem. Většina družstva své postižení pouze předstírala.„Dočetl jsem se, že i trenér to dělal jen kvůli penězům,” směje se herec, který o námětu vyprávěl svému dlouholetému kamarádovi, scénáristovi Petru Kolečkovi. Když si příběh převedli do tuzemských reálií, začali si ho představovat jako „české Kokosy na sněhu”.„Podařilo se nám vyrobit, myslím, lidský film. Nechtěli jsme třeskutě komediálně akcentovat mentální postižení. Sport je tu vlastně na pozadí, spíš je to příběh rodiny a lidí okolo. Neměli jsme v úmyslu se někoho dotknout. Dream Team bude možná mít úplně opačný efekt. Zjistil jsem, že je to ve finále dojemný film. Třeba bude mít efekt, že paralympionici dostanou víc peněz. Že si jich někdo všimne,” říká Prachař, který ve filmu hraje po boku Martina Hoffmana. Sám si vymyslel roli neúspěšného divadelního režiséra, který učí hráče předvádět mentální postižení.V rozhovoru pro podcast Kulturák také mluví o současných tuzemských komediích. Podle Prachaře se na něj chodí málo. „Filmy, které mají být masové a nejsou, jsou prostě blbě udělané,” myslí si herec. „Lidi mají nakoukané věci z různých platforem, laťka se prostě posunula. Myslím, že si za to filmaři mohou v tomto ohledu sami,” myslí si herec, který se na filmu Dream Team podílel i producentsky.Nedávno Prachař exceloval v civilně pojaté roli Šimka v seriálu Studna. Sám přitom tvrdí, že dramatické role jsou snazší než ty komediální. „Člověk musí investovat energii dovnitř. Zpomalit, šetřit se. Stojí to trochu méně úsilí a je to vděčné. Lidi pak říkají: podívej, on konečně hraje, předtím takové blbosti - a teď poprvé zahrál,” vtipkuje Prachař a svěřuje se, že sám k sobě býval dost kritický. „Dřív jsem se perfektně dehonestoval. Ocenit se umím až teď.”Poslechněte si Kulturák s Jakubem Prachařem nejen o nové komedii Dream Team.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Vím, že přijde kritika. Každý rok se nějaká objeví. Ale myslím si, že to zvládnu,“ říká Sofie Anna Švehlíková, představitelka princezny z nové štědrovečerní pohádky České televize.Nová pohádka, kterou Česká televize odvysílá na Štědrý večer, nese název Záhada strašidelného zámku. Jaké hodnocení si jedna z každoročně nejsledovanějších (a také nejpřísněji hodnocených) událostí v televizi odnese, se teprve dozvíme. Představitelka princezny Elvíry, devatenáctiletá Sofie Anna Švehlíková, přiznává, že se reakcí trochu bojí. „Princezna je hrozně velká role. Hodně komentovaná. Buď je moc hezká, nebo není dost hezká. Je hloupá, nebo je až moc samostatná,“ říká s úsměvem herečka, která se v pohádce režiséra Ivo Macharáčka objevuje po boku Oskara Hese, Jiřího Mádla nebo Jany Plodkové.Princezna Elvíra je zatím největší role Švehlíkové. „Je nebojácná, aktivní, jde si za svým, ale zároveň je hodně obětavá a milující,“ popisuje herečka princeznu. V rozhovoru podcastu Kulturák ale mluví i o tom, jak by vypadala vánoční pohádka, kdyby si ji mohla sama zrežírovat. „Líbilo by se mi, kdyby hlavní ženská postava nebyla princezna, ale slečna z vesnice, která jí pomáhá,“ improvizuje Švehlíková. „Princ by tam třeba ani nemusel být.“Letos se herečka objevila také ve filmu Vojtěcha Strakatého Na druhé straně léta, který měl premiéru na karlovarském festivalu. Také vyprávěl o síle ženského přátelství. „Každá postava má své problémy, líbí se mi, jak si společně pomáhají,“ říká Švehlíková.V Kulturáku mluví také o vyrůstání v herecké rodině (její rodiče jsou herci David Švehlík a Jitka Schneiderová) i o tom, jak se vyrovnává s obviněním z nepotismu. „Setkala jsem se s tím. Je mi to nepříjemné, protože mám pocit, že veškerá moje práce a mé herecké schopnosti jsou jen díky mým rodičům. Není to pravda. Snažím se na to nemyslet, sama vím, kolik práce a času do toho dávám,“ svěřuje se představitelka princezny Elvíry. A vzpomíná také na svého dědečka Aloise Švehlíka, který letos na jaře zemřel. O herectví prý moc nemluvil, ale svou vnučku vždy podporoval. „Chodil na mě už na dramaťák,“ říká herečka. Kdysi se mu svěřila, že musí natáčet v době, kdy by se měla připravovat na maturitu. „Děda mi řekl, že si mám říct, co je moje priorita. Pak udělal pauzu a řekl: škola, samozřejmě. A měl pravdu.“Proč diváci tak prožívají Štědrovečerní pohádky? A jak hereckou kariéru ovlivňují sociální sítě? Nejen o tom mluví Sofie Anna Švehlíková v podcastu Kulturák.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Nostalgie po dětství, směšné násilí a pořádné americké Vánoce. Proč pořád milujeme komedii Sám doma? A šla by natočit i dnes? O tom jsme mluvili ve speciálním vydání podcastu Kulturák.„Být sám doma je situace, která je zároveň děsivá i vzrušující. A přesně na tom ten film stojí,“ říká publicista a spisovatel Antonín Tesař v Kulturáku z pražského Bia Oko, kde podcast Seznam Zpráv promítal jednu z nejslavnějších amerických vánočních komedií. Sám doma, film režiséra Chrise Columbuse z roku 1990 s Macaulayem Culkinem v hlavní roli, se stal kasovním trhákem, který se i 35 let po premiéře pravidelně vrací do vánočního programu televizí i nabídky streamovacích platforem.Podle Tesaře je komedie o klukovi, kterého rodina zapomene na Vánoce doma, snímkem o překonávání hranic. „Všechny postavy jsou od začátku stavěny do situací, které jsou něčím za hranou – děsivé, nekomfortní, ale zároveň vzrušující,“ říká kritik. I divák přitom musí ukázat, že má silný žaludek. Zvlášť ve chvílích, kdy osmiletý Kevin různě kreativními pastmi bojuje s Mokrými bandity, kteří se snaží vloupat do jeho domu. Co je bude bolet víc – žehlička v obličeji, nebo hřebík v chodidle? „Jako diváci si pořád říkáme: Je to ještě v pořádku, nebo už je to moc? A právě v tomhle hravém testování hranic je síla toho filmu,“ myslí si Tesař.V debatě před projekcí Sám doma jsme se dostali i k obecnějším úvahám. „Násilí v dětských příbězích tu nebylo proto, aby traumatizovalo, ale aby zpřítomnilo ohrožení a ukázalo, jak se v něm dá přežít,“ vysvětlovala spisovatelka Klára Vlasáková. „Každý z nás má pohádku, která ho vyděsila. A právě proto si ji pamatujeme dodnes.“Proč byly americké vánoční filmy osmdesátých let tak ztřeštěné? A která pohádka nás traumatizovala? Poslechněte si Kulturák o filmu Sám doma.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Všímejme si lidí na ulici, všímejme si sebe navzájem. Kdyby tohle bylo poselstvím té události, přinesla by něco dobrého,“ říká spisovatelka Dora Čechova, matka Terezy, která byla v prosinci 2023 postřelena na FF UK.„Život se nám zlomil o půl čtvrté. Když se ve zprávách objevilo, že se střílí na Filozofické fakultě, a my jsme se Terezce nedovolali,“ říká Dora Čechova, spisovatelka, která svou zkušenost z tragické události popsala v knize Terezko, vrať se!Své bezprostřední pocity začala zaznamenávat téměř bezprostředně poté, co svou dceru našla postřelenou v nemocnici. „Psaní bylo sebezachraňující. Když se vám stane, že se váš život rozetne, najednou neplatí, co platilo… Psát bylo to, co jsem dělala už předtím, co jsem mohla dělat dál. Pomáhalo mi to přežít chvíle, kdy jsme nebyli s Terezkou,“ říká autorka povídkových sbírek Padaná letní jablka nebo Ženy, které potřebují muže.Že o své zkušenosti musí mluvit, zjistila záhy. „Potom, co média zmlkla - a my jsme vůbec nevěděli, co se ten den stalo,“ vysvětluje spisovatelka. „Hltali jsme každou zmínku, každé svědectví policisty, hasiče, potom Lenky Šimůnkové jako maminky. Tak jsem začala chápat, že každé svědectví je potřeba.“Kniha Terezko, vrať se! líčí komplikovanou cestu od zranění k zotavení. Zpočátku se přitom rodina měla podle doktorů smiřovat s tím, že Tereza už nebude žít jako dřív. Její matka ale raději věřila svému mateřskému instinktu.„Převálcoval všechno racionální. Když jsem cítila její teplou ruku, byla to pro mě taková jiskra. Věděla jsem, že je Terezka citlivá, křehká, že to, co se stalo, bylo tak zdrcující, že se dítě nemůže probudit jen tak po operaci. Věděla jsem, že bude spát. Když mi doktor řekl, ať se připravím na to, že se jí neobnoví kognitivní funkce, myslela jsem si - ale on tomu úplně nerozumí, protože já vím, že ona se nám probudí,“ vypráví Čechová.„Je to událost, která proměnila naši společnost,“ myslí si autorka o střelbě v prostorách pražské filozofické fakulty před dvěma lety. „Pojmenovat to, co se stalo, je naprosto v pořádku. Měli bychom si říct, že jsme společnost, v níž vyrostl mladý muž, a nikdo si nevšiml, že se chystá k něčemu tak zrůdnému. Pokud si neuvědomíme, že někde v rodinách mohou být nesledovaní mladí lidé, kteří se zavírají v pokojích, straní se spolužáků, nejsou socializovaní… Když budeme zavírat oči, nepomůžeme člověku, kterému bychom mohli pomoci. Tak jako nikdo nepomohl člověku, který udělal něco tak strašlivého.“Podle Dory Čechové je důležité vědět, že každý může nad událostí truchlit po svém, ale také to, že nad střelcem je možné cítit lítost. „Pokud musí udělat tak strašlivou věc, aby na sebe upozornil, tak mně ho bylo líto,“ říká spisovatelka, kterou doplňuje její dcera Tereza. „Mě hlavně mrzí, že jsem ho neznala. O to hůř se mi chápe celá ta situace,“ říká mladá žena, která do knihy své matky přiložila také dopis pro své spolužáky.V rozhovoru se spisovatelkou Dorou Čechovou a její dcerou Terezou řešíme také vliv umění a psaní na zotavování nebo to, že každý má právo na svůj způsob truchlení.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Před každým svým filmem umírám strachy,“ říká Eva Toulová, jejíž romantické komedie pravidelně dostávají nejhorší hodnocení od diváků i kritiků. Letos měly premiéru dva její filmy: Krtkův svět a Deník Shopaholičky.Nový snímek režisérky Evy Toulové se jmenuje Deník Shopaholičky a vypráví o ženě posedlé slevami. „Po covidu a Ukrajině jsme ve zvláštní fázi zdražování úplně všeho. Nakupování a slevy jsou tématem pro mnohem víc lidí než dřív. I ti, co předtím rozpočet neřešili, to najednou řešit musí,“ myslí si Toulová, která má letos už druhou filmovou premiéru.Její předchozí snímek Krtkův svět vyprávěl o kontroverzním podnikateli Josefu Roušalovi, a podle kritiků se vůbec nepovedl. Podobné hodnocení má většina filmů režisérky, jejíž díla v hodnocení na databázi ČSFD málokdy vyšplhají nad deset procent.„Jsem povahou klidný člověk. Ale není to tak, že bych byla neprůstřelná. Pochybuju o sobě každým dnem,“ přiznává režisérka. „Jako autor do poslední chvíle pochybuju, umírám strachem, než si stoupnu před první diváky filmu. Ale tvoříte s tím, že to emoce přinese. To byl film hlavně měl dělat, takže se s tím musíte vypořádat. Teď jsem dostala otázku, jestli jsem se svým posledním filmem spokojená. Ne, já bych ho předělávala do konce života.“Proč ve filmu přijala perspektivu kontroverzního podnikatele Roušala? Co říká na kritické ohlasy svých filmů? A kdy se vlastně zamilovala do filmařiny? Dozvíte se v posledním vydání podcastu Kulturák s Evou Toulovou.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Měl jsem šanci to zvrátit, ale hrál bych možná jako Řecko na Euru 2004,“ říká o své účasti ve hře Zrádci Marcell. Vítězství Mii bylo podle něj zasloužené.„Kdybych nakonec do ohně sáček hodil, spousta lidí by mi to vyčítala,“ uvažuje finalista televizní soutěže Zrádci, ale také hudebník a vystudovaný lékař. Těsně před koncem hry pojal podezření, že Mia je zrádkyně. Kvůli tomu, že nakonec své podezření nevyjádřil při poslední možnosti, sice prohrál hru, ale možná paradoxně nepřišel o sympatie diváků.„Nikdy nezapomenu na to, když jsem Miu poprvé viděl na nástupišti. Intenzivně potáhla z cigarety, dívala se do neznáma,“ vzpomíná Marcell na první setkání s policejní komisařkou Věrou, která ve hře zvolila identitu instruktorky jógy. Zpěvák naopak vsadil na autentičnost. Nic jiného si ostatně vzhledem ke své popularitě dovolit nemohl.„Žena mi doporučovala, abych si zapisoval, kdo jak hlasoval u kulatého stolu. Když jsem večer přišel do komnaty, byl jsem na sebe naštvaný, že to hraju z emoční stránky, místo abych vzal rozum do hrsti a držel se jedné z mála indicií, které máme. Všechno jsem si přečetl a znovu věděl, že Marek hlasoval pro Miu, Patrik na ni upozornil s Bárou,“ říká o své cestě k finálnímu podezření, že zrádkyní je Mia.V rozhovoru ale mluví i o své cestě ke kariéře hudebníka. Pro které stars psal písně? A jak se mu zpívala hymna před plným stadionem v Edenu? Poslechněte si Kulturák s Marcellem.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Seriálový hit Netflixu jménem Stranger Things se vrací se svou závěrečnou řadou, v níž se definitivně proměnil v akční blockbuster. Nepřerostl seriál sám sebe?Hawkins už dávno není jen ospalé městečko uprostřed Indiany. A z kamarádské party Mikea, Willa, Dustina a Lucase vyrostli téměř dospělí mladíci. Seriál, který v roce 2016 pomohl nastartovat éru streamování, před pár dny zveřejnil první část své závěrečné sezóny. Z prvních dílů to vypadá, že ze slavného seriálu se stává akční blockbuster.„Jsme v dračákovském tažení. Otevře se brána, vyleze z ní příšera, jsou tu šílení vědci, které je potřeba vymlátit, nebo alespoň zavřít bránu,” popisuje s nadsázkou novou sezónu publicista Antonín Tesař. „Budování charakterů je tu těžší a pozvolnější.”Posunuli jsme se do astrálních sfér, většinu času v páté sérii trávíme v "obráceném světě" a místo osmdesátkových hitovek posloucháme štěkání automatické pušky M16. Přesto se tu řeší i niterné věci, i když spíš kosmeticky. Kolem vývoje příběhu Stranger Things 5 to ale vypadá jasně. „Will bude ústředí postava a půjde tu o sebepřijetí, o přijetí vlastních schopností, které mu umožní konečně se vypořádat se zlem,” myslí si Tesař.Podcaster a novinář Miroslav Harant je s vývojem nové série spokojen. I on, podobně jako Tesař, mluví o nových Stranger Things jako o příběhu boje dobra se zlem, který se neinspiruje jen osmdesátými lety a žánrovými klasikami od Stephena Kinga. „Je to Harry Potter pro generaci Z,” říká o seriálu Harant. „Začali jsme na Stranger Things koukat ve dvanácti letech - a teď, o deset let později, nás čeká to velké finále.”Hrdinové a hrdinky seriálu opravdu vyrostli, ale kam se vyvinuli? Co je teď trápí? A jak se za deset let od první sezóny Stranger Things změnila seriálová tvorba? Poslechněte si Kulturák o jednom z největších televizních hitů posledního desetiletí.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Pod tím náporem už jsme znecitlivěli,“ myslí si hudebník Denis Bango alias Fvck_Kvlt o současné atmosféře mezi mladými lidmi na Slovensku.Letos vydal desku Mŕtva revolúcia, z níž 17. listopadu hrál před zaplněným Václavským náměstím. Slovenský rapper Fvck_Kvlt se v hudbě nebojí politických proklamací ani kritiky současného systému. Hraní na výročí Sametové revoluce si podle svých slov užil. „Bylo zajímavé vnímat různé generace, cítil jsem, že nás spojuje oslavná nálada,“ říká v úvodu podcastu.Hudebník zároveň mluví o svém kritickém pohledu na kapitalismus: „Vnímáme ho jako garanci svobody, ale někdy se dostáváme do bodu, kdy kapitalismus bereme jako systém bez alternativ. Zapomínáme ho analyzovat, být vůči němu kritičtí.“V rozhovoru Fvck_Kvlt komentuje i situaci na Slovensku. „Někdy mám pocit, že už jsme znecitlivělí. Části naší společnosti už jsou umrtvené tím každodenním náporem. Jeden den si popláčeme, druhý den už si řekneme: co už! Možná ale podle sebe soudím druhé,“ uvažuje rapper.„Uvědomuju si, že na někoho můžu působit i pokrytecky. Když jsem tvořil Mrtvou revoluci, bál jsem se, aby to nebylo jen prázdné gesto,“ připouští přemýšlivý muzikant, který otevřeně hovoří o vlastních pochybnostech.Nové album chce posluchače burcovat k větší politické představivosti i odvaze: „Mrtvá revoluce je vlastně věčně živá. Nemůžeme ji zabít. I prohraná revoluce vrhá stín revoluce nové.“ Není revoluce trochu děsivé slovo? Možná, že už se jeho význam vyprázdnil, oponuje Fvck_Kvlt, a jde hlavně o to, nebát se diskutovat a přemýšlet.Jaká slova ho frustrují víc? Třeba slušnost. „Ve společnosti a kultuře změnila slušnost jen málo věcí,“ myslí si Bango. „Je to způsob boje, který se přizpůsobuje tomu, proti čemu se bojuje.“ Naopak hudba podle Fvck_Kvlta dokáže změnit svět.Proč je lepší hrát s kamarády než s profesionály, kteří vám lezou na nervy? A jaké knížky má u postele? Poslechněte si rozhovor se slovenským rapperem Fvck_Kvltem.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Začátky jsou pro všechny přistěhovalce dost bolestivé. I o Vietnamcích se tradovalo, že neplatí daně a mají vysokou kriminalitu,“ říká rapper Anki v rozhovoru o svobodě i o tom, že doma je tam, kde je rodina.„Svobodu a demokracii jsme doma moc neřešili, my, co jsme přišli v devadesátkách, jsme ani neměli volební právo,“ říká Tran Viet Anh neboli Anki, rapper, který loni získal cenu Vinyla a 17. listopadu vystoupí na Václavském náměstí v rámci Koncertu pro budoucnost.Vystoupení bere nejen jako příležitost mluvit za minoritu. „Je to pro mě symbolické, protože jsem se tady rozhodl žít a mám úctu k místní kultuře. Říkám často, že tu chci být a že sem patřím. Zároveň můžu reprezentovat kulturu jinou. Vietnamská minorita má v téhle společnosti své místo. Je pro mě důležité reflektovat kulturní a sociální rozdíly, aby se lidi dokázali navzájem víc pochopit,“ říká Anki.Sám se narodil v Německu, později několik let žil i ve Vietnamu, kde zkoušel zapustit kořeny. V rozhovoru mluví také o zkušenosti vietnamských migrantů, kterou popsal ve svém letošním singlu První sníh. „Přicházeli jsme do Čech z Německa, když mi byly čtyři nebo pět let. Většinou lidi migrují za prací, nedostaneš povolení v jedné zemi, tak jdeš do jiné,“ vypráví Anki, jehož píseň inspirovaly příběhy starších přátel, kteří mají přechod hranic v živé paměti.„Jeden kamarád, který takhle přijel z Vietnamu, mi říkal, že to byla jeho první zkušenost se sněhem, který do té doby znal jen z televize. Tak jsem napsal antivánoční píseň o tom, že pro někoho je to Santa Klaus a padání sněhových vloček, a pro někoho je to přecházení z jedné země do druhé a brodění se sněhem, který jsi znal jen z amerických filmů,“ popisuje Tran Viet Anh.Má vietnamská komunita v Česku svou politickou reprezentaci? A co by Anki udělal, kdyby se stal ministerským předsedou? Nejen o tom v novém Kulturáku s rapperem, který vystoupí na Koncertu pro budoucnost.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Pořád ještě fotím na film,” říká herec Jiří Lábus, který nosí v kapse tlačítkový telefon a kompaktní foťák. Přesto se nedávno stal miláčkem Instagramu. V rozhovoru pro podcast Kulturák mluví o dabování, závislosti na technologiích i o tom, proč by se herci měli zajímat o politiku.„Internet mám jen kvůli programu kin a divadel,” přiznává Jiří Lábus. Herce, který sám sebe nazývá pesimistou, dokáže nadějí naplnit jen máloco. „Jsem optimistický, když vidím výborné divadlo. Vím, že ten večer najednou nebyl ztracený.”Do divadla se těšíval už od dětství a radost z dobrého kulturního zážitku ho nepřešla dodnes. „Každou sobotu jsem se nemohl dočkat, že půjdu na nějaké představení. Divadlem jsem žil. Herec jsem chtěl být od pěti let. Když mi bylo sedmnáct, přečetl jsem všechno od Dürenmatta,” říká Lábus, kterého trápí představa mladých lidí bez kultury. „Mám pocit, že dneska sítě všechno převálcují. Když jsem dřív jezdil tramvají, hodně lidí mělo knížku v ruce. Dneska mají většinou mobil.”Sám Lábus se ale na sítích nedávno také proslavil - třeba videem, ve kterém se ve stylu populární hračky mění na Labubuse. „To mi dělá moje manažerka,” přiznává herec. „Má proto cit. Vždycky mi zavolá, ať jí pošlu nějakou blbost. Tohle video vzniklo na společné dovolené na Korfu. Její děti řekly: Jé, hele, stoupni si sem, vy tě vyfotíme. Teprve pak jsem zjistil, u čeho stojím. Mělo to přes milion shlédnutí.”V rozhovoru mluví Jiří Lábus také o tom, proč by se herci měli zajímat o politiku. „Když hrajete Hamleta, musíte do něj vložit zkušenost ze současného světa. Hamlet touží po poznání pravdy. Herec, který ví, na čem stojí svět dneška, jak je to všechno hrozně vrtkavé, má myslím daleko lepší sdělení, než kdyby se o věci vůbec nezajímal.”Proč Jiří Lábus nikdy neviděl filmového Pána prstenů či Harryho Pottera? A jaká je nová komedie Milion, v níž hraje ovdovělého otce početné rodiny? Nejen o tom v novém Kulturáku.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Hlad po sociální spravedlnosti, nebo nástroj na umlčování nepříjemných hlasů? Woke ovlivnilo svět v dobrém i ve zlém, nalevo i napravo. A každopádně nikam nemizí, myslí si hosté živého podcastu Kulturák z MFDF Ji.hlava.Woke. Slovo, které má původ v komunitě afroameričanů v USA a objevovat se začalo už před sto lety. Ale také výraz specifický tím, že ho často definují spíš lidé, kteří se vůči němu vymezují, myslí si publicista a autor podcastu Redneck Matěj Schneider. V debatě podcastu Kulturák z dokumentárního festivalu v Jihlavě vysvětluje, že woke nikam nemizí. Inspiruje totiž i Donalda Trumpa.„Nechci zabíhat do toho, jestli si americká pravice to, co označuje za woke hnutí, definuje férově a správně. Podle mě ne, ale klidně to nechme být. Rodící se trumpismus tvoří něco, co je zrcadlově podobné tomu, co kritizuje,“ myslí si Schneider.V debatě je zmíněn také festivalový dokument Knihovnice z amerického Texasu, kde vláda nařídila knihovnám z nabídky vyřadit přes osm set knih pojednávajících o homosexualitě, rasových otázkách nebo o procesu Roe vs. Wade, který se týkal zákazu potratů.Jak se woke projevilo v kultuře? Mělo vliv na oscarové ceremoniály i největší popové hvězdy. „Po prvním zvolení Donalda Trumpa vyšla Lady Gaga do ulic a fotila se s cedulí Love Trumps Hate,“ vzpomíná umělec Jakub Polách. „Všichni měli strašně silné proklamace další čtyři roky. Dneska už si všichni jedou svá turné a moc se nevyjadřují. Do tvorby největších mainstreamových hvězd to vlastně už moc neproniká.“Polách popisuje hlavně „šaškárny“, které umělecká scéna předváděla, aby zachytila trend woke. Které kulturní okamžiky po sobě ale zanechaly pozitivní stopu? „Podle mě jde do téhle kategorie zařadit to, když Kendrick Lamar potupil Drakea,“ zmiňuje Matěj Schneider loňský spor, který napjatě sledovala celá rapová komunita. Kulminoval v Lamarově skladbě Not Like Us, která loni získala pět cen Grammy včetně těch za nejlepší song a nahrávku roku. „Lamar obviňoval Drakea z toho, že si afroamerickou kulturu přivlastňuje a trochu ji banalizuje a zneužívá pro svoje účely. Kendrick to vyhrál dost jednoznačně,“ uzavírá Schneider.Jaké zásadní momenty zažilo woke v Česku? Nejen o tom debatují Jakub Polách a Matěj Schneider v živém Kulturáku z MFDF Ji.hlava.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Americké drama Medvěd, české odnože reality shows jako Hell’s Kitchen či Ano, Šéfe Zdeňka Pohlreicha. Pořady o vaření a seriály z restauračních kuchyní bývají konstantou televizní zábavy. Jak ovlivnily náš jídelníček? A jaká byla česká zvláštnost kulinářských pořadů?„Že se v nich objevují tak hojně celebrity,“ myslí si historik jídla Martin Franc, který o vaření debatuje ve speciálu podcastu Kulturák na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. „Dřív to bylo často i na úkor kvality. Vystupovali v nich lidi, kteří ve svém občanském životě třeba ani nikdy nevařili.“ Franc zmiňuje Hanu Hegerovou, Jiřinu Bohdalovou vařící čínu nebo Evu Pilarovou připravující kuřecí roládu.Televizní zábava spojená s jídlem se postupně vyvíjela, mezi jiným také s tím, jak se zlepšovala kvalita a dostupnost surovin na vaření, připomíná Franc.Kromě historického exkurzu debatující probírají i současné seriály jako americký Medvěd s Jeremy Allenem Whitem v hlavní roli. Podle publicistky Táni Zabloudilové měl na slavný seriál velký vliv Američan Anthony Bourdain, autor knihy Důvěrnosti z kuchyně. „Ukázal tu backstage se všemi problémy a s tím, co to obnáší, když chcete být šéfkuchař, jaký život vedete. Najednou všichni viděli další možnosti, že o jídle se dá mluvit způsobem, jakým se to do té doby nikdy nedělalo,“ vysvětluje Zabloudilová.Element dramatu ale do současné televizní zábavy o vaření může přinášet i jistá dekadence, která se s pojí s luxusní gastronomií. Při každém velkolepém odhalení jídla v reality show či dramatu z drahé restaurace může divák někde vzadu v hlavě pocítit, že „na druhé straně planety jsou lidi, kteří nemají co jíst. Z toho automaticky vzniká tenze,“ myslí si publicistka.Ovlivnily televizní pořady to, jak jíme, nebo je to naopak? Ve které zemi nejlépe vyprávějí příběhy o vaření? Poslechněte si jihlavský Kulturák na téma kuchyně a televize.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

Co všechno musí dělat ženy, které si vydělávají tvorbou obsahu pro dospělé? Co člověku taková práce bere, a co mu dává? Nejen o tom mluví Barbora Chalupová, režisérka filmu Virtuální přítelkyně, a Rosalinda, jedna z jeho protagonistek.Přes tři sta milionů uživatelů, každý den půl milionu nově příchozích, cituje statistiky webu OnlyFans režisérka Barbora Chalupová. „Zajímá je to i přesto, že máte spoustu dostupné pornografie zadarmo. Proč je ten obsah tak exluzivní a proč si za to lidé platí?” ptala se dokumentaristka podepsaná také pod filmem V síti, když se připravovala na snímek Virtuální přítelkyně. Ten zkoumá příběhy tří žen, které si vydělávají tvorbou obsahu pro dospělé. Snímek ukazuje, že web s dospělým obsahem není jen kompenzací sexuálních potřeb, ale také mezilidských vztahů.„Podařilo se mi navázat spoustu úzkých, jakoby pevných vazeb, ne tím, že bych muže manipulovala nebo jim slibovala, že se uvidíme, nebo že spolu jednou budeme,” vysvětluje jedna ze tří protagonistek snímku Virtuální přítelkyně, který byl premiérově uveden na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. „Spíš to bylo o nějaké otevřené komunikaci. Vlastně už je to na pomyslné zdravé hranici. Kam až může tenhle virtuální kontakt zajít?” ptá se Rosalinda.Co vlastně tvůrkyně jako Rosalinda na internetu prodávají? Virtuální přítelkyně ukazují, že zdaleka nejde jen o erotický nebo pornografický obsah. Co taková práce dělá s intimitou a jak posouvá hranice toho, co je neprodejné? „Pro mě je nejintimnější mé soukromí,” vysvětluje Rosalinda, která na OnlyFans dlouho vystupovala v masce zakrývající obličej. „Už tady nejsem jen sama za sebe. Mám syna, to je pro mě úplně nejintimnější. Dělala jsem to bez identity, což byla vlastně moje nejintimnější partie.”Proč věříme, že ženy, které pracují na OnlyFans, vydělávají miliony? A jaká je realita? Nejen o tom mluví režisérka a protagonistka filmu Virtuální přítelkyně v podcastu Kulturák natočeném na dokumentárním festivalu v Jihlavě.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Mantra úspěšného rappera se super károu je klišé,“ myslí si Tomáš Kučera z kapely 58G. V rozhovoru mluví o milostném songu z nové desky, feminismu, a samozřejmě i o fotbalu.„Poslední dobou už věci nejdou tak lehce, cejtím, že přešlapujeme na místě, nestíháme, každej jsme v jiným městě,“ rapuje Kučera na nové desce jihlavských 58 G nazvané Za 5 dvanáct. Jejím ústředním tématem je utíkající čas a rychle se měnící svět, ale i věci, které zůstávají jako konstanty: přátelství a vztahy.„Dospíváme. Já jsem se oženil, Roman Doktor čeká dítě, takže přirozeně stárneme a řešíme trošku jiné věci,“ vysvětluje náladu nové desky Tomáš Kučera alias TK27. „Zároveň je hudba pořád hlavní motor našeho přátelství, hlavní vášeň. Z toho materiálu jsem upřímně šťastný. Myslím, že je to naše nejlepší věc.“Nová deska 58 G mění náladu s každým dalším trackem. Na Talk to Me Nice dělají TK27 s Doktorem ramena a zároveň vysekávají poklonu slovenské rapové legendě Otisovi z uskupení H16. Heatmap jak Kanté je triptych osobních vyznání, které jsou s každou další slokou temnější.A pak je tu milostný track Dvě strany mince. „Pojďme dát ven i tyhle emoce. Nemluvili jsme o tom, je to důležitá součást našich životů, pojďme ji nějak zpracovat,“ řekli si prý rappeři, než nahráli skladbu, v níž mluví o lásce ke svým partnerkám. Love song, podle slov TK27 nesmírně těžká discplína, zní v podání jihlavského tria jako pocta nejhlubšímu přátelství a věrnosti. Nic křečovitého v něm není.Kučera v rozhovoru také zmiňuje, že je nejspíš už dlouhé roky feminista, aniž by o tom věděl. „Ty principy a přemýšlení jsou pro mě přirozené. Asi jsem v tom byl vychovaný,“ vysvětluje. A naopak přiznává, že svět rapu je mu v dnešní době trochu nepříjemný. „Jsem z toho prostředí lehce otrávený. Mám pocit, že spoluformuje problém všech těch fenoménů, jako je Filip Turek. Ta mantra úspěšného rappera, který má super káru a flexí, je klišé,“ myslí si Kučera.„Vím, že spousta rapperů řeší vztahy, osobnější témata nebo toxickou maskulinitu. Ale nedělají o tom tracky. Nevím, do jaké míry se bojí, nebo to prostě není ta úspěšná formulka, která ti přihraje streamy a peníze,“ uvažuje TK27.Jak jde dohromady feminismus a fotbal? Co má společného rap a seriál Hra o trůny? A kdo určuje módu: fotbalisti, nebo rappeři? Poslechněte si Kulturák s TK27.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Děje se tolik strašných věcí, že člověk má jinou míru vnímání toho, co je zrůdné a co ne,” myslí si Nina Špitálníková, která právě vydala pokračování knižních rozhovorů s uprchlíky ze Severní Koreje. Dokážeme jejich příběhům ještě naslouchat?Jak se žije v Severní Koreji, nejuzavřenější zemi světa? Když Nina Špitálníková vydala první knihu rozhovorů s uprchlíky z tuhé totality, vzbudila nečekaný čtenářský zájem. Svědectví o životě v KLDR přitom vůbec nemuselo vzniknout.„Měla vyjít Severka, ale nestíhala jsem ji dopsat a bála se to říct nakladatelství,” přiznává Nina Špitálníková s poukazem na svou beletristickou knihu. Čtyři týdny předtím, než měla vyjít, nabídla spisovatelka nakladatelství jako náhradu první várku rozhovorů. „Asi nebudou nikoho zajímat,” myslela si tehdy. „Natáčela jsem je pro sebe.”První reakce čtenářů byly velmi pozitivní. Za jeden z největších kladů Svědectví Špitálníková považuje to, jak spojuje generace: „Mladší čtenáři už nemají tu přímou zkušenost, na extrémním případu totalitu dokážou nacítit.”Koreanistka Špitálníková se ale setkala i s kritikou. „Dostala jsem negativní recenzi, že severokorejské příběhy jsou málo smutné. Představila jsem si severokorejce, kterému říkám: Potřebuju víc slziček. To je podle mě obraz doby,” myslí si autorka. „Děje se tolik strašných věcí, že člověk má jinou míru vnímání toho, co je zrůdné a co ne.”Jaké jsou nové příběhy uprchlíků? Některé znějí povědomě. Jako bychom je znali i z naší společnosti. „Kdybychom si přečetli příběh Manželky a nevěděli, že je ze Severní Koreje, tak to nepoznáme,” popisuje Špitálníková rozhovor se ženou, která uprchla hlavně kvůli tomu, že ji manžel týral. „Spousta lidí kouká na severokorejce jako na roboty. Ale jsou to lidi, kteří mají často úplně stejné problémy jako my.”Špitálníková v rozhovoru zmiňuje i Palestince: „Když se podívám na to, co se děje v Gaze, tak jsem nešťastná. Jak můžou být lidé soucitní k jednomu národu a úplně necitelní k jinému? Dění v Gaze je horší, než co se děje běžnému severokorejskému občanovi.”Těsně před natáčením rozhovoru se Nina Špitálníková veřejně ohradila proti obchodním praktikám online antikvariátu Knihobot, kde se dají koupit i jinak neprodejné deníky ze Severní Koreje, které spisovatelka před lety nabízela přispěvatelům v rámci kampaně na Doniu.V průběhu několika dní se ale téma posunulo. Špitálníkové se začali anonymně ozývat zaměstnanci a brigádníci z Knihobotu, kteří si stěžovali na pracovní podmínky ve firmě. V kontaktu je s nimi i redaktor Seznam Zpráv Petr Švihel, který pro Kulturák říká: „Celková kultura v té firmě z toho, co jsem se zatím dozvěděl, nepůsobí úplně zdravě.” Zda se tu porušuje pracovní zákon, je podle něj ale sporné.Jak vážná je „kauza Knihobot”? A o čem vypráví pohádková kniha Niny Špitálníkové Tota lítá? Poslechněte si aktuální Kulturák.---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.

„Když jsem začínal, byl jsem jako mladý člověk z internetu pro politiky úplně cizí element. Dnes jsou ze všech politiků kolegové influenceři,“ vysvětluje youtuber Jan Špaček, proč chce po volbách skončit s politickými videi.„Politická situace je horší než kdykoliv dřív. Uráží se. Nemají se rádi. A já vím, že je to hlavně moje vina. Měl jsem se snažit víc,“ prohlásil Jan Špaček na videu z konce června. „Tiskovou konferenci“ svolal před pražský hrad. Obešla se bez jediného dotazu, pak najatý moderátor špatně zazpíval hymnu. Youtuber, který urazil Víta Rakušana, ukazoval znaménko na svém pozadí Andreji Babišovi a vyvedl z míry snad všechny další politiky na domácí scéně, se rozhodl, že po parlamentních volbách skončí s politickým obsahem.V rozhovoru pro Seznam Zprávy bez okolků hodnotí politické kampaně a snahu stran přiblížit se mladým voličům a predikuje výsledky voleb. Nejsmutnější prý bude Vít Rakušan. „Karma je zdarma. Asi si to zaslouží. Před čtyřmi roky byli smutní Piráti, tak teď se to vyváží,“ říká v podcastu Špaček. Dobře ovšem podle něj nedopadne ani současný premiér Petr Fiala. „V sázce je hrozně moc. Ale z jeho týmu jsem měl dojem, jako by už nechtěli nic moc vymýšlet,“ myslí si Jan Špaček, který měl s Fialou vyrazit na jeden z jeho výjezdů po republice, z něhož ale sešlo. „Mě to strašně zklamalo. Tak možná si tu prohru zaslouží. Taková apatie, neinvence, neambicióznost v prostředí, které by teď mělo být úplně na hraně a nejvíc makat.“Mladý youtuber v Kulturáku kritizuje i úroveň dalšího online obsahu. Proč ho tak pálí videa, která točí Kovy? „Původně jsem se na jeho kritice trochu profiloval. Ukazoval jenom politický bizár, vlastně říkal implicitně, že politika je nesmysl,“ vysvětluje Špaček s tím, že on chtěl nabídnout jiný pohled. Jaký je Jan Špaček, když shodí masku Fabulací? Dělal sám někdy "bizár"? A co točil před politickými videi? Poslechněte si Kulturák, který se z laskavého podcastu výjimečně změní v hard talk!---KulturákRozhovory s osobnostmi i rozbory kulturních fenoménů. To je Kulturák, podcast kulturní rubriky Seznam Zpráv, který moderuje Jonáš Zbořil. Poslouchejte na SZ.cz, Podcasty.cz a ve všech podcastových aplikacích.Jak se vám podcast líbí? O čem by se Jonáš měl se svými hosty bavit příště? Napište nám na audio@sz.cz. Nebo to tweetněte s hashtagem #Kulturak.