středo/věk

Tentokrát jsme zabrousili zase tam, kde každý správný debatér začít musí. Ke koncertům a kultuře v přirozeném kontrastu s českou malostí. A jak se říká, že papír snese všechno, tak i náš podcast snese vše, takže jsme neměli moc problém dát do kontextu Kanyeho (Yeho, Yeezyho, ¥$, nebo jak si vlastně zrovna říká) a jeho stadionovou show s tím, co nabízí česká koncertní scéna. Proč taky ne. Člověk s opakovaně omlouvaným výletem do extrémů a Grammy na poličce to evidentně umí, a vlastně i Marek Ztracený, který je takovej pohoda, pivo, sobota člověk. Prostě Čech jak se patří.A protože naše genialita nezná mezí, proč nespojit Westa s Odysseem. Ten co přežil, a přesto dorazil. Jsme asi ti poslední, kteří se k tomu ještě nevyjádřili. Perfektně udělaný, řemeslně bezchybný, a přesto prázdný jako krásně zabalená krabice, ve které je návod na rozbalení jiné krabice.Tím bychom okurkovou sezonu uzavřeli. Na podzim vymudrcujeme určitě další oslí můstky.

Natočit podcast ve sklepě z 14. století, pod michelinskou restaurací přímo naproti orloji, kde si denně dělají vlastní uzeniny a pečou chleba je buď geniální nápad, nebo jen další důkaz, že nám je fuk, kde sedíme (omluvte kvalitu zvuku, závada není na vašem přijímači). Tentokrát tedy ne z Břevnova, ale gotického sklepa restaurace 420 od Radka Kašpárka.Začali jsme tam, kde každý správný středověkář začít musí, zbavováním se věcí a životem nalehko. Pak přišel na paškál Disclosure Day od Stevena Spielberga, kde to scénárista taky pojal nalehko. Jako fakt nalehko. A od Spielberga je to ke Kanyemu, Jacksonovi nebo nadcházejícímu filmu o Muskovi jen kousek.Divný, zase jsme narazili na AI. Tentokrát s evropským přesahem, Mythos a to, jak se k němu staví Evropa versus americká garnitura, víte, jak to myslíme. Spoiler alert! V případě Evropy opatrně, pomalu a s hodně dokumenty. V případě Ameriky rychle, hlasitě a s někým, kdo to celé radši zařízne a omylem oznámí na Signalu.Nechyběl ani Petrův výlet do New Yorku a klasické čtecí okénko Martina, který teď frčí na The Black Book of Power od Stana Taylora. Chytlo ho to tak, že se najednou marně snaží přeprogramovat vlastní návyky. Mno a jde to hůř, než jakýkoli projekt, který si navibecodujete za víkend v Cursoru. Za nás taková letní, středověká paráda.

Jednapadesátý díl a my stále hledáme svůj rytmus, tentokrát jsme ho našli někde mezi roky 1993 a 1999, kde jsme ho mimochodem nechali naposledy.Začali jsme tam, kde každá správná nostalgická epizoda musí začít: u kazet. Když se vinyl dokázal vrátit, tak to možná i stará, dobrá kazeta zvládne. Od kazet je to jen kousek k vypalování CD, devadesátkového porna (čistě analyticky, samozřejmě) a telefonů, které uměly hlavně volat a možná psát zprávy. Pak přišel ten filosofický moment, jak to u nás bývá. Máme víc věcí, létáme na Měsíc a možná na Mars, streamujeme cokoliv kdekoliv, a přitom se nám zdá, že té čisté, nevědomé radosti nějak ubývá. Nebo už je toho prostě moc.Co si budeme povídat, tahle otázka nemá dobrou odpověď, ale my jsme jí i tak dokázali najít.Nebyli bychom to ale my, kdybychom nezůstali stát u staromilství ještě o kousek déle, tentokrát u toho, co kdo z nás doma schraňuje z dob minulých (Honza v tomhle ohledu naprosto dominuje).Na závěr jsme si odškrtli povinnou položku každého českého podcastu posledních týdnů, Heated Rivalry. Klasicky jsme v tom asi poslední. Přidali jsme zas nějaké filmy, seriály a pár her. Starej, dobrej Středo/věk. 

Bylo pozdní valentýnské odpoledne, ideální čas na kávu, pocit falešného klidu a hřejivou iluzi, že člověk má všechno hotové. Honza seděl, užíval si prázdné todo listy v hlavě; a přesně v ten moment mu to došlo: znělka i synopse k poslednímu dílu Středověku nikde. Přitom ten díl už pár dní leží v inboxech a čeká jen na to, až se někdo uráčí ho poslat do světa.Otevírá poznámky na iPhonu. Nic. Prázdno. Snaží se rozpomenout, o čem ten díl vlastně byl, marně. Mentální bílá stěna. Ví jen, že bylo teplo, on se stihl najíst, a zbylí dva členové středověké bandy v heroickém boji s kaloriemi a stárnutím nedali do pusy ani hranolku. Výsledkem je historicky první nealko Středověk. Možná dokonce první díl v dějinách podcastu, který přežil jen o vodě a bezcukrovém soft drinku. Smutné. Nebo zodpovědné. Těžko říct.Výsledkem je zas Středověk, jak ho znáte. Jen tentokrát bez alkoholu, zato s klasickou dávkou chaosu a sebeklamu. 

Jak jinak začít finále 7. řady než tématem, ve kterém jako národ excelujeme asi stejně jako v designu státních webů. Jo, jsou to pohřby. Pořád totiž neumíme udělat důstojné rozloučení, stejně jako neumíme stát ve frontě, říct si o férový plat nebo projít kolem “akce” v Lidlu bez toho, abychom si nekoupili pětatřicátou vrtačku na slevě. A od pohřbů je to už jen drobný kotrmelec k otázce, kde vlastně sídlí naše vědomí, které má evidentně lepší ping než tvůj dial-up s Counter-Strikem v devadesátkách.Nebyl by to Středo/věk, kdybychom se nedostali na unscripted tvorbu, kvalitu filmů, a samozřejmě i na Honzu, který nepouští Petra ke slovu a přiznává, že fláká život na socialu. K tomu přihodíme i hluboký ponor do toho, jak správně manifestovat. (A ne, není to kapitola z učebnice dějepisu.)A protože máme smysl pro drama, před koncem přichází Arnold. Ano, ten Arnold. Silnější než náš time management, disciplinovanější než náš spánek a inspirativnější než všechny naše myšlenky dohromady. Protože nám předá jedno životní moudro. Takovou tu univerzální pravdu, co si můžete dát na nástěnku, tričko nebo si s ní omluvit další špatné rozhodnutí:Nejlepší volba v životě je vždycky ta třetí.