Alarm

Další díl podcastové minisérie Ekonomika soucitu. S Hanou Geisler z Aliance pro individualizovanou podporu a autorem série o péči Radem Panditem.

Co dělat jako tvůrci a diváci, když vidíme, jak v české kultuře po vzoru té slovenské houstne atmosféra? Když lidi nechodí do divadla, je chyba v nás nebo v nich? Co znamená Unkulunkulu? A má snaha tvořit divadlo v době krizí a genocid? Nový díl podcastu MOSHPIT o krizi v kultuře a to nejen společenské, ale také osobní. Hosté z divadelního souboru Unkulunkulu hovořili o vztahu slovenské a české kulturní scény, o dopadech škrtů v kultuře a o tom, jestli je umění opravdu vykoupením v času krizí. O tom všem mluvili tři zakládající členové Unkulunkulu, a to režisérka a herečka Tereza Smetanová, dokumentarista Peter Podolský a dramaturg Roman Poliak. Kvůli struktuře nezávislé kultury, která je postavená na grantových žádostech, podle Petra „člověk pořád generuje nějaké nápady, ale vždycky to zůstane jen na papíře.” Každá repríza je pak podle hostů „jen další hustle”. A protože alternativní představení dokáží obsloužit jen malou část populace a na představení chodí pořád méně diváků, ptají se, jestli má vůbec smysl se dál snažit. „Vede mě to k otázce,” říká Tereza s odkazem na nedávné škrty v kultuře, „jestli nemá vládnoucí garnitura v něčem pravdu.” Ale to, co dělá na Slovensku Martina Šimkovičová skupinu obyvatel, které by alternativní divadlo oslovilo, podle Terezy jen zmenšuje. Navíc dodává, že bude vždycky lepší, ať se dávají peníze na kulturu - ať má jakoukoliv kvalitu - protože to znamená míň peněz pro zbrojení. Kruh se v MOSHPITU uzavírá. V podcastu není moshpit pod stagí, ale na stagi - za majkem. V podcastu řešíme společenská témata. Kde stejně tak, jako na koncertech, do sebe naráží a setkávají se lidé, ideje, názory, energie a někdy i lokty. Od mladých lidí pro mladé lidi. Kolektivně, společně, posluchači, hosté i moderátoři.

Blíží se komunální volby. Konkrétně v Praze to znamená dlouhé debaty o tom, proč se naše hlavní město zdánlivě nikam neposouvá, a jak je složité v něm cokoli změnit. Právě z toho důvodu jsme si do Studia Alarm+ tentokrát pozvali odbornictvo z Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR). Je opravdu nemožné, aby Praha následovala progresivní města jako je Vídeň? A proč jsou Pražané tak fixovaní na svá auta, když má naše hlavní město jednu z nejlepších MHD v Evropě? V rozhovoru mluvíme s Marií Smetanou, krajinářskou architektkou a odbornicí na modrozelenou infrastrukturu, a jejím kolegou Jakubem Peterkou, architektem a urbanistou, který v rámci IPRu řeší veřejný prostor a udržitelnou mobilitu.

Navzdory mnoha slibům v programovém prohlášení vlády o podpoře vědy, výzkumu a vysokých škol je realita tragická jako vždy. Vysoké školy dostanou ještě méně peněz než letos. V příštím roce budou vycházet ze středních škol rekordní počty maturantů. Nejsilnější populační ročníky za sebou přitom mají celou sérii překážek a zbytečného utrpení. Prožili si nedostatek míst ve školkách, základních školách, boje o chybějící místa na středních školách a nyní jim stát připravil do cesty omezené množství míst na vysokých školách. Český stát tak v případě této generace selhává prakticky dvacet let v řadě. Oligarchii se nepřizpůsobíme: https://komunita.denikalarm.cz/

Trochu nemůžeme uvěřit, že nám trvalo 50 epizod, abychom mluvily o ženském těle v práci. Jak se nám s ním pracuje, co od něj očekáváme a jaké představy o něm mají ostatní? Když se mluví o biologických potřebách žen na pracovním trhu, obvykle se dostaneme k těhotenství a mateřství, poslední dobou se přidává i menstruace. Reprodukční aspekty ženské biologie chrání i právní úprava. Je to ale všechno? Pracovní prostředí i jeho regulace už v některých ohledech dokáže různost těl respektovat. Ne ale vždy, jak by mohly potvrdit například ženy v armádě, kterým uniformy mohou vysloveně překážet. Dalším takovým evergreenem je otázka teploty na pracovišti. A ve chvíli, kdy přijde řeč na ženský cyklus, ať už ten měsíční, menstruační, nebo celoživotní, reprodukční, objeví se zejména celá řada stereotypů o zdivočelých hormonech. Přitom představa, že se podle fází cyklu automaticky mění schopnosti, soustředění nebo kreativita, není nijak podložená. Metaanalýza 102 odborných článků takové systematické změny kognitivního výkonu nepotvrdila, a l univerzálním návodům, kdy podle cyklu plánovat náročnou poradu a kdy kreativní práci, jsme proto skeptické. Co štve Šárku na konferencích a debatách? Je pravda, že klimatizace jsou nastaveny na muže v obleku? Co je gender pee gap a máme dost toalet? Pomohlo by menstruační volno, nebo potřebujeme spíš nárokové sick days? A jak se potkává menopauza s věkovou diskriminací? O tom všem mluví Šárka Homfray a Lucie Václavková v nové epizodě, kterou si pusťte, pokud vás zajímá, jak v práci lépe počítat s vlastními těly. Oligarchii se nepřizpůsobíme: https://komunita.denikalarm.cz/