FOCUS ON

Zahraniční stáže, přes 10 000 operací, interní vzdělávací akademie a výuka začínajících chirurgů i mediků. Andrea Janeková, vedoucí lékařka Očního centra Praha, posouvá českou oftalmologii vpřed nejen jako chirurg, ale i jako mentorka nové generace lékařů. V rozhovoru pro pořad Science Lab na platformě FocusOn mluvila o atraktivitě oboru, systému vzdělávání a o tom, proč si lékaři vybírají právě oftalmologii.Oftalmologie patří mezi obory, které propojují preciznost, technologii a hlubokou diagnostiku. „Okem lze zjistit i další systémová onemocnění. Tato disciplína má v sobě opravdu hloubku,“ říká vedoucí lékařka Očního centra Praha Andrea Janeková. Do Očního centra nastoupila v roce 2012, kdy šlo o menší zařízení se základní akreditací. Dnes má klinika nejvyšší možnou akreditaci pro vzdělávání lékařů v oboru oftalmologie. „Od roku 2012 jsme kliniku výrazně rozšířili. Pokrýváme téměř celé spektrum oftalmologie, od základních vyšetření až po komplexní chirurgické zákroky,“ popisuje.OCP akademie: místo, kde se učí nová generace lékařůOční centrum se kromě poskytování špičkové péče specializuje i na výuku. Interně zde funguje tzv. OCP akademie, vzdělávací program pro lékaře po škole i pro mladé lékaře před atestací. „Každý měsíc analyzujeme nové články, diskutujeme atestační otázky, a tím neustále držíme krok s nejnovějšími trendy,“ vysvětluje Janeková. Právě díky propracovanému systému vzdělávání přichází do oboru stále více mladých lidí. „Do oboru míří dost mladých lékařů, muži i ženy. Přesto by jich mohlo být více,“ připouští.Výběrové řízení do kliniky se zaměřuje především na osobní přístup kandidátů. „Nejde o to, kolik toho ví první den. Důležité je, zda má chuť učit se, zapojit se do týmu, být aktivní, hledat nové cesty,“ dodává.Jak se z absolventa stává chirurgPětileté postgraduální vzdělávání v oftalmologii zahrnuje praxi v zařízení s nejvyšší akreditací, šestiměsíční měsíční stáže na lůžkových odděleních, kmenovou zkoušku a atestaci. „Nový lékař se učí měřit zrakovou ostrost, pracovat s přístroji, dělat základní vyšetření. Nejprve v přítomnosti zkušeného kolegy, později už s vlastními pacienty, ale stále pod dohledem,“ popisuje Janeková. Vedle práce na klinice působí lékaři i v očních ambulancích MediPort, které poskytují primární oční péči v Praze a Středočeském kraji. „Díky tomu se setkají i s běžnou každodenní oftalmologií: záněty, špony v oku, cizí tělíska. To je pro jejich výcvik zásadní.“Wetlaby a virtuální realita: chirurgický trénink nové generaceNe každý oční lékař je zároveň i chirurg. Pokud se ale pro oční chirurgii mladý lékař rozhodne, pak trénink chirurgických dovedností začíná v tzv. wetlabech, kde se učí operovat nejčastěji na prasečích očích. Případně i na umělých očích nebo mají k dispozici simulátory s virtuální realitou. „Jde o bezpečné prostředí, kde si lékař osvojí jemnou motoriku, koordinaci rukou a nohou, práci v milimetrovém prostoru,“ vysvětluje Janeková. Díky těmto metodám mohou lékaři rozvíjet své dovednosti dříve, než se dostanou k reálným operacím. „Baví mě sledovat, jak se lékaři během pěti dnů zlepšují, jak roste jejich sebedůvěra a dovednosti,“ dodává.Podle Janekové je české oční lékařství dnes na světové úrovni. „Co se týče materiálového vybavení, přístrojů i operačních technik, jsme zcela na úrovni západní Evropy nebo USA,“ říká. A přestože české zdravotnictví čelí řadě systémových problémů, oftalmologie si podle ní udržuje vysokou kvalitu a respekt i v zahraničí. „Naše metody jsou srovnatelné se špičkovými zahraničními pracovišti. V mnoha ohledech jsme efektivnější, někdy i dál,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně fungují chirurgické trenažéry a co všechno si na nich mohou lékaři nacvičit?Jak vypadá v praxi tzv. OCP akademie a co vše se v ní řeší v týdenním režimu?Jaké vlastnosti nejvíce rozhodují o přijetí mladého lékaře do kliniky?

Přestože státní podpora stavebního spoření v posledních letech klesla na polovinu, zájem o něj neklesá. Podle Ladislava Neuhäusera, člena představenstva ČSOB Stavební spořitelny odpovědného za obchod, se počet nových smluv drží na vysoké úrovni a produkt zůstává stabilním pilířem spoření českých domácností. V rozhovoru pro eMoney na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč stavební spoření stále dává ekonomický smysl, jakou roli hraje v úvěrovém financování bydlení i proč ho volí stále více rodičů pro své děti.Zatímco mnozí očekávali, že snížení státního příspěvku z 2 000 Kč na 1 000 Kč ročně povede k poklesu zájmu, data mluví jinak. „Od ledna do září letošního roku bylo na trhu uzavřeno 333 000 nových smluv, což je prakticky stejně jako loni. Tehdy jich bylo 339 000 a v době vyšší státní podpory dokonce jen 324 000,“ uvedl Neuhäuser.ČSOB Stavební spořitelna si dokonce meziročně polepšila. „Letos jsme uzavřeli 97 000 nových kontraktů, což je růst o tři procenta,“ dodal. Stavební spoření tak podle něj zůstává jedním ze stabilních pilířů finančního trhu, který dokáže dlouhodobě porážet inflaci.ČSOB na snížení státní podpory reagovala vlastními pobídkami. „Klient si může přijít na bonus až 10 520 Kč,“ vysvětluje Neuhäuser. Zahrnuje dorovnání státní podpory, odměny za využívání účtu v ČSOB a příspěvek při předspoření částky 50 000 Kč. „V součtu tak klient získá více než 10 000 Kč navíc, což z produktu dělá stále velmi atraktivní formu spoření,“ dodává.Peníze směřují zpět do bydleníAčkoliv název „stavební spoření“ může působit zastarale, celý systém podle Neuhäusera plní jasnou ekonomickou funkci. „„Klientem naspořené prostředky nejsou účelově vázané, sám se rozhodne, na co je využije,“ vysvětluje.Jen za letošní rok poskytly stavební spořitelny úvěry v hodnotě 50 miliard Kč, které využilo zhruba 39 000 klientů. „Máme dokonce o něco víc úvěrů než depozit, což znamená, že celý systém efektivně přesměrovává úspory lidí zpět do bydlení,“ dodává Neuhäuser.Zhodnocení 4,5 % a jistota na šest letPodle Neuhäusera je klíčovou výhodou stavebního spoření jistota výnosu. „Na rozdíl od spořicích účtů, kde banka může sazbu změnit ze dne na den, stavební spoření má garantované zhodnocení po celou dobu šesti let,“ vysvětluje.V součtu základního úroku 1,3 %, státní podpory, bonusů a daňových výhod dosahuje podle něj zhodnocení kolem 4,5 %. „Taková sazba na spořicích účtech dnes neexistuje, a navíc úrok z nich podléhá zdanění, zatímco státní podpora ne,“ zdůrazňuje Neuhäuser.Na trhu s úvěry ze stavebního spoření se letos podle Neuhäusera rozpůjčovalo kolem 50 miliard Kč, což představuje téměř 20 % objemu hypotečního trhu.„Klienti oceňují nižší sazby pro řádné úvěry ze stavebního spoření kolem 3 až 3,5 procenta a možnost nezajištěného úvěru až do 3,5 milionu Kč na 20 let,“ popisuje.Velký zájem podle něj směřuje k rekonstrukcím a také k družstevnímu bydlení. „Družstevní byty nelze zastavit, proto se pro ně úvěr ze stavebního spoření výborně hodí. Navíc financujeme i projekt ‚Oprav dům po babičce‘ s úrokem 2,18 %,“dodává Neuhäuser.Stavební spoření pro děti: první krok k finanční gramotnostiStavební spoření má podle ČSOB stále silné zastoupení i v dětských účtech. „V našem portfoliu máme zhruba 200 000 dětských smluv. Rodiče i prarodiče tak dětem vytvářejí základní finanční polštář,“ říká Neuhäuser.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak ČSOB reaguje na snížení státní podpory stavebního spoření a jaké bonusy nabízí?Kdo dnes nejčastěji využívá úvěry ze stavebního spoření a proč jsou atraktivní i bez zajištění?Jak stavební spoření pomáhá financovat ekologické rekonstrukce domů?Jak funguje stavební spoření pro děti a proč je důležité začít co nejdřív?Jak digitalizace mění svět stavebních spořitelen a jak snadné je sjednat produkt online?

Brněnská firma GENTEC CHP, specialista na výrobu kogeneračních jednotek, se z rodinného projektu vypracovala mezi světové lídry v oboru kombinované výroby elektřiny a tepla. „Export dnes tvoří více než 70 % našich tržeb a působíme už ve 14 zemích světa,“ říká v pořadu Export ředitel společnosti Václav Klein. Do budoucna firma sází na vodíkové technologie a umělou inteligenci v řízení výkonu.Firma vznikla v roce 2011, původně jako projekt na vývoj vyvíječe vodíku. „Tehdy jsme hledali produkt s vyšší přidanou hodnotou. Skrze výzkum vodíku jsme narazili na kogenerační jednotky a rozhodli se do nich pustit,“ vzpomíná Václav Klein.Začátky však nebyly jednoduché. „Bylo to možná naivní, protože jde o extrémně komplexní zařízení – od motorařiny po elektroniku. Trvalo nám pět let, než jsme vytvořili konkurenceschopný produkt,“ dodává. Dnes už Gentec patří mezi nejuznávanější světové výrobce, kteří dokážou dosahovat účinnosti až 95 %.Unikátní technologie i přístup k zákazníkůmKlein zdůrazňuje, že technologická dokonalost už dnes nestačí. Úspěch podle něj stojí na inovacích a dlouhodobé péči o zákazníka. „Neříkám, že jsme lepší než ostatní. Každý má své silné stránky. My ale hodně investujeme do výzkumu a vývoje. Nedávno jsme dokončili jednotku, která spaluje až 30 % vodíku, a nyní vyvíjíme zařízení na 100 % vodíku,“ vysvětluje.Kromě inovací klade Gentec důraz na cenu. „Používáme špičkové komponenty, ale držíme cenu spíše níže. Nejde nám o krátkodobé zisky, ale o dlouhodobý růst,“ dodává Klein.Export táhne: 70 % tržeb ze zahraničíJeště v roce 2020 tvořil export polovinu obratu, dnes už je to 70 %. Společnost očekává, že dlouhodobě se tento podíl bude držet mezi 60–80 %. „Nejdříve jsme exportovali do Itálie, poté jsme se rozvíjeli v Anglii, kde jsme našli prvního stabilního partnera díky podpoře CzechTradu. Dnes působíme v celé Evropě, Severní Americe a nově se díváme i na Blízký východ,“ říká Klein.Naopak pokusy o expanzi na východní trhy, jako Rusko nebo Bělorusko, se neosvědčily. „Bylo to složité prostředí, kde málokdy platilo to, co se řeklo. Když jsme pak přišli na západní trhy, všechno fungovalo standardně a transparentně,“ dodává.Ukrajina se stala klíčovým trhemPo roce 2022 se ukázala nová příležitost – rekonstrukce ukrajinské energetiky.„Ukrajina se rychle stala jedním z největších světových trhů pro kogenerační jednotky. Dnes jsme třetí největší exportér na Ukrajinu, hned za dvěma německými firmami,“ říká Klein.Gentec díky tomu významně posílil svou pozici, ale podle Kleina je klíčem diverzifikace. „Ukrajinský trh se postupně nasycuje, takže rozvíjíme další teritoria. Aktuálně působíme ve 14 zemích a cílem je toto číslo znásobit,“ dodává.Přichází umělá inteligence i čistý vodíkGentec se snaží držet technologický náskok. „Vyvíjíme řídicí systém s umělou inteligencí, který průběžně analyzuje chod jednotky a optimalizuje její výkon. Na tom pracujeme už od roku 2018,“ popisuje Klein.Dalším projektem je vodíková kogenerační jednotka na 100 % vodík, kterou chce Gentec dokončit v příštím roce. „Budeme jedni z prvních na světě, kdo to dokázal. Není to o množství prodaných jednotek, ale o prestiži a budování know-how,“ dodává.Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev (CEO Enantis), si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaká byla úplně první zakázka Gentecu a proč byla pro firmu klíčová?Jaké konkrétní složky tvoří kogenerační jednotku a proč je její účinnost tak vysoká?Jaký je přístup britských zákazníků oproti těm českým?Jak reagovala firma na energetickou krizi po roce 2022?Co Václav Klein považuje za „největší lekci“ z mezinárodního podnikání?

V době, kdy bezhotovostní platby lámou rekordy a většina mladých už téměř nevidí papírové peníze, poslanec Patrik Nacher (ANO) upozorňuje na rizika úplné digitalizace peněžních transakcí. V rozhovoru pro pořad eMoney mluví o hotovosti jako o poslední záruce osobní svobody, o férovosti bankovních poplatků i o tom, proč by právo na hotovost mělo být zakotveno přímo v ústavě.Podle Nachera má hotovost stále nezastupitelné místo v moderní ekonomice.„Hotovost je svoboda. Je to jistota, že mi nikdo nekouká pod prsty a že se mohu rozhodovat podle sebe, aniž by o tom kdokoliv věděl,“ říká poslanec.I když sám používá moderní technologie, nechce, aby jejich rozmach vedl k vytlačení fyzických peněz z oběhu. „Jsem zastáncem toho, aby obě formy – hotovost i bezhotovost – žily vedle sebe. Nikdy nebudu pro to, aby se hotovost zrušila,“ dodává.„Právo na hotovost by mělo být v ústavě“Nacher se netají tím, že by chtěl posílit ochranu hotovostních plateb i legislativně.„Dovedu si představit, že by právo na hotovost bylo zakotveno v ústavě,“ uvedl. Argumentuje tím, že rychlé změny ve finančním systému mohou vést k marginalizaci lidí, kteří na hotovosti závisí, a k riziku zneužívání dat.„Často se používá zkratka, že kdo hájí hotovost, přivírá oči před praním špinavých peněz. To je nesmysl. Nemůžeme trestat 99,5 % lidí, kteří platí v hotovosti jen proto, že chceme postihnout zbytek,“ dodává.Bezhotovostní platby ano, ale férověV souvislosti s plánovaným obnovením elektronické evidence tržeb (EET) Nacher zdůrazňuje, že moderní nástroje by neměly být bičem na poctivé podnikatele.„Cílem není boj proti hotovosti, ale boj za to, aby se přiznávaly příjmy a platily daně,“ vysvětluje.Zároveň upozorňuje, že férový systém je nutný i kvůli konkurenci. „Někdo odvádí daně a platí zaměstnancům férové mzdy, jiný vyplácí část v hotovosti a ještě čerpá sociální dávky. To je nefér vůči těm poctivým,“ říká.Mají obchodníci povinnost přijímat hotovost?Zda by měl stát obchodníkům nařídit přijímat hotovost, Nacher vidí pragmaticky.„Jsem zastáncem hotovosti, ale nejsem zastáncem plošných regulací. Pokud se podnikatel rozhodne přijímat jen karty, má k tomu své důvody. Ale musí počítat s tím, že může ztratit část zákazníků,“ říká.Podle něj moderní technologie už dnes umožňují kombinovat hygienu, bezpečnost i hotovostní platby. „V mnoha provozovnách se peněz fyzicky ani nedotýká prodavač, vše obstará přístroj. Hotovost se tak dá zachovat a zároveň zmodernizovat,“ vysvětluje.Mladí platí mobilem, starší si hlídají soukromíNacher odmítá názor, že hotovost je jen nostalgie starší generace.„Je to přirozený vývoj, ne skokový přechod. Nikdo nám přece nezakázal mít pevné linky, jen je přirozeně nahradily mobily. A stejné to bude s hotovostí, dokud o ni lidé budou stát, musí zůstat možnost platit papírovými penězi,“ říká.Zároveň varuje, že přílišná digitalizace přináší ztrátu soukromí. „Čím víc na nás bude útočit personalizovaná reklama a algoritmy, které o nás vědí všechno, tím víc budou lidé chtít mít aspoň někde prostor pro svobodu. A ten jim dává právě hotovost,“ upozorňuje.Bankomaty mizí. Kdo ponese odpovědnost?Jedním z praktických problémů, které s úbytkem hotovosti souvisejí, je rušení bankomatů v menších městech. Nacher přiznává, že ekonomika provozu zde hraje zásadní roli.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Mělo by být právo na hotovost zapsáno v ústavě?Jaký dopad by mělo znovuzavedení EET na podnikatele i spotřebitele?Kdo má platit za provoz bankomatů v malých městech?Jsou bankovní poplatky spravedlivé, nebo jde o zbytečné zatížení klientů?Proč podle Patrika Nachera digitalizace nikdy úplně nenahradí fyzické peníze?

V pořadu Elektrodrive na platformě FocusOn hovořil Zdeněk Havrlík alias Havrla – elektrotechnik, který z garáže vybudoval servis pro elektromobily BMW i3. V rozhovoru popisuje, jak z IT specialisty vznikl průkopník modernizace baterií, proč se i desetileté BMW i3 vyplatí udržet při životě a jak čísla dokazují, že elektromobil může mít druhý život i po stovkách tisíc kilometrů.Zdeněk Havrlík, známý pod přezdívkou Havrla, byl ještě před pár lety linuxovým specialistou. Dnes provozuje servis a vývoj upgradů pro elektromobily BMW i3.„Chtěl jsem elektrické auto už od střední školy, ale žádné rozumné tehdy neexistovalo. Když se v roce 2018 začaly prodávat ojeté BMW i3 z německých leasingů, konečně se to stalo reálným,“ vzpomíná Havrlík.Jeho první i3 stála okolo 1 milionu korun, což bylo výrazně méně než tehdejší ceny Tesly, které přesahovaly 2 miliony. Auto si ponechal dodnes a právě z jeho vlastních zkušeností vznikl nápad na specializovaný servis a modernizaci těchto vozů.Upgrade baterií: levnější než nová převodovkaPodle Havrlíka dává ekonomický smysl udržet starší elektromobily v provozu.„Z 60Ah na 94Ah vychází upgrade kolem 4 000 eur, z 60Ah na 120Ah pak zhruba na 7 000 eur. Je to sice investice, ale levnější než oprava automatické převodovky u spalovacího auta,“ vysvětluje.Při dobré údržbě může BMW i3 bez problémů jezdit i po 300 000 kilometrech. Havrlík dodává, že karoserie z karbonu a hliníkový rám zaručují dlouhou životnost: „Auto stárne čtvrtinovou rychlostí oproti běžným vozům.“Tři skupiny zákazníků a hranice návratnostiHavrla rozděluje své klienty do tří skupin:majitele, kteří své auto znají a chtějí mu „dát druhý život“,zájemce o koupi levnější i3 s menší baterií, kterou plánují upgradovat,nadšence, kteří chtějí unikát — například model i3 120Ah s Rexem, který se v Evropě nikdy neprodával.„Pokud už auto vlastníte, dává upgrade jasný smysl. Ale kupovat vůz s malou baterií a hned plánovat výměnu? To už se nevyplatí,“ říká Havrlík.Degradace baterie: čísla, která uklidní i skeptikyZkušenosti z praxe i vlastní statistiky mluví jasně. „U 60Ah baterie vychází degradace na 2 % každých 10 000 km, u 94Ah na 1,5 % a u 120Ah jen 1 %,“ uvádí Havrlík.Zajímavostí je, že baterie stárne víc časem než jízdou. „Když auto stojí rok, baterie zdegraduje o procento. Když za ten rok najedete 10 000 km, degradace je stejné. Používání jí tedy paradoxně prospívá,“ doplňuje.Servis a péče: méně práce než u spalovákuPéče o elektromobil je podle Havrlíka jednodušší, než si většina lidí myslí.„Jezdit, brzdit a jednou za dva roky zkontrolovat klima, podvozek a diagnostiku. Nic víc není třeba,“ říká.Upozorňuje však na drobnosti, které mohou auto zbytečně poškodit: nepoužívat jen automatickou parkovací brzdu, ale i ruční, nebo neodkládat výměnu 12V baterie. Ta má v i3 životnost 7 až 10 let, což je podle Havrlíka „na úrovni zázraku oproti spalovákům“.Ekonomika a výbava: ne všechny i3 jsou stejnéCeny ojetých i3 se liší podle výbavy i stavu. „Holá i3 stála nová milion, plně vybavená 1,6 milionu. I po letech má výbava obrovský vliv na cenu,“ vysvětluje Havrlík. Podle něj může být rozdíl mezi vybydleným vozem za 200 000 Kč a zachovalým modelem s nízkým nájezdem až 150 000 Kč.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Havrlík vysvětluje, proč BMW i3 „stárne čtvrtinovou rychlostí“ oproti jiným autům?Jaké má historky z autorizovaných servisů BMW a proč s nimi „už nechce nic mít“?Co se stalo, když zákazník zjistil, že si v bazaru omylem koupil silnější verzi auta?Jak funguje komunitní síť majitelů i3, kterou Havrlík buduje pomocí SPZ rámečků?Proč si i po letech myslí, že Tesla „není taková sláva“, jak se o ní píše?

Z dívky, která v patnácti skákala ze starých letadel Svazarmu, se stala jedna z nejvýraznějších českých kaskadérek. Hanka Dvorská má za sebou přes tisíc seskoků, desítky mezinárodních filmů a stovky hodin tréninku týdně. V rozhovoru pro pořad Přežít mluví o tom, jak se český filmový průmysl po revoluci otevřel světu, jak se vyrovnává s fyzickými zraněními a proč denně udělá 120 kliků.Všechno začalo v jejích patnácti letech, kdy začala skákat padákem. „Já jsem nikdy nepřemýšlela o tom, že budu kaskadérka. Chtěla jsem jen napodobit svého staršího bratra, který skákal z letadla. Přihlásila jsem se do Svazarmu a rok jsem trénovala,“ vzpomíná Dvorská.První filmovou roli dostala náhodou. „Kaskadéři tehdy potřebovali ženu, která skočí z okna. Režisér Kachyňa točil scénu sebevraždy a nikdo se nechtěl pustit dolů. Tak mě našli na letišti a já skočila. Od té doby mě vzali do skupiny,“ říká.Dnes má za sebou více než tisíc seskoků, což sama označuje za „málo“ v porovnání s profesionály. „Po revoluci už to nebylo zadarmo, každý seskok stál několik set korun a já měla malé děti. Peníze jsem raději dala do rodiny než do padáku,“ vysvětluje.Český Hollywood po revoluciPo roce 1989 se české filmové prostředí dramaticky změnilo. Zatímco před revolucí bylo jen pár kaskadérů a málo akčních scén, po roce 1990 začali do země jezdit zahraniční filmaři. „Česká republika měla rozbité, ale krásné kulisy, šikovné maskéry, kostyméry i kaskadéry. Američané byli v šoku, co všechno naši lidé zvládnou,“ říká Dvorská.Točila mimo jiné velkofilmy jako Troja s Bradem Pittem, Bídníky s Liamem Neesonem či produkce s Vinem Dieselem. „Na Maltě, kde jsme točili Troju, jsem padala mezi hořící sloupy a kolem mě běhal Brad Pitt. Nakonec do mě kopl, ale byl strašně milý a omlouval se,“ směje se.Kaskadérský byznys: risk, výdrž a minimum pojistekKaskadérství je podle Dvorské obor, kde se profesionalita pozná podle instinktu. „To nemůže dělat každý. Vyberou si vás podle toho, co zvládnete. Já třeba odmítla jezdit na motorce a brát dítě za jízdy. Ne proto, že bych nechtěla, ale protože vím, že by to bylo nebezpečné,“ popisuje.S úrazy má bohaté zkušenosti. „Při natáčení v Turecku jsem si přetrhla přední i zadní křížové vazy a rozdrtila menisky. Byla jsem rok mimo a dostala jsem za to deset tisíc korun,“ říká otevřeně. Kaskadérská profese přitom podle ní zůstává málo pojištěná a často finančně podhodnocená.Ženský svět kaskadérůV současnosti je v České republice aktivních jen osm až deset kaskadérek, z nichž jen tři pracují na pravidelné bázi. „Mladé holky jsou většinou malé gymnastky, ale dnešní herečky jsou vysoké. Proto je výhoda, když má někdo 180 centimetrů jako moje dcera,“ říká Dvorská, jejíž dcera Míša jde v jejích šlépějích.Rodinná tradice pokračuje: Míša dnes sama působí jako kaskadérka a občas s sebou bere i svou dceru, stejně jako kdysi Hanka. „Já jsem svoje děti brávala na natáčení, protože jsem je neměla kam dát. Teď už to dělá další generace,“ dodává s úsměvem.Denní rutina: 120 kliků a žádná výmluvaDvorská dodnes působí jako instruktorka a trenérka. „Každý den udělám 120 kliků – ráno, v poledne a večer. Při čištění zubů dělám dřepy. Cvičím celý den, protože mám až pět hodin tréninku denně,“ říká s naprostou samozřejmostí.Kromě vedení fitness lekcí organizuje i bootcampy – kurzy intenzivního cvičení a odolnosti. „Třikrát týdně, už dvacet let. Když končíme, ptám se lidí: jste šťastní? A oni odpoví: ano. To je pro mě největší odměna,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Hanka Dvorská popisuje svou první filmovou scénu bez jakéhokoli tréninku?Co jí řekl Brad Pitt po natáčení na Maltě?Jaké konkrétní zranění ji vyřadilo z natáčení na celý rok?Jak probíhá běžný den profesionální kaskadérky?Jak chce „doskákat do rakve“ a proč považuje pohyb za nejlepší terapii?

„Když chytáte ryby v rybníce, kde nejsou, nepomůže ani ta nejlepší návnada,“ říká Michal Mikulášek, ředitel společnosti Prodator, která se specializuje na nábor řidičů, elektrikářů či obchodníků na IČO. Podle něj klasické pracovní portály pro tyto profese ztrácejí smysl. „Kvalitní elektrikář nebo mechanik nebude bez práce. Pokud se objeví na pracovním portálu, je to spíš výjimka,“ vysvětluje.Prodator proto staví nábor na jiných principech. „Lidé, které firmy potřebují, tráví většinu času na sociálních sítích. Tam je třeba je oslovit. Ne přes inzeráty, ale pomocí kampaní, které je zaujmou,“ dodává. Příkladem je spolupráce s firmou Schindler, která původně pochybovala, že by bylo možné přes Facebook získat padesátileté servisní techniky. „Nakonec jsme měli víc reakcí než kdy dřív,“ říká Mikulášek.Podle něj se právě v tomto skrývá rozdíl mezi klasickým náborem a „alternativní cestou“, jak metodu Prodator označuje. „Sociální sítě zkoušelo hodně lidí, ale my jsme za šest let vyvinuli vlastní náborovou metodu. Klíčem je nabídnout něco jiného,třeba i to, že kandidát nemusí posílat životopis,“ doplňuje.Obědy za 19 korun a čistá výroba. Drobnosti, které rozhodujíZ dat společnosti vyplývá, že lidé často nemění práci kvůli penězům, ale kvůli přístupu a prostředí. „V dotaznících se opakují odpovědi jako: šéf mě nerespektuje, dispečer mi špatně rozděluje trasy, nikdo mě neposlouchá,“ popisuje Mikulášek. Jenže k tomu, aby kandidát odpověděl, nepotřebuje životopis,pouze vyplní krátký online dotazník. „Každý měsíc nám ho vyplní přes 10 000 lidí. Získáme tak obrovské množství dat o tom, co tyto profese skutečně chtějí.“Největší překvapení podle něj přichází, když se firmy podívají na to, co je pro kandidáty opravdu důležité. „Pro státní podnik Explosia, který vyrábí trhaviny, jsme vytvořili kampaň postavenou na tom, že mají obědy za 19 korun. Přišlo mi to jako detail, ale ukázalo se, že to bylo první, na co se lidé ptali. Kampaň přinesla 19 nových pracovníků do výroby,“ říká.Podobně úspěšné jsou i další „maličkosti“, které si firmy často ani neuvědomují. „Někde je čisté pracovní prostředí, jinde zaprášené. Někdo nabízí jednosměnný provoz, jiný třísměnný. Takové rozdíly jsou pro kandidáty klíčové. My testujeme různé úhly reklam:čistota, benefity, stabilita. Každý rok funguje něco jiného,“ shrnuje Mikulášek.Nedostatek pracovníků podle ředitele Prodatoru není krátkodobý problém. „Populace stárne, za posledních pět let ubylo v Česku asi půl milionu lidí. A až začnou odcházet Husákovy děti, bude to ještě citelnější,“ upozorňuje. Podle něj proto není jiné cesty než řízená migrace. „Stejně jako v Polsku, i u nás musí firmy zapracovávat lidi ze zahraničí. Například Ukrajince, Srby a Vietnamce. Ti už tu žijí desítky let a dobře se integrují.“Problémem ovšem je, že na to nejsou připravené samotné firmy. „Některé nám říkají, že víc cizinců vzít nemohou, protože by jim odešli Češi. Takže musí hledat rovnováhu, třeba pomocí cílených kampaní oslovit české pracovníky z podobných firem,“ vysvětluje.Podle Mikuláška však nejde jen o firmy, ale i o nastavení společnosti. „V menších městech není vůle přijmout nového kolegu z jiné země. Ale jiná cesta, než spolupráce prostě není. Je potřeba o tom neustále komunikovat,“ říká.Zatímco firmy řeší nedostatek zkušených pracovníků, zároveň hledají způsoby, jak přilákat mladé. „Generační obměna je téma všude. U mladých fungují jiné formy komunikace,třeba videopohovory. Pro Plzeňský Prazdroj jsme vytvořili nábor, kde studenti odpovídali na otázky ve formě videí. Bylo to přirozené prostředí, které znali z TikToku nebo Instagramu,“ říká Mikulášek.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se změnil trh práce, když tradiční nábor přestal fungovat?Kolik dat dnes rozhoduje o tom, kdo se vůbec dostane do výběru?Jak se měří úspěch náboru bez životopisů a bez inzerátů?Proč se firmy učí prodávat práci stejně jako produkt?Jak technologie a AI mění způsob, jakým lidé práci hledají – i jak ji ztrácí?

Audity bývají v očích manažerů často nutným zlem. Podle Davida Šímy, zkušeného auditora a odborníka na systémy řízení kvality i bezpečnosti, by se však na ně firmy měly dívat jako na „očkování,“ tedy preventivní proces, který posiluje imunitu organizace a chrání ji před zásadními chybami. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn popisuje, proč audity nejsou kontrolou, ale nástrojem řízení, který může firmám přinést měřitelnou přidanou hodnotu.Podle Davida Šímy je největší chybou firem vnímání auditu jako sankční kontroly. „Audit je prevence. Stejně jako očkování zvyšuje imunitu člověka, audit zvyšuje imunitu organizace, třeba v oblasti efektivity, bezpečnosti i kvality,“ vysvětluje Šíma.Firmy podle něj často vnímají audity jako stresové situace. Tento postoj však vychází z nesprávného nastavení myšlení. „V minulosti se audit rovnal kontrole. Dnes by měl být především nástrojem zlepšování. Pokud organizace chápe audit jako příležitost, atmosféra i výsledky jsou úplně jiné,“ dodává auditor.Kvalitně provedený audit podle něj odhalí nejen slabá místa, ale i oblasti, které fungují efektivně a mohou být inspirací pro ostatní části firmy.Efektivita školení: drahá investice bez měření výsledkůJedním z častých zjištění při auditech bývá neefektivita interních školení. „Školení stojí desítky tisíc korun, zaměstnanci na ně chodí, ale nikdo už neměří, co si z nich odnášejí,“ upozorňuje Šíma.Podle něj mnoho firem investuje ročně až 2–3 % svého personálního rozpočtu do školení, aniž by vyhodnocovaly, zda nově získané znalosti zaměstnanci skutečně používají v praxi. „Efektivita školení se prakticky neověřuje. Přitom by mělo být samozřejmostí, že po investici chceme měřit návratnost: nejen finanční, ale i znalostní,“ dodává.Moderátor doplňuje konkrétní příklad: výrobní firma po zjištění neshody v oblasti školení zavedla novou pozici interního školitele. Výsledkem byl pokles interních chyb a reklamací. To dokazuje, že i „negativní zjištění“ může přinést dlouhodobý pozitivní efekt.Změna mindsetu: audit jako nástroj řízeníFirmy často vstupují do auditu se zbytečným stresem. „Mnoho manažerů má ve svých cílech „nula neshod“. To je naprostý nesmysl. Stejně jako si nemůžeme stanovit cíl mít nula úrazů, důležité je hledat shodu, ne vyhýbat se zjištěním,“ říká Šíma.Audit podle něj není o hledání chyb, ale o hledání shody se standardy a o identifikaci příležitostí ke zlepšení. „Auditor by měl být partnerem, ne kontrolorem. Audit je dialog zaměřený na procesy, ne na trestání lidí,“ zdůrazňuje.Zkušenosti z praxe ukazují, že když firma nastaví přístup „najděme, co zlepšit“, audity se stávají nástrojem řízení s reálným dopadem na produktivitu a efektivitu.Interní versus certifikační audit: příprava na zkouškuRozdíl mezi interním a certifikačním auditem přirovnává David Šíma k procesu učení. „Interní audit je příprava na zkoušku, certifikační audit je samotná zkouška,“ vysvětluje.Interní audity si organizace provádí sama, buď prostřednictvím vlastních školených auditorů, nebo externí pomoci. Cílem je zjistit, zda procesy fungují tak, jak mají. Certifikační audit provádí externí auditor, který posuzuje shodu s požadavky konkrétní normy, například ISO 9001 nebo ISO 14001.„Audity jsou dobrovolné, zákon je nevyžaduje. Pokud se pro ně firma rozhodne, dělá to pro sebe, ne kvůli papíru na zdi,“ dodává Šíma. Investice do auditu podle něj může být klíčová – certifikované organizace dosahují podle studií až o 20 % nižší chybovosti ve výrobních procesech.Celý rozhovor, který moderuje Pavol Plevják ze společnosti DQS, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní chyby ve školeních stojí firmy statisíce korun ročně?Jak auditoři vyhodnocují „efektivitu“ procesu a co považují za reálný důkaz?Jaké osobnostní vlastnosti musí mít dobrý auditor, aby byl pro firmu přínosem?Co dělat, když organizace z auditu dostane negativní hodnocení?

Majitel a zakladatel sítě Czech Inn Hotels, největšího hotelového řetězce v Česku, Jaroslav Svoboda, v rozhovoru pro pořad Big Deal mluví o tom, jak válka na Ukrajině ovlivnila evropský cestovní ruch, proč se Česko musí soustředit na lepší dopravní infrastrukturu a jaký dopad má inflace na hotelnictví. Zároveň přiznává, že letos jeho skupina dosáhne obratu tří miliard korun, a plánuje další expanzi v Česku i ve střední Evropě.Podle Svobody se cestovní ruch ve střední Evropě stále zotavuje z dvojí rány: pandemie covidu a války na Ukrajině. „Lidé ze vzdálenějších zemí nás často vnímají, jako bychom byli ve válečné zóně. Není se co divit, je to pár set kilometrů od nás,“ říká.Letiště Praha se podle něj dostalo na předcovidová čísla až v loňském roce, což považuje za důkaz postupného návratu turistů. „Západní Evropa zažívá po covidu obrovský boom, protože válka se jí netýká. My musíme o návštěvníky víc bojovat,“ dodává.Podnikatel není nepřítelSvoboda se letos objevil v oblíbeném pořadu Jáma lvová. „Když mě oslovili, nejdřív jsem to odmítl. Ale pak jsem si řekl, že můžu pomoci. Například předat zkušenosti začínajícím podnikatelům,“ vysvětluje.Dalším důvodem podle něj bylo zlepšit vnímání podnikatelů ve společnosti. „Stále tu existuje představa, že podnikatel je někdo, kdo zbohatl spekulacemi. Přitom my jsme generace, která si to odpracovala,“ zdůrazňuje.A dodává, že politické ambice nemá: „Hoteliér se nemá plést do politiky. Naším úkolem je sloužit lidem, ne jim říkat, koho mají volit.“Turismus může nahradit průmysl. Ale musíme budovatSvoboda věří, že turismus může být do budoucna jednou z hlavních opor české ekonomiky. „Česko má mimořádně dobré podmínky. Ale abychom turismem dokázali nahradit klesající význam průmyslu, musíme investovat do infrastruktury,“ říká.Za klíčové považuje lepší dopravní propojení. Nové dálnice, rychlejší vlaky a víc aktivních letišť. „Máme jen jedno skutečně funkční letiště. To nestačí. Pokud chceme, aby k nám lidé jezdili, musíme jim umožnit se sem vůbec dostat,“ dodává.Současně upozorňuje, že se změnil způsob cestování. „Lidé už nejezdí jen za památkami, ty viděli mnohokrát. Dnes jezdí za zážitky, sportovními událostmi, koncerty nebo konferencemi. Ten, kdo to nabídne, vydělá,“ shrnuje.Airbnb jako problém: „Není to rovné podnikání“Na otázku přelidněnosti Prahy reaguje Svoboda jasně: „Problémem nejsou turisté, ale nelegální ubytování.“ Podle něj za vytlačování obyvatel z centra mohou krátkodobé pronájmy bytů. „Není stanovené, že jde o komerční ubytování, i když to hotely konkurenčně poškozuje. Tyto byty neplatí poplatky ani nesplňují standardy. A to vytlačuje lidi, kteří by chtěli v centru žít,“ vysvětluje.Svoboda proto volá po jasných pravidlech: „Nejde o to Airbnb zakázat, ale narovnat podmínky. Hotel musí plnit přísné požadavky. Byty, které se pronajímají turistům, by měly taky.“Inflace v hotelnictví: 12,4 % růst nákladůHotely Czech Inn letos podle Svobody dosáhnou obratu tři miliardy korun. Zároveň ale čelí mnohem vyšší inflaci než průměr ekonomiky. „Zatímco Český statistický úřad hlásí 2,4 %, naše hotelová inflace je přes 12 %. Náklady nám loni vzrostly o 12,4 % a letos to bude kolem deseti,“ popisuje.Hlavní důvody vidí ve zdražování energií, potravin a v tlaku na růst mezd. „Kdo v hotelnictví nezvýšil tržby o víc než 10 %, je na tom reálně hůř než loni. Po covidu kumulovaná inflace přesáhla 40 %, takže jen udržet krok znamená obrovský tlak,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak se Jaroslav Svoboda dívá na myšlenku čtyřdenního pracovního týdne v hotelnictví?Proč podle něj hoteliér „nesmí mít politický názor“?Jaké příběhy se skrývají za investicemi do pořadu Jáma lvová?Jaký je jeho osobní pohled na pracovní migraci a bezpečnost v Česku?Jaké konkrétní země plánuje Czech Inn Hotels obsadit v příštích letech?

E-shop Footshop.cz dosáhl za první pololetí 2025 tržeb 891 milionů korun a počet objednávek vzrostl o 41 procent. Zakladatel Peter Hajduček v rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn odhaluje, proč expanduje do válečné Ukrajiny, jak funguje spolupráce se Spartou a proč má Francie nejnižší míru vratek v celé Evropě. Poodhalil také, proč kamenné prodejny stále dávají smysl a jak robotizace pomáhá zvládat nápor zákazníků.Na úvod padla otázka, zda funguje streetwarový byznys podobně jako supermarkety, kde výrobci platí za lepší umístění svých produktů v regálech.„Je to kombinace. Stále jde hlavně o to, co zákazníci kupují, protože ať už jde o kamenný nebo internetový obchod, musí především sloužit zákazníkovi," vysvětluje Hajduček. „Není to tak institucionalizované jako v obchodech s potravinami nebo ve velkých nákupních centrech."Přesto některé značky mají s Footshopem strategičtější partnerství. „Investují do obchodu více nejen z hlediska dodávek, ale i marketingových prostředků, a na oplátku získávají více visibility."Téměř 900 milionů a růst 41 procentZa první pololetí 2025 dosáhl Footshop tržeb 891 milionů korun a počet objednávek vzrostl o 41 procent na 558 tisíc. Odkud berou zákazníky v době, kdy si lidé stěžují na nedostatek peněz?„Footshop se v případě úspěšné sezóny přiblíží k tržbám ve výši dvou miliard korun, a to je stále velmi málo. Jsme na obrovském trhu," říká Hajduček. Podle něj úspěch firmy nemusí kopírovat celkový trh. „Trh s teniskami i módou se v Evropské unii počítá v miliardách eur."Klíčová je geografická diverzifikace. „Naše tržby z České republiky tvoří méně než 20 procent našeho obchodu. Jsme rozprostřeni po celé Evropské unii a těžíme z geografické expanze, ze zvyšujícího se povědomí o značce a z toho, že jsme vlastně malou kapkou v moři."Expanze do válečné Ukrajiny: „Lidé nemůžou jen sedět doma"Jednou z nejpřekvapivějších informací je loňská expanze na Ukrajinu. Jak se podniká v zemi, kde probíhá válka?„Je to specifické. Především nám to dává trochu více nahlédnout do toho, jak to tam funguje, a je to smutný pohled. Je mi opravdu líto, že se s tím tito lidé musí potýkat," říká Hajduček. Firma najala country manažerku přímo v Kyjevě. „Není výjimkou, že musí přerušit hovor, protože je poplach a ona se musí někam schovat, nebo že mají výpadek proudu. Je neuvěřitelné, že je to tak i v dnešním světě."Z obchodního hlediska jde o náročný trh. „Není to Evropská unie, takže se potýkáme s cly a daněmi. Těžko se dělá opačná logistika. Otázkou je, kde vlastně stanovíme hranici, kdy ještě poskytujeme služby a kdy už ne."Na druhou stranu tam vidí příležitost. „Když začala válka, mnoho společností se z ukrajinského trhu stáhlo, což nám vytvořilo prostor. Současně lidé chtějí méně chodit do nákupních center a shromažďovat se na veřejných prostranstvích, takže vyhledávají o to více elektronický obchod."Hajduček má jasný postoj k tomu, že lidé v zemi ve válce nakupují tenisky. „Občas jsem se setkal s komentáři, že se asi nemají tak špatně, když si kupují tenisky. Ale není to pravda. To období už trvá skoro čtyři roky. Když si představíme člověka, kterému bylo 15, když začala válka, dnes je mu 19. To je čas, který mu nikdo nevrátí. V tomhle věku už člověk nemůže jen smutně sedět doma a čekat, až se to zlepší. Ti lidé se snaží žít a součástí toho je občas si udělat radost nějakým novým výrobkem."Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se v něm mimo jiné:Jak konkrétně vypadá každodenní komunikace s manažerkou v Kyjevě a jaké překážky musí řešitProč má Footshop nejnižší fluktuaci zaměstnanců ve skladu a jak tam funguje firemní kulturaDetailní pohled na to, jak firma vybírá lokace pro kamenné prodejny a co znamená "výjimečný prostor"Konkrétní čísla o tom, kolik stojí spolupráce se Spartou a jaký má reálný dopad na byznysJak funguje strategie rozšiřování mobilní aplikace a proč nahrazuje klasickou e-mailovou komunikaci

Mikroplasty jsou všude. Najdeme je v oceánech, ve vzduchu i v půdě. A jak potvrzuje čerstvě oceněná laureátka programu L’Oréal – UNESCO Pro ženy ve vědě, Pavlína Modlitbová z Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR, už dávno pronikly i do rostlin. Ve svém výzkumu využívá laserovou spektroskopii k tomu, aby zjistila, jak se plastové částice dostávají do rostlinných tkání a jak ovlivňují růst i fotosyntézu. Podle ní jde o problém, který může v příštích desetiletích zásadně ovlivnit zemědělství i zdraví lidí.„Mikroplasty jsou definovány jako plastové částice o velikosti 1 až 1000 mikrometrů. Ty nejmenší, tzv. nanoplasty, představují největší hrozbu, protože je dokážou rostliny přijímat přímo kořeny,“ vysvětluje Modlitbová.Podle dat, která vědkyně zmiňuje, se ročně vyprodukuje kolem 500 milionů tun plastů – a velká část z nich končí v životním prostředí. „Plasty jsou tzv. věčné chemikálie. Vydrží stovky až tisíce let. Nezmizí, jen se rozpadají na menší části, které se pak šíří dál atmosférou, vodou i půdou,“ dodává.Atmosférické srážky podle ní fungují jako přenašeč – déšť sice vyčistí vzduch, ale mikroplasty poté dopadnou na zem, odkud se dostanou do rostlin, vody i potravinového řetězce.Laserová spektroskopie: nová cesta, jak mikroplasty odhalitModlitbová využívá metodu laserem buzené plazmové spektroskopie (LIBS), která umožňuje určit chemické složení vzorků podle emisního spektra. „Laser působí jako zdroj energie. Z povrchu vzorku odpaří mikroskopickou vrstvu, z níž vznikne plazma, která vyzáří specifické spektrum. Každý prvek má svůj charakteristický signál, takže víme, co ve vzorku je,“ popisuje princip.Tato metoda by v budoucnu mohla umožnit i rychlou kontrolu potravin. „Dokázat si představit, že si v supermarketu naskenujete papriku a uvidíte, kolik obsahuje mikroplastů, je zatím sci-fi. Ale za dvacet nebo třicet let to nemusí být nemožné,“ říká s úsměvem.Zatím jde o laboratorní měření, která vyžadují rozklad vzorků a jejich analýzu ve spektrometru. „Abychom mohli měřit celé rostliny, potřebujeme mnohem víc financí, času i lidí. Je to běh na dlouhou trať,“ dodává vědkyně.Když plasty brzdí fotosyntézuMikroplasty podle výzkumů mohou snižovat fotosyntézu rostlin až o 12 %. To se může zdát jako malé číslo, ale jak upozorňuje Modlitbová, dopady jsou zásadní:„Pokud víme, že množství plastů v prostředí poroste, i jejich vliv na rostliny se bude zvyšovat. Můžeme se dostat do situace, kdy to začne mít přímý dopad na zemědělskou produkci a potravinovou bezpečnost,“ varuje.Mikroplasty se v rostlinách hromadí různě. I podle velikosti částic. „Ty menší dokážou projít až do nadzemních částí, do listů nebo plodů. Větší naopak zůstávají na povrchu kořenů, což ale také není výhra, protože řadu těchto rostlin konzumujeme právě v podobě kořenové zeleniny,“ dodává.Plastové znečištění začíná v pračceNa otázku, odkud se všechny ty mikroplasty vlastně berou, má Modlitbová jasnou odpověď. „Tři největší zdroje jsou jednorázové plasty, oděr z pneumatik a nátěrové hmoty na lodích. Ale často se zapomíná na čtvrtý – syntetická vlákna z oblečení,“ vysvětluje.Při praní umělých textilií se uvolňují drobná vlákna, která se dostávají do čistíren odpadních vod. „Čistírny nejsou schopné zachytit všechno. Část mikroplastů končí v kalech, které se pak používají jako hnojivo na polích. A tím se plast znovu vrací do zemědělství. Je to nekonečný koloběh,“ upozorňuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Pavlína Modlitbová využívá laserové technologie k detekci mikroplastů v reálném čase.Proč je vývoj měření mikroplastů v rostlinách tak finančně náročný.Jaké jsou nejnovější pokusy o sanaci půd kontaminovaných plasty.Jak se liší kontaminace mezi různými druhy rostlin a půd.Proč i praní sportovního oblečení může ovlivnit kvalitu zemědělské půdy.

Krachující firmy, dluhopisy, které nikdo nechce, a nemovitosti za astronomické ceny. Investor Mike Volařík z Volarik Capital otevřeně mluví o tom, proč některé české společnosti končí v problémech, kam by měli Češi směřovat své peníze a proč by se měli vyhnout investicím, kterým nerozumí. V rozhovoru na platformě FocusOn také vysvětluje, proč je podle něj největším problémem českého byznysu právě český národ a ekologické aspekty investic. Vlna krachů: Systémový problém, nebo neschopnost podnikatelů?České investiční prostředí se v posledním období potýká s řadou problémů. Společnosti jako RSBC, Solek, Woltair nebo S-Power upadají. Je to systémový problém českého kapitálového trhu?„Do byznysu prostě riziko patří, podnikat bez něj nejde," říká Mike Volařík. Podle něj je klíčové vytipovat si projekty a firmy s menší pravděpodobností krachu. „Nikdy nemáte stoprocentní garanci, ale záleží na parametrech jako zadluženost, vlastní zdroje zakladatele nebo jeho historie v daném byznysu."Důležitá je podle něj i otázka, kolik času investoři věnují analýze projektů, do kterých vkládají peníze. „Jsou tam nějaké markery, které si člověk může vytipovat. Otázka je, kolik se tomu lidé věnují, když pak investují do společnosti, která má problémy."Co mohli potenciální investoři přehlédnout u problémových firem? Volařík přiznává, že kauzy Solek a RSBC detailně nesledoval, má však svůj názor.„Kdybych já měl investovat někam do Chile, do solární elektrárny, tak to už je pro mě takové... Já neříkám, že je to špatně, ale nevyznám se v tom," vysvětluje.Podle něj je vždy bezpečnější investovat do firem v České republice. „Když je to firma nebo fond v Česku, má české projekty, na které se můžete přijet podívat, mělo by to být bezpečnější než někde za hranicemi. Tam je jiná politika, jiné politické nastavení, to se může změnit."Proč dluhopisy nejsou vždy dobrý nápadMnohé z problémových firem financovaly své projekty prostřednictvím dluhopisů. Mají dluhopisy mezi investory špatnou pověst právem?„Bylo mi jednou doporučeno, abych místo fondu udělal dluhopisy. Prý - podívejte se na Solek, jak to má fungovat," vzpomíná Volařík. Sám se však této cestě cíleně vyhýbá. „Já jsem nechtěl jít touto cestou. My máme investiční fond, v němž jsou úvěry od bank a moje peníze jako největšího akcionáře."Jako příklad uvádí financování hotelu v Mikulově. „Banka tam dá 55 procent financování a my dáme 45 procent. Kdybych těch 45 procent doplnil dluhopisy, jsou to cizí zdroje. Nechci si nabrat dalších stamiliony úvěrů v dluhopisech, když vím, že za pět let je splatnost."Volařík zdůrazňuje, že to není nutně obecně špatný nástroj. „Jsou společnosti, které s dluhopisy umí pracovat. Já to vnímám jako riziko pro mě. Radši budu víc makat a naplním ten fond vlastními zdroji – moje peníze a peníze lidí, s nimiž podnikáme. A to vždy pákujeme s bankou."Ekologie ano, ale musí dávat ekonomický smyslV investičním světě je velkým trendem ESG a zelená politika. Pomáhá skutečně získávat peníze snadněji?„Já tomu věřím, protože to sám dělám. Naše projekty se snažíme dělat co nejvíce ekologicky," přiznává Volařík. Zároveň však zdůrazňuje pragmatický přístup. „Myslel jsem si před třemi čtyřmi lety něco jiného. Dnes už mám trošku jinou ideu. Pochopil jsem, že je dobré dělat věci ekologicky, ale musí to mít hlavu a patu."Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Dozvíte se v něm mimo jiné:Proč Mike Volařík odmítl financování přes dluhopisy, i když mu to bylo doporučováno jako jednodušší řešeníJak konkrétně hodnotí projekty v exotických destinacích jako Chile a proč mu připadají rizikovéDetailní srovnání hotelových cen v Evropě a konkrétní příklady, kolik Češi platí za luxusní pobytyJeho pohled na ruskou hrozbu a proč si myslí, že se Evropa nemusí bát, pokud investuje do obranyKonkrétní čísla o zadluženosti jeho fondů a proč má jako největší akcionář své peníze v projektech

Podnikatel a vizionář Antonín Koplík věří, že značka Czechia potřebuje jasný příběh – takový, který v lidech vzbudí důvěru, respekt i zvědavost. V rozhovoru s Markem Atanasčevem popisuje, proč by měl český export stát na kvalitě, spolehlivosti a chytrých řešeních, ne na srovnávání s levnější konkurencí.„Já jsem před dvaceti lety založil společnost Moram CZ, což je obchodně-výrobní firma, která se od začátku snaží vyrábět a dodávat věci s přidanou hodnotou. Později se tomu začalo říkat Smart City,” popisuje Antonín Koplík.V době covidu se zrodil nápad přetvořit chytrý altán ve venkovní učebnu. „Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad, a proto jsme projekt vyčlenili do samostatné společnosti EduVision,” říká Koplík. EduVision dnes provozuje síť ArchimedesNet– mezinárodní síť venkovních učeben a komunitních center propojených speciální webovou platformou.Podnikatel a vizionář v jednomKoplík přiznává, že má ve firmách rozdělené role. „Mám výborného společníka Petra Čumbu, který se stará o provozní a finanční otázky, takže já se mohu věnovat rozvoji. V Moramu už spíše hlídám směr a nové produkty, zatímco v EduVisionu vytvářím vizi a trend komunitního vzdělávání,” vysvětluje.„Digitalizace není izolace. Hledáme správnou cestu, jak ji propojit s reálným životem a vzděláváním dětí,” dodává.Export vzdělávání je složitější než průmyslRozdíl mezi exportem průmyslových produktů a vzdělávacích technologií je podle Koplíka zásadní. „V průmyslu máme jasně definované výrobky a cílové zákazníky. U EduVisionu je to jiné – nikdo přesně neví, jak to má vypadat. Musíme ten trh teprve vytvořit,” říká.„Exportovat technologii pro vzdělávání je komplikované. Záleží na ekonomické i politické situaci dané země a postoji ministerstev či městských samospráv. Je to ekosystém, do kterého musíme proniknout sami,” dodává.Kam míří české chytré technologieSpolečnost Moram se nedávno prosadila v Maďarsku. „Vyhráli jsme výběrové řízení pro E.ON Maďarsko, které budeme zásobovat kabelovými vleky a zatahovacími navijáky,” říká Koplík.Zároveň zdůrazňuje význam státní podpory: „U větších byznysů je důležitá role státu. Jsem rád, že se ekonomická diplomacie začíná projevovat i v praxi.”Kromě Maďarska cílí Moram také na Bulharsko, Rumunsko a Moldavsko. EduVision připravuje expanzi do Chorvatska, Portugalska, Finska, Polska a Španělska.Reference a státní záruky rozhodujíPodle Koplíka jsou u velkých zakázek zásadní reference i důvěra. „U společností jako E.ON hrají reference velkou roli. Děkuji i Petrovi Michálkovi z ministerstva zahraničí, který nám pomohl formou státní záruky. My už jsme E.ON vybavovali i v jiných zemích, takže jsme měli jednodušší pozici,” uvádí.„Vyhráli jsme díky ceně, ale i díky renomé, které už v Evropě máme. V energetice je důvěra naprosto klíčová,” dodává.CzechTrade by měl být filtrem, ne startovní čarouJako předseda klientské rady CzechTrade vidí Koplík prostor pro zlepšení spolupráce institucí. „Zřízení klientské rady byl dobrý krok. Pomáháme CzechTradeu vytvářet tlak na MPO, aby do systému šlo víc prostředků,” vysvětluje.Podle něj by měly být firmy, které chtějí využívat služeb CzechTrade, na export lépe připravené. „Mnoho firem není připraveno. Nemají katalogy v místním jazyce, homologace ani jasnou představu, jak exportovat. Stát by měl podporovat ty, které vědí, co dělají,” říká Koplík.„Navrhoval bych povinné úvodní školení pro firmy, které chtějí exportovat – aby věděly, co export znamená, a nezkoušely to jen tak,” dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Kde se podepisovalo prodloužení Visegrádské smlouvy a jak s tím souvisí český produkt?Jakou roli v exportu hraje česká ekonomická diplomacie?Co obnáší vytvořit úplně nový trh v oblasti vzdělávání?Jaké chyby nejčastěji dělají firmy, které se pouštějí do exportu?Proč je důležité, aby digitalizace nebyla izolace?

Věčné chemikálie, známé jako PFAS, jsou všudypřítomné chemikálie, které se jen velmi obtížně rozkládají. Nacházejí se v obalech, oblečení, teflonových pánvích i kosmetice – a z prostředí téměř nemizí. Společnost Photon Water nyní jako první v Česku přináší technologii, která je dokáže z vody efektivně odstraňovat. „Nejde jen o ekologii, ale i o ekonomiku. Investice se vrací během několika let,“ říká ředitel firmy Peter Putz v pořadu Green Spin na platformě FocusOn.„Tyto látky můžeme najít prakticky kdekoliv. I tady ve studiu,“ říká Peter Putz. „Mohou být v látkových potazích, čisticí chemii, plastových kelímcích, v oblečení, v teflonových pánvích, v kosmetice, v hasicích pěnách nebo třeba v lyžařských voscích.“Podle něj mají PFAS látky unikátní vlastnosti, které z nich udělaly nepostradatelnou součást moderní výroby. „Jejich kouzlo spočívá v odpudivosti vody a tuku. Proto se používají všude, kde je třeba, aby materiál nepropouštěl tekutiny nebo se na něj nic nelepilo,“ vysvětluje. „U některých aplikací jsou těžko nahraditelné. Něco se dá, něco se nedá.“Věčné chemikálie s extrémně pevnou vazbouPodle odborníků jde o tisíce různých látek. „Číslo 4700 už dnes neplatí. Může jich být deset i dvacet tisíc. Liší se strukturou, ale všechny mají společné jedno: vazbu uhlíku a fluoru, což je chemicky jedna z nejpevnějších vazeb vůbec,“ vysvětluje Putz.Právě tato pevnost dává PFAS látkám jejich neblahou pověst „věčných chemikálií“. „Rozložit se téměř nedají. Proto se hromadí v půdě, vodě i v organismech,“ dodává.Plíživá hrozba s dopadem na zdravíPutz upozorňuje, že dopady PFAS nejsou okamžité, ale kumulativní. „Je to plíživý kontaminant. Nezjistíte, že by vám zrovna dnes bylo špatně, ale látky v těle působí nenápadně, dlouhodobě,“ říká.Evropský úřad pro bezpečnost potravin stanovil bezpečný týdenní příjem těchto látek na pouhých 4,4 nanogramu na kilogram váhy člověka. „I kdyby člověk snědl jídlo s desítkami nanogramů, nejde o nervově paralytický jed. Ale už samotné stanovení limitu ukazuje, že problém je reálný,“ doplňuje.Podle Putze je pozitivní, že se situace konečně sleduje. „Limity se mohou v budoucnu měnit, ale důležité je, že už dnes existují a máme o čem mluvit,“ říká.Nejde se tomu vyhnout. Pomoci musí státNa otázku, jak se může člověk PFAS vyhnout, Putz odpovídá s nadsázkou: „Asi jedině návratem do jeskyní.“ Podle něj se běžný spotřebitel kontaktu s těmito látkami vyhnout nemůže. „Je to spíš na autoritách, aby se produkce a množství PFAS v životním prostředí postupně snižovalo. V průběhu let by se tak mohlo dosáhnout toho, že jich kolem nás bude méně,“ dodává.Jako příklad uvádí Dánsko, které už v roce 2020 zakázalo PFAS v obalech na potraviny. „Je to správný krok, ale žádné řešení není dokonalé. I výroba papíru, který tyto obaly nahrazuje, spotřebuje obrovské množství chemikálií a vody,“ říká.Česká voda je kvalitní, ale ne navždyČeská republika má zatím podle Putze výhodu v tom, že systém úpraven a čistíren vody je na vysoké úrovni. „Máme štěstí na geografickou polohu i na odbornost lidí. Pitná voda v Česku je kvalitní a není důvod k panice,“ říká.Zároveň ale upozorňuje, že problém se může objevovat například lokálně. „Nelze říct, že to tak bude navždy. V některých oblastech mohou být vyšší koncentrace PFAS, ale tam, kde fungují moderní úpravny vody, je riziko minimální,“ dodává.Když průmysl čistí vodu a ještě šetříCelý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Kde přesně se PFAS nacházejí a proč se jim běžný člověk nevyhne?Jak funguje technologie, která je dokáže z vody odstranit?Jak se může investice do ekologických zařízení průmyslové firmě vrátit?Jaké jsou limity PFAS ve vodě a jak se mění jejich regulace?Proč je český přístup k „věčným chemikáliím“ zatím spíše výjimkou v Evropě?

Flexibilita už není jen technický pojem, ale nové odvětví, které zásadně proměňuje energetiku. V rozhovoru s Tomášem Mužíkem, výkonným ředitelem Nano Energies CZ, a Davidem Vodičkou, členem představenstva GAZ Energy, zaznělo, že bateriová úložiště dnes představují nejen technologický, ale i ekonomický fenomén.Podle Tomáše Mužíka představuje flexibilita nástroj, který „udržuje síť při životě, aby v ní nebylo ani příliš málo, ani příliš mnoho elektřiny“. Dříve bylo řízení soustav jednodušší. Velké elektrárny dodávaly energii stabilně a odběr se příliš neměnil. Dnes systém komplikuje rozmach obnovitelných zdrojů a proměnlivé chování spotřebitelů.Mužík upozorňuje, že flexibilita se už stala uznaným segmentem i z pohledu legislativy. „V českém právu už existuje pojem nezávislý agregátor flexibility a samostatně stojící baterie,“ říká. To podle něj potvrzuje, že odvětví vstoupilo do nové fáze: z experimentu se stává tržní realitou, ve které se pohybují desítky firem.Baterie jako přečerpávací elektrárny 21. stoletíVelkým tématem rozhovoru byla role baterií. Mužík vysvětlil, že jejich klíčovou výhodou je schopnost nejen energii dodávat, ale i spotřebovávat: „Baterie mohou fungovat obousměrně: energii ze sítě čerpat a zase ji vracet zpět.“ Přirovnává je k přečerpávacím elektrárnám, avšak s menší ekologickou stopou a možností decentralizace.Díky této flexibilitě mohou baterie pomáhat stabilizovat síť i obchodovat na trzích s elektřinou. „V době, kdy je elektřina levná, ji baterie nakoupí, a když zdraží, energii prodá zpět do sítě. Získaný rozdíl představuje zisk a současně vyrovnávání systému,“ popsal Mužík princip tzv. cenové arbitráže.Návratnost investic a realita trhuBateriová úložiště nejsou jen technologickým řešením, ale i investiční příležitostí. Podle dat se životnost průmyslové baterie pohybuje mezi 10 a 15 lety, přičemž návratnost investice je kratší. V praxi tak jde o zajímavý investiční nástroj. Při správném řízení dokáže přinášet výnosy nejen z podpůrných služeb, ale i z obchodování na denním či vnitrodenním trhu.Mužík však varuje před přehnaným optimismem: „Dnes si mnoho firem do svých plánů dává návratnost tři roky, ale trh se rychle mění a konkurence poroste. Je nutné být konzervativní a počítat s delší návratností.“ Upozorňuje i na to, že trh s podpůrnými službami má limitovanou kapacitu. ČEPS denně nakupuje kolem 960 MW do plusu a 300–350 MW do minusu, což znamená, že růstový potenciál v této oblasti není neomezený.Software a algoritmy rozhodují o ziskuKlíčem k efektivitě baterií dnes nejsou jen články a chemie, ale hlavně software. „Bez dobrých predikčních modelů a matematického jádra softwaru se už na trhu neobejdete,“ zdůraznil Mužík. V Německu se podle něj už obchoduje téměř výhradně algoritmicky a lidská kontrola je potřeba méně. V případě zvláštního chování trhu je ale důležité mít stále k dispozici zkušené tradery.Mezi špičky ve vývoji těchto systémů patří technologická a tradingová firma Second Foundation, vlastník Nano Energies, která se navíc zabývá bateriovými úložišti a propojuje výrobu hardware baterií s vývojem vlastního software pro jejich ovládání.. „Když máte přímý přístup k jádru baterie i k tržním datům, můžete ji řídit s maximální efektivitou a bez poškození prodlužovat její životnost,“ doplnil moderátor.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaký konkrétní software používá Nano Energies pro predikci cen na vnitrodenním trhu?Jaké jsou rozdíly mezi českým a německým trhem s podpůrnými službami?Jak Second Foundation propojuje výrobu baterií s vývojem obchodních algoritmů?Jak funguje prakticky spolupráce mezi výrobci baterií a agregátory flexibility?Co čeká investory do bateriových úložišť po roce 2026, kdy se změní evropská pravidla?

Od února 2024 platí v celé Evropské unii Akt o digitálních službách (DSA), který přináší největší proměnu pravidel pro sociální sítě za poslední dekádu. O tom, jak DSA mění prostředí internetu, jaké má dopady na české uživatele a proč Česko stále nemá přijatý vlastní adaptační zákon, diskutovali v pořadu Rušičky Marek Vrbík z Českého telekomunikačního úřadu a Peter Jančárik ze Seznamu.Sociální sítě působí na první pohled jako bezplatné služby. Ve skutečnosti jde o obrovský byznys postavený na osobních datech. „Devadesát devět celých devět procent příjmů velkých sociálních platforem pochází z reklamy. Pokud je něco zdarma, zbožím jste vy,“ upozorňuje Peter Jančárik, který se věnuje moderaci obsahu a mediálnímu vzdělávání ve společnosti Seznam.cz.Podle něj algoritmy fungují tak, aby maximalizovaly čas uživatelů na platformě: „Facebook nebo TikTok zobrazují provokativní obsah, který přiměje uživatele reagovat. Čím víc času tam tráví, tím víc reklam uvidí.“Kromě reklamy ale hraje roli i psychologický dopad. „Platformy mají vlastní data o tom, jak negativně působí na duševní zdraví dospívajících, především u dívek. To ale nic nemění na tom, že cílem je, aby tam lidé zůstali co nejdéle,“ dodává Jančárik.Nový zákon, starý chaosOd února 2024 začal v celé EU platit Akt o digitálních službách (DSA). Ten ukládá platformám větší zodpovědnost za obsah a transparentnost vůči uživatelům. Každý stát má mít svého koordinátora – v Česku je jím Český telekomunikační úřad (ČTÚ).Jenže zatímco pravidla už platí, český adaptační zákon dosud nebyl schválen.„Jsme v situaci, kdy jsme rozhodčí, ale nemáme píšťalku. Pravidla platí, ale chybí nám pravomoci, jak je vymáhat,“ shrnuje Marek Vrbík z ČTÚ.Zákon se sice dostal do třetího čtení, ale z časových důvodů neprošel. Česká republika tak patří k několika málo zemím EU, které zatím vlastní právní rámec nepřijaly. To znamená, že úřad sice může komunikovat s platformami, ale nemůže jim nařídit konkrétní kroky. „Evropská pravidla platí přímo, ale bez našeho zákona nemáme možnost zasáhnout v případech, které se týkají menších tuzemských hráčů,“ doplňuje Vrbík.Ochrana uživatelů a mimosoudní řešení sporůDSA přináší silnější postavení pro běžného uživatele, ať už při mazání účtů nebo příspěvků. „Pokud vám platforma smaže účet, musí vám sdělit důvod a vy máte právo se bránit. Nově by měl existovat mimosoudní mechanismus, který spor vyřeší rychleji než klasický soud,“ vysvětluje Vrbík.Jenže právě tato možnost zatím v Česku neexistuje, protože chybí zmíněný adaptační zákon.„Uživatel může napsat na podporu, u nás na Seznamu to přezkoumává živý člověk, ne robot. Ale pokud by chtěl využít formulář DSA, bez právníka ho téměř nelze vyplnit,“ říká Jančárik.Podle něj by státní dohled měl směřovat k efektivitě, nikoli k byrokracii: „Regulace musí být funkční, ne přetížená administrativou. Každá menší platforma potřebuje jasné, jednoduché a srozumitelné kroky.“45 milionů uživatelů – hranice velkých hráčůDSA se nejpřísněji vztahuje na tzv. velké platformy s více než 45 miliony aktivních uživatelů v EU. To znamená, že do nejvyšší kategorie spadají společnosti jako Meta, TikTok nebo X (bývalý Twitter).„Čím větší platforma, tím víc povinností. Musí například zajistit, aby děti neviděly cílenou reklamu, nebo jasně uvádět, jak fungují jejich algoritmy,“ vysvětluje Vrbík.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní typy obsahu moderuje Seznam.cz a jaké algoritmy k tomu využívá?Kolik uživatelů v EU by musela získat česká platforma, aby spadala pod nejvyšší úroveň regulace?Jaké konkrétní kauzy už řešil ČTÚ s velkými platformami, například s TikTokem?Jaké administrativní povinnosti přinesl DSA firmám a kolik lidí je musí zpracovávat?Proč Evropská komise umožnila uživatelům z EU odmítnout, aby Meta trénovala umělou inteligenci na jejich datech?

V nejnovějším dílu pořadu Amper na platformě FocusOn.cz si jeho autor Jan Palaščák vyměnil roli s hostem. Za moderátorský stolek tentokrát usedl Václav Vislous, energetický expert Pirátů, a společně rozebrali, co čeká českou energetiku po volbách, kolik skutečně stojí zlevnění elektřiny a zda má smysl úplné zestátnění ČEZ. Mluvili i o stovkách miliard z emisních povolenek, které se podle Palaščáka rozdělují netransparentně.Podle Jana Palaščáka nelze očekávat rychlé zázraky. „Novou vládu mít budeme, otázka je jakou,“ říká. Připomíná, že proces jejího sestavování bude delší, než si veřejnost myslí. Prezident podle něj „rozehrává svou politickou partii v tradici Masaryka nebo Zemana“ a využívá silné postavení, které mu český systém dovoluje.„Bude to trvat ještě dlouho, ale výsledek nakonec konverguje k nějaké konsensuální vládě, která nebude vystupovat z Evropské unie,“ dodává. Podle Palaščáka působí opoziční strany zatím pasivně, ale v zákulisí už patrně probíhají jednání.Zlevnění energií za desítky miliard: účet zaplatí rozpočetVítězné hnutí ANO slibovalo snížit ceny energií. Za plánem podle Palaščáka stojí hlavně bývalý ministr průmyslu Karel Havlíček. První krok je podle něj proveditelný – stát by mohl převzít platby za podporované zdroje energie.„Na fakturách to lidé uvidí jako položku kolem 500 korun za megawatthodinu. Karel Havlíček říká, že tuto částku zaplatí vláda ze státního rozpočtu. To představuje zhruba 25 miliard korun ročně,“ vysvětluje Palaščák.Podle něj to zlepší konkurenceschopnost podniků i finanční situaci domácností. „Efekt pro hospodářství může být větší než náklady pro rozpočet. Ale je to sázka na dluh a rychlejší růst ekonomiky,“ dodává.Modernizační fond: stovky miliard, ale komplikovaná cesta k lidemDruhý krok Havlíčkova plánu, tedy využití modernizačního fondu na investice do sítí Palaščák hodnotí skepticky. „Tam vidím tři problémy: jednak jestli ty peníze ve fondu skutečně jsou, pak nutnost notifikace v Bruselu, a nakonec to, že se efekt vůbec nemusí dostat ke spotřebitelům,“ upozorňuje.Podle něj jde o stovky miliard korun, které mají být investovány do přenosové soustavy, ale v praxi se mohou „v oligopolním prostředí proměnit v rentu, která se ke spotřebitelům nedostane“. Trh se zakázkami pro elektrické sítě podle něj není plně konkurenční a část prostředků se může rozplynout v přefinancovaných projektech.Česko jako energetický ostrov? „Režim Kaliningrad,“ varuje PalaščákNápady SPD či Motoristů na odchod z lipské burzy a vytvoření státního obchodníka s elektřinou označuje Palaščák za nesmyslné.„Možná by to fungovalo v nejhorších týdnech energetické krize, kdy se na burze obchodovalo i za 1000 eur za megawatthodinu. Ale jinak by to znamenalo návrat k systému, který jsme tu měli za socialismu – a ten nefungoval,“ říká.Podle něj by Česko v takovém modelu dopadlo jako Kaliningrad po odpojení od ruské sítě: „SPD nám navrhuje režim Kaliningrad. Tam se ceny elektřiny po izolaci výrazně zvýšily. To není cesta k levné energii.“Emisní povolenky: stovky miliard a málo transparentnostiEvropský systém emisních povolenek podle Palaščáka vznikl z racionální myšlenky, aby ten, kdo znečišťuje, platil. „Tuhle myšlenku původně formulovali kapitalističtí ekonomové a politici jako Milton Friedman nebo Margaret Thatcher. Problém spočívá v tom, že trestáme sami sebe, tedy evropské výrobce, místo aby stejná pravidla platila i pro dovážené zboží,“ říká Palaščák.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně by stát mohl financovat zestátnění ČEZ bez ohrožení rozpočtu?Proč by měl Energetický regulační úřad odměňovat distribuční společnosti jen při nulových blackoutech?Jaké konkrétní projekty se financují z modernizačního fondu a kolik z nich míří do teplárenství či elektrických sítí?Co by znamenal návrat státního obchodníka s elektřinou pro trh i domácnosti?Jaké tři ekonomické chyby podle Palaščáka nejvíc poškodily českou ekonomiku po roce 2020?

Zakladatel e-shopu Pilulka.cz, bývalý manažer Nokie a nyní výkonný ředitel startupu Lokni, Petr Kasa, má za sebou tři dekády podnikání a desítky projektů. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn otevřeně mluví o rozdílech mezi podnikatelem a manažerem, o budování firem, riziku i o tom, proč si s bratrem Martinem nikdy „nelezli do zelí“.Petr Kasa není typ, který by si dával pauzy. „Nikdy jsem nezačínal znovu. Jsem celoživotní sériový podnikatel a Lokni je jen další etapa,“ říká. Na podnikatelskou dráhu se vydal už koncem devadesátých let s firmou Kasa.cz, která patřila k průkopníkům české e-commerce. „Lidi jsme tehdy učili, co je to internet a že nám můžou věřit. Vysvětlovali jsme, že neposíláme cihly místo zboží,“ vzpomíná.Po sedmi letech v korporátu Nokia se v roce 2012 vrátil k vlastnímu byznysu a s bratrem Martinem založil Pilulku.cz. Ta během dvanácti let vyrostla z nuly do firmy se čtyřmi sty zaměstnanci a obratem téměř tři miliardy korun (včetně partnerských aktivit dokonce kolem čtyř miliard).Lokni: voda jako nový byznys i misePo odchodu z Pilulky převzal Kasa roli  výkonného ředitele ve společnosti Lokni, která se zaměřuje na filtrovanou pitnou vodu. „Líbí se mi ekologický rozměr. Omezujeme spotřebu PET lahví i uhlíkovou stopu, protože voda se nemusí balit a převážet,“ vysvětluje.Lokni, založené před deseti lety Martinem Václavíkem, dnes funguje jako malý, ale technologicky propracovaný tým. „Máme zhruba patnáct lidí, ale denně s námi interaguje obrovské množství uživatelů. Naši aplikaci má staženou asi 145 000 lidí a aktivně ji denně používá 20 až 30 000 z nich,“ přibližuje Kasa.Firma se tak dostala mezi nejstahovanější české aplikace, i když její produkt – voda z automatů, patří k levným komoditám. „Z hlediska tržeb jsme malý byznys, ale dopad na lidi je obrovský. To dělá Lokni atraktivní i pro inzerenty,“ dodává.Podnikatel vs. manažerKasa rozlišuje mezi podnikatelem a manažerem velmi jasně. „Manažer bývá zaměřený na krátkodobé cíle, typicky kvartální výsledky. Podnikatel se dívá dál, neřeší jen letošní zisk, ale dlouhodobou udržitelnost firmy,“ vysvětluje.Podle něj je podnikatel ten, kdo „v tom má srdce i jméno“. Manažer může kdykoliv odejít, podnikatel ne. „My máme v tom svém byznysu nejen peníze, ale i zodpovědnost za lidi. Když ve firmě pracuje pár set zaměstnanců, kteří z výplaty platí hypotéky, nemůžete prostě říct: ‚Mě už to nebaví, odcházím,‘‘ říká otevřeně.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.Jak Petr Kasa hodnotí vstup Pilulky na burzu a co by dnes udělal jinak?Jak Lokni plánuje využívat data a umělou inteligenci k optimalizaci provozu?Jaké má Kasa investiční strategie mimo své hlavní firmy?Jak konkrétně funguje obchodní model Lokni a jak vydělává na inzerentech?Jak Kasa zvládá osobně okamžiky, kdy „jde do tuhého“?

Ze startupu v malé kanceláři na marketingový nástroj pro stovky firem. Česká Quanda dnes rozesílá statisíce personalizovaných zpráv měsíčně a automatizuje kampaně, o kterých se firmám dřív mohlo jen zdát. Jak se to povedlo? CEO Jan Spáčil v pořadu Echo digitalizace odhaluje cestu od prvního klienta k nástroji, který mění český digitální marketing. Moderují Jiří Böhm a Miroslav Dašek z Asseco Solutions.Zakladatel a CEO Quandy Jan Spáčil původně vůbec nebyl marketér. „Po škole jsem nastoupil do výrobní firmy, kde jsem vedl účtárnu. Postupně jsem se dostal k obchodu a později i k marketingu, protože jsem hledal způsob, jak obchodníkům usnadnit práci a dělat ji efektivněji,“ popisuje začátky své profesní dráhy.Po dvanácti letech v konzultační firmě, která pomáhala majitelům podniků rozvíjet byznys, se rozhodl vytvořit vlastní produkt. „Říkal jsem si, že bych chtěl postavit firmu, která spojí více marketingových nástrojů do jednoho systému: e-maily, formuláře, dotazníky i automatizaci. Všechno na jednom místě.“Bez investorů a s důrazem na osobní přístupNa rozdíl od typických startupů Quanda nezačínala s kapitálem investorů. „Byli jsme v malé kanceláři naproti O₂ areně a všechno jsme si museli vydělat sami. To nás donutilo od začátku dělat věci obchodně udržitelně,“ říká Spáčil.Trvalo více než dva roky, než aplikace získala dostatek zákazníků a začala se ekonomicky vyplácet. „Na začátku jsme konzultovali a školili, abychom měli prostředky na vývoj produktu. Dva roky jsme nosili peníze do firmy a budovali aplikaci.“Dnes je Quanda stabilní firma s dvanáctiletou historií, která se stále odlišuje osobním přístupem. „Nejsme jen software, ke klientům přistupujeme individuálně. Lidé často nehledají jen nástroj, ale partnera, který jim pomůže s nastavením a využitím marketingu,“ dodává.Nástroj pro B2B firmy, ne pro e-shopyQuanda se zaměřuje výhradně na B2B segment. „Říkáme klientům, že pokud nejste e-shop, jsme pro vás ta správná volba. Pomáháme firmám s online komunikací a automatizací marketingu,“ vysvětluje Spáčil.Typickými zákazníky jsou velkoobchody, automobilové servisy, poradenské a vzdělávací společnosti nebo cestovní kanceláře. Právě v těchto oborech přináší integrace marketingu s ERP či CRM systémy největší efekt.Propojení s ERP: až 100 000 e-mailů měsíčněVelký posun pro Quandu znamenala spolupráce s firmou Asseco Solutions, výrobcem systému Helios Inuvio. „Vyvinuli jsme propojení mezi Heliosem a Quandou. Sleduje, co se děje v ERP, a podle toho automaticky spouští marketingovou komunikaci,“ vysvětluje CEO.Pilotní klient – velkoobchodně-výrobní společnost – díky tomuto propojení generuje až 100 000 personalizovaných e-mailů měsíčně. „Firma má 60 000 kontaktů a 13 000 zákazníků. Díky automatizaci zvládá personalizovat komunikaci ve velkém měřítku, což by ručně nebylo možné,“ dodává Spáčil.E-mail jako stále nejefektivnější kanálAčkoli se svět marketingu posouvá k sociálním sítím, e-mail podle Spáčila zůstává nenahraditelný. „Přes 60 % lidí po probuzení jako první kontroluje e-maily a více než 80 % zákazníků B2B firem je považuje za hlavní zdroj informací o produktech a službách,“ uvádí.Proč e-mail přežívá i v éře umělé inteligence a sociálních sítí? „Je přesný, levný a efektivní. A i když mladí lidé dnes používají jiné kanály, v okamžiku, kdy nastoupí do práce, e-mail se stane součástí jejich profesního života,“ říká s úsměvem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vznikla spolupráce Quandy a Asseco Solutions.Kolik lidí dnes ve firmě pracuje a jak se měnil tým během let.Jak vypadá den CEO, který sám navrhuje produkt.Co podle Jana Spáčila bude pro marketing největší výzvou v příštích pěti letech.Jak využívají AI? 

Ročně zemře podle Světové zdravotnické organizace přes 1,5 milionu lidí přímo v důsledku antibiotické rezistence a dalších pět milionů kvůli komplikacím, které tato „tichá pandemie“ způsobuje. „Není to mediální hysterie, ale skutečný globální trend,“ upozorňuje Jitka Viktorová z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn.Podle Jitky Viktorové už dávno nejde o ojedinělé případy, ale o stále častější, opakující se jev. „Světová zdravotnická organizace uvádí, že ročně zemře zhruba 1,5 milionu lidí na antibiotickou rezistenci a dalších přibližně pět milionů v souvislosti s komplikacemi při léčbě. WHO ji řadí mezi deset největších globálních hrozeb současného zdravotnictví,“ uvedla Viktorová.Rezistentní bakterie se přizpůsobují podobně jako organismy v Darwinově evoluční teorii. „Bakterie se snaží přežít. Mutují, předávají si genetickou informaci a adaptují se na selekční tlak antibiotik. A my lidé jim k tomu ještě pomáháme. Například nadužíváním antibiotik v medicíně i zemědělství,“ vysvětluje vědkyně.Zásadní problém představuje rychlost množení bakterií. „Generační doba člověka je asi 20 let, bakterie se rozdělí zhruba každých 20 minut: to znamená, že se vyvíjí asi 50 tisíckrát rychleji než my,“ doplnila.Každé třetí antibiotikum ve Spojených státech je předepsáno zbytečněStudie z USA ukázala, že zhruba 33 % předpisů antibiotik je chybných, tedy předepsaných tam, kde by neměla být. Často jde o případy virových infekcí, jako je nachlazení nebo chřipka, proti kterým antibiotika neúčinkují.„Pacienti na lékaře často tlačí, protože mají pocit, že antibiotikum jim vždy pomůže. Ve skutečnosti tím oslabují svůj imunitní systém a narušují mikrobiotu. Lidské tělo obsahuje dokonce více bakteriálních buněk než buněk lidských,“ upozorňuje Viktorová.Tento selekční tlak navíc vede k tomu, že bakterie běžně přítomné v našem těle si vytvářejí rezistenci, kterou pak mohou „předat“ patogenním druhům. „Běžný stafylokok si může vyměnit genetickou informaci s patogenním stafylokokem a naučit ho, jak se vyhnout účinku antibiotika,“ popsala vědkyně.V Česku zabije rezistence více lidí než dopravní nehodyAntibiotická rezistence není oficiální diagnóza, a proto se v českých statistikách objevuje jen nepřímo. „Z tohoto důvodu se vychází z modelů a predikcí. Je to srovnáváno s počty obětí dopravních nehod – a ano, podle odhadů antibiotická rezistence skutečně zabíjí více lidí než nehody na silnicích,“ uvedla Viktorová.V loňském roce zemřelo v důsledku autonehod přibližně 440 lidí, zatímco odhad obětí spojených s antibiotickou rezistencí je v Česku vyšší. „O dopravních nehodách se mluví neustále, ale o antibiotické rezistenci se dosud příliš nemluvilo, přitom je to problém s obrovským dopadem,“ dodala.Nová antibiotika? Spíše slepá ulička než spásaPodle Viktorové je „zlatý boom“ vývoje antibiotik minulostí. „Nová antibiotika vznikají jen jako modifikace těch stávajících. Bakterie si proto rezistenci vyvinou velmi rychle. Vývoj nových antibiotik nás nezachrání,“ konstatuje.Nadějí do budoucna je tzv. adjuvantní terapie, která kombinuje stará antibiotika s tzv. adjuvans – malými molekulami, které blokují mechanismy bakterií, jež rezistenci způsobují. Typickým příkladem je augmentin, kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.„Augmentin se používá více než 40 let a právě díky adjuvanci si drží účinnost. Takové kombinace prodlužují životnost antibiotik a umožňují jejich další používání v klinické praxi,“ říká Viktorová.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké nové směry výzkumu adjuvantních terapií se testují v českých laboratořích?Proč farmaceutické firmy ztrácejí zájem o vývoj antibiotik?Jak probíhá klinické testování kombinovaných léčiv a proč je tak nákladné?Jakým způsobem mohou bakterie „učit“ jiné druhy, jak přežít léčbu?Kdy by se mohla personalizovaná medicína na bázi organoidů dostat do běžné praxe?