FOCUS ON

Zakladatel e-shopu Pilulka.cz, bývalý manažer Nokie a nyní výkonný ředitel startupu Lokni, Petr Kasa, má za sebou tři dekády podnikání a desítky projektů. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z pořadu Krotitel ředitelů na platformě FocusOn otevřeně mluví o rozdílech mezi podnikatelem a manažerem, o budování firem, riziku i o tom, proč si s bratrem Martinem nikdy „nelezli do zelí“.Petr Kasa není typ, který by si dával pauzy. „Nikdy jsem nezačínal znovu. Jsem celoživotní sériový podnikatel a Lokni je jen další etapa,“ říká. Na podnikatelskou dráhu se vydal už koncem devadesátých let s firmou Kasa.cz, která patřila k průkopníkům české e-commerce. „Lidi jsme tehdy učili, co je to internet a že nám můžou věřit. Vysvětlovali jsme, že neposíláme cihly místo zboží,“ vzpomíná.Po sedmi letech v korporátu Nokia se v roce 2012 vrátil k vlastnímu byznysu a s bratrem Martinem založil Pilulku.cz. Ta během dvanácti let vyrostla z nuly do firmy se čtyřmi sty zaměstnanci a obratem téměř tři miliardy korun (včetně partnerských aktivit dokonce kolem čtyř miliard).Lokni: voda jako nový byznys i misePo odchodu z Pilulky převzal Kasa roli  výkonného ředitele ve společnosti Lokni, která se zaměřuje na filtrovanou pitnou vodu. „Líbí se mi ekologický rozměr. Omezujeme spotřebu PET lahví i uhlíkovou stopu, protože voda se nemusí balit a převážet,“ vysvětluje.Lokni, založené před deseti lety Martinem Václavíkem, dnes funguje jako malý, ale technologicky propracovaný tým. „Máme zhruba patnáct lidí, ale denně s námi interaguje obrovské množství uživatelů. Naši aplikaci má staženou asi 145 000 lidí a aktivně ji denně používá 20 až 30 000 z nich,“ přibližuje Kasa.Firma se tak dostala mezi nejstahovanější české aplikace, i když její produkt – voda z automatů, patří k levným komoditám. „Z hlediska tržeb jsme malý byznys, ale dopad na lidi je obrovský. To dělá Lokni atraktivní i pro inzerenty,“ dodává.Podnikatel vs. manažerKasa rozlišuje mezi podnikatelem a manažerem velmi jasně. „Manažer bývá zaměřený na krátkodobé cíle, typicky kvartální výsledky. Podnikatel se dívá dál, neřeší jen letošní zisk, ale dlouhodobou udržitelnost firmy,“ vysvětluje.Podle něj je podnikatel ten, kdo „v tom má srdce i jméno“. Manažer může kdykoliv odejít, podnikatel ne. „My máme v tom svém byznysu nejen peníze, ale i zodpovědnost za lidi. Když ve firmě pracuje pár set zaměstnanců, kteří z výplaty platí hypotéky, nemůžete prostě říct: ‚Mě už to nebaví, odcházím,‘‘ říká otevřeně.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast.Jak Petr Kasa hodnotí vstup Pilulky na burzu a co by dnes udělal jinak?Jak Lokni plánuje využívat data a umělou inteligenci k optimalizaci provozu?Jaké má Kasa investiční strategie mimo své hlavní firmy?Jak konkrétně funguje obchodní model Lokni a jak vydělává na inzerentech?Jak Kasa zvládá osobně okamžiky, kdy „jde do tuhého“?

Ze startupu v malé kanceláři na marketingový nástroj pro stovky firem. Česká Quanda dnes rozesílá statisíce personalizovaných zpráv měsíčně a automatizuje kampaně, o kterých se firmám dřív mohlo jen zdát. Jak se to povedlo? CEO Jan Spáčil v pořadu Echo digitalizace odhaluje cestu od prvního klienta k nástroji, který mění český digitální marketing. Moderují Jiří Böhm a Miroslav Dašek z Asseco Solutions.Zakladatel a CEO Quandy Jan Spáčil původně vůbec nebyl marketér. „Po škole jsem nastoupil do výrobní firmy, kde jsem vedl účtárnu. Postupně jsem se dostal k obchodu a později i k marketingu, protože jsem hledal způsob, jak obchodníkům usnadnit práci a dělat ji efektivněji,“ popisuje začátky své profesní dráhy.Po dvanácti letech v konzultační firmě, která pomáhala majitelům podniků rozvíjet byznys, se rozhodl vytvořit vlastní produkt. „Říkal jsem si, že bych chtěl postavit firmu, která spojí více marketingových nástrojů do jednoho systému: e-maily, formuláře, dotazníky i automatizaci. Všechno na jednom místě.“Bez investorů a s důrazem na osobní přístupNa rozdíl od typických startupů Quanda nezačínala s kapitálem investorů. „Byli jsme v malé kanceláři naproti O₂ areně a všechno jsme si museli vydělat sami. To nás donutilo od začátku dělat věci obchodně udržitelně,“ říká Spáčil.Trvalo více než dva roky, než aplikace získala dostatek zákazníků a začala se ekonomicky vyplácet. „Na začátku jsme konzultovali a školili, abychom měli prostředky na vývoj produktu. Dva roky jsme nosili peníze do firmy a budovali aplikaci.“Dnes je Quanda stabilní firma s dvanáctiletou historií, která se stále odlišuje osobním přístupem. „Nejsme jen software, ke klientům přistupujeme individuálně. Lidé často nehledají jen nástroj, ale partnera, který jim pomůže s nastavením a využitím marketingu,“ dodává.Nástroj pro B2B firmy, ne pro e-shopyQuanda se zaměřuje výhradně na B2B segment. „Říkáme klientům, že pokud nejste e-shop, jsme pro vás ta správná volba. Pomáháme firmám s online komunikací a automatizací marketingu,“ vysvětluje Spáčil.Typickými zákazníky jsou velkoobchody, automobilové servisy, poradenské a vzdělávací společnosti nebo cestovní kanceláře. Právě v těchto oborech přináší integrace marketingu s ERP či CRM systémy největší efekt.Propojení s ERP: až 100 000 e-mailů měsíčněVelký posun pro Quandu znamenala spolupráce s firmou Asseco Solutions, výrobcem systému Helios Inuvio. „Vyvinuli jsme propojení mezi Heliosem a Quandou. Sleduje, co se děje v ERP, a podle toho automaticky spouští marketingovou komunikaci,“ vysvětluje CEO.Pilotní klient – velkoobchodně-výrobní společnost – díky tomuto propojení generuje až 100 000 personalizovaných e-mailů měsíčně. „Firma má 60 000 kontaktů a 13 000 zákazníků. Díky automatizaci zvládá personalizovat komunikaci ve velkém měřítku, což by ručně nebylo možné,“ dodává Spáčil.E-mail jako stále nejefektivnější kanálAčkoli se svět marketingu posouvá k sociálním sítím, e-mail podle Spáčila zůstává nenahraditelný. „Přes 60 % lidí po probuzení jako první kontroluje e-maily a více než 80 % zákazníků B2B firem je považuje za hlavní zdroj informací o produktech a službách,“ uvádí.Proč e-mail přežívá i v éře umělé inteligence a sociálních sítí? „Je přesný, levný a efektivní. A i když mladí lidé dnes používají jiné kanály, v okamžiku, kdy nastoupí do práce, e-mail se stane součástí jejich profesního života,“ říká s úsměvem.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně vznikla spolupráce Quandy a Asseco Solutions.Kolik lidí dnes ve firmě pracuje a jak se měnil tým během let.Jak vypadá den CEO, který sám navrhuje produkt.Co podle Jana Spáčila bude pro marketing největší výzvou v příštích pěti letech.Jak využívají AI? 

Ročně zemře podle Světové zdravotnické organizace přes 1,5 milionu lidí přímo v důsledku antibiotické rezistence a dalších pět milionů kvůli komplikacím, které tato „tichá pandemie“ způsobuje. „Není to mediální hysterie, ale skutečný globální trend,“ upozorňuje Jitka Viktorová z Ústavu biochemie a mikrobiologie VŠCHT Praha v rozhovoru pro pořad iMedical na platformě FocusOn.Podle Jitky Viktorové už dávno nejde o ojedinělé případy, ale o stále častější, opakující se jev. „Světová zdravotnická organizace uvádí, že ročně zemře zhruba 1,5 milionu lidí na antibiotickou rezistenci a dalších přibližně pět milionů v souvislosti s komplikacemi při léčbě. WHO ji řadí mezi deset největších globálních hrozeb současného zdravotnictví,“ uvedla Viktorová.Rezistentní bakterie se přizpůsobují podobně jako organismy v Darwinově evoluční teorii. „Bakterie se snaží přežít. Mutují, předávají si genetickou informaci a adaptují se na selekční tlak antibiotik. A my lidé jim k tomu ještě pomáháme. Například nadužíváním antibiotik v medicíně i zemědělství,“ vysvětluje vědkyně.Zásadní problém představuje rychlost množení bakterií. „Generační doba člověka je asi 20 let, bakterie se rozdělí zhruba každých 20 minut: to znamená, že se vyvíjí asi 50 tisíckrát rychleji než my,“ doplnila.Každé třetí antibiotikum ve Spojených státech je předepsáno zbytečněStudie z USA ukázala, že zhruba 33 % předpisů antibiotik je chybných, tedy předepsaných tam, kde by neměla být. Často jde o případy virových infekcí, jako je nachlazení nebo chřipka, proti kterým antibiotika neúčinkují.„Pacienti na lékaře často tlačí, protože mají pocit, že antibiotikum jim vždy pomůže. Ve skutečnosti tím oslabují svůj imunitní systém a narušují mikrobiotu. Lidské tělo obsahuje dokonce více bakteriálních buněk než buněk lidských,“ upozorňuje Viktorová.Tento selekční tlak navíc vede k tomu, že bakterie běžně přítomné v našem těle si vytvářejí rezistenci, kterou pak mohou „předat“ patogenním druhům. „Běžný stafylokok si může vyměnit genetickou informaci s patogenním stafylokokem a naučit ho, jak se vyhnout účinku antibiotika,“ popsala vědkyně.V Česku zabije rezistence více lidí než dopravní nehodyAntibiotická rezistence není oficiální diagnóza, a proto se v českých statistikách objevuje jen nepřímo. „Z tohoto důvodu se vychází z modelů a predikcí. Je to srovnáváno s počty obětí dopravních nehod – a ano, podle odhadů antibiotická rezistence skutečně zabíjí více lidí než nehody na silnicích,“ uvedla Viktorová.V loňském roce zemřelo v důsledku autonehod přibližně 440 lidí, zatímco odhad obětí spojených s antibiotickou rezistencí je v Česku vyšší. „O dopravních nehodách se mluví neustále, ale o antibiotické rezistenci se dosud příliš nemluvilo, přitom je to problém s obrovským dopadem,“ dodala.Nová antibiotika? Spíše slepá ulička než spásaPodle Viktorové je „zlatý boom“ vývoje antibiotik minulostí. „Nová antibiotika vznikají jen jako modifikace těch stávajících. Bakterie si proto rezistenci vyvinou velmi rychle. Vývoj nových antibiotik nás nezachrání,“ konstatuje.Nadějí do budoucna je tzv. adjuvantní terapie, která kombinuje stará antibiotika s tzv. adjuvans – malými molekulami, které blokují mechanismy bakterií, jež rezistenci způsobují. Typickým příkladem je augmentin, kombinace amoxicilinu s kyselinou klavulanovou.„Augmentin se používá více než 40 let a právě díky adjuvanci si drží účinnost. Takové kombinace prodlužují životnost antibiotik a umožňují jejich další používání v klinické praxi,“ říká Viktorová.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké nové směry výzkumu adjuvantních terapií se testují v českých laboratořích?Proč farmaceutické firmy ztrácejí zájem o vývoj antibiotik?Jak probíhá klinické testování kombinovaných léčiv a proč je tak nákladné?Jakým způsobem mohou bakterie „učit“ jiné druhy, jak přežít léčbu?Kdy by se mohla personalizovaná medicína na bázi organoidů dostat do běžné praxe?

Architekt, který staví domy, ale hlavně příběhy. David Kotek ze studia Projektstudio věří, že architektura musí vycházet z dialogu, ne z ega. Stavěl stadiony, rodinné domy i městské prostory. „Každý dům je jiný, protože každý člověk je jiný,“ říká v rozhovoru pro pořad Next Stop na platformě FocusOn. Hovoří o udržitelnosti, výuce mladých, spolupráci s politiky i o tom, proč ho baví dělat malé projekty s velkým smyslem.O udržitelnosti se v byznysu mluví snad nejčastěji za poslední dekádu. Jenže jak ji skutečně aplikovat do staveb a developmentu? „Prodává se těžce,“ přiznává David Kotek. „Klient musí pochopit, že udržitelnost je cesta budoucnosti, ale musí ji někdo dobře spočítat a nastavit. Nestačí o ní mluvit, musí dávat ekonomický smysl.“Zkušenost z praxe ukazuje, že to není jen o přesvědčení, ale i o číslech. Kotek mluví o firmách, které už přemýšlejí komplexně – nejen o nákladech, ale o celkovém dopadu. „U nás jsme dělali haly pro velké developery. Některé společnosti, třeba Panattoni, naopak vyžadují, aby budovy byly udržitelné. Stává se to součástí jejich firemní kultury. Je to marketing, ale taky realita: ušetří to peníze nájemníkům i provoz,“ říká.Pro Kotka to není móda, ale návrat k rozumu. „Když něco stavíme, musíme myslet na to, že každý dům stojí na kusu krajiny. Každý výkop, každá hala, každý metr betonu je zásah. A architektura má tu zodpovědnost,“ dodává.Architektura jako scénografie životaKdyž o architektuře mluví, často používá slovo „kulisy“. „Dům jsou kulisy, ve kterých se odehrává lidský příběh. Lidé jsou obraz, architektura je rám,“ vysvětluje.Kotek začíná každou spolupráci otázkami, z jejich odpovědí se rodí podoba domu. Neptá se jen na rozměry místností, ale na to, jak žijí, co je spojuje, kde spolu tráví čas, co dělají večer. „Když vím, jak lidé žijí, vím, jak mají žít i jejich domy,“ říká.Jeho filozofie je jednoduchá: architekt nemá diktovat, ale doprovázet. „Nechci, aby někdo poznal, že ten dům dělal Kotek. To by znamenalo, že je to podle šablony. Každý klient je jiný a já chci, aby byl i jeho dům jiný,“ vysvětluje.Architekturu chápe jako vztah. „Často říkám, že nejsem autor, ale průvodce. Když klient přinese svůj nápad, zpočátku třeba naivní, často to nakonec posune projekt víc než moje kresby. Mě baví, když ho z toho uděláme společně,“ popisuje.Dům, který má dušiPři práci se setkává s různými osudy. Jeden z nich si pamatuje dodnes: rodinu, která vychovává postiženého syna. „Když jsme se potkali, řekli mi, že nevědí, co bude za deset let. Žijí ze dne na den. V tu chvíli přestaneš řešit materiály nebo detaily. Dům musí být rychlý, pružný, otevřený. Musí přinášet energii a naději,“ říká.Takové zakázky ho formují nejvíc. „Architekt musí být trochu psycholog. Každý projekt je o empatii. Často to není jen o prostoru, ale o tom, co lidé potřebují cítit. Architektura dokáže měnit náladu, vztahy i životní rytmus. To je její síla,“ dodává.Učit se i po třiceti letech je dnes zásadníI po třiceti letech v oboru má Kotek pocit, že se musí znovu vzdělávat. „Přihlásil jsem se na semináře na ČVUT a dokonce i na filozofii a ekonomii k Tomášovi Sedláčkovi. Chtěl jsem porozumět souvislostem, nejen architektuře, ale i společnosti,“ říká.V Projektstudiu vytváří prostor i pro mladé lidi. „Baví mě spolupracovat se studenty. Děláme malé experimentální projekty, které nemají klienta ani termín. Zkoušíme nové materiály, technologie, přemýšlíme o budoucnosti. Je to svobodná práce. A já se od nich učím stejně jako oni ode mě,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak David Kotek proměnil chátrající restauraci Florida v živé městské centrum.Jak vznikala světelná instalace pyramidy nad Ostravou a proč přitáhla egyptology.Proč Projektstudio expandovalo do Prahy a Brna a jak se liší mentalita klientů.Jaké experimenty dělá Kotek s mladými architekty a co si z nich odnáší.Co podle něj chybí českému školství, aby lidé rozuměli architektuře a plánování.

Podpora systému Windows 10 skončí už 14. října. Mnoho firem přechod stále neřeší a může čelit kybernetickým rizikům i vysokým investicím. Jak upozorňuje Lucie Adámková z eD system, český byznys situaci podceňuje. „Po čtrnáctém říjnu se počítač sice zapne, ale bude zranitelný,“ říká.Podle aktuálních statistik běží až 43 % českých počítačů na systému Windows 10, jehož oficiální podpora skončí 14. října 2025. Týká se to především firemního sektoru, který aktualizaci často odkládá.„Je to velké téma a nemělo by se brát na lehkou váhu, hlavně ve firmách. Po 14. říjnu už nebudou k dispozici aktualizace ani bezpečnostní podpora od Microsoftu,“ upozorňuje Lucie Adámková.Microsoft nabídne určité výjimky – individuální uživatelé, kteří mají Microsoft účet, mohou využít tzv. Extended Security Updates (ESU) až do října 2026. I tato rozšířená podpora se však týká pouze Evropské unie a platí jen pro registrované účty.Kyberbezpečnost: tichá hrozba bez aktualizacíPo vypnutí podpory sice zařízení neztratí funkčnost, ale přijde o klíčové bezpečnostní záplaty. „Počítač půjde zapnout a bude fungovat, ale už nebude chráněný. To zvyšuje riziko kyberútoků a ztráty dat,“ říká Adámková.V praxi se nejčastěji jedná o phishingové útoky nebo ransomware. Útočníci mohou díky chybám v systému získat přístup k datům, heslům nebo firemním účtům. „Všem firmám vždycky doporučuji, aby si opravdu dělaly phishingové testy na svých zaměstnancích, aby jim přišel nějaký e-mail a zjistilo se, jestli na to budou reagovat,“ vysvětluje Lucie Adámková. „Občas se totiž stává, že zaměstnanec toho má tolik, že si toho ani nevšimne. Otevře e-mail, něco nainstaluje, aniž by věděl co, a útočník tak může okamžitě získat jeho přihlašovací údaje.“Nejvíce ohrožená bývá starší generace uživatelů, která se v kybernetické bezpečnosti méně orientuje. „Mladší si obvykle dávají větší pozor, ale dnešní podvody jsou tak sofistikované, že už je těžké poznat, zda e-mail pochází z legitimního zdroje,“ upozorňuje Adámková.Přechod na Windows 11 může stát milionyZ ekonomického hlediska představuje přechod na nový systém značnou investici. Pro střední firmu s padesáti zaměstnanci se může nákup nového hardwaru pohybovat kolem jednoho milionu korun.„Pokud firma potřebuje padesát nových počítačů po dvaceti tisících, je to jednoduchá matematika. Náklady se rychle vyšplhají k milionu,“ říká Adámková.Řešením může být financování nebo pronájem techniky, který umožňuje rozložit investici v čase. Firmy tak platí měsíčně a po třech letech mohou zařízení obnovit. „Mají zároveň pojištění i servisní podporu, takže nejde jen o nákup, ale o kompletní službu,“ doplňuje.Technické požadavky a realita firemWindows 11 vyžaduje mimo jiné procesor s podporou TPM 2.0 a modernější hardware. Firmy by si měly nejdříve ověřit kompatibilitu zařízení. „Microsoft nabízí nástroj PC Health Check, který snadno ukáže, jestli je zařízení připravené,“ vysvětluje Adámková.Pokud podmínky nesplňuje, je potřeba data zálohovat a připravit migraci. Větší společnosti čelí i organizačním problémům. Při padesáti zaměstnancích jde o sto zařízení, která musí IT oddělení zkontrolovat, zálohovat a nakonfigurovat. „Jeden IT technik to sám za měsíc sotva zvládne,“ dodává.Firmy nechávají všechno na poslední chvíliPodle Adámkové je typicky českým problémem odkládání řešení na poslední chvíli. Mnoho firem přechod stále neřeší, což může způsobit chaos v IT odděleních i na trhu.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Microsoft plánuje integrovat umělou inteligenci do nových verzí Windows.Jaké konkrétní kroky eD system nabízí firmám pro odkup starých zařízení.Jak fungují phishingové testy zaměstnanců a jak často by je měly firmy provádět.Jaké jsou skryté náklady migrace na Windows 11 mimo samotný hardware.Co radí Lucie Adámková firmám, které mají pobočky mimo Evropskou unii.

Koučink už dávno není jen o výkonnosti. Stále více manažerů i podnikatelů hledá jistotu sami v sobě a obrací se na odborníky, kteří jim pomáhají posilovat mysl. „Jistota není o vnějších okolnostech, ale o stavu mysli,“ říká profesionální koučka Claudie Cross Křížová. V rozhovoru pro pořad Big Deal na platformě FocusOn vysvětlila, proč je rok 2025 přelomový. Claudie je zároveň jednou z řečnic nadcházejícího Týdne inovací, jehož mediálním partnerem je FocusOn.cz.Hned v úvodu zazněla otázka, zda není dnes trh přesycený koučinkem. Křížová přiznala, že i ona sama měla problém označovat se za koučku: „Ten pojem je zakalený. Spousta lidí se dnes nazývá koučem, aniž by prošli adekvátním výcvikem. Někdy stačí tříměsíční kurz a už se ohánějí titulem kouč.“Mezinárodní federace koučů (ICF) přitom podle ní uděluje certifikace obdobné akademickým titulům – od úrovně bakaláře až po doktorát. „Pro nejvyšší certifikaci je nutné mít 2 500 hodin placených koučinků, desítky hodin s mentorem, absolvovat výcvik, zaslat nahrávky k posouzení a složit tříhodinový test v angličtině. To je práce s lidskou duší a měla by mít minimálně takovou váhu jako vzdělání lékaře,“ zdůraznila.Kouč versus terapeutZásadní část rozhovoru se věnovala rozdílu mezi koučem a terapeutem. Křížová vysvětlila, že terapie pomáhá člověku, který je „pod nulou“, trpí traumatem nebo se ztrácí v problémech. Kouč nastupuje až ve chvíli, kdy je klient na neutrální pozici a hledá, jak se posunout dál: „Terapeut vás dovede zpět do rovnováhy, zatímco kouč vás učí, jak svou mysl posilovat, abyste podobné situace zvládali sami. Není to o radách, ale o kladení správných otázek.“Podle Křížové se změnilo také vnímání veřejnosti. Zatímco ještě před několika lety bylo stigma chodit na terapie, dnes se lidé častěji obracejí nejen na terapeuty, ale i na kouče. Zvlášť v byznysu se ukazuje, že psychická kondice je stejně důležitá jako ta fyzická.Klienti všech věkových kategorií a pracovních pozicKřížová uvedla, že mezi její klienty patří především lidé na manažerských pozicích. Mezi její klienty patří muži i ženy, zakladatelé startupů i zkušení ředitelé firem. „Miluji tu různorodost příběhů. A i když za mnou přicházejí lidé různého věku a z odlišných prostředí, témata se nakonec hodně podobají,“ uvedla.Rok 2025 je podle ní typický tím, že se lidé méně ptají, jak být výkonnější, a více zkoumají sami sebe: „Manažeři se ptají, proč vlastně dělají to, co dělají, a pro koho. Co jim dává jistotu v době, kdy umělá inteligence mění trhy a jistoty mizí. Čím dál víc chápou, že jistota není o okolnostech, ale o stavu mysli,“ vysvětluje.Data z neurovědy: 95 % myšlenek se opakujeNa nadcházejícím Týdnu inovací Křížová vystoupí s přednáškou o myšlení a komunikaci. Opírá se přitom o data z neurovědy. Citovala výzkumy, podle nichž „90 % našeho prožívání tvoří vnitřní svět: myšlenky a emoce – a jen 10 % je viditelné chování. A podle doktora Jo Dispenzy se od 35 let 95 % myšlenek a emocí stále opakuje.“To podle ní vysvětluje, proč lidé často uvíznou v koloběhu stejných pocitů a stereotypů: „Každý den pijeme tu samou kávu, automaticky odpovídáme na otázku ‘Jak se máš?’ stejně. A přitom chceme dosahovat nových cílů. Koučink pomáhá tyto vzorce narušit.“Úspěch versus neúspěchV rozhovoru padla i zásadní otázka: není realitou spíš neúspěch než úspěch? Křížová reagovala: „Neúspěch neberu jako stav, ale jako přechodovou fázi. Je vždy součástí cesty k úspěchu. Důležité je umět být spokojený i bez vnější validace – a to je skutečný úspěch.“Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhá certifikační proces ICF a kolik hodin výcviku stojí za jednotlivými tituly?Proč považuje Křížová kladení správných otázek za celoživotní umění?Jaké typické chyby dělají manažeři, když řeší stres a strach?Co mají společného nejvlivnější lidé Česka, se kterými vedla rozhovory do svého podcastu?Jaké „aha momenty“ získává Křížová sama ze svých ranních rituálů a studia neurovědy?

V pořadu Export na platformě Focuson.cz přiblížil Johnson Darkwah, ředitel firem Gauss Algorithmic a Kapnetix, cestu české technologie od prvních zakázek v Rakousku a Švýcarsku až po americké softwarové giganty. Vysvětlil, proč v USA firmy investují do inovací násobně více než v Evropě, jak se mu podařilo jednat s Disney a proč považuje vlastní datové sady za nejcennější firemní majetek. Prozradil také, proč další expanzi plánuje především v Asii.Gauss Algorithmic začínala s exportem svých služeb ještě dříve, než se o umělé inteligenci mluvilo v hlavním proudu. „Zpočátku šlo více než o polovinu zakázek do zahraničí. Postupně jsme se dostali do Rakouska, Švýcarska a později i do Spojených států,“ vysvětluje Darkwah.První úspěchy přišly v bankovním sektoru, kde byla poptávka po inovacích. V USA pak firma získala klienty zejména mezi softwarovými společnostmi. „Vytvořili jsme síť kontaktů a dnes už jsme schopni ve Spojených státech obchodovat a rozvíjet projekty,“ dodává.Americká rozhodnost versus evropská opatrnostRozdíly v přístupu k byznysu jsou podle Darkwaha patrné. „V USA jsou firmy rozhodnější. Když se rozhodnou, že do projektu půjdou, jede se hned naplno. Neexistuje zdlouhavé zkoušení. Druhý den přidáte lidi do týmu a projekt běží,“ říká.Schopnost projekt ukončit, pokud nedává smysl, je v USA rychlá a přímá. „Evropa je často vnímána jako zkostnatělá, v Americe vládne dynamika a velká ochota riskovat,“ dodává podnikatel.Role státu: mise s ministrem Síkelou a CzechTrade v praxiDarkwah potvrzuje, že se jeho firma opírá také o podporu státních institucí. „První zkušenost jsme získali s CzechInvestem a později s CzechTradem, například při podnikatelské misi s ministrem Síkelou. Během jednoho týdne jsme navštívili čtyři města a získali kontakty, které bychom jinak budovali měsíce,“ popisuje.Networking podle něj hraje klíčovou roli. „Američané a Kanaďané vnímají pozitivně, když firma přijede v rámci oficiální delegace. Je to pro ně signál důvěryhodnosti,“ říká.Umělá inteligence: od jazykových modelů po vlastní datové sadyGauss Algorithmic se soustředí na implementaci umělé inteligence do firemních procesů. Druhá firma, Kapnetix, se specializuje na automatizaci postprodukce 3D animací. „Nejvzácnější je pro nás vlastní datová sada. Hodiny natáčení pohybu lidí nám umožňují trénovat modely, které šetří čas i náklady filmovým a herním studiím,“ vysvětluje Darkwah.Podle něj bude klíčovým aktivem budoucnosti schopnost pracovat s firemními daty. „Pokud v nich máte schované know-how a zkušenosti, stanou se nejcennějším majetkem. Ideální je držet celý proces v rukou a data si vytvářet sám,“ dodává.Asie jako další cíl expanzeZatímco Gauss Algorithmic zůstává silná v Evropě a USA, Kapnetix už míří do Asie. „Máme zájem od firem z Japonska a Jižní Koreje, tradičně silných v oblasti entertainmentu. S expanzí nám pomáhá člen týmu, který 15 let žil v Japonsku a pracoval pro firmy jako Sega nebo Unity. Jeho vztahy jsou na tamním trhu klíčové,“ popisuje Darkwah.V Číně firma registruje první zájem, ale zatím bez konkrétních projektů. Expanzní strategie je postupná: „Raději jdeme krok za krokem než střílet všude najednou,“ uzavírá Darkwah.Rady začínajícím firmám: hledejte Čechy v zahraničíPodle Darkwaha by firmy, které chtějí expandovat, měly začít u krajanů. „Češi žijí po celém světě a většinou rádi pomohou. My jsme díky těmto kontaktům jednali třeba i s Disney, kam nás propojil známý z CzechInvestu,“ vzpomíná.Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev (CEO Enantis), si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhá první jednání s americkým klientem v praxi?V čem se liší pracovní tempo českých a amerických vývojářů?Jaké byly konkrétní překážky při jednání s velkými korporacemi?Jak Darkwah osobně využívá AI nástroje v každodenním byznysu?Jaké má zkušenosti z neformálního networkingu na amerických startupových akcích?

„Umělá inteligence už není experiment, ale základní stavební kámen byznysu,“ říká Roman Berglowiec, zakladatel a CEO Everbotu. V rozhovoru s Jiřím Jemelkou z JPF Czech pro pořad Krotitel ředitelů otevřeně ukazuje, jak AI dokáže změnit ekonomiku firem: od náboru zaměstnanců po zákaznickou podporu. Konkrétně: úspora 85 % nákladů na sociální sítě, snížení počtu lidí na zákaznickém servisu z 19 na 6 a odstranění potřeby back office. Přesto české firmy využívají potenciál AI sotva na pět procent.Roman Berglowiec nikdy nepracoval jako zaměstnanec na plný úvazek. Svůj podnikatelský příběh začal jako obchodník na živnostenský list. „Moje první firma vznikla s půjčkou 10 tisíc korun. Už tehdy jsem cítil, že podnikání je pro mě přirozené,“ vzpomíná.Postupně vybudoval několik firem, od marketingové agentury přes e-shopy až po výrobní podniky. Dnes stojí za Everbotem, jehož cílem je stát se českým průkopníkem v oblasti implementace AI do malých a středních firem.AI využívá jen zlomek firemPodle Berglowiece se české podniky zatím učí s umělou inteligencí zacházet. „Na trhu vidíme, že AI není využívaná ani na pět procent. Přitom rutinní činnosti dokáže výrazně zrychlit a zlevnit,“ říká.Na rozdíl od Spojených států, kde firmy s AI získávají miliardové valuace, je v Evropě využití mnohem pomalejší. „Naši obchodníci mluví denně s majiteli firem. Ti často říkají: Ještě na to není čas, je to složité. Jenže ti, kteří začnou dnes, získají významnou konkurenční výhodu,“ upozorňuje.Tvrdá čísla: úspory v desítkách procentNejviditelnější efekt má AI podle Berglowiece v oblastech HR, marketingu a zákaznického servisu. „Dříve jsme měli dvě zaměstnankyně na sociální sítě. To bylo 320 hodin práce měsíčně za zhruba 90 tisíc korun. Díky AI teď obslouží 12 e-shopů jedna žena za 40 hodin. Úspora je 85 procent,“ popisuje.Podobný efekt přineslo nasazení AI do zákaznické podpory. „Měli jsme 19 lidí, dnes díky chatbotům a voicebotům fungujeme se šesti. Pokud jeden zaměstnanec stojí 50 tisíc měsíčně, bavíme se o úspoře deseti mezd, tedy zhruba půl milionu měsíčně,“ vypočítává.AI místo back officeEverbot podle svého zakladatele prakticky odstranil potřebu back office. „Když nám přijde životopis, AI ho ohodnotí, pošle uchazeči dotazník a sama domluví pohovor. Personalista do procesu vůbec nevstupuje,“ vysvětluje Berglowiec.Stejný princip firma využívá i v obchodu. AI vyhodnocuje hovory obchodníků, připravuje predikce a dokáže už první den v měsíci spočítat kompletní podklady pro mzdy a odměny. „To znamená, že nepotřebujeme klasické HR ani rozsáhlé administrativní oddělení,“ dodává.Přidaná hodnota: rychlost a kvalitaÚspory nejsou jediným přínosem. AI zvyšuje také kvalitu a snižuje chybovost. „Nejde jen o peníze. Vidíme, že firmy, které AI využívají, rostou rychleji a dělají méně chyb. Navíc jsou atraktivnější pro zaměstnance – ti chtějí pracovat s moderními technologiemi,“ říká Berglowiec.V praxi to znamená i rychlejší nábor. „Uchazeč vyplní dotazník, AI ho vyhodnotí a rovnou pozve na pohovor. Nábor se tak zkrátí o týdny,“ doplňuje.Otevřená mysl jako základní dovednostPodle Berglowiece není největší překážkou technologie, ale nastavení manažerů. „Rozdíl mezi úspěšnými a neúspěšnými je v tom, že ti první řeknou: Zkusím to. Je nutné mít otevřenou mysl a pozitivně přijímat změny,“ říká.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Roman Berglowiec vyvíjel nástroje podobné dnešnímu Midjourney už v roce 2020.Jak AI pomáhá Everbotu při školení obchodníků a vyhodnocování jejich hovorů.Jak si firma díky AI vyvinula vlastní CRM systém za jediný měsíc.Proč považuje Berglowiec AI za stejně přelomovou technologii jako mobilní telefony nebo internet.Jakou osobní rutinu používá CEO Everbotu k sebereflexi a rozvoji firmy.

Herec, moderátor a zpěvák Michal Kavalčík se z někdejšího „turbodýzláka“ stal jedním z nejviditelnějších propagátorů elektromobility v Česku. V pořadu Elektrodrive, který moderuje Jan Dedek spolu s Jiřím Böhmem a jehož partnerem je AAA AUTO, mluví o tom, jak za šest let najel téměř 300 tisíc kilometrů v elektrických autech a dnes jezdí v Tesle Model Y. Popisuje také, jak dva roky jezdil zdarma díky nabíjecím kartám, proč mu rychlost 120 km/h zachránila řidičský průkaz a jak při 50 tisících kilometrech ušetřil na provozu 90 tisíc korun.Kavalčík začínal jako majitel turbodieselu, ale v roce 2019 mu servisní technik nabídl, aby vyzkoušel elektromobil. „Tehdy byl hitem Hyundai Ioniq. Vyzkoušel jsem ho na týden a okamžitě mě dostala akcelerace i tichá jízda. Rozhodl jsem se ho koupit,“ vzpomíná.Díky tehdejším podmínkám jezdil dva roky zdarma. „Chytil jsem dobu, kdy ČEZ spouštěl nabíječky na dotace. Pak je stavěly i další firmy a já jsem dva roky jezdil zadarmo,“ říká.Tři sta tisíc kilometrů na elektřiněPo Ioniqu následovala Kona s dojezdem 475 km. „To byl pro mě absolutní šok. Nemusel jsem nikde stavět a čekat,“ vzpomíná. Poté přišel Ford Mustang Mach-E s výkonem 490 koní. „S Konou jsem najel 60 tisíc kilometrů, s Mustangem 160 tisíc. Celkově už mám za sebou skoro 300 tisíc kilometrů v elektromobilech,“ vyjmenovává.Dnes jezdí v Tesle Model Y. „Za měsíc jsem s ní najel 5 tisíc kilometrů. Spotřeba kolem 14 kWh na 100 km je pro mě překvapení, u Mustangu jsem měl na dálnici i 25,“ říká Kavalčík.Elektromobilita formuje řidičské návykyKavalčík přiznává, že v minulosti dostal i pokuty za rychlou jízdu. Elektromobil ho ale přiměl zklidnit. „Abych dojel z Prahy do Ostravy bez zastávky, nastavil jsem tempomat na 120 km/h. Tři roky jsem pak nedostal žádnou pokutu,“ říká.S novou Teslou už si dovolí jet 130 až 140 km/h. „Spotřeba je i tak skvělá a pořád dojedu s rezervou. Ale první pokutu jsem s ní dostal – 500 korun za překročení rychlosti o 7 km/h,“ dodává s úsměvem.Úspora 90 tisíc korun na 50 tisících kilometrechElektromobilita má podle Kavalčíka jasný ekonomický efekt. „Za 50 tisíc kilometrů jsem ušetřil asi 90 tisíc korun. Náklady na kilometr jsou u mě 50 až 70 haléřů, zatímco u spalovacího motoru jsou třikrát vyšší,“ vysvětluje.K tomu přispívá i nabíjení ze solárních panelů přátel. „Když nabíjím doma nebo u známých, je to skoro zadarmo,“ dodává.Auta AAA AUTO prodají tisíc elektromobilů za půl rokuKavalčík spolupracuje se značkou AAA AUTO, která je největším prodejce ojetých elektromobilů v Česku. „Málokdo ví, že už prodávají tisíc elektromobilů ročně. Letos zvládli tisíc aut za půl roku,“ zdůrazňuje.Podle něj je mýtus, že ojetý elektromobil neexistuje. „Viděl jsem v nabídce Teslu z roku 2020 za 530 tisíc korun nebo menší elektromobily kolem 350 tisíc. Lidé si myslí, že je to jen pro ty, co mají miliony, ale už to není pravda,“ říká.Obavy z drahého servisu považuje Kavalčík za zbytečné. „Za povinnou prohlídku po 100 tisících kilometrech jsem zaplatil 6 500 korun. U spalováku bych dal za pravidelné servisní intervaly klidně 30 až 50 tisíc,“ vysvětluje.U pojištění se podle něj běžně pohybujeme mezi 30 a 40 tisíci ročně u větších modelů. „U Mustangu jsem platil 33 tisíc, u Tesly je to kolem 40,“ dodává.Kolaps na D1 ukázal výhodu elektromobiluCelý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Kavalčík při testování zjistil, že degradace baterie u jeho Mustangu byla nižší, než tvrdil autorizovaný servis?Co pro něj znamenal týden v továrně v Nošovicích, kde se montují elektromobily?Jak probíhá závod Bohemia Eco Energy Regularity a proč je to pro něj „příjemný stres“?Jak reagovali kolegové z rádia na jeho Teslu a proč mu posílají videa hořících aut?Proč věří, že Česko bude jednou evropskou špičkou v počtu nabíječek na obyvatele?

Česká republika čelí bytové krizi, která se dotýká nejen Prahy, ale i regionů. „Výstavba nových bytů v Praze stojí přes 200 tisíc korun za metr čtvereční, což je srovnatelné s centrem Vancouveru. Některé projekty už atakují mediánové ceny na Manhattanu,“ říká v rozhovoru pro pořad On The Ground Jaroslav Ton, spoluzakladatel nemovitostní a investiční skupiny Salutem Group. Řešení vidí především v rekonstrukcích zanedbaného bytového fondu a zjednodušení stavebního řízení.Podle ukazatele Price to Income je Praha dnes třetí nejdražší evropskou metropolí. Předstihl ji pouze Amsterdam a Athény. „Bytová krize v Česku je realitou. Nabídka je příliš malá na to, jaká je poptávka. Běžní mladí lidé si v Praze prakticky nemají šanci našetřit na vlastní byt,“ upozorňuje Jaroslav Ton.Výstavba v hlavním městě se dnes pohybuje kolem 200 tisíc Kč/m², což je srovnatelné s cenami ve Vancouveru. „Medián na Manhattanu činí v přepočtu 270 tisíc korun za metr čtvereční a některé projekty v Praze už tuto hranici atakují. To ukazuje, že růst cen nemůže pokračovat donekonečna,“ dodává Ton.Regiony nejsou výjimkouKrize se netýká jen metropole. „Asi pět šestin obyvatel České republiky žije mimo Prahu. V regionech je situace ještě složitější, protože kupní síla je tam nižší a staví se tam ještě méně,“ říká Ton.Společnost Salutem Group se proto zaměřuje na rekonstrukce zanedbaných objektů v regionech. Podle Tona by obnova bytového fondu vyžadovala 3 % investic ročně, realita je však třetinová. Výsledkem jsou stovky tisíc nevyužívaných bytů, které chátrají. „Je potřeba tyto objekty opravit a tím rychle zvýšit nabídku bydlení,“ zdůrazňuje investor.Ústí Towers: modelový projekt ukazuje realituPříkladem regionální investice je projekt Ústí Towers v Trmicích. Jde o dvě věže se zhruba 300 byty. „Jedna věž je již kompletně zrekonstruovaná a pronajatá, druhou čeká obnova vnitřních prostor. Náš model funguje na principu sale & leaseback – byty prodáme investorům a zároveň si je od nich pronajmeme, abychom je dál podnajímali místním lidem,“ vysvětluje Ton.Provoz i rekonstrukce zaměstnávají místní firmy a řemeslníky. „Ekonomicky dává smysl využívat lokální dodavatele. U menších zakázek spolupracujeme přímo s místními řemeslníky,“ dodává.Výnosnost a investiční příležitostiSalutem Group aktuálně nabízí výnosnost z nájemného kolem 6 %, což je výrazně více než běžné bankovní spoření. „Naše byty se často pohybují v cenách 2,5 až 3,5 milionu korun. Investor tak může koupit byt v regionu, o jehož správu se zdarma postaráme my. Nájemné pak pokryje hypotéku a ještě zbyde,“ vysvětluje Ton.Společnost se dlouhodobě soustředí na severní Čechy, severní Moravu a také na projekty v Hodoníně, kde má v plánu rekonstrukci téměř 200 bytů. „Relativní výnosnost je tam násobně vyšší než v Brně, což považujeme za systémovou chybu trhu,“ dodává.Role státu: zrychlit stavební řízeníPodle Tona má stát klíčovou úlohu zejména ve zjednodušení stavebního řízení. „Stát by měl opsat to, co funguje jinde. Nejde o dotace nebo podporu hypoték, ale o vytvoření podmínek pro podnikání. Pokud se zrychlí povolovací procesy, sníží se i ceny nových bytů,“ upozorňuje.Masivní investice do dopravní infrastruktury považuje Ton za pozitivní krok. „Díky novým dálnicím se regiony stávají dostupnějšími. Hodinová cesta autem do Ústí je srovnatelná s tím, co člověk stráví v zácpě v Praze,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně probíhá výběr objektů pro rekonstrukci?Jak dlouho trvá rekonstrukce jednoho bytového domu od začátku do kolaudace?Jaké služby navíc nabízí Salutem Group svým nájemníkům?Jak vnímá Jaroslav Ton rozdíly mezi mladými, kteří dědí majetek, a těmi, kteří začínají od nuly?Jak funguje prakticky spolupráce s Petrem Šmídou a jaké další projekty připravují?

Česká technologická firma STRV dnes zaměstnává kolem dvou stovek lidí. Její obrat přesahuje 15 milionů dolarů ročně, tedy více než 360 milionů korun. Zakladatel a stoprocentní vlastník Lubo Smid v rozhovoru pro pořad Big Deal popisuje, proč odkoupil podíly původních společníků, jak se mění skladba klientů a proč je podle něj umělá inteligence spíše příležitostí než hrozbou. Otevřeně mluví i o životním stylu, o sportu na soutěžní úrovni, cestování mezi kontinenty a o rozhodnutí vzdát se alkoholu.„Za zkratkou STRV se skrývá slovo strive, tedy usilovat. To se promítlo do firemní kultury i do projektů, na kterých pracujeme. Dnes má značka silnou reputaci jak v Evropě, tak ve Spojených státech, a proto ji nechceme měnit jen proto, aby působila moderněji,“ vysvětluje Lubo Smid.Připouští, že v budoucnu změnu nevylučuje. „U velkých firem se to stává běžně, ale teď je pro nás důležitější stavět na povědomí, které jsme si vybudovali,“ dodává.Stoprocentní vlastnictví přineslo stabilitu i jasný směrSmid se stal stoprocentním vlastníkem firmy, když odkoupil podíly zakladatelů.„Vidím ve firmě svoji dlouhodobou vizi. Moji partneři ji měli jinde, proto dávalo smysl rozejít se. STRV dnes stojí na strategických rozhodnutích a já se věnuji klíčovým věcem, zatímco každodenní chod řídí zkušený tým,“ říká.Podle něj je pro firmu klíčové dívat se dopředu. „Technologický svět se mění každé tři až pět let. Kdybychom zůstali stát, byli bychom brzy irelevantní. Já se ale na změny dívám jako na příležitosti, ne jako na hrozby,“ dodává.Umělá inteligence mění práci i produktySTRV aktivně využívá nástroje umělé inteligence a zároveň je zapojuje do projektů pro klienty. „Umělou inteligenci vnímáme ve třech rovinách. První je samotný vývoj – tam nám pomáhá zvyšovat efektivitu. Druhou je prolínání napříč celou firmou, od marketingu po finance. A třetí je integrace do produktů, které dodáváme klientům,“ popisuje Smid.Dodává, že univerzální řešení neexistuje. „Každá role potřebuje něco jiného. Někdy je nejlepší jeden nástroj, jindy jiný. Podstatné je, aby se lidé učili s těmito možnostmi pracovat. Kdo dnes AI nevyužívá, ztrácí konkurenceschopnost,“ zdůrazňuje.Od startupů k velkým klientůmSTRV se postupně posunulo od práce pro malé startupy ke spolupráci se středně velkými a velkými společnostmi. „S týmem dvou set lidí už potřebujeme projekty určité velikosti. Dnes spolupracujeme hlavně s firmami, které mají stabilní příjmy a jasnou představu, co potřebují,“ vysvětluje Smid.Zvláštní postavení má oblast digitálních služeb pro sport a zdravý životní styl. „Stačí navázat spolupráci s několika klíčovými hráči a efekt se násobí. V této oblasti už má naše značka velmi dobré jméno,“ říká.Růst se zpomalil, obrat zůstal Poslední roky nebyly podle Smida růstově ideální. „Pohybujeme se nad hranicí 15 milionů dolarů ročně. Organizace ale nerostla tak rychle, jak jsme si představovali. Museli jsme správně nastavit strukturu obchodu a marketingu, abychom se mohli posunout do další fáze,“ říká.Za zpomalení mohl i fakt, že příliš dlouho osobně zastával velkou část obchodu. „To, co je silnou stránkou zakladatele, může být slabinou firmy. Byl jsem příliš zapojený, a proto jsme budovali obchodní strukturu pomaleji, než bylo třeba. Teď už to měníme,“ dodává.Sport jako trénink pro hlavuVedle byznysu věnuje Smid velkou část života sportu. Soutěží v disciplíně Hyrox, která kombinuje běh a silová cvičení. „Zjistil jsem, že profesionálnější sport je byznysu hodně blízký. V obojím platí, že člověk musí mít jasný cíl a krok za krokem k němu směřovat,“ vysvětluje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jaké konkrétní nástroje umělé inteligence dnes STRV používá?Které nové klienty z oblasti zdravého životního stylu firma brzy oznámí?Jak vypadá běžný den Lubo Smida rozdělený mezi řízení firmy a sportovní trénink?Jak přesně funguje jeho vlastní režim proti jet lagu?Které světové osobnosti v Los Angeles potkal a jak na něj zapůsobily?

Česká republika byla poslední zemí EU, která implementovala legislativu pro velkokapacitní bateriové systémy. Přesto dnes na trhu vznikají projekty o stovkách megawatthodin a investoři hovoří o boomu. V rozhovoru pro pořad Plně Nabito diskutovali Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie (AKU-BAT), a David Vodička, člen představenstva GAZ Energy, o budoucnosti akumulace, rizicích rychlých investic i o tom, proč se bez baterií moderní energetika neobejde.Česko má podle Jana Fouska stále nejnižší podíl obnovitelných zdrojů v celé EU. Situace se však rychle mění. „Byli jsme poslední zemí v celé unii, která implementovala legislativu pro bateriové systémy. Až hrozba žaloby ze strany Evropské komise donutila politiky k akci,“ upozornil Fousek.Zatímco donedávna se v Česku stavěly bateriové systémy o jednotkách megawatthodin, dnes už existují projekty o kapacitě 100, 200 či dokonce 500 MWh. „Největší systém měl 22 MWh. Nyní máme v přípravě projekty o celkovém objemu kolem 10 000 MWh,“ doplnil Fousek.Byznys se probouzí: stovky MWh místo jednoho kontejneru „V době, kdy nás ze zahraničí poptávali po systémech o kapacitě 100 MWh, se v Česku stavěl jeden megawatthodinový kontejner – často navíc se zastaralou technologií,“ řekl David Vodička.Dnes se situace mění. „Vidíme projekty o 100, 300 či 400 MWh, které se začnou spouštět v roce 2026 nebo 2027. To bude pro českou energetiku obrovský posun dopředu,“ dodal Vodička.Baterie nejsou „easy money“Navzdory obrovské poptávce varují experti před unáhlenými investicemi. „Mnoho investorů mimo energetiku slyší, že návratnost je krátká, a očekávají snadný zisk. To je ale omyl. Ne každý, kdo má kapitál, by měl stavět baterie,“ řekl Fousek.Klíčové je podle něj plánovat na 10 až 15 let. Samotné služby výkonové rovnováhy, které mají kapacitu 900 MW v kladné a 300 MW v záporné regulaci, dokážou pokrýt jen část byznysového modelu. „Pokud má někdo 200MWh projekt, musí hledat další zdroje příjmů, například spolupráci s agregátory flexibility nebo cenovou arbitráž,“ vysvětlil Fousek.Legislativa: klíč k rozvojiVelký posun přinesl balíček Lex OZE III, který poprvé ukotvil bateriová úložiště v české legislativě. „Teprve nyní mají firmy jasně nalajnované hřiště, na kterém mohou podnikat. Čekali jsme na to osm let,“ připomněl Fousek.Podle Vodičky je proces stále složitý a často i pomalý. „Žádosti o připojení nebo povolení dokážou projekt zdržet o tři roky. Bylo by potřeba postup zjednodušit a zprůhlednit,“ řekl. Současně ale upozornil na riziko „šedých dodavatelů“ bez zkušeností, kteří mohou poškodit pověst celého odvětví.Stabilita sítě: baterie místo přečerpávacích elektrárenBateriová úložiště dokážou řešit základní problém obnovitelných zdrojů – jejich nestabilitu. „Baterie jsou v podstatě ekvivalentem přečerpávací elektrárny. Umožňují ukládat energii v době přebytků a využít ji, když nesvítí slunce nebo nefouká vítr,“ vysvětlil Vodička.Podle Fouska už dnes vidíme, že zapojení baterií snižuje ceny podpůrných služeb. „Ve chvíli, kdy byly díky přeshraničnímu propojení trhů s regulační energií bateriové systémy a agregátoři flexibility z okolních zemí vpuštěni do české soustavy, ceny významně klesly. Cena podpůrných služeb hned po propojení klesla z 1 500 Kč/MWh na zhruba 250 Kč/MWh,“ uvedl.Hrozby: regulace a závislost na ČíněCelý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně funguje agregátor flexibility a proč je pro investory klíčový?Jaké algoritmy a umělá inteligence se používají při řízení bateriových úložišť?Co znamená „chytrá energetika“ v praxi a jak ji firmy využívají?Jak konkrétně probíhá legislativní proces připojení bateriového úložiště?Které země v Evropě jsou pro české firmy vzorem v akumulaci energie?

Téměř tři čtvrtiny českých žáků už dnes používají umělou inteligenci: 72 % ve volném čase a 69 % při školních povinnostech. Třetina s její pomocí podvádí u domácích úkolů a 15 % dokonce u testů. O tom, jak se s tím školy mohou vyrovnat, jaké hrozby přinášejí osobní konverzace s AI a proč jsou deepfake technologie větším problémem než opisování, mluvil v pořadu Inside Tech Jakub Haláček, ředitel Centra pro výzkum umělé inteligence společnosti Unicorn.České školy čelí revoluci, která se odehrává rychleji, než dokážou reagovat. Zatímco učitelé se teprve snaží pochopit možnosti umělé inteligence, žáci ji již běžně používají nejen pro zábavu, ale i ke studiu. Moderátor pořadu připomněl, že AI už „vstoupila zadními vrátky do škol a v některých případech supluje učitele“. Jakub Haláček, ředitel Centra pro výzkum umělé inteligence společnosti Unicorn, k tomu dodal, že role škol je hlavně vysvětlit dětem bezpečné zacházení s technologiemi.Podvádění není nové, ale AI ho dramaticky zjednodušujeHaláček připomíná, že podvádění ve škole není novým fenoménem: „Když si vzpomenu na svou základní školu, tak si myslím, že na některých předmětech podvádělo více než 30 % žáků. Byly taháky, opisovaly se úkoly před přestávkou nebo před hodinou.“Zásadní změnou je ale dostupnost a jednoduchost moderních nástrojů. „Dříve bylo třeba najít spolužáka nebo strávit hodně času hledáním informací na internetu. Dnes se stačí zeptat AI a máte odpověď okamžitě. To je obrovský game changer,“ vysvětluje Haláček. Dodává, že lidé jsou přirozeně pohodlní a mají tendenci šetřit energii, proto se budou žáci častěji spoléhat na AI. Pro školy to znamená výzvu: jak nově ověřovat znalosti.Učitelé mají z AI strach, polovina věří ve zhloupnutí lidíPostoj pedagogů k umělé inteligenci je skeptický. Podle dostupných dat má 35 % učitelů z AI strach a téměř polovina (50 %) věří, že povede ke zhloupnutí lidí. Haláček však upozorňuje, že tento skepticismus souvisí s věkem a zkušenostmi: „Když se člověk vyvíjí a vzdělává, naučí se určité vzorce vnímání informací, které má pak zafixované. Pro část učitelů je změn už příliš mnoho.“Připomíná také rychlost technologického vývoje: „Před dvěma lety se lidé smáli, že AI neumí česky a dělá chyby ve skloňování. Dnes má vnitřní monolog a je vybavena spoustou dalších nástrojů.“ Zdůrazňuje však, že ne každý učitel musí být technologický nadšenec: „Znám spoustu učitelů, kteří učí celý život, mají skvělé přípravy a workshopy, kde děti něco vyrábějí a pracují s reálnými předměty. Tam umělou inteligenci pouštět nemusíme.“Osobní konverzace s AI je nové riziko pro dětiAlarmující je zjištění, že 10 % žáků používá AI pro osobní konverzace o vztazích a pocitech. Haláček varuje před vznikem vazby na digitálního „přítele“, který je vždy k dispozici a vždy milý. „Výzkumy ukazují, že se vytrácí reálná interakce mezi lidmi. Začalo to internetem, pak sociálními sítěmi a teď máme další entitu, která narušuje fyzické lidské interakce,“ vysvětluje.Upozorňuje i na konkrétní nebezpečí: „Jsou popsané případy, kdy nevhodně nastavený nástroj vedl k tomu, že student s psychickými problémy skončil velmi tragicky.“ Podle něj je proto klíčové, aby školy dětem poskytovaly bezpečné nástroje s odpovídajícími filtry a aby rodiče sledovali, jaké aplikace jejich děti používají. „Rodiče mají pocit, že když dítě pustí ven, je to nebezpečnější než telefon. Přitom digitální svět může být rizikovější než ten reálný,“ dodává.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně vypadá současná technologie deepfake a jak rychle se vyvíjí?Jaké jsou specifické bezpečnostní nástroje pro děti a jak je rozpoznat?Proč expert srovnává AI s jaderným štěpením a jaké vidí paralely?Jak vypadá práce s AI ve vývojářském týmu a jaké jsou konkrétní příklady?Jak se proměnily jeho vlastní přednášky pro učitele mezi roky 2022 a 2024?

Česko si nedávno vyzkoušelo, jak vypadá „blackout“. Nebyl to konec světa, ale varování. Energetická soustava, stavěná na uhlí a jádro, musí zvládnout tisíce malých solárních zdrojů, chytré měniče i nová pravidla pro sdílení elektřiny. Co nás čeká a jak se mění pravidla hry? Odpovědi přináší pořad Amper na platformě FocusOn, kde o budoucnosti české energetiky debatovali Pavel Hrzina z ČVUT a právník Pavel Doucha.Rozhovor odstartoval pohledem na nedávný výpadek elektřiny, který byl médii označován za „polo-blackout“. Podle Pavla Hrziny však situace nebyla tak dramatická:„Byl to v podstatě dvou až tříhodinový výpadek. Pod pojmem blackout si představíme katastrofické filmy, a to se tady nestalo, i když samozřejmě vznikly hospodářské škody,“ uvedl.Zdůraznil, že současná elektrizační soustava byla desítky let budována pro centralizované zdroje, zejména uhelné a později jaderné elektrárny. „Najednou jsme se dostali do situace, kdy je nutné zapojit i malé výrobce, a to je pro síť obrovská změna. Fotovoltaika je úžasný zdroj. Nepotřebuje palivo a dá se instalovat na střechy i méně kvalitní půdu. Jenže najednou máme zdroje rozptýlené všude kolem a dosavadní model to neumí dobře počítat,“ vysvětlil Hrzina.Technické výzvy: měření, regulace a stabilita sítěJedním z klíčových problémů je nedostatek moderních měřicích zařízení. „My nevíme, kam ta energie z malých fotovoltaik opravdu teče. Zda skončí v bojleru u sousedky, nebo až v Ostravě. To zjistíme až tehdy, když dobudujeme měření na všech odběrných místech. Zatím má Energetické datové centrum jen asi 30 tisíc klientů, ale v Česku je téměř šest milionů odběrných míst. Teprve až se tato síť pokryje, budeme schopni systém skutečně řídit,“ zdůraznil Hrzina.Podle něj se fotovoltaika chová jako „jedna velká elektrárna“, když nad větší oblastí vysvitne nebo naopak zmizí slunce. „Když je oblačno v celých Čechách nebo na celé Moravě, celý systém reaguje stejně. Síť je proto nutné řídit jinak než doposud,“ dodal.Kyberbezpečnost: rizika chytrých měničů a internetuDalším tématem byla bezpečnost nově připojovaných zdrojů a možnost centrálního řízení měničů přes internet. Moderátor se ptal, zda to nepředstavuje významné kybernetické riziko. Hrzina reagoval: „Internet je sice rychlý, ale rozhodně není tak bezpečný. Riziko je dvojí – buď se někdo zvenčí nabourá do samotného střídače, nebo výrobce zařízení může prostřednictvím aktualizací ovlivňovat jeho fungování. I proto stát nově získal možnost určit, která zařízení určitého původu se v Česku nesmí instalovat,“ upozornil.Doucha doplnil ještě jeden aspekt: „U domácností může být rizikem i samotný router. Pokud si někdo koupí levnou krabičku na internetu a přes ni proudí komunikace, může to být slabina. Je proto jasné, že přijde regulace, například povinné využívání chytrých elektroměrů, které budou komunikovat přes zabezpečené sítě distributorů,“ řekl.Legislativa: zdlouhavý proces, ale i pozitivní změnyPrávní rámec zatím za technologickým vývojem zaostává. „Od roku 2005 vidíme dramatický nástup domácí výroby elektřiny, zejména fotovoltaiky. Vrchol přišel v letech 2009–2010, pak to na chvíli zamrzlo a od roku 2016 se to znovu rozjíždí díky programu Nová zelená úsporám. Regulace ale zaostává. Změnit zákon je vždy složitější než dovézt technologii z Číny,“ vysvětlil Doucha.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak vypadala konkrétní zkušenost Pavla Douchy s jeho domácí solární elektrárnou během nedávného „polo-blackoutu“?Jak funguje služba, která na dálku řídí baterii v domácnosti podle cen na denním trhu?Proč jsou bytová družstva podle Pavla Hrziny „nejhorším zákazníkem“ v oblasti energetiky?Jaké absurdní požadavky se objevují v připravované legislativě pro větrné elektrárny?Jak vypadá situace s energetikou v zahraničí, například na Floridě, ve srovnání s Českem?

Jak by vypadal svět bez sociálních sítí? Josef Šlerka tvrdí, že by byl méně vyhrocený a politici by možná museli znovu dělat kampaň pro voliče, ne pro algoritmy. Spolu se Svatoplukem Barkem v pořadu Rušičky na platformě FocusOn rozebrali, proč až 10 % českých uživatelů internetu pravidelně sleduje dezinformační weby, jak se proruské narativy zakořenily u 5–7 % společnosti a proč skutečným rizikem nejsou jen zahraniční aktéři, ale i domácí politici a influenceři, kteří dezinformace legitimizují.Ruští trollové, dezinformační weby, influenceři i umělá inteligence. To jsou nástroje, které podle odborníků hrají stále větší roli před českými volbami. Ministerstvo vnitra přiznává, že s útoky na volební systémy počítá. Je téměř jisté, že pokusy o průnik do softwaru volebních komisí nebo do systémů pro sčítání hlasů přijdou.Podle odborníků ale hrozba zvenčí není jediným problémem. V tuzemsku se totiž část politiků naučila převzít a aktivně využívat narativy ruské propagandy. Tím jim dodávají legitimitu a posilují jejich dopad na českou společnost.Politici jako šiřitelé propagandy„Nevidíme tak silné úsilí zahraničních aktérů jako například v Německu. Nebezpečná je ale ochota některých českých politiků papouškovat prvky ruské propagandy a dodávat jim tím legitimitu,“ upozorňuje mediální analytik Josef Šlerka.Jeho slova potvrzuje i odborník na informační hrozby Svatopluk Barek. Podle něj jsou největším rizikem nadcházejících voleb „ruské hybridní hrozby – a to jak kybernetická část, tak informační válka“. A právě informační válka je podle něj nebezpečná tím, že část domácí politické scény dezinformace nejen šíří, ale i aktivně využívá pro svůj vlastní politický boj.Kolik lidí čte dezinformační weby?Výzkumy ukazují, že 5–7 % české populace zastává narativy v souladu s ruským výkladem dění na Ukrajině. Dalších zhruba 10 % uživatelů internetu pak pravidelně konzumuje obsah z dezinformačních webů jako AC24 nebo Protiproud.„Problémem není jen samotný počet čtenářů, ale vliv na důvěru ve vědu, média a instituce. Opakované vystavování dezinformacím zásadně podkopává důvěru společnosti,“ zdůrazňuje Šlerka.Barek připomněl rozsáhlou analýzu Voxpotu, která zkoumala 360 tisíc článků z 16 dezinformačních webů. „Denně vychází asi 120 dezinformačních textů, což je více než v některých mainstreamových médiích. To ukazuje na obrovskou produkční kapacitu, kterou tato scéna má,“ upozorňuje.Sociální sítě: Facebook stále vládne, TikTok hraje čím dál větší roliDezinformace se nešíří jen prostřednictvím webů, ale především na sociálních sítích.„Platformy brání výzkumu, transparentnost je nulová. Facebook má ale stále nejvíce uživatelů a tudíž i největší význam pro politický marketing,“ vysvětluje Šlerka.Podle Barka je však stále důležitější i TikTok, který díky svému algoritmu umožňuje rychle a levně zasáhnout velké množství lidí. „Na TikToku lze z nuly vytvořit virální video během několika hodin. To z něj dělá velmi rizikové prostředí pro šíření manipulací,“ říká.Role influencerů a umělé inteligenceVelkým tématem letošních voleb jsou influenceři. Jejich vliv roste a podle odborníků často převyšuje zásah tradičních médií.„Někteří influenceři mají větší dosah než televize nebo deníky. Pokud spolupracují s politickými stranami, měli by být povinni to jasně označovat,“ myslí si Barek.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak konkrétně ministerstvo vnitra připravuje obranu proti kyberútokům ve volbách?Jak funguje mechanismus šíření dezinformací od ruských webů až k českým politikům?Jak se v praxi využívají influenceři politickými stranami před volbami?Jakou roli hraje umělá inteligence při generování dezinformačního obsahu?Co se mohou občané naučit od pobaltských zemí v boji proti ruské propagandě?

Český startup Smartlook, který se specializuje na analýzu chování uživatelů v digitálních produktech, koupila před dvěma lety americká technologická skupina Cisco Systems. cena byla několik miliard korun. Zakladatel firmy Petr Janošík v rozhovoru pro pořad Inside Tech popsal, proč šlo podle něj o správné načasování, jak Smartlook rostl na globálním trhu a jak dnes naložil se získaným kapitálem.Smartlook vznikl v roce 2016 a za sedm let své existence dokázal vyrůst na opakované roční příjmy přes 135 milionů korun. V roce 2022 se zakladatelé rozhodli, že Smartlook prodají. Podle slov Janošíka to bylo načasování, které rozhodlo o úspěchu.„I po dvou letech bych řekl, že jsme firmu prodali ve správný čas. Už tehdy to bylo pět minut po dvanácté. Někteří poradci ani nevěřili, že dokážeme firmu prodat za takovou částku,“ uvedl Janošík.K prodeji podle něj přispěla i situace na trhu: konsolidace hráčů, tlak investorů a ochota velkých technologických firem kupovat menší konkurenty. Cisco navíc nabídlo podmínky, které byly pro zakladatele výhodné. „Nebylo to tak, že by všechny peníze přišly hned, ale model byl nastaven férově. I díky tehdy vysokým úrokovým sazbám bylo možné část kapitálu bezpečně zhodnocovat na vkladových účtech čtyřmi až pěti procenty ročně,“ doplnil.Sedm let budování, tři firmy, osmdesát zaměstnancůJanošík není v českém startupovém prostředí nováčkem. Smartlook byla už jeho třetí firma. První se věnovala zakázkovému vývoji webových služeb, druhou byl Smartsupp, tedy chatovací nástroj pro e-shopy.Smartlook od začátku cílil na globální trh. „Nemělo smysl soustředit se na Česko, ani jsme neměli web v češtině. Kampaně jsme spouštěli v západní Evropě a USA. Pokud chcete vybudovat opravdovou raketu, musíte jít do zahraničí,“ popsal.Do roku 2022 už tým čítal kolem osmdesáti lidí. Podle Janošíka byla firma schopna konkurovat i americkým hráčům, kteří disponovali stovkami zaměstnanců a stovkami milionů dolarů kapitálu. „I přesto k nám zákazníci přecházeli a vyhrávali jsme výběrová řízení. To mi ukázalo, že děláme technologii opravdu dobře,“ řekl.Umělá inteligence mění pravidla hryVelkým tématem je podle něj vliv umělé inteligence na trh SaaS aplikací. „Dnes by se Smartlook bez AI neobešel. Všichni konkurenti ji implementují. Je to jako mít kolegu, kterého se zeptáte, co zlepšit na webu či aplikaci, a on vám poradí. Nechcete ztrácet čas manuálním filtrováním dat,“ vysvětluje.Investoři přitom roli AI začali zdůrazňovat už při jednáních před dvěma lety. „Tehdy ještě nebyl ten správný čas, ale dnes je to stoprocentní nutnost. Bez AI už produkt nemá šanci,“ dodává Janošík.Umělá inteligence však podle něj zároveň mění to, co investoři považují za hodnotné. Zatímco dříve ohromoval počet zaměstnanců, dnes je důležitější efektivita. „Ukázat, že máte osmdesát lidí ve firmě, je dnes spíše nevýhoda. Investoři chtějí vidět, že dokážete produkt vyvíjet s menším týmem,“ upozorňuje.Od zakladatele k investoroviPo exitu se Janošík ocitl v roli, kterou předtím neznal. Stal se z něho investor. „Celý život jsem budoval firmy, ale nikdy jsem neinvestoval. Najednou jsem měl kapitál a musel se rozhodnout, jak s ním naložím. Dlouho jsem vybíral, jestli to budu dělat sám, s bankou nebo přes multi family office. Nakonec jsem zvolil poslední variantu,“ popisuje.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhala zákulisní jednání s Ciscem o ceně a podmínkách?Jak se změnila Janošíkova role při přechodu z pozice CEO startupu do struktury korporátu?Jak reagovali zaměstnanci Smartlooku na prodej firmy americkému gigantovi?Jak vypadá jeho současný pracovní den?Co konkrétně radí studentům a mladým zakladatelům při startu jejich podnikání?

Krutý Sever – tak zní přezdívka performera, lektora a podnikatele, který se věnuje BDSM, shibari a práci s mocí a důvěrou. V rozhovoru pro pořad Guilty Pleasure na platformě FocusOn vysvětluje, jak vypadá zákulisí pornoprůmyslu, proč ženy dostávají vyšší honoráře než muži, jak velká je česká BDSM scéna a jak principy dominance a submise aplikuje i v korporátním prostředí.Prvním tématem rozhovoru byl pornoprůmysl. Krutý Sever v této souvislosti zdůraznil především bezpečnost a testování všech účastníků: „Neexistuje, aby kdokoliv, kdo není otestovaný, tam s kýmkoliv cokoliv měl,“ říká.Podle něj se v pornoprůmyslu objevuje zajímavý ekonomický fenomén: zatímco v běžném pracovním prostředí čelí ženy často nižším mzdám, v pornoprůmyslu je situace opačná. „Je tam opačný pay gap. Ženy dostávají víc než muži,“ vysvětluje. Tento model vychází ze sledovanosti a poptávky publika.BDSM je anglická zkratka pro bondage, discipline, dominance, submission, sadism a masochism. V češtině jde o pojmy jako svazování, disciplína, dominance, submise, sadismus a masochismus. Podle Krutého Severu ale BDSM nestojí na brutalitě, jak jej často prezentuje popkultura. Základními pilíři jsou proto souhlas a bezpečnost. Praktikuje se tzv. „semafor“ nebo jinak dohodnuté signály, které určují hranice.„BDSM má silný sebeterapeutický potenciál. Díky oboustrannému souhlasu a vytvoření safe space se lidé dostávají do hlubokých prožitků a emocí. Pro mnoho z nich je to cesta k sebepoznání a uzdravení,“ říká Krutý Sever.Zároveň se BDSM promítá i do firemní sféry. Krutý Sever připravuje školení pro korporace, kde ukazuje, jak lze principy dominance a submise aplikovat v managementu. „Pokud umím vytvořit bezpečný prostor, kde se lidé cítí dobře, zvýší se jejich loajalita i ochota pracovat nad rámec povinností,“ vysvětluje.Česká BDSM a shibari scéna je podle něj mimořádně živá. Shibari, tedy japonské umění svazování provazy, klade důraz na estetiku, důvěru a psychologický prožitek. Na workshopy a akce pravidelně přichází 30–50 lidí, a to nejen v Praze, ale i v Brně či Ostravě. Podle Krutého Severu je v Česku aktivních přibližně tolik lidí jako ve zbytku Evropy, což je na poměry malé země nadprůměr. „V Anglii se schází 30 až 50 lidí na celou zemi,“ doplňuje.Zajímavostí je i to, že BDSM akce nejsou výhradně undergroundové. Performance se objevují i na kulturních akcích, v galeriích či na korporátních večírcích.Krutý Sever otevřeně hovoří o rizicích: například škrcení, které se v médiích často prezentuje zkresleně, může být při špatném provedení smrtelně nebezpečné. Proto pořádá specializované workshopy na techniky. Od používání provazů přes elektrické impulzy až po škrcení.„Máme workshopy téměř na cokoliv, vždycky se najde někdo, kdo tomu rozumí a má to odzkoušeno na stovkách lidí. Díky tomu je počet úrazů minimální,“ říká. BDSM je podle něj návykové podobně jako sport. „Škrcení vyvolává v těle pocity podobné endorfinům po běhu. Člověk chce stále víc,“ vysvětluje.Zajímavým přesahem jeho práce je aplikace BDSM principů do firemního prostředí. Zdůrazňuje, že komunikace a důvěra jsou základem nejen v intimních scénách, ale i na poradách vedení firem.„Pokud dokážu vytvořit prostředí, kde je možné otevřeně říct, co potřebuji, a najdeme průnik s potřebami druhého, vzniká loajalita. Stejně jako v BDSM. Pokud bych moc zneužil, subík by to nedovolil. Ve firmě to funguje podobně,“ říká Krutý Sever.Celý rozhovor, který moderuje Denis Tureček, si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak Krutý Sever vysvětluje princip sugesce a proč funguje i „vázání bez provazu“?Jaké bizarní zážitky zažil při práci a proč ho už nic nepřekvapí?Jak vypadá jeho osobní psychická očista po intenzivních sezeních s klienty?Jaká jsou jeho pravidla pro vystoupení na korporátních akcích a vernisážích?Jak se staví k alkoholu a drogám při BDSM a proč to považuje za nepřijatelné pro performera?

Mobilní aplikace Záchranka, kterou vyvinul tým pod vedením Filipa Maleňáka, vznikla před deseti lety jako studentský projekt. Dnes ji aktivně využívá více než 3,4 milionu uživatelů. Jen v Česku už pomohla ve více než 200 000 případech. Ze sofistikovaného nástroje pro tísňovou komunikaci se postupně stala mezinárodní služba fungující například v Rakousku, Maďarsku, na Slovensku či ve Finsku. V rozhovoru pro pořad Export na platformě FocusOn její autor popisuje technologické pozadí, přínosy i obchodní model projektu a představuje plány na další expanzi.Aplikace Záchranka představuje zásadní inovaci v oblasti tísňové komunikace. Oproti tradičnímu volání na číslo 155 nabízí uživatelům a operačním střediskům významné výhody. „Když v tísni spustím aplikaci Záchranka, první výhodou je její jednoduchost. Člověk ve stresu si často nevzpomene na čísla 112 nebo 155 a bývá paralyzován. Otevřít na mobilu známou ikonu a jedním stiskem přivolat pomoc je v takové chvíli to nejrychlejší a nejjednodušší řešení,“ vysvětluje ředitel a autor aplikace Filip Maleňák.Klíčovou přidanou hodnotou je automatické zasílání datové věty současně s telefonním hovorem na tísňovou linku 155. Tato data obsahují přesnou lokalizaci, která se v průběhu hovoru aktualizuje a zpřesňuje, zdravotní profil uživatele včetně užívaných léků, možnost definovat situaci pro osoby s omezenou komunikační schopností a jazykovou podporu pro cizince. „Kromě samotného volání a lokalizace, která je dnes už poměrně přesná i při běžném hovoru na 155, poskytuje aplikace dlouhodobě nejpřesnější údaje a navíc přidává kontextové informace, které jsou klíčovou součástí každého tísňového hovoru,“ doplňuje Maleňák.Robustní technické řešení pro kritické situaceJednou z výhod aplikace je její funkčnost i bez datového připojení. V případě slabého signálu dokáže aplikace poslat základní informace na dispečerské pracoviště tísňové linky prostřednictvím šifrované SMS. „Může se stát, že se člověk ocitne na místě s tak slabým signálem, že si nezavolá. SMS zpráva se ale dokáže prosadit, protože vyžaduje nižší kvalitu signálu než samotný hovor. Především na hranicích států, kde do situace vstupuje i překryv sítí, je tato funkce zásadní,“ uvádí Maleňák.Aplikace dnes úspěšně spolupracuje se všemi zdravotnickými záchrannými službami v České republice. Bylo nutné propojit systém Záchranky se všemi používanými platformami pro operační řízení. V ČR je totiž využívají tři různí dodavatelé. „Právě začlenění do všech těchto systémů představovalo největší technickou i organizační výzvu,“ vysvětluje Maleňák.Mezinárodní expanze s českým know-howAplikace Záchranka již funguje v České republice, na Slovensku, v Rakousku, Maďarsku a nově ji lidé v tísni mohou využít také ve Finsku. Každá další země podle Maleňáka představuje „další kraj České republiky“, protože principy tísňové komunikace jsou všude podobné. „Je to o tom propojit naši infrastrukturu s infrastrukturou centra tísňového volání v dané zemi. A ty principy jsou prostě všude stejné,“ vysvětluje expanzní strategii.Celý rozhovor, který moderuje Marek Atansčev (CEO firmy Enantis) si můžete poslechnout jako video nebo podcast:Jak vypadala integrace se 14 krajskými záchrannými službami a proč trvala několik let?Jaké konkrétní technické problémy musela společnost vyřešit při expanzi do zahraničí?Proč se firma rozhodla soustředit na Evropu místo globální expanze do Afriky či Ameriky?Jak funguje partnerství s nadací Vodafone a jak pomáhá při vstupu na nové trhy?Jaké jsou plány na hledání strategického partnera pro další růst a proč je to pro sedmičlenný tým klíčové?

Brýle na čtení, na řízení, na počítač... a pořád je nemůžete najít? Dnešní medicína nabízí cestu. Jenže co reklama slibuje za 20 minut, v ordinaci trvá trochu déle a závisí na stovce detailů. V pořadu Science Lab na platformě FocusOn popisuje Andrea Janeková z Očního centra Praha, jak přesně vypadá operace, která vám může změnit život – nebo vám ji lékař naopak nedoporučí.„Refrakční operace je zákrok, který člověka zbaví brýlí – zcela nebo částečně. Ale oko musí být jinak zdravé,“ říká Andrea Janeková. Řešení se vždy odvíjí od věku a typu dioptrické vady – jiné postupy volí u mladých dospělých, jiné u pacientů nad padesát let. Záleží také na tom, zda člověk potřebuje brýle na dálku, na blízko či na čtení, a v neposlední řadě na výsledcích podrobného vyšetření.Laser pro mladé: metoda Smile, nejšetrnější pro okoMladší pacienti, zpravidla ve věku 18 až 35 let, přicházejí s krátkozrakostí a plnou schopností akomodace. To z nich dělá ideální kandidáty na laserové zákroky. Nejčastěji volenou metodou v Očním centru Praha je takzvaný Smile.Metoda Smile (Small Incision Lenticule Extraction) využívá femtosekundový laser, který v rohovce vytváří mikroskopickou „čočku“, tzv. lentikulu. Ta je silná podle počtu dioptrií. Tato čočka se pak čtyřmilimetrovým řezem ve tvaru úsměvu vyjme. „Dojde tím ke zploštění rohovky a odstranění dioptrické vady,“ popisuje Janeková. Výsledky? Už první den po zákroku pacient vidí lépe než před ním, druhý den je u většiny vidění mezi 90–100 %.Když laser nestačí: čočky pro extrémní případyNe každý se však na laser hodí. Někdy kvůli příliš vysoké vadě, jindy kvůli příliš tenké rohovce. „Laser je vhodný zhruba do –7 až –8 dioptrií, výjimečně o něco víc. Pokud má pacient třeba –15 dioptrií nebo rohovku tenkou, používáme tzv. fakické čočky,“ říká Janeková. Ty se implantují před čočku pacienta a korigují tak jeho dioptrickou vadu. Faktická čočka není natrvalo, lze ji kdykoliv vyjmout a vyměnit.„Není to klasická kontaktní čočka. Ta se nesundává. Tato tenká čočka, do které se vloží potřebné dioptrie, se vkládá přímo do oka. Nezasahujeme ale do rohovky, ta zůstává neporušená,“ vysvětluje. I zde bývá vidění ostré už druhý den. Fakické čočky dnes umožňují korigovat i extrémní vady – krátkozrakost až kolem –20 dioptrií.Po čtyřicítce přichází presbyopie: když se začnou střídat brýleS věkem přichází další komplikace – presbyopie neboli vetchozrakost. „Zhruba po 45. roce života čočka v oku ztrácí pružnost. Člověk začne hůř vidět na blízko,“ popisuje Janeková. Ti, kdo vidí dobře do dálky, začnou natahovat ruce a hledat lepší světlo na čtení. Ti, kdo nosili celý život brýle na dálku, si je naopak při čtení sundávají.Tito pacienti začínají střídavě používat brýle na dálku i na blízko – někdy i třetí typ na práci s počítačem. „V takovém případě nabízíme výměnu lidské čočky za čočku trifokální. Ta má tři ohniska a koriguje vidění na dálku, střední vzdálenost i blízko,“ říká Janeková.Nové čočky, nové vidění – a mozek, který si musí zvyknout„Neexistuje žádná metoda, která by navrátila vidění zdravého dvacetiletého oka,“ připomíná Janeková. I trifokální čočky mají svá omezení. Například u profesionálních řidičů se nedoporučují kvůli možnému rozptylu světel ve tmě. I běžní pacienti si musí na nové vidění nějakou dobu zvykat.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak přesně probíhá předoperační vyšetření (včetně délky, měření a postupů)?Proč by neměl mladý člověk čekat s operací? Jakých 25 let života bez brýlí tím získá?Jak vypadá praktický rozdíl mezi Smile, LASIK a PRK v reálných scénářích?Co dělat, když pacient zjistí, že multifokální čočka není ideální?Jak funguje neuroadaptace a jak poznat, že „nové vidění“ sedlo?

Sociální audity nejsou v československém prostředí úplnou novinkou, přesto pro mnohé firmy představují první střet s hlubší odpovědností vůči zaměstnancům, dodavatelům i zákazníkům. V rozhovoru pro pořad Audit na platformě FocusOn popsal auditor Michal Rückschloss, co obnáší etický audit, jaká pochybení nejčastěji nachází a proč jsou některé firmy překvapené, co všechno odhalí. Pořadem provází Pavol Plevják ze společnosti DQS.„Sociální nebo etický audit je v našich podmínkách stále považován za novinku, i když já osobně je provádím už přes dvanáct let,“ uvedl v úvodu Michal Rückschloss. Přestože jde o oblast, která je také součástí podnikání v rámci ESG reportingu a udržitelnosti, firmy se s ní často setkávají poprvé. Sociální audit totiž nezahrnuje jenom konkrétní firmu, ale zvažuje celý dodavatelský řetězec — tedy i zákazníky (kteří požadují plnění) a subdodavatele (za které částečně nese odpovědnost firma).Standardně však nejde o certifikaci v klasickém slova smyslu, i když existují i certifikovatelné standardy. . „Stále jsme ve fázi, kdy by firmy měly požadavky na své dodavatele teprve nastavovat. Ještě to není plně povinné, ale ten vývoj tam směřuje,“ doplňuje auditor. Čím dál častěji se objevují požadavky na takzvané řetězcové audity, kde nestačí prověřit pouze jednu úroveň. V principu tedy nestačí, aby firma řekla, že sama jedná eticky — musí prokázat, že totéž platí i pro její partnery.O jaké oblasti jde?Sociální audity se provádějí napříč různými obory. Rückschloss upozorňuje, že původně si každý zákazník nastavoval vlastní kritéria, což vedlo k situacím, kdy firmy čelily až šesti auditům ročně. „Dnes už se systémy sjednocují. Nejrozšířenější a zároveň nejpřísnější je Sedex SMETA, který audituji jako jeden z nejtěžších,“ vysvětluje.Standardy se specializují i podle oborů. Například automobilový průmysl využívá systém RSCI, který si vyvinul vlastní pravidla. V oblasti zpracování hliníku se zase rozšířil standard ASI, jenž kromě technických aspektů sleduje i environmentální a sociální kritéria. Sedex SMETA je ale univerzální: „Audituji jím firmy od potravinářství po strojírenství, dokonce i bezpečnostní agentury. Je použitelný v jakémkoliv odvětví,“ uvádí Rückschloss.Jak audit probíhá: dokumentace, rozhovory a pozorováníSociální audit probíhá formou tzv. triangulace – tedy kombinace tří prvků: dokumentace, rozhovorů se zaměstnanci odbory resp. zástupci zaměstnanců a pozorování pracovního prostředí. „Vidíte, jestli jsou lidé v práci v pohodě, nebo jestli se před vámi stahují. Často se stává, že už během obchůzky vidím, že něco není v pořádku,“ popisuje Rückschloss.Zaměstnanci se auditu neobávají, naopak často vítají příležitost otevřeně se vyjádřit. „Lidé se svěří. Někdy si audit vyžádá až 50 rozhovorů. Když se stejné jméno manažera objevuje u více stížností, je jasné, že je problém,“ vysvětluje. Auditor má ovšem za úkol posoudit, zda jde o aktuální problém, nebo dávno vyřešenou záležitost. Přesto platí, že „v těchto auditech je důkazem už to, že to člověk řekl. Neexistuje papír jako u technických auditů. Právě výpověď je nositelem důkazu.“Nejčastější pochybení: nelegální práce, diskriminace a šikanaPřestože se většina firem domnívá, že porušování práv se jich netýká, realita bývá jiná. „Zaměstnanci si myslí, že si u nás nenechají nic líbit. Ale skrytých forem porušení práv je mnoho. Například nejasnosti v odměňování jsou extrémně časté,“ upozorňuje auditor.Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast:Jak probíhá triangulace a proč je základem každého kvalitního auditu?V čem je Sedex SMETA náročnější než jiné standardy a co všechno kontroluje?Jak odhalit diskriminaci, která není na první pohled vidět?Proč právníci často narážejí na rozdíly mezi zákonem a etickým standardem?Kdy audit pomohl firmě předejít reputačnímu riziku při zaměstnávání pracovníků ze zahraničí?