Frontman.cz

Mutanti stále hledají východisko a svolávají radu starších. Na novém albu kapely nesoucí právě název Rada starších zase o něco hlouběji pronikneme do jejich pestrého světa a zjistíme, že se mění nejen svět kolem nás, ale měníme se i my samotní. V symbolické radě najdete např. Kata z Prago Union, Sifona z WWW Neurobeat nebo Tata Bojs. S Jiř�m Konvalinkou se také podíváme na to, na jak ostré hraně se Mutanti pohybují. Rozhovor o komfortních zónách. V nových písních se Mutanti soustředí na témata stárnutí a pocit, že svět už není „jejich", a tak hledají způsob, jak se v něm orientovat. Řekl bych ovšem, že jde spíš o uvědomování si své dospělosti a přijetí faktu, že život má své fáze, kterým se nelze vyhnout. A to vše ukazuje jen jedno – Mutanti vyspěli jak hudebně, tak lidsky, a Rada starších je proto doposud jejich nejsilnější album. Mutanti hledaj východisko jsou rapový kabaret na hraně apokalypsy: Jan Vejražka se v textech vtěluje do postav, které byste raději nepotkali, a Jiř� Konvalinka jim staví syrové beaty, kde se disco, rap i elektro lámou do bizarních př�běhů. Od vánočního vtípku dvou spolužáků z DAMU (2010) se projekt proměnil v jedinečný fenomén české scény, který paroduje macho rap, zároveň se od něj ostře odlišuje a nabízí temně zábavnou alternativu. Na kontě mají čtyři alba (Můj bůh z�ř� do mých temnot – černoch, 2015; PLSCVTGTUAUVGTU, 2016; Když máš kamarády, nepotřebuješ nepř�tele, 2020; Puma, 2023), chválu kritiků i pověst kapely, která „chrlí kaskády slov a rytmů" a „nepřipomíná nic, co se na české scéně právě odehráv�". Kromě Mutantů se Jan po odchodu z pozice uměleckého šéfa v divadle Lampion v Kladně aktuálně věnuje rodině, učení na waldorfské škole a produkci v kulturním domě v Kralupech nad Vltavou. Jirka skládá hudbu pro divadlo, film a tanec (mj. Národní divadlo, projekt Planeta B).    

Sedmá epizoda podcastu „V producentské dílně" vznikla na velmi netradičním místě. Milan Cimfe mě pozval do své obytné dodávky, která je vybavená vším potřebným pro nat�čení podcastu. A musím ř�ct, že když jsem pak slyšel výsledný zvuk, okamžitě mi došlo, že tenhle člověk prostě umí vykouzlit perfektní zvuk kdykoli, kdekoli a s jakýmkoli vybavením. No a když má po ruce technologie svého domácího studia Sono Records, tak se dějou věci. Na seznamu kapel, se kterými Milan spolupracoval, najdete spoustu velkých jmen: Kabát, Čechomor, Divokej Bill, Lucie, Pražský výběr, Iva Bittová, Lenka Dusilová, David Koller nebo Clarinet Factory. A to je jen velmi zkrácený v�čet. Milan stál u zrodu nahrávek, které se staly souč�stí české hudební historie a které mnozí z nás poslouchají už desítky let. Zároveň ale rozhodně nežije z minulých úspěchů. Kromě své zvukařské a producentské práce je aktivním muzikantem, rád cestuje a pravidelně se věnuje živému zvučení, v těchto dnech s kapelou Pražský výběr. Neustále hledá nové výzvy, uč� se nové věci a, jak sám v podcastu zmiňuje, i po pětatřiceti letech v oboru má pocit, že je teprve na zač�tku svého průzkumu světa zvuku. „Produkovali jsme v době, kdy se slovo producent v ČR ještě nepoužívalo," ř�ká Milan Cimfe. Milan Cimfe nemohl mezi hosty Producentské dílny chybět, byl to totiž on a jeho kolega Pavel Karlík, kteř� stáli u samotných poč�tků hudební produkce u nás. A tím jsme celý rozhovor zahájili. Bavili jsme se o jeho zvukařských i producentských zač�tcích, o tom, jak náročné bylo nat�čení na pás bez vymožeností a berliček dnešního digitálního záznamu a editace. Milan mi vysvětlil, co jsou takzvané Radiohead moments a jak důležité je mít řemeslo dokonale zvládnuté, aby technické překážky nebrzdily kreativitu při práci s kapelou. Mluvili jsme o tom, jestli je jako producent př�sný, a dostali jsme se i ke konkrétní spolupráci s kapelou Trautenberk. Jeden den Zdeněk Liška a druhý den Kabáti Milanův žánrový záběr je obrovský a ta pestrost je jedna z věcí, kterou má na svojí práci nejraději. Milan v rozhovoru vyzdvihl také práci svého kolegy Pavla Karlíka, který má zásluhu na mimoř�dné technické kvalitě studia Sono a na tom, že se z něj stalo jedno z nejlépe vybavených nahrávacích míst ve střední Evropě. Právě díky jeho preciznosti, zkušenostem a neustálé snaze posouvat hranice zvuku dokáže Sono držet krok se světovou špičkou. Ptal jsem se Milana, jak pracuje při nahrávání se zvukem elektrických kytar. V závěru jsme se bavili o tom, co by poradil mladým lidem, kteř� se chtějí živit zvukem nebo hudební produkcí. Když jsem editoval tuhle epizodu, uvědomil jsem si, že vlastně není co vystřihnout. Každá minuta našeho povídání měla svůj smysl, každá Milanova odpověď v sobě nesla obrovský kus zkušenosti, nadhledu a humoru. Bylo by mi líto cokoli zkracovat, i proto je sedmá epizoda o něco delší než ty předchozí. Rozhovor s Milanem plynul naprosto přirozeně, jako bych se bavil se starým známým. Měl jsem pocit, že bych s ním mohl mluvit ještě hodiny o zvuku, hudbě, o řemesle i o životě kolem studia. A právě proto vás chci pozvat k poslechu celé epizody. Udělejte si chvíli klidu, pusťte si ji v autě, při cestě do práce nebo jen tak doma na sluchátka. Věř�m, že vás rozhovor s Milanem vtáhne stejně jako mě a že si z něj odnesete nejen zajímavosti o světě nahrávání, ale i třeba kus inspirace k vlastní tvorbě.

Zvukaři, osvětlovači, riggeři, bedň�ci, řidiči, techničtí produkční... Celá řada lidí a profesí stojí za tím, abyste si mohli vychutnat koncert svého oblíbeného umělce. Jejich práce však není běžnému publiku známá, a i muzikanti často nevědí, co vše je pro technickou realizaci akce potřeba. Proto je tu nový díl Podcastu Frontwoman, ve kterém o těchto hrdinech v zákulisí hovoř� Nikola Kandoussi a CEO produkční firmy T-Servis, Jana Heřmánková. Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-16-hrdinove-v-zakulisi

Své už čtvrté album VODSRDCE přišla v den jeho vydání představit energická umělkyně Athena Chlebová. Společně jsme si povídali nejen o albu samotném, ale i o cestě k vlastní estetice a o tom, jak složité je někdy udržet pozornost a nerozutíkat se všemi směry, které člověka v danou chvíli zaujmou. Rozhovor o tornádu emocí. Athena Chlebová je česká hudebnice, která se od svého startu v roce 2018 profiluje na scéně s vlastní, rozpoznatelnou poetikou. Její styl je mixem rapu, D'n'B a techna, často s výraznými prvky sebeironie a reflexe běžného života. Její hudba dokáže být výbušná i laskavá — překvapí humorem, emocemi, často i taneční energií, ale zároveň nechává prostor pro hlubší prožitky. Na labelu Bumbum Satori jí právě vyšlo čtvrté album VODSRDCE. Sledujte podcast Na kafe s Davidem Pomahačem na Instagramu.

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak dlouho trvá napsat popový hit? Kolik lidí se na něm podílí, nebo jestli vzniká nejdř�ve text a až potom hudba? Zajímá vás fenomén songwriting campů? Pokud ano, pak právě vás speciálně zvu k poslechu šesté epizody podcastu V producentské dílně, ve které jsem zpovídal talentovaného klavíristu, skladatele a producenta Jana Steinsdörfera. S Honzou se známe už dlouho, jak jinak než z nahrávacího studia. Vždycky jsem obdivoval, s jakou lehkostí dokáže na svých červených Nordech vykouzlit přesně ten zvuk, který si písnička žádá. A to i po velmi letmém poslechu. Díky jazzovému vzdělání vytv�ř� klavírní party, které nejsou prvoplánové ani předvídatelné, a přesto jsou chytlavé a ne překombinované. Má zkrátka cit pro to, jak se ř�ká, „sloužit písničce". Navíc do studia přináší vždycky dobrou náladu vlastně si nepamatuju, že by někdy přišel zachmuřený. Od Eurovize po Vladimíra Mišíka Honza je trochu jiný typ producenta, než ti, které jsem zatím v podcastu zpovídal. Nemá vlastní velké nahrávací studio a ani nechodí do zkušeben, aby kapelám pomáhal připravit se na nahrávání. Kromě hraní v kapele Chinaski spolupracuje jako producent s předními jmény české popové scény. Mluvili jsme především o jeho práci na písni Ewy Farne, ale také o spolupráci s Karlem Gottem či kapelou Lake Malawi, jejichž skladba Friend of a Friend (jejímž je spoluautorem) zaznamenala doma i v zahranič� značný úspěch. Ve finále Eurovize skončila na 11. místě se ziskem 157 bodů a stala se jedním z nejposlouchanějších hitů kapely. Na Spotify má už přes 12 milionů přehrání. Byla by ale škoda ale vnímat Honzu jen skrze pop. Jako studiový hr�č se často objevuje i na deskách alternativní či písničk�řské scény. Jeho klavír a další klávesové nástroje najdete na nahrávkách Vlasty Třešň�ka, Vladimíra Mišíkanebo Petra Linharta. Orchestrální aranže: složitější, než se zdá Honza se věnuje také psaní orchestrálních aranží. Jeho posledním velkým projektem byla př�prava orchestrálních aranží a partitur pro společný koncert Chinaski a Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Povídali jsme si o tom, jak náročný úkol to je i pro zkušeného muzikanta, a jaká úskalí musel při cestě k úspěšnému koncertnímu provedení překonat. Už brzy se budete moci přesvědčit sami, že vše dopadlo na výbornou, protože záznam z koncertu vyjde ještě letos před Vánoci na dvojvinylu. O zvuk živé nahrávky se postaral jeden z nejzkušenějších zvukových mistrů v oblasti orchestrální a filmové hudby Michal Pekárek, o skvělé spolupráci s ním se Honza v podcastu také zmiňuje. Kromě historek ze života hudebního producenta vás v této epizodě čekají i zajímavé úvahy o kreativním procesu při tvorbě písně. Nahlédnete tak do zákulisí práce jednoho z nejvytíženějších producentů mladé generace. Jsem přesvědčený, že tenhle díl rozhodně stojí za poslech a doufám, že se vám bude líbit.

Projektu BE4EIGHT právě vyšlo nové album Memories, které bylo živě natočeno ve studiu Golden Hive pod dohledem Amáka Goldena. Jak k této ne úplně typické spolupráci došlo, ale i o všemožných inspiracích nebo vyrůstání v Kanadě jsme si povídali s Jacobem Carlem Růžičkou, který za celým projektem stojí. Rozhovor o pokoře a sdílení. Jacob Carl Růžička – hudebník mezi dvěma světy se narodil v Kanadě, kde vyrůstal v silně hudebním prostředí. Již ve věku šesti až sedmi let pravidelně vystupoval po boku špičkových muzikantů a hudba se tak stala nedílnou souč�stí jeho života od útlého dětství. Ve třinácti letech se s rodinou přestěhoval do České republiky, kde ve své hudební cestě plynule pokračoval. V roce 2021 vydal pod uměleckým jménem BE4EIGHT své debutové album 7:40, které mu otevřelo dveře na českou i mezinárodní scénu. Ohlas sklidilo i jeho druhé autorské album 11×13, jež vzniklo ve spolupráci s výraznými osobnostmi jako Arve Henriksen, Rez Abbasi, Oldřich Janota, Vladimír Václavek, Iva Bittová a dalšími. Mimo vlastní tvorbu působí Jacob také jako producent, skladatel a zvukový inženýr ve studiu Rooftop, kde se podílí na produkci hudby např�č žánry – zejména v oblasti popu a hip hopu – pro přední jména české mainstreamové scény. Sledujte podcast Na kafe s Davidem Pomahačem na Instagramu.

Po krátké letní pauze se vrací Podcast Frontwoman a tentokrát přináší atraktivní téma kapelního merchandise. Což znamená všechna ta trička, mikiny, kšiltovky, náramky, designy, stánky a tedy i – v ideálním př�padě ne zcela zanedbatelný – finanční př�spěvek do rozpočtu vašeho souboru. Jak to dělat? Jak to dělat dobře? Jak si vydělat? Jak si vydělat hodně? A jak si to udělat pěkný a reprezentativní? O tom v novém díle diskutují Nikola Kandoussi a Martin Zeller, frontman kapely Cocotte Minute. Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-15-udelejte-si-ten-merch-hezkej

Pátá epizoda podcastu V producentské dílně vznikla v nahrávacím studiu Golden Hive, a to s kým jiným než s jeho majitelem, Amákem Goldenem. Na sociálních sítích působí dojmem člověka, který žije hned několik životů najednou. Máte pocit, že současně nahrává jednu kapelu za druhou, běhá po Pař�ži a zároveň je na turné, kde zvuč� Moniku Načevu nebo jiné známé umělce. Sociální sítě samozřejmě umí klamat, ale jedno je jisté: Amákova nakažlivá energie je nepopiratelná a pro každý projekt je nepochybně obrovským př�nosem. Ve studiu je motorem, který dokáže rozhýbat věci i ve chvílích, kdy jde do tuhého. „Často stač� muzikantům part jenom zjednodušit" Amák se nejčastěji věnuje zvukové produkci, ale když cítí, že je některý part navíc nebo by mohl být jednodušší, neváhá se o svůj názor podělit. V rozhovoru jsme se bavili i o často bizarních až polních podmínkách, které panují v českých zkušebnách, kde hudba vzniká, a proč je důležité je občas navštívit, aby člověk získal kontext a nahlédl do fungování kapely. Velkým tématem byla i elektrická kytara, jak najít ten správný zvuk do nahrávky, jaký má Amák vztah ke kytarovým simulacím a jak muzikanti někdy sami sobě ve studiu házejí klacky pod nohy. Zajímalo mě taky, jestli praxe se zvučením kapel může být př�nosná i pro studiového zvukaře. Zlatý Amák Probrali jsme, jak Amák zvládá skloubit role majitele a provozovatele studia s náročnou prací zvukaře a hudebního producenta. Souč�stí epizody je i ukázka jeho současné práce. Poslechli jsme si kapelu Lumen a její nové album Amen. Mluvili jsme o našich oblíbených DAW, především o Logicu a jeho př�stupu k pluginům, i o práci s analogem. A protože by to nebyl rok 2025 bez debaty o technologiích, dostali jsme se i k umělé inteligenci a budoucnosti hudebního průmyslu. Amák navíc prozradil něco o svých plánech do budoucna, třeba za co se jednou budou udělovat ceny Zlatý Amák a jak bude vypadat jeho vysněné nahrávací studio. Musím ř�ct, že při postprodukci tohoto dílu jsem se několikrát od srdce zasmál. Čekají vás nejen vtipné momenty a historky z praxe, ale i spousta upř�mných postřehů o nahrávání, praktických tipů pro muzikanty a pohledů do zákulisí studiového života. Amák vás svou energií vtáhne př�mo do dění a ukáže, proč je Golden Hive pro tolik kapel a interpretů ideálním místem pro vznik jejich nahrávek. Tohle je díl, který rozhodně stojí za to slyšet.

Zpěvačka Jana Vondrů zcela přirozeně pluje od jednoho stylu k druhému a nejlépe se cítí na poli soudobé a experimentální hudby. Kromě toho poř�dá události, kterým v souhrnu ř�ká „malé věci" – např�klad bytové koncerty, miniopery nebo hlasové dílny. Rozhovor o zpívání před návštěvami. Jana Vondrů vystudovala operní zpěv na JAMU a VŠMU a její hlas lze charakterizovat jako lyrický soprán. Později se začala zajímat o volnou improvizaci, rozš�řené vokální techniky a zkoumání různých hlasových poloh. To vše se podle ní nejlépe snoubí v soudobé klasické hudbě, kterou obdivuje pro její aktuální témata a jazyk, jímž hovoř�. Významnou č�st jejího repertoáru tvoř� české i světové písně 20. a 21. století. Ráda se inspiruje lidovou hudbou a nejvíce ji naplňuje propojení hudby a divadla, a to a to ve všech podobách. Sledujte podcast Na kafe s Davidem Pomahačem na Instagramu.

Ve čtvrté epizodě podcastu V producentské dílně jsem si povídal s Ondřejem Ježkem, producentem, zvukovým inženýrem, muzikantem a majitelem studia Jámor. Ondřej patř� k nejrespektovanějším postavám české nezávislé scény a je vyhledávaný pro svůj cit pro autentický zvuk i nevšední př�stup k hudební produkci. Je členem kapel OTK, Gurun Gurun a Data Koroptev. Když jsem se na rozhovor připravoval, zjistil jsem, že rozhovorů s Ondřejem už vyšla celá řada. Skvělý rozhovor s ním vedl ve svém podcastu pro Frontman např�klad David Pomahač. Cítil jsem proto potřebu nejít po povrchu a pokusit se v otázkách dostat hlouběji, poodhalit důvody, proč je Ondřej tak žádaným producentem, a pochopit jeho osobitý př�stup ke zvuku i lidem. „Snažím se u každého najít něco bláznivýho, záhadnýho, zajímavýho." Hlavním tématem rozhovoru byl Ondrův neinvazivní př�stup ke kapelám. Dokud kapela ví, co chce a její vize dává smysl, Ondřej se snaží spíš naslouchat než cokoli měnit. Zdůrazňuje, že on sám nemá potřebu mít poslední slovo. Jeho cílem je objevovat jedinečnost a posouvat věci správným směrem, nikoli je ovládat. Zajímavé bylo i povídání o tom, proč skvělý muzikant není ve studiu vždycky zákonitě lepší než amatér. Dotkli jsme se také výhod toho, když má producent k dispozici nahrávací prostor plný rozmanitých a často bizarních nástrojů – právě ty mohou inspirovat k nečekaným nápadům a netradičním zvukovým experimentům. Jámor a legendární hrn�čkový phazer Probírali jsme i Ondřejovy názory na techniku a zvuk, mluvili jsme o tom, proč nemá rád Spotify a studiové monitory značky Genelec. Nemohli jsme neprobrat taky nahrávací prostory studia Jámor. Ptal jsem se ho, proč nemá ve studiu oddělenou režii, nebo na to, jak kreativně pracovat s přeslechy mezi jednotlivými mikrofony. Mluvili jsme o hranici mezi autenticitou a špatným muzikantským výkonem. Dotkli jsme se i našich hudebních inspirací a pustili jsme si ukázku jeho spolupráce s kapelou Krstní otcovia. Nezapomněli jsme ani na pár technických specialit, jako je Ondrův oblíbený, už v podstatě legendární „hrn�čkový phazer". Na závěr rozhovoru jsme se dostali i k jeho vztahu k pluginům a taky k tomu, proč ho znepokojují současné pluginové subscription modely. Pro Ondru Ježka není zvuk ani zdaleka jen technická záležitost, ale především prostředek k přenosu emocí, př�běhů a tajemství. Pokud je vám, stejně jako mně, tenhle př�stup sympatický, určitě vás tahle epizoda bude bavit. Ondřej Ježek je totiž člověk, který mluví bez jakékoli pózy, je skromný, má obrovský vhled a spoustu zkušeností, ale hlavně z něj čiší nefalšované zaujetí pro hudbu.

Úctyhodných patnáct let je tu s námi nezaměnitelný hudební magazín Full Moon. Sluší se popř�t všechno nejlepší a hodně inspirace do dalších let. Bez Full Moonu by byl totiž náš hudební svět o mnoho chudší. Rozhovor o hudbě a soukromí. Michal Pař�zek je šéfredaktorem magazínu Full Moon, kde pracuje od jeho založení v roce 2010. Texty o hudbě a kultuře obecně publikuje od poč�tku milénia v různých médiích. V roce 2020 vydal knihu Uprostřed př�běhu, složenou z profilů, rozhovorů a dalších publicistických útvarů, které dř�ve vyšly ve Full Moonu. Ř�dí také projekt Full Moon Forum, v rámci kterého jsou poř�dány koncerty, vydávána alba a který kurátorsky spolupracuje s různými festivaly, včetně Colours of Ostrava nebo Marienbad Film Festival. Od roku 2001 je členem promotérského kolektivu Scrape Sound, díky němuž se v Praze a v České republice obecně uskutečnily koncerty mnoha ceněných kapel různých žánrů. S Michalem Pař�zkem jsme se sešli, abychom probrali nejen zač�tky časopisu a jeho směřování do budoucna. Dostali jsme se i k tomu, jak se vůbec Michal dal na dráhu novin�ře nebo k tomu, kde nejraději poslouchá hudbu. Sledujte podcast Na kafe s Davidem Pomahačem na Instagramu.

Napsat dobrou písničku je jedna věc. Jak to ale v dnešní době přesyceného trhu a všudypř�tomného obsahu udělat, abyste onu písničku dostali mezi lidi – a aby si ji lidé ideálně také poslechli? Právě na to se zaměřuje čtrnáctý díl Podcastu Frontwoman, kde spolu s Milošem Blah�čkem z Digiton Agency hovoř�me o mnoha cestách, kterými se lze vydat.   Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-14-jak-dostat-novou-muziku-mezi-lidi

Ve třetí epizodě podcastu V producentské dílně jsem přivítal producenta, bubeníka a svého dlouholetého kamaráda Tomáše Neuwertha. Tomáš je osobnost, která ve světě české hudby zanechala výraznou stopu. Jako studiový hr�č i producent má za sebou nepřeberné množství nahrávek např�č žánry a styly. Současně je i velmi vyhledávaným spoluhr�čem, pravidelně vystupuje s kapelami jako Tata Bojs, Kafka Band, Umakart nebo momentálně odpoč�vajícím Zv�řetem jménem Podzim. Dlouhodobě spolupracuje také s Jakubem Königem alias Kittchenem. Využil jsem této vzácné př�ležitosti a ptal se Tomáše na jeho př�stup k nahrávání a produkci bubnů. Zajímalo mě, co všechno ovlivňuje jeho kreativní proces při práci na nové skladbě. Odkud čerpá inspiraci, jakou roli hraje zvuková kvalita nástrojů nebo akustika prostoru a co by poradil méně zkušeným bubeníkům, kteř� se snaží mít co nejlepší zvuk. Rozebrali jsme i časté chyby, kterých se čeští bubeníci při nahrávání dopouštějí, a Tomáš své postřehy ilustroval konkrétními př�klady a vzpomínkami z nat�čení, což jeho odpovědi činí o to cennějšími. Každý projekt si zaslouží své studio Tomáš je také majitelem nahrávacího studia Animan, které se nachází v malebném prostředí moravskoslezských Beskyd, na hranici mezi městy Kopřivnice a Štramberk. Přestože má vlastní technické zázemí, s chutí a otevřeností navštěvuje i jiná nahrávací studia, např�klad vyhlášené studio SONO, 3bees nahrávací studio, nebo slovenské Birdland Studio. Jak sám ř�ká, výběr správného nahrávacího prostředí je zcela zásadní a měl by být jedním z prvních kroků, které producent učiní ještě před samotným zač�tkem nahrávání. Každý hudební projekt má totiž svou vlastní atmosféru, zvukové potřeby a energii a to vše by mělo být zohledněno i při volbě studia. „Nejdůležitější je to, co leze z repráků." Tuto trefnou větu rád cituje z úst Andrewa Schepse, legendárního amerického producenta a zvukaře, jehož práce i životní filozofie jsou pro Tomáše stálým zdrojem inspirace. Schepsův důraz na výsledek, na to, co skutečně slyšíme, je mu blízký. Je jedno, jaký mikrofon použijete nebo jaká značka je na zesilovači, důležité je, jaký dojem zanechá finální nahrávka. Souč�stí epizody je i ukázka Tomášovy produkční práce, konkrétně skladba „See" od kapely Froples. Tomáš aktuálně pracuje na nové hudbě s kapelou The Shookies, připravuje také nový materiál s Kafka Bandem a teprve nedávno spatřila světlo světa jeho čerstvá spolupráce s Matějem Belkem a Jamesem Harriesem – skladba Shivers Down My Spine, která je dalším důkazem jeho hr�čské citlivosti a schopnosti dotýkat se lidských emocí skrze zvuk písniček. Pokud vás zajímá, co všechno stojí za vznikem autentické a funkční hudební produkce, tahle epizoda vás určitě nezklame. Tomáš Neuwerth otevřeně sdílí své zkušenosti, vnitřní pocity i praktické rady a to vše s nadhledem, pokorou, lehkostí a obrovským zápalem pro hudbu.

Festival Slunovrat se blíží a já jsem si při té př�ležitosti povídal s Vaškem Müllerem, ředitelem této př�telské akce, jež každoročně oživuje centrum Opavy. Dozvíte se nejen detaily o letošním ročníku – který jsme nedávno přirovnali k laboratoři letní inspirace – ale taky př�běh o tom, jak se z Vaška stal hudební nadšenec a proč se letos návštěvníkům otevře vědecká stage. Rozhovor o hudbě a kopírkách. Festival Slunovrat se koná od 19. do 22. června v Opavě a jeho program je tak pestrý a krásný jako duha na obloze. Vašek Müller je zakladatelem a ředitelem festivalu, který dř�ve nesl název Hradecký slunovrat. Vznikl v roce 2014 jako oslava jeho kulatých narozenin na státním zámku v Hradci nad Moravicí. Postupně se zde etabloval jako dramaturgicky otevřený, multižánrový kulturní festival s důrazem na hudbu, který se na podzim 2021 přestěhoval do Opavy a zkrátil název na Slunovrat. Dnes se festival koná ve dvou edicích, letní a zimní, a doprovází ho také celoroční série koncertů a navazujících akcí.

Den po křtu svého nového alba Elsewhere, na kterém vyrostla v hotovou komplexní umělkyni, se skladatelka a zpěvačka Nika přišla podělit o dojmy z koncertu. Otevřeně mluvila také o hledání vlastního hlasu, velmi osobních textech a o tom, proč je pro ni důležitá blízkost, mlčení i prostor pro nejistotu. Rozhovor nejen o potlačování hluku. Veronika Boráková, známá pod uměleckým jménem Nika, je česká zpěvačka, skladatelka a písničk�řka pocházející z Ostravy. Hudbě se věnuje od útlého věku — na klavír začala hrát ve čtyřech letech a první skladby komponovala už v šesti. Absolvovala Jan�čkovu konzervatoř v oboru skladba, což se odráží v jejím osobitém př�stupu k tvorbě, v němž kombinuje prvky jazzu, popu, folku a alternativní hudby.

Do druhého dílu podcastu V producentské dílně přijal pozvání producent, hudebník a držitel několika hudebních cen Boris Carloff. Člověk, který se prý producentem původně vůbec stát nechtěl, ale dnes patř� mezi nejrespektovanější osobnosti na české hudební scéně. V rozhovoru odkrývá, proč př�liš neuznává kompromisy, jak důležitá je upř�mnost při práci ve studiu a proč v hudbě platí jednoduché pravidlo: méně je vždycky více, a to jak v počtu mikrofonů, tak i v používání pluginů. Boris Carloff není z těch, kteř� by kolem sebe dělali zbytečný rozruch. Ale když začne mluvit o hudbě, zvuku nebo mikrofonech, je okamžitě jasné, že mluví někdo, kdo má v těchto oblastech obrovský přehled. Nezajímá ho jen nahrávací technika, ale i psychologie tvorby, vztahy mezi lidmi ve studiu a to, co se děje „mezi ř�dky". Právě a nejen díky tomu se z něj stal respektovaný producent, který spolupracuje s Debbi, November 2nd a dalšími zvučnými jmény české hudební scény. Minimalismus jako cesta k lepším výsledkům Přestože má největší sbírku mikrofonů v republice, ř�ká, že č�m m�ň mikrofonů použije, tím méně problémů musí řešit. Stejně tak se staví i k pluginům. Sám je pomáhá vyvíjet v rámci firmy United Plugins, ale zároveň se netají tím, že to s nimi podle něj řada zvukařů a producentů přehání: „Lidi dneska mají neomezený př�stup k technologiím, ale místo aby se zaměřili na zdroj zvuku, problémy řeší pomocí pluginů, jenže to není ideální způsob." Věřit původní myšlence a držet se jí. A hlavně dělat rozhodnutí už při samotném nahrávání. To považuje Boris za mnohem důležitější než nekonečné možnosti, které nabízí dnešní postprodukce. Kvalitní náběr, práce s prostorem, mikrofonem a výběr interpreta, to vše je podle něj kl�čové. Svojí práci si nedokáže představit bez kvalitních studiových monitorů, převodníků a samozřejmě mikrofonů. A když už jsme mluvili o technice, v podcastu přišla řeč i na software. Cubase je pro Borise stále hlavní pracovní nástroj. Zmínil mimo jiné i to, který plugin považuje za nejpřeceňovanější, a které naopak používá téměř v každém projektu. Hudební produkce je hlavně práce s lidmi Tento díl ale rozhodně není jen o mikrofonech a pluginech. Velká č�st rozhovoru se věnuje mezilidské stránce produkce, která hraje zásadní roli. „Producentská práce je také o práci s lidmi, je to jako ve vztahu. Někdy jde vše hladce, jindy nastanou komplikace, ale vždycky by člověk měl být k tomu druhému upř�mný. Když něco nefunguje, nebo ti něco vadí, musíš to ř�ct. Jinak ztratíš důvěru." I proto se Boris rád stává souč�stí kapel na delší dobu, vytv�ř� si s nimi př�telský vztah, který přesahuje běžnou studiovou spolupráci. V rámci této epizody se dostáváme i k jeho úzké spolupráci se zpěvačkou Debbi – jejich společnou tvorbu vnímá jako osobní projekt. Na př�kladu skladby You Wanted All z Debbiiny nové desky Deep Emotions Boris exkluzivně odkrývá, jak takový track vzniká – od první demo nahrávky až po finální mix a mastering.

Nový díl Podcastu Frontwoman vychází právě teď a tentokrát vás zavede do světa videoklipů. Lidé totiž často poslouchají očima, a audiovizuální složka se tak stala nedílnou souč�stí muzikantského života. Transformace hudby do pohyblivých obrázků si žádá kreativitu, technické schopnosti a v ideálním př�padě také velkou dávku srdcařiny – a my vás do celého tohoto procesu zasvětíme spolu s Michalem Skořepou. Přečtěte si také článek na magazínu Frontman: https://www.frontman.cz/podcast-frontwoman-13-magicky-svet-hudebnich-videoklipu

Písničk�ř, básník a frontman kapely Čtvrt na smrt Jan Vacík se v rozhovoru rozpovídal nejen o hudebním zázemí v rodině, ale i o psaní textů, na kterých jeho tvorba stojí především. V následujícím povídání se také dozvíte, jak se dostal ke kreativní výuce hudební výchovy a o plánech na čtvrté album jeho kapely. Rozhovor o hledání těch správných slov. Jan Vacík, kromě toho, že s kapelou Čtvrt na smrt hraje koncerty a chystá další album, vydal v letošním roce básnickou sbírku Promiň a děkuju u nakladatelství Pracovna. Čtvrt na smrt je kapela pohybující se na pomezí alternativního rocku, písničk�řství a poezie. V jejím čele stojí Jan Vacík, jehož osobité texty propojují existenciální témata s jemnou ironií a civilní každodenností. Zvuk kapely je dynamický, stř�dá melancholii s energií, ticho s výbuchem. Čtvrt na smrt je kapelou, která se nebojí zpomalit, ani jít na dřeň. Doposud vydala tři alba.

Poměrně narychlo domluvený rozhovor s Barielem se nakonec odehrál ve velkém klidu. Trochu jsme přeskakovali z tématu na téma, ale to je jen ilustrace Jakubovy kreativní a k reakci vždy připravené mysli. Rozhovor o rodině plné hudebníků. Jakub se mnou mluvil velmi otevřeně i o boji s kreativním blokem, s úzkostmi přecházejícími do panických atak a také o velmi častém trápení většiny hudebníků, které se jmenuje tinnitus. Kromě toho se svěřil s tím, jak skládá, co ho nejvíc inspiruje a jak je pro něj důležitá komunita lidí, se kterou spolupracuje. Jakub Baierl je nepřehlédnutelnou postavou nejen pražské elektronické scény. Narodil se do hudební rodiny, a tak byla jeho cesta za vlastní hudební kariérou víceméně nevyhnutelná. Jakub je souč�stí Yoga kolektivu a členem synthpopového dua Méta Monde. Nyní přináší pod jménem Bariel debutové album Život je jeden z nejtěžších, na kterém uslyšíme řadu silných písní a zajímavých spoluprací.

Při tvorbě úvodní epizody mého nového hudebního podcastu „V producentské dílně" jsem si znovu připomněl, jak zásadní roli v hudební produkci hraje atmosféra ve studiu. Technika, plug-iny a mikrofony jsou sice důležité pracovní nástroje, ale to, co často rozhoduje o výsledku, je vzájemná důvěra, otevřenost a schopnost vytvořit prostředí, ve kterém se umělci cítí bezpečně a svobodně. Mým prvním hostem byl Eric Stevenson, což není náhoda. Eric je pro mě tak trochu neobjevený producentský talent. Je to producent, muzikant a člověk, který v sobě snoubí technické schopnosti s obrovskou dávkou empatie. Společně jsme si povídali v jeho nahrávacím studiu Andel Sound, kde Eric působí nejen jako producent, ale také jako jeho spolumajitel a člověk, který má celý chod studia na starosti. Eric vnímá hudební produkci méně jako přesný řemeslný proces a více jako osobní cestu, kde je důležité pracovat s energií a emocemi. Klade důraz na to, aby se každý interpret cítil při nahrávání přirozeně. V této souvislosti jsme mluvili o konceptu Residential Artist, který ve studiu Andel Sound realizují: jde o formu spolupráce, kde kapely nemají vymezený pevný časový slot, ale mohou na svých písních pracovat postupně a bez časového tlaku – přesně tehdy, kdy se cítí být připraveny. Kde je hranice mezi zvukařem a producentem? Jedním z hlavních témat našeho rozhovoru bylo rozlišení mezi rolí zvukaře a producenta. Zatímco zvukař obvykle zajišťuje technickou kvalitu záznamu, producent má širší vizi – pomáhá s aranžemi, ovlivňuje atmosféru ve studiu a dohlíží na výsledek. Eric popisuje, že producentem se člověk stává ve chvíli, kdy mu na výsledku skutečně záleží – kdy je ochoten vést, inspirovat a zároveň citlivě ustupovat, pokud je to pro píseň to nejlepší. Tuto roli vnímá jako službu hudbě i interpretovi. Signature sound Na otázku, zda má studio Andel Sound svůj osobitý „signature sound", Eric odpověděl skromně – sám si prý nedokáže přesně definovat, co by to mělo být. Já však věř�m, že určitá zvuková identita je v jeho práci znát. Projevuje se nejen v konkrétním technickém př�stupu, ale hlavně v důrazu na autenticitu, přirozenost a v tom, že se studio nebojí drobných nedokonalostí – právě ty totiž často tvoř� onu lidskou, nezaměnitelnou barvu zvuku. V podcastu jsme se dotkli i dalších témat: jaký je Ericův vztah k různým DAW a proč ho fascinuje Ableton, jak přistupuje k využití umělé inteligence ve studiu, a také jeho spolupráce s kapelou Rekreace, jejichž nové album Denní snění právě vychází. Souč�stí epizody je i ukázka jejich singlu Venku svítá. První epizoda není jen o produkci. Je hlavně o lidech, o hledání cest, o důvěře a o tom, že v každém z nás jsou – jak ř�ká Eric – „neobjevené možnosti", které čekají na správný čas a prostor, aby se mohly plně projevit.