Headliner CZ

Po patnácti letech se o pozornost hlásí kapela špičkových hráčů Green Småtroll, ve které zpívá Filip Kaňkovský. O tom, jak se stal z rude boye uznávaným hercem Národního divadla. A že hudba v jeho příběhu hrála vždycky důležitou roli, mluví v podcastu Headliner CZ s Honzou Vedralem.  Album Carousell of Pain pokřtí Green Småtroll 28.11. v klubu Futurum. Kaňkovský zároveň ztvárnil hlavní roli v audioknize Roy Ellis: Šéf skinhead, jejíž vznik můžete podpořit v crowdfundingové kampani na ⁠hithit.cz/symarip⁠. Začalo to na Sedmičce „Na tom koncertě jsi viděl rudeboys, kluky s bekovkou, totální grindcore pankáče a skinheady,“ vzpomíná Filip Kaňkovský na iniciační večer ve strahovském Klubu 007, kde se ocitnul na začátku nultých let ještě jako student hudebního gymnázia. „Já byl vychovanej v tom, že skinhead je nepřítel. Když jsem viděl tu symbiózu, nebyl jsem to schopen pochopit. A o to víc mě to zajímalo.“  Subkultura reggae a ska tehdy bujela. A jeho rychle pohltila se vším všudy. To byl taky důvod, proč založil Green Småtroll – ska-jazzovou kapelu, která se od zbytku tehdejší scény lišila zejména tím, že uměla hrát. Byli to sice vesměs kluci z hudební školy, ale taky dovedli jasně formulovat názory a postoje. Jedním z prvních hitů Green Småtroll se stala písnička SHARP odkazující na hnutí Skinheadi proti rasismu. „Byl jsem tou myšlenkou fascinovaný. Naprosto jasně se to stavěla proti tomu, co si tu běžná společnost myslela o skinheads,“ připomíná Kaňkovský neblahou pachuť devadesátých let, kdy se u nás plešatci spojovali s rasistickým násilím i vraždami. I skutečné kořeny subkultury, které sahají stejně tak na Jamajku jako do londýnských klubů a boxeren 60. let.  „Vostře proti rasismu, vostře proti útlaku, vostře proti tuposti,“ zpíval Filip ve skladbě SHARP. A povahu té doby dokázal shrnout do jednoduché věty v textu: „Když rasista si myslí, že si kámoš...“ „Tu písničku jsem měl přichystanou, ale chybělo mi ji doťuknout. Já si tehdy čerstvě pořídil harringtona s logem Lonsdale. Nikdo z mých známých mi nechtěl věřit, že jsem měl tu odvahu ho nosit. Ta doba byla přeci jen trochu jiná a divočejší,“ vzpomíná Kaňkovský na nepříjemnou událost, která se do skladby vepsala. „Měl jsem tehdy malou čubinu, křížence rotvajlera s dobrmanem. Byla ale dobračisko. Byl jsem s ní v parku a šel proti mě vyloženej nácek, kterej na ní pustil svoje dva dobrmany. Ty jí trochu potrhali a on se mi vysmál,“ vypráví historku, která v něm zanechala vztek a hněv. A díky které nakonec písničku, kterou od té doby Smatrollové zavírají své koncerty, dokončil. „Na základě toho, že jsem měl na sobě značku Londsale si myslel, že k sobě patříme. Přitom Lonsdale je jenom další z insignií, který rasisti ukradli původním skinheadům. Byl to čistě černošskej boxerskej klub z roku 1960,“ vypráví Kaňkovský.  „Vysvětlovat, jak to bylo se skinheads je dlouhá odysea. Ale to, co jsme tehdy zažívali, to bylo jasný. To byla renesance toho původního hnutí,“ vrací se do dob, kdy se s autorem rozhovoru Honzou Vedralem – tehdy členem The Chancers – často potkávali na koncertních pódiích.   Po patnácti letech Zájem o reggae a ska časem (a také vlnou tupých zábavových kapel) ochabnul. V ústraní alespoň na pohled skončili také Green Småtroll. S novým albem, které dostalo název Carousel of Pain se vrací po patnácti letech. Křtít ho budou 28.11. v pražském klubu Furturum. „Patnáct let zní fatálně. Ta proluka logicky souvisela s mým přerodem a tím, že jsem se začal hodně věnovat divadlu,“ vysvětluje Kaňkovský v podcastu. „DAMU je fakticky vojenská škola. Vyžaduje drill a přípravu a jsi tam od nevidím do nevidím. Dřív jsem organizoval zkoušky, psal ve velkým procentu muziku. Ale to všechno přestalo. Od osmi do osmi jsem byl ve škole a potřeboval jsem najít sám sebe a rozvinout se.“  Kapela Green Småtroll ale přesto nikdy hrát nepřestala. Čekala na impuls, který přišel letos. A přestože je plná vytížených špičkových hráčů se čtyřicítkou na krku, pustili se do práce na novém albu jako za mlada. „Zkoušeli jsme v nevytopitelný zkušebně od desíti do dvou do rána. A o víkendu furt,“ popisuje Filip přípravu písniček, které nakonec nahráli s Adamem Karlíkem ve špičkových studiích Sono. Výsledkem je zvukově i obsahově dotaženáý nahrávka, která v sobě má něco z atmosféry, kdy tady žánr ska začínal. A kde v sobě rozlítaní muzikanti, z nichž každý už má dávno svoje zájmy a povinnosti, vzali energii a vůli? „Náš saxofonista Filip Kučera mi jednou řekl: „Hele, já hraju ve spoustě uskupení, ale nikde není taková chemie jako s touhle rodinou pacientů,“ vysvětluje si to Kaňkovský.  Album nakonec dostalo striktní černobílý vizuál a pro tuzemské šablonovité vnímání žánru možná až nepochopitelný název – kolotoč bolesti. „Protože běžnej život je kolotoč bolesti. A možností být naštvaný je nekonečno,“ říká k tomu Filip lakonicky. „Ska a reggae by podle mě mělo bejt špinavý, ať už to znamená cokoliv. Inspirací pro Carousell of Pain bylo násilí. A životní příběh, který se mi spojil s příběhem Terryho Halla z The Specials a Fun Boy Three,“ připomíná ikonického zpěváka který se nikdy neusmál, přestože hrál v zásadní britské ska kapele. Svoje démony si Hall mrazivě vyzpíval v písni Well Fancy That, v níž odvyprávěl své životní trauma, kdy ho učitel ze školy ve dvanácti letech odvezl do Paříže, kde se stal obětí gangu pedofilů…  Audiokniha s Royem Ellisem Krom nového alba své kapely se FIlip Kaňkovský podílí také na vznikající audioverzi knihy Roy Ellis: Šéf skinhead, kterou napsal šéfredaktor Headlineru Honza Vedral. „Do tý knihy a historie se nořím znovu. A říkám si, že je úplně jedno, jestli si ze Singapuru, Kingstonu, nebo z Prahy z Nuslí. Je tam tolik styčných věcí a ta hudba je takový propojovák, že mi nad tím zůstává rozum stát,“ říká Kaňkovský a vzpomíná na své první setkání s legendou žánru, ke kterému došlo v roce 2008.  Tehdy na Subculture Festu v pražském Abatonu Green Småtroll dělali Royu Ellisovi jako první tuzemská parta doprovodnou kapelu. „Říkali jsme si, že se z toho nesmíme složit. Všichni to brali totálně vážně,“ popisuje tehdejší přípravy. A tak jako většina muzikantů, kteří měli tu čest stát s Mr. Symaripem na jednom pódiu, na koncerty, které spolu odehráli, vzpomíná jako na životní a formativní zážitek.  Možná i protože sám býval zakřiknutý kluk, ve kterém se skrývala touha se někam dostat a něco dokázat. A útočiště našel ve zvuku a historii reggae, ska i rocksteady.  Není přesto vydávání nového alba „na druhou dobu“ nebo knížek o historii v dnešní době čirá bláhovost? Může se zájem o tyhle žánry v Česku zase vrátit? Filip se nad tou otázkou, kterou řeší oba účastníci rozhovoru, zamyslí.   „Myslím, že je to spíš naše přání, ale fouká se tu do ohýnku, který by mohl chytit.“ 

Poznáte ho jen podle kšiltovky stažené do čela, tmavých brýlí a nakažlivého úsměvu. Jméno ani věk říct nechce. Přesto patří mezi nejposlouchanější české mladé interprety. Slavíček je fenomén generace Z, který se díky TikToku vystřelil z nuly k milionům streamů na Spotify. O tom, jak tato síť funguje, mluví i ve svém vůbec prvním podcastovém rozhovoru, který poskytnul Headlineru. Když Slavíček před dvěma lety začal házet na TikTok první minisongy, neměl žádný plán ani kontakty. Jen kytaru, MacBook a GarageBand. „Ze začátku jsem dělal i covery, ale vůbec to nefungovalo. Až když jsem začal sypat svoje věci každý den, chytlo se to. TikTok má rád kvantitu,“ vysvětluje v podcastu Headliner CZ  s Honzou Vedralem.Videa, kde se nikdy neukázal bez kapuce a brýlí, rychle získávala pozornost. Pravidelnost a tajemství fungovaly líp než snaha o perfektní kvalitu.„Až po uši“ a efekt lavinyNejvětší průlom přinesla skladba „Až po uši“. Původně ji složil během jednoho dne a považoval za obyčejný love song. Rok po vydání se ale stala součástí virálního trendu. „Na Majálesu jsem natočil video s Yzomandiasem, dal k němu tu písničku a čekal jsem tisíc poslechů navíc. Ale během dvou týdnů na ni vzniklo 17 tisíc dalších videí. A já jsem najednou měl o dva miliony streamů víc,“ popisuje. Během pár dnů vyskočil z 15 na 200 tisíc měsíčních posluchačů na Spotify. „Bylo to z nuly na sto, úplně šílený,“ dodává. TikTok ≠ koncertySlavíček zároveň dobře ví, co TikTok umí a co ne. „TikTok přivede lidi na Spotify. Ale kdo přijde na koncert, to je spíš Instagram. Tam jsou ti věrní, co vás chtějí vidět i naživo,“ říká.První koncert odehrál na kolínském Majálesu. Měl připravených pět písniček, ale musel hrát 45 minut. „Chtěl jsem se otočit a jet domů. Nakonec jsem vařil z vody, přidával soutěže a stand-up. Ale lidi to vzali a já nikdy nezapomenu,“ směje se.Od kapuce k vyprodaným klubůmDnes už má za sebou vyprodaný Café v lese a podepsanou smlouvu s Redhead Music. Přesto se dál drží anonymity a obyčejné mikiny. „Hudba je jediný, co chci dělat. Žádný plán B nemám. Manifestuju si to od začátku a jinak to nebude,“ říká v podcastu.Ať už Slavíček jednou sundá kapuci nebo ne, jeho příběh ukazuje, že i v Česku už k začátku hudební kariéry může stačit krom odhodlání, talentu a pár minut denně na TikToku.

Už jsme doma slaví čtyřicet let. O tom, co všechno obnáší život kapely, která odehrála stovky koncertů po celém světě a nikdy se nevzdala češtiny ani DIY přístupu, si Míra Wanek tentokrá za asistence Honzy Vedrala povídá s Márdim z Vypsané fiXy. Výjimečně otevřený rozhovor dvou muzikantů pojednává o klubové dřině, zahraničních turné i koncertování s popelem věrného fanouška v kapse. Je to povídání o oddanosti i o tom, jak se z punkové kapely z Teplic stal do not a itinerářů vepsaný životní projekt.Přijďte to oslavit na narozeninový koncert 29.7. do pražského Lucerna Music Baru.

Třicet let festivalu Rock for People. Třicet let příběhů, které se na plakáty nevejdou. Právě na ty se zaměřila výjezdní edice Headliner půdy, která se poprvé v historii odehrála mimo Malostranskou besedu – přímo na Conference stage v areálu festivalu. A že bylo o čem mluvit.Na pódiu usedli tři pamětníci, kteří Rock for People znají zepředu i zezadu – moderátor a šéfredaktor Headlineru Honza Vedral, hudební publicista a autor festivalové kroniky Jarda Špulák a Márdi, frontman Vypsané Fixy, kapely, která má na Rock for People pomalu víc koncertů než festival ročníků. Nikdo z pořadatelů ovšem přizván nebyl, aby mohla zaznít celá pravda. Další Headliner půdu plánujeme na 8.9. O programu vám dáme vědět brzy!Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a ochranného svazu autorského.

„Když jsem jako malá poprvé viděla Hannu Montanu, bylo mi jasné, že tohle je přesně to, co chci dělat,“ vypráví Adéla Jergová. O slovenské zpěvačce s růžovými vlasy jste nejspíš ještě neslyšeli, přesto má letos šanci stát se opravdu výrazným popovým jménem. A to globálně. Žije v Los Angeles, účinkovala v trháku od Netflixu a její videoklipy mají milionové views. V tom novém s ní hraje i Grimes.  A nově ji podepsal světový label Interscope. Adéla Jergová, jednadvacetiletá rodačka z Bratislavy, je ten typ, kterému velmi brzy došlo, že z Česka nebo Slovenska se světový pop dělat nedá. „Uvědomila jsem si, že všechny moje oblíbené popové hvězdy jsou Američanky. Řekla jsem si, že když už sama nemůžu být odtamtud, můžu tak alespoň znít,“ vzpomíná na dětství. „Takže jsem hodiny sledovala americké youtubery a rozhovory s mými oblíbenými zpěvačkami a trénovala angličtinu, abych zněla perfektně jako ony,“ popisuje s až chladnou racionalitou, kterou v sobě obyčejně holky na základce nemají.V podcastu Honzy Vedrala se dozvíte, jak její hudební příběh začal. A jak bude pokračovat? To se teprve uvidí. PS: Omluvte sníženou kvalitu nahrávky

Digitální streamovací platformy mění způsob, jakým posloucháme hudbu. Ale také způsob, jakým se (ne)uživí ti, kdo ji tvoří. V druhé části debaty Headliner Půdy s podtitulem Kde jsou peníze? jsme se ponořili hlouběji do ekonomiky hudebního provozu – od Spotify přes koncertní haly až po grantové výzvy.Na pódiu Malostranské besedy se potkali tři zástupci různých hudebních světů: Petr Ostrouchov (Animal Music), Lukáš Rychtařík (Championship Music) a Štěpán Suchochleb (Blues Alive). Každý má jiné publikum, jiný typ interpretů, jiný přístup ke koncertům, produkci i distribuci. Co je spojuje? Všichni se dlouhodobě snaží přežít v systému, kde peníze za hudbu tečou, ale často úplně jinam, než by si přáli.Záznam z druhé poloviny večera Headliner půdy, který se konal 5.5. v Malostranské besedě, uzavírá hudební vystoupení Petra Ostrouchova. Přišel i speciální host Mirek Tabák. Další Headliner půdu plánujeme na 8.9. O programu vám dáme vědět brzy!Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a ochranného svazu autorského.

Veřejné peníze, granty, sponzoři, mecenáši, ale také klesající honoráře z vydávání alb, koncertní a festivalový byznys a práce takřka zadarmo. Ve čtvrtém pokračování Headliner Půdy moderovaném Honzou Vedralem se otevřeně mluví o tom, kde jsou v hudbě peníze – a kde rozhodně ne.Hosté: • Lukáš Rychtařík (Championship Music, manažer Bena Cristovaa) • Štěpán Suchochleb (ředitel festivalu Blues Alive) • Petr Ostrouchov (hudebník, producent, zakladatel labelu Animal Music)Diskuse se věnuje grantovým výzvám, spolupráci se státem, komerčním partnerstvím, ale i tomu kde a pro koho peníze na české hudební scéně jsou. Záznam z první poloviny večera, který se konal 5.5. V Malostranské besedě, uzavírá hudební vystoupení Petra Ostrouchova.Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a ochranného svazu autorského.

Rok 2025 přináší trojí výročí spojené se zpěvákem Petrem Mukem – 60 let od jeho narození, 40 let od vzniku skupiny Oceán a 24. května to bylo 15 let od jeho úmrtí. V podcastu Headliner CZ se k jeho příběhu vrací producent Karel Deniš, který s Mukem spolupracoval více než dvě dekády. Společně s Honzou Vedralem mapují výjimečnou kariéru zpěváka, jenž zásadně ovlivnil podobu české populární hudby.Rozhovor přináší svědectví o vzniku hitů, hledání víry, úžasných koncertech, hudební revoluci i o tom, jak Muk ve své hudbě otevřeně zpracovával psychickou nemoc. Deniš přibližuje také okolnosti britského turné s Erasure, rozpad kapely Oceán, židovskou inspiraci Šalomu i vznik posledního alba, které vyšlo krátce před Mukovou smrtí.V podcastu se dozvíte o Denišově aktuální knize, Oceán, alom, Petr Muk (a já) i o aktuální výstavě v Popmuseu.

Ve druhé části záznamu diskusního večera Headliner Půda na téma Jak se prosadit se Honza Vedral se svými hosty Lenny, Jiřím Koubou a Kateřinou Královou dostává od obecných otázek k těm nejkonkrétnějším. Jaké kroky vedou k hudebnímu úspěchu? Proč virální hit nestačí a co následuje po něm? Lenny mluví o své cestě mezi popem a rokenrolem, Jiří Kouba o budování kariéry Pam Rabbit a síle TikToku. Kateřina Králová přidává postřehy z PR zákulisí a připomíná, že za každým úspěchem stojí dřina – a dobře zvolené cíle. Zazní i důležitá otázka: Co je vlastně koncert pravdy?Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a ochranného svazu autorského.

Zpěvačka Lenny, píáristka Kateřina Králová a umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba byli hosty Honzy Vedrala na třetím setkání projektu Headliner Půda, který je určen pro lidi "do" muziky a "od" muziky. Tentokrát se hosté věnovali tématu Jak se prosadit. V Malostranské besedě mluvili o úspěchu, zkušenostech, které k němu vedou, a o tom, že hudební kariéra se nedá narýsovat jen na papíře, ale občas je to potřeba. A že autenticita, trpělivost a práce mohou ledacos přiblížit. Třeba i čísla. Poslechněte si první část záznamu. Brzy vám nabídneme i druhou. A přijďte na další natáčení, které se v Galerii Malostranské besedy koná již v pondělí 5.5. od 19:00.Téma tentokrát bude: Kde jsou peníze? A hosty Lukáš Rychtařík z Championship Music, Štěpán Suchochleb z Blues Alive a Petr Ostrouchov z Animal Music, který bude i zpívat a hrát. Projekt Headliner půda vzniká za podpory Ministerstva kultury a Ochranného svazu autorského.

Petr Janda. Kytarista, skladatel, frontman Olympicu – ale taky pracant, který za šedesát let na scéně neztratil zápal. V sedmnácti zahodil housle, v dvaaosmdesáti pořád skládá nové písničky, objíždí koncerty doma i v Americe, denně cvičí alespoň hodinu na kytaru a třikrát týdně hraje tenis. Místo důchodu? Nová deska Bombarďák, která zní syrově a živě.V rozhovoru s Honzou Vedralem vzpomíná na klub Olympic, kde to všechno začalo, i na dobu, kdy ještě nebylo jisté, jestli se v rocku smí zpívat česky. Vypráví, jak vznikl hit Želva, jak ho ovlivnil metal, proč si nikdy nepsal taháky s texty – a taky, proč investoval vlastní miliony, co mu slavné písničky vynesly, do Rockmapy, aby dal šanci tehdy novým kapelám jako Arakain nebo Kabát.A dojde i na dnes již legendární píseň Kaťata, na kterou nepanuje jednotný názor ani v samotném Olympicu.

Je to druhý díl záznamu z Headliner půdy. Michal Thomes z Rock for People a Suki z Let It Roll pokračovali v debatě o tom, co všechno se může na festivalech přihodit. Od dramatických bitek v zákulisí po absurdní historky o cashless systémech a přemrštěné nároky interpretů – druhá část večera, jak festivaly skutečně fungují zevnitř. Svým humorem a nadhledem přispěl i Pokáč.Druhá polovina setkání v Malostranské besedě zahájil Pokáč písní o tom, že nejlepší lék je víno. A Honzou Vedralem následující debatu trefně otevřel otázkou, která festivalům generuje peníze a návštěvníkům kocovinu. „Slyšel jsem, že současná mladá generace vůbec nechlastá,“ poznamenal ironicky. S tím ale hosté příliš nesouhlasili. Michal Thomes z Rock for People nakonec připustil, že „pochopit mladou generaci je pro nás stále výzvou.“ Suki z dodal to přešel kulantně: „Možná to s pitím platí obecně, ale určitě ne na festivalech.“ Tržby z festivalových barů stále rostou.A tak přišla řeč na cashless, které některé festivaly doslova zachránil. Začaly padat historky, které pobavily celé publikum. „Měli jsme stánek s gyrosem, který nám platil roky třicet tisíc korun a ještě u toho brečel, že je to moc. Po zavedení cashless systému jsme zjistili, že jeho skutečná tržba byla milion korun,“ vyprávěl Suki pobaveně. „Teď platí tři sta tisíc a usmívá se.“ To samé se ověřilo i u placených sprch. „Mysleli jsme, že návštěvníci jsou čuňata a nevyužívají je. Až díky cashlessu se ukázalo, že se sprchují pravidelně – jen ty peníze za sprchy předtím záhadně mizely.“Ekonomika festivalů dnes znamená i nekonečné smlouvání s agenty o cenách kapel, které šly v posledních letech prudce nahoru. „Wilkinson u nás kdysi hrál jen za letenku, dnes žádá desítky tisíc eur,“ přiblížil realitu Suki. Michal Thomes zmínil podobný trend: „Muse nebo Offspring jsou dnes třikrát dražší než před deseti lety.“ Oba pořadatelé se shodli, že ačkoli jsou ceny interpretů vysoké, velká jména stále přitahují nejvíce návštěvníků a investice do nich se tak nakonec vyplatí.K absurdním festivalovým historkám patří i nekonečné dohady o velikosti kapelních log na plakátech. „Kvůli pořadí kapel na plakátu jsme jednou tři měsíce nemohli zveřejnit program,“ vzpomínal Suki. Jendou dokonce zrušili headlinera jen kvůli tomu, že nebyl spokojen s umístěním na festivalovém plakátu. Ale tvrdé lokty je třeba mít i na místě. Michal Thomes dodal ostrou historku z Rock for People, kde se jednou v zákulisí střetli Die Antwoord a Cage The Elephant: „Securiťák od Die Antwoord surově odstrčil kytaristu Cage The Elephant, což vyústilo v házení lahví a bitku s dvoumetrovým bodyguardem,“ vypráví o incident, u kterého hrozilo, že bude mít právní dohru. Nakonec skončil prohlášením managementu, že „je to rock’n’roll, necháme to být.“A co rider kapel? Pokáčův za sebe přidává český rozměr: „Voda, jídlo a možná energetický nápoj,“ vyjmenovává, co má na seznamu požadavků, zatímco zahraniční hvězdy mívají větší nároky. Pokáč svým riderem přítomné pobavil: „Jednou jsme přidali energetický nápoj, ale pak jsem ho ani nevypil. Nakonec jsem to radši zrušil,“ dodal se smíchem. Jeho historka kontrastovala s příběhy organizátorů, kteří často bojují s bizarními nároky zahraničních hvězd – tedy spíš jejich managmentů.Nakoenc se hosté Headliner půdy shodli na jednom: festivaly tu budou vždy, protože jejich kouzlo spočívá v osobním setkávání. „A setkávání je součástí lidské DNA,“ shrnul to trefně Suki. Headliner půda se koná za podpory Ministerstva kultury a OSA. Poslechněte si celý záznam a přijďte 14.4. na další setkání. Tentokrát na téma Jak se prosadit s píáristkou Kateřinou Královou, uměleckým ředitelem Universal Music Jiřím Koubou a Lenny. Jako vždy v Galerii Malostranské besedy. 

Michal Thomes a Suki začínali s festivaly před desítkami let s minimem zkušeností a bez peněz. Dnes stojí za obřími hudebními přehlídkami s mezinárodním přesahem. Co všechno se může na festivalu povést a pokazit? Dozvíte se v první části záznamu z  Headliner půdy na téma festivaly. Svými muzikantskými zkušenostmi a písněmi přispěl i Pokáč. Festivaly nejsou jen hudba. Jsou to příběhy, setkání a tvrdá práce – a právě to bylo témate, druhého setkání pod názvem Headliner půda v Malostranské besedě. Hosty byli Michal Thomes (Rock for People), Zdeněk "Suki" Souček (Let It Roll) a Pokáč. Šéfredaktor Headlineru Honza Vedral otevřel diskusi otázkou, co pro ně znamená festival – a odpovědi ukázaly, jak rozdílně, a přesto podobně, festivaly vnímají.Začátky v mlze a mafián jako první sponzorAle začít jsme museli od začátků. Michal Thomes popisoval na první ročníky Rock for People v roce 1995 jako na směs nadšení, naivity a chaosu. „Byli jsme kámoši z basketu a řekli jsme si, že do Českého Brodu přitáhneme kapely, které máme rádi. Na prvním ročníku měla být headliner kapela Sluníčko s Lenkou Dusilovou – ale zrušili to pár dní před akcí, tak jsme narychlo domluvili Support Lesbiens."A jak festival financovali? „V Českém Brodě tehdy žil kmotr české mafie pan Mrázek. Když jsem ho požádal o podporu, z kapsičky tílka vytáhl dva tisíce a řekl, že žádnou smlouvu nepotřebuje. A tak jsme měli prvního sponzora,“ vypráví Thomes pobaveně „mafiánskou“ historku.Suki začínal v polovině 90. let na undergroundové taneční scéně. "Chodil jsem na techno party do squatů a na Ladronku. Pak jsem si řekl, že chci být víc než jen návštěvník – koupil jsem si gramofony a začal pořádat vlastní akce." Nejdřív to byly reggae festivaly. „Všechno jsem dělal sám – stavěl stage, natahoval plachty, zvučil kapely. Spal jsem čtyři hodiny a pak sbíral odpadky," popisuje začátky. „První Let It Roll jsme udělai v klubu Mlejn. Později se přesunul na další místa. A když jsem se z toho rozhodli udělat vícedenní festival, byl jsem překvapenej, že najednou přišlo míň lidí.“Profesionalizace a růstPřechod od nadšeneckých projektů k profesionálně řízeným akcím přišel postupně. Michal Thomes přestal pracovat v potravinářství a začal se festivalu věnovat naplno kolem roku 2000. "Rodiče z toho nebyli nadšení, ale respektovali to," vzpomíná. Let It Roll prošel podobnou proměnou. "V roce 2013 jsme se přesunuli do Benešova, začali investovat do designu stage a booking zahraničních DJů. Najednou jsme byli jediný vícedenní open-air festival pro drum and bass na světě," vysvětluje Suki. A ve světě skutečně zazářili, dnes na Let It Roll míří až 80 % zahraničních návštěvníků a má i britského partnera a úspěšné zahraniční edice.Česká festivalová scéna na světové mapěRock for People i Let It Roll se během let staly respektovanými značkami na evropské festivalové scéně. S profesionalizací si to vyžádalo i další kroky. „Když jsme vstoupili do evropské festivalové asociace, otevřelo nám to dveře k lepšímu bookingu a spolupráci se zahraničními agenty,“ vysvětluje Thomes.Let It Roll má dnes reputaci největšího drum and bass festivalu na světě. "Pomohlo nám, že jsme se od začátku soustředili na kvalitní line-up a silný vizuální styl. Když přijdeš na Let It Roll, musíš hned poznat, kde jsi," říká Suki a popisuje, že i na londýnskou edici si vozí kulisy z Česka. Festivaly dnes nejsou jen hudba – jsou to zážitky, prostor pro setkávání a zároveň tvrdý byznys. „Už to není jen o tom postavit stage a prodat pivo. Dnes je to komplexní operace s týmem lidí, co makají celý rok,“ uzavírá Thomes první část povídání.Záznam druhé poloviny setkání vám v podcastu Headliner CZ nabídneme za týden. Další Headliner půda se koná 14.4. v Galerii Malostranské besedy. Téma je Jak se proslavit a hosty budou píáristka Kateřina Králová, umělecký ředitel Universal Music Jiří Kouba a Lenny. Projekt Headliner půda se koná za podpory Ministerstva kultury a OSA. 

Podcastové rozhovory Honzy Vedrala jsou zpátky. Tentokrát byl hostem Thom Fröde z kapely Imodium, která bude jednou z hvězd narozenin časopisu Headliner. Ještě než si 13. března stoupne na pdium Malostranské besedy, zrekapitulovali jsme jeho hudební začátky, vývoj i současnost. Čekají vás historky z dob, kdy na patnáctiletá ucha z Broumova naběhli ostří hoši v Rock Café a vyhrožovali jim, a přestanou pošlapávat odkaz Kurta Cobaina. Ale taky ty o ježdění s tátou, rozpadu kapely kvůli přemíře pití a těžkostech i radosti, kterou s sebou nesl návrat na scénu a nahrávání výborného alba Horizont. Přijďte si Imodium poslechnout naživo na narozeniny Headlineru 13. března do Malostranské besedy. Vstup je zdarma, zahrají také Prago Union s kapelou a vše propukne už v 16:30 pokračováním projektu Headliner půda, tentokrát na téma festivaly.

Headliner půda je nový prostor pro setkávání lidí, co jsou zažraní „do“ muziky s těmi „od“ muziky. Protože se to často prolíná, rozhodl se tým časopisu Headliner sérií speciálně pojatých večerů oživit půdu Malostranské besedy, kde panuje skvělá atmosféra. Jednou za čas si tu bude šéfredaktor časopisu Honza Vedral společně s vámi diváky a vybranými hosty povídat o různých tématech, která se týkají nejen české hudební scény. Taky se u toho budou poslouchat písničky a sdílet zkušenosti.Abychom si to všechno osahali, první Headliner půdu jsme pojmuli ryze domácky a ve stylu "do it yourself" – natáčením jubilejní padesáté epizody podcastové revue Noty Vole! V té pánové Ságo, Šroubek a Šéfík 10. února 2025 trochu rekapitulovali. A pak – vzhledem k blížícímu se Valentýnu – obšírně probrali téma love songy. Jak se měnila jejich témata v čase? A jak se stalo, že jsme v popu od cudného držení ruky dospěli až k mokrým genitáliím? A byla v Československu padesátých let důležitější láska partnerská nebo láska ke straně? A jak to bylo dál?Tak o tom všem byla řeč ve více než dvouhodinové živé revue, ve které nechyběly ani tradiční rubriky Trendy a Tipy reflektující aktuální hudbu. Svými písničkami povídání naživo doprovodil Wóďa s Terkou. Ty se nám ale bohužel nepovedlo zaznamenat, tak si v rámci podcastu můžete poslechnout alespoň Wóďovy písničky z jeho EP. A kdy se na půdě uvidíme příště? Už 13. března jako „warm up“ narozenin Headlineru! Tentokrát ovšem už bez NOTY VOLE. Téma je jasné: Festivaly zevnitř i zvenku. Hosty Honzy Vedrala budou šéf Rock for People Michal Thomes a zakladatel festivalů Let It Roll či Frontline Zdeněk „Suki“ Souček. Svými zkušenostmi, slovem i písní přispěje Pokáč. A po skončení Headliner půdy se můžete plynule přesunout dolů do klubu na oslavu 11. narozenin časopisu, který to všechno spískal.

Představte si zaplněný sál pražské Malostranské besedy. Parket plný tanečníků v elegantních outfitech, kteří se ve víru starých soulových hitů střídají figury jako by byli zpátky v Anglii 70. let. DJ střídá sedmipalce s raritními singly. A mezi klasiky klidně zazní i česká skladba Modrej vřes. Píseň, o níž si Marta Kubišová nepamatuje, že ji kdy nazpívala. Ale překvapivě dokázala zapadnout mezi americké a britské soulové hity. Hostem podcastu Headliner CZ byl organizátor Prague Allnighters Ondřej Roček známý jako Mr. Cat.  Abychom pochopili, proč se tato skladba ocitla na parketu vedle amerických rarit 60. let, musíme se vrátit ke kořenům jednoho z nejzáhadnějších hudebních žánrů vůbec, pro který se vžilo označení northern soul. Tento hudební styl vznikl v Anglii v 60. a 70. letech, když mladí lidé objevili a zamilovali si neúspěšné americké soulové nahrávky. Skladby, které sice neuspěly v USA, našly nový život v severoanglických tanečních klubech. Northern Soul byl od počátku spojen s rychlým tempem, emotivními vokály a energií, která explodovala na tanečním parketu.  V České republice se northern soul stal fenoménem právě díky Ondřeji Ročkovi. Podivuhodným způsobem dokázal přenést atmosféru anglických tanečních nocí do Prahy, kam na ně dnes míří nejen místní, ale i mezinárodní publikum. Nejbližší „weekender“ se bude konat 7.-10. března v pražské Malostranské besedě. 

Drzá holka s harmonikou na sebe během dvou let strhla pozornost. Provokuje sprostě milostnými písněmi a historkami nebo tím, že na sebe navlíkne pytel. S její tvrdou palicí si ale nedovedlo poradit ani velké vydavatelství. Odmítla slavného kanadského producenta a druhé album Láska, hlína, rýč si nahrála a vydala sama. Ve výročním best of Headlineru se překvapivě stalo jednou z nejskloňovanějších nahrávek. A Josef Vlček jej v recenzi označil za „vzpurné generační gesto“. „Dobrý, jsem docela spolehlivá,“ ucedí Rozálie na otázku, jaké to je dělat teď sama sobě i manažerku. Na nové album si vzala pilu, postavila kapelu a rozhodla se vyprávět jeden milostný příběh od začátku až do konce a hlavně se vším všudy. Povídáme si o českém šoubyznysu, spolupráci s Adrianem Rassem, za kterým vtrhla do šatny jako bláznivá fanynka, i cestě k hudební svobodě. Poslechněte si audioverzi titulního rozhovoru lednového Headlineru.

Někdo o Vánocích zapaluje Františka, v podcastu Headliner CZ to už tradičně odpálíme s Otou Klempířem. Ve vánočním rozhovoru bez přípravy a mantinelů dojde na úplně všechno. Historii, současnost i budoucnost J.A.R. (Ano, bude nová deska.) Hádky s Romanem Holým (klip vytvořený AI opravdu neschválil.) Bitku s Fanánkem (no, o tom si radši poslechněte.) Potopenou ruskou loď (výsledek Otovy práce v mezinárodním obchodu.) Texty na hraně (herečky.) Donalda Trumpa (politika.) I Mariah Carey (hudba.) Hezké svátky! A rozjímejte. 

„Když jedu na koncert, lidi se mě pořád ptají na Priessnitz. Přitom jsme nikdy nebyli tak slavná kapela,“ říká Jaromír Švejdík rozhovoru s Honzou Vedralem. Jeho nejslavnější hudební projekt prý skončil v pravý čas, vzpomínky na něj ale žijí dál. Letní kapela, která právě vydává své druhé album Jako pes, se stala přirozeným pokračováním Priessnitz – s hudbou lehčí, přímočařejší, ale stejně osobní. „V hudbě jde o přímou emoci. Ať už vzniká v Jeseníkách, na pódiu v Drážďanech nebo v mé hlavě během procházky se psem,“ říká Švejdík. „Priessnitz skončili v pravý čas, ale rád na tu dobu vzpomínám,“ říká Jaromír Švejdík, který stál za legendární kapelou od jejího vzniku až po ukončení činnosti. Přestože kapela v době svého aktivního působení nevyprodávala haly, její alba jako Beztíže nebo Stereo se stala kultovními. „Byla to kapela, na kterou chodilo 200–300 lidí, ale ti fanoušci nám zůstali věrní i po letech. Dnes se zdá, že zájem o Priessnitz je větší, než když jsme hráli,“ vzpomíná. Letní kapela vznikla z radosti z hraní a volného času v Rychlebských horách. „Začali jsme jen u táboráků a sousedských setkání. Pak přišel covid a řekli jsme si, že uděláme něco víc.“ Výsledkem je už druhé album Jako pes, které se tematicky váže k Jeseníkům, přírodě a osobnímu klidu. „Když píšu texty, musím být venku, většinou se psem. Všechno, co jsem kdy napsal, má svůj kořen v přírodě.“ I když Priessnitz v Letní kapele stále rezonují, Jaromír se dívá dopředu. „To, co mě baví teď, je jiné – přímější a obyčejnější. Letní kapela je o hledání krásy v jednoduchosti.“ Přesto starší písničky občas zazní i na koncertech. „Většina těch Priessnitzovských už vypadla, ale pár z nich pořád dáváme. Je to přirozené – lidi je chtějí slyšet.“ Celý rozhovor s Jaromírem Švejdíkem si poslechněte v podcastu Headliner CZ. Dozvíte se víc o vzniku alba Jako pes, o procházkách s věrným psím parťákem Lumírem i o tom, proč se chce Jaromír vrátit k surovějším hudebním kořenům. Pozor: Revue NOTY VOLE najdete už jen v samostatném kanálu. A celé epizody na ⁠herohero.co/notyvole⁠ a ⁠forendors.cz/notyvole⁠ Díky za podporu!

Hostem nového vydání podcastu Headliner CZ byl klasik českého rapu Kato. Řeč byla především o novém albu Prago Union, které nese název Zvukoloď. A i když vyšlo už v srpnu, rozhodně by nemělo zapadnout. „Pro mě je to jedna z nejsilnějších domácích desek roku,“ vysvětluje hned na začátku rozhovoru jeho hostitel Honza Vedral. Pak už došlo na společnou pitvu nahrávky pěkně track po tracku.  Kato během rozhovoru mluvil potichu a soustředěně. Jaké byly jeho motivy k psaní jednotlivých písní? Jak pracuje s beaty a kde se berou nápady na texty? Takřka hodinové povídání je tak konkrétní, jak to jen jde. A taky otevřené.  Třeba když došlo na skladbu Jen blbni. „Chtěl jsem vzít předem vítr z plachet těm, co na mě mají hotový názor. Třeba, že jsem smažka a podobně. Je to vzkaz, aby už konečně zmlkli a věnovali se muzice, protože proto tu všichni jsme,“ vysvětluje Kato motivaci, která stála za vznikem songu. A když už byla řeč o návykových látkách. „Drogy jsou zbytečně démonizovaný téma, navíc když už stejně nedělaj, co dělávaly dřív,“ konstatuje Kato.  „Takže drogy změkly?“ „Řekl bych že jo.“ „Já každopádně nejsem typ pro uspávací věci. Ale svět se zrychluje a chápu, že lidi potřebujou zpomalit sami sebe.“  Rozebrat jsme museli i nejdelší track v historii Prago Union, jímž je epický song Kdo jsem?, který trvá přes sedm minut. „Aneb jak upotřebit sedm beatů v jedné písničce,“ říká Kato spokojeně o rapové hádance, jejíž řešení je napsané jenom v bookletu. “Paradoxně je to nejposlouchanější song alba. Všichni ti říkají, že se dnes mají dělat krátká alba a písničky. Tak mi přijde vtipný, že u Prago je potom nejúspěšnější a sedmiminutová věc.“  A jak to má s děláním hip hopu v matadorském věku? „Předpověděli mi, že ve 42 letech umřu, tak jakmile mi těch 42 bylo, začalo to ze mě nějak padat,“ komentuje Kato dechberoucí tempo, se kterým ze sebe sype nové nahrávky, které jsou navíc skutečně !dlouhohrající". „Možná mám pocit, že teď už o nic nejde, že už jsem tu navíc.“  Zvukoloď je ostatně už jeho druhá letošní deska. Tu první A)Team natočil společně s Restem. "Získal jsem díky němu na rap nový pohled," hodnotí Kato spokojeně spolupráci s kolegou, který vyrostl mimo jiné i na tvrobě Chaozzu.  A jak je na tom česká hiphopová scéna dnes? „Lidi občas tvrdí, že rap je mrtvej. Ale já nevím, o čem mluví. Není to jen o rapu, platí to obecně: Nenechat si namluvit, že něco, co máš rád, nemá smysl," uzavírá Kato nenápadně, ale moudře, jak mu je to vlastní.  Celý rozhovor si můžete poslechnout zdarma v podcastu Headliner CZ. Omluvte místy sníženou kvalitu záznamu.  PS: Pozor, nové díly podcastové revue NOTY VOLE už najdete jen v samostatném kanálu. Pokud chcete podpořit naši tvorbu a poslouchat celé epizody, můžete tak učinit na adrese ⁠herohero.co/notyvole⁠ nebo ⁠forendors.cz/notyvole⁠.