Při silnici z Peček do Tatců stojí na kraji pole osamocená boží muka. Za třicetileté války tu údajně armáda Švédů při svém tažení narazila na mladou jeptišku.
Pozice Spojených států tváří v tvář československému vývoji v roce 1968 byla do značné míry podobna té v roce 1948, možná byla ještě slabší.
Perem proti válce. I tak by se dala popsat činnost Mezinárodního PEN klubu. Úctyhodné instituce, která už téměř sto let sdružuje spisovatele, dramatiky i politiky v mnoha zemích světa ve snaze zabránit válečným konfliktům.
Osudový rok 1968 v dějinách Československa znamená výrazný mezník, který zasáhl celou společnost v různých intencích.
Jan Sedmidubský se vrací do roku 1968, na jehož začátku byly sny o demokratické společnosti – a na konci okupovaná země.
Druhý díl popisuje zákulisí raketového startu kariéry Gustáva Husáka po srpnu 1968. Připravil Jan Sedmidubský.
Musela normalizace probíhat právě tak, jak probíhala? V pořadu uslyšíte i příběh Marty Kubišové.
Jeden den spolupracovníci a další nepřátelé na život a na smrt (a to doslova), i tak by se dal vyjádřit vztah dvou vrcholných maďarských komunistů Imre Nagye a Jánose Kádára.
Potomci rozptýlené rodiny Liebiegů, kteří dnes žijí v Rakousku a Německu, stále hledají kořeny svých předků, kteří se v 19. století zasloužili zejména o rozvoj textilního průmyslu na Liberecku.
Přiblíží v něm atmosféru nastupující normalizace a především to, jak lámala charaktery lidí.
S podtitulem O nemoci krajiny a duše. Autor pořadu se věnuje úvahám nad tím, nakolik se politická normalizace v 70. letech projevila na vzhledu české krajiny.
Češi a 300 let pod Rakouskem: nadprůměrně kulturní český národ, nebo národ s přirozenými sklony k demokracii? Podobné mýty vytvořili před mnoha lety čeští národní obrozenci. Některé přetrvaly dodnes.
Lze ze soukromých vzpomínek lidí ze 70. a 80. let poskládat objektivní obraz tehdejší reality? Jaká opravdu byla Husákova normalizace – a jak se na ni teď vzpomíná? Na tyto a podobné otázky se pokusí odpovědět první díl seriálu Ozvěny normalizace. Jeho autor Jan Sedmidubský mu dal název O křehkosti normalizačního optimismu.
Proč si Husákův normalizační režim zejména v 70. letech tak hodně zakládal na oslavných rituálech?
V únoru 1948, a období bezprostředně po něm, došlo v naší zemi nejenom ke změnám bezprostředně politickým. Prakticky tak bylo zlikvidováno i to, čemu dnes říkáme občanská společnost.
Jmenoval se plným jménem Jan Blažej Santini-Aichel, ale nejčastěji je známý prostě jako Santini.
Železná opona, to nebyla jen minová pole, uhrabaná písková pole, drátěné ploty s vysokým napětím nebo signalizací. Železnou oponu tvořili také lidé, příslušníci Pohraniční stráže.
Může to znít jako nadsázka. Nezávislý stát Čechů a Slováků přece dojednal Tomáš Garrigue Masaryk a jeho spolupracovníci, především Edvard Beneš.
Rok 1968: do vrcholné československé politiky se vrací dva muži. Generál Ludvík Svoboda zvolený v březnu prezidentem republiky. Tím druhým je Gustáv Husák, který se na počátku dubna stává místopředsedou vlády. Oba podporují reformy a zanedlouho vytvoří zvláštní politický tandem.