Hovory

Když se zabýváte politikou ve východoevropském prostoru, zjistíte, že tam z politiky moc nezůstalo, konstatuje politický analytik a kriminolog Petr Pojman. „Setkáváte se často se skupinami organizovaného zločinu, které by v řadě případů bylo možné nazvat mafiemi. Mají přesah do politiky a mají moc,“ dodává.

Redaktorka České televize Lea Surovcová natáčela na sklonku roku v motolské nemocnici mezi pacienty s covidem-19. „Od začátku pandemie mě zajímá, jaká je ta realita samotná, chtěla jsem všechno vidět na vlastní oči. Teď na Silvestra to na mě dolehlo, tentokrát jsem to vydýchávala pár dní. To přítmí, šero, ležící pacienti ve vážném stavu. Lékaři v overalech, v poklusu, snaží se. A třetina z pacientů umírá nebo umře,“ popisuje v Hovorech.

Cimbál není jen moravská lidovka, přesvědčuje posluchače cimbalistka Vlaďka Křenková z Cimbálové muziky Milana Broučka. Souboru nejde zdaleka o folklór, ale spíše je to seskupení hudebních profesionálů s akademickým vzděláním, kteří se nenechají spoutávat nebo omezovat žánry. Na sklonku roku skupina uspořádala charitativní online koncerty na podporu své fanynky Michaely Červenkové, která onemocněla amyotrofickou laterální sklerózou.

Dětská zdravotní sestra Jitka Kosíková bezmála deset let spolupracuje s Lékaři bez hranic a svoje zkušenosti zúročila v Česku i v době pandemie. Věnuje se dětské paliativní péči v domácím hospicu Cesta domů. „Paliativní péče se nestará jen o nemocného, ale o celou rodinu. Pro ni je to taky zátěž. Člověk si musí překopat celý život v práci. Rodině pomáhají sociální pracovníci, kteří mají psychoterapeutický výcvik, takže ji dovedou podpořit, aby tu situaci zvládla,“ říká.

David Cysař je dědicem slavné Winternitzovy vily v Praze. Jeho rodina získala po revoluci dům, který navrhl Adolf Loos, zpět a začala ho opravovat. „Materiální část, tedy rekonstrukce vily, se u nás prolíná s duchovní rekonstrukcí. Ve chvíli, kdy jsme opravovali vilu, tak jsme pomalu přicházeli na rodové souvislosti. Abychom to dobře zrekonstruovali, pátrali jsme v archivech, dozvídali se o rodině. Ten proces trval hrozně dlouho a zdaleka ještě není završený,“ přiznává.

„Když autor čte, tak dává svému dílu interpretaci. A u poezie je to výrazné, protože ta interpretace je často úplně jiná, než když to lidé čtou očima,“ vyzdvihuje význam autorského čtení básník, spisovatel a dramaturg Petr Borkovec. „Někteří autoři bývají nervózní, ale já říkám svoje texty před lidmi rád. Nevadí mi vyslovovat na veřejnosti intimnosti. A také je to asi tím, že moje texty se tváří jako velmi intimní, ale nejsou. Je to literatura.“

„Když na mě Ukrajinec mluví ukrajinsky, nepotřebuji tlumočení, překlad. Stejně jako to nepotřebuje on, když na něj mluvím bělorusky. Stejně jako si Češi a Slováci rozumí, aniž by mezi nimi musel být tlumočník,“ vyvrací překladatelka Kryścina Šyjanok mýtus, že běloruština má nejblíž k ruštině.

„Na ulici jsem utekl sám. Těžce se mi o tom hovoří, je tam spousta problémů. Ale v padesáti letech jsem si řekl, že už to dál nejde, a hodil jsem všechno za hlavu, i rodinu,“ vypráví svůj životní příběh prodejce Nového prostoru Petr Filka. „Pracoval jsem v hospodě a tam se člověk snadno dostane k alkoholu. Řešil jsem tím svoje problémy a stres. Pak jsem si řekl dost a šel jsem se léčit tři měsíce do Bohnic za doktorem Nešporem. Musel jsem si přiznat, že jsem alkoholik.“

Jiří a Tomáš Nedělkovi jsou lékaři a své životy zasvětili s malou dávkou zjednodušení rehabilitaci a léčbě příčin bolestí, zejména pohybového ústrojí, bolesti po úrazech a operacích. „Pro mě je rozhodující podívat se pacientovi do očí, je-li tam stres a psychické utrpení. Tím se nám podaří rozfragmentovat příčinu bolesti od psychické po fyzickou,“ vysvětluje Jiří Nedělka s tím, že jeho syn se specializuje na invazivní techniky pomoci pacientům.

„Tak jako scenárista psal jednotlivá slova za sebou, aby složil syntézu příběhu, tak střihač poté, co byl příběh rozložen na prvočinitele natáčené, to ve střižně znovu skládá – tu esenci příběhu tak, jak to herci zahráli a režisér viděl,“ popisuje svoji práci na filmu uznávaný střihač Jan Mattlach.

Filip Kraus je sociální antropolog, věnuje se studiu vietnamské i společenské morálky, sexuality a politického systému. Učí na Univerzitě Palackého v Olomouci a napsal knihu o vietnamském podsvětí v Česku. „Mrzí mě, že ta kniha začala být později používána některými lidmi k tomu, aby ukázali, že ve vietnamské diaspoře je organizovaného zločinu hodně a je nebezpečný. Ale tak to není. Pokud to porovnáme s jinými diasporami, tak je ten méně nebezpečný,“ říká.

„Cirkusy se zvířaty budou zřejmě muset skončit. Myslím, že je to do jisté míry škody. Protože se to dá říct i tak, že zvířata k lidské společnosti patří a prostřednictvím cirkusů bylo možné se k nim trochu přiblížit. Vnímat, že to jsou bytosti, které člověka také vnímají a obohacují. A když se k nim chová drezér dobře, tak si myslím, že to může být pozitivní. A u těch našich cirkusáků to nebylo tak špatné, opravdu ne,“ soudí Josef Duben, dlouholetý mluvčí českých veterinářů.

Horolezkyně Klára Kolouchová je první Češkou a dvacátou ženou na světě, která zdolala vrchol K2. „Zažít východ Slunce na těch nejvyšších horách má posvátné kouzlo a pro mě neuvěřitelnou romantiku, hloubku a nádheru. Protože Slunce, to je život. A jak k vám schází Slunce, tak se vám rozšíří obzory a výhledy a je to neuvěřitelné. A s tím i teplo a energie. To jsou pro mě ty nejkrásnější zážitky,“ říká.

Čechů v kostele nepřibývá, přesto je ve veřejném prostoru stále častěji slyšet náboženský jazyk. „Náboženství se najednou zdá v politice všudypřítomné. Tomio Okamura, Václav Klaus mladší, Donald Trump – ti všichni se odkazují na křesťanství,“ říká profesor politologie a teolog působící na Ústava mezinárodních vztahů Petr Kratochvíl. „Dokonce bych provokativně řekl, že náboženství může být dnes největším nepřítelem víry v Ježíše Krista.“

„Něco jsme vyzkoušeli, protož štáb byl plný srdcařů a chtěli zkusit něco zajímavého, nového, ale nikdo nečekal, že z toho bude velký fenomén,“ říká o svých seriálech pro internetové televize režisér Vladimír Skórka. Podepsaný je třeba pod sKORO NA mizině, Lajna či videem Horníci na home office.