Klub rváčů

Milí přátelé,Vánoce jsme v Klubu rváčů pojali bilančně a s výhledem do příštích dvanácti měsíců. Symbolicky jsme vánoční Nalejvárnu otevřeli knihami. Ne jako dekorací pod stromeček, ale jako svým způsobem varováním. Radek mi zabalil Vzestup a pád třetí říše od Williama L. Shirera – knihu o tom, jak nenápadně a systematicky může společnost sklouznout k autoritářství. Jde o analýzu, jak Adolf Hitler téměř uspěl ve své snaze dobýt svět.Já jsem Radkovi dal knihu Píseň proroka od irského spisovatele Paula Lynche, dystopii zasazenou do dnešního Irska, která není ani tak o diktatuře jako takové, ale o lidské psychologii, o odmítání uvědomovat si realitu. Výstražným vzkazem působí i druhá kniha, kterou Radkovi Ježíšek donesl. Spis Když vyhraje Rusko od německého politologa Carla Masaly popisuje možný scénář vývoje bezpečnostní situace v Evropě v případě, že američtí a evropští politici a diplomaté nepřistoupí k ráznější akci vůči Moskvě.Zmíněné knihy jsou mimo jiné připomínkou, že svoboda, demokratické instituce a zdravý rozum nejsou samozřejmostí, jak se na první pohled může zdát.Na tomhle půdorysu jsme se dostali k bilanci světa kolem nás. Shodli jsme se, že uplynulý rok ukázal, jak křehké jsou věci, které jsme považovali za dané a samozřejmé. Ve Spojených státech sledujeme zpochybňování základních faktů, vědy a zdravotnictví. V Evropě zase narůstá únava, vnitřní napětí a pocit, že „to všechno nějak dopadne“. Jenže ono to samo od sebe nedopadne. Jak zaznělo v debatě, že když je pravda horší než lež, tak jenom snům věřit chceš - jak zaznívá v jedné písni od Lucie Bílé. Dostali jsme se i k výhledu roku 2026. Pro Evropu to bude test. Pokud má obstát mezi Spojenými státy a Čínou, nemá jinou cestu než hlubší integraci. Ne z ideologických důvodů, ale z čisté logiky moci, ekonomiky a bezpečnosti. Velké státy se dříve či později přestanou ptát a začnou rozhodovat. Kdo nebude čitelný, stabilní a schopný mluvit jedním hlasem, ten nebude brán vážně. To není vyhrožování, ale popis reality, kterou vidíme už dnes.Dotkli jsme se také investic a ekonomiky. Připomněli jsme, že trhy jsou cyklické a že příběh „tentokrát je to jiné“ tu už byl mnohokrát. Růst tažený úzkou skupinou titulů, ignorování ziskovosti a víra, že ceny mohou růst donekonečna, nejsou nové jevy. Důležité je být rozvážný, trpělivý a pochopit eventuelní rizika.Pozitivní kapitolou příštího období by mohla být energetika. Vývoj na trhu s plynem, postupné dohánění přenosových investic v Německu a signály z forwardových cen naznačují, že elektřina by v příštích letech nemusela být tak drahá, jak se ještě nedávno zdálo.Silným momentem debaty byla Ukrajina. Ne jako abstraktní téma zahraniční politiky, ale jako elementární otázka bezpečnosti. Stačí se podívat na mapu Evropy. Pokud Ukrajina padne, prostor mezi námi a Ruskem se dramaticky zmenší.Na závěr zazněl prostý vánoční vzkaz: užívat si každou minutu, kdy jsme zdraví a s lidmi, na kterých nám záleží. A k tomu si třeba doma pověsit na zeď mapu Evropy a občas se na ni podívat… Pomůže to držet perspektivu.Končící rok 2025 byl z našeho pohledu intenzivní. Natočili jsme 57 epizod, tedy víc než má rok týdnů. Když jsem si jednotlivé rozhovory projížděl, došlo mi, že už nejde jen o podcast v úzkém slova smyslu. Vzniklo malé médium, prostor, kde se potkává byznys, ekonomika, geopolitika, energetika, investice i česká realita. U mikrofonu se vystřídali šéfové bank, podnikatelé, manažeři, ekonomové, datoví analytici, lidé z energetiky i vysoké evropské politiky. Vyrobili jsme předvolební minisérii postavenou na datech agentury NMS, rozjeli jsme nové formáty Devítiminutovku a Inkubátor. Velký úspěch přišel s koncem roku, když jsme se dostali s podcastem do nabídky největší české online platformy Oneplay.Děkujeme všem, kdo nás letos poslouchali, sledovali a podporovali. Děkujeme týmu, bez kterého by Klub rváčů nevznikal. A těšíme se na další rok!Ondřej a Radek

V nové Devítiminutovce Klubu rváčů jsme se podívali na téma zmírnění plánu Evropské unie na konec výroby aut se spalovacími motory po roce 2035. V kontextu celosvětového trhu, vývoje moderních technologií a cel. Měli bychom proti Číně a spol. v oblasti vývoje elektrických aut bojovat nebo se spíše snažit to od nich okoukat a konkurovat jim evropskou moderní cestou? Pusťte si náš nový díl!

Milí rváči, vitejte u nové epizody podcastu Klub rváčů, do kterého jsme si pozvali bývalého českého fotbalového reprezentanta a nyní úspěšného podnikatele Iva Ulicha. Ten stojí v čele skupiny s miliardářem Ondřejem Tomkem, vítězem Zlatého míče Pavlem Nedvědem a podnikateli Pavlem Rejchrtem a Radkem Šenkem, která získala majoritní podíl ve fotbalovém klubu FC HradecKrálové. Čim déle s Ivem Ulichem mluvíte, tím víc zjištujete, že jeho příběh neni klasická fotbalová kariéra s povinným dovětkem „a pak přišlo podnikánf". Je to naopak: Ivo Ulich měl od začátku plán, kterýpodpořil disciplínou a neustálou chutí objevovat nové věci a získávat další zkušenosti. Ulich strávil sedm let v české lize v Hradci a Slavii, aby pak zamířil do zahraničí - čtyři roky v německé Bundeslize v týmu Borussie Mönchengladbach, krátkou epizodu v japonském Vissel Kobe a nakonec angažmá v Dráždanech. Jak popsal v našem podcastu, po celou dobu hráčské kariéry věděl, že ho sport nebude živit věčně. Paralelně s fotbalem rozbíhal od roku 1997 rodinnou firmu a investoval do prvních nemovitostí. „Nechtěl jsem po kariéře skončit s prázdnýma rukama," fikádnes. „Sport může skončit kdykoli - a musí být na co navázat." Ten okamžik přišel, když měl ještě jistou smlouvu a možnost pokračovat v profi fotbale. Ulich ale zvolil návrat domú. „Motivace se vytrácela. Chtěl jsem se zapojit do dění ve firmě a dál ji budovat,"popisuje. Podobně přímočarý byl i v učení se cizích jazyků, s čímž mají někteří čeští hráči překvapivě problémy i dnes. „Nevěděl jsem, kam pújdu. Chvíli to vypadalo na Francii, tak jsem si koupilfrancouzský slovník. Nakonec jsem šel do Německa, ale tedy němčinu jsem nikdy moc nemusel. Tak jsem si na dovolené vypsal základní věty a učil se. A v Německu jsem šel do banky sám - praxíse člověk naučí nejvíc." Po několika měsících už dával první rozhovor v němčině. Sice mohl zústat v německé lize, ale zvítězila touha po poznání. Misto Německa si vybral fotbal v Japonsku. „Do Japonska se člověk jen tak nedostane," řiká. Fascinovala ho tamní mentalita - pozitivní, pracovitá a kolektivní. Dělníci, kteří se ráno na stavbě společně rozcvičují. Obsluha na pumpě, která vám v několika lidech obsluhuje auto. „Zajímavý kapitalismus, trochu mixnutý komunismem," směje se. I tahle zkušenost v něm posilila přesvědčení, že svět je potřeba pořádně poznat.

Zajímá vás, jak to probíhá v zákulisí miliardového podniku Formule 1? Radek Pokorný, člen etické komise Mezinárodní automobilové federace (FIA), se před pár dny vrátil z finálového závodu v Abú Dhabí, kde sledoval závěrečnou Velkou cenu sezony z míst, kam se běžný fanoušek nedostane. Téma nové Devítiminutovky Klubu rváčů tak bylo jasné.Po éře Maxe Verstappena (čtyři tituly v řadě) usedl na trůn britský jezdec Lando Norris – zástupce nastupující generace pilotů F1. A slavná stáj McLaren slaví návrat mezi elitu. Trvalo to šestnáct let.„Jsem členem etické komise FIA, takže mám přístup na všechna místa, kde závod probíhá. V Abú Dhabí byly mraky lidí. Sjeli se funkcionáři z celého světa, protože v Kazachstánu se volí nové vedení FIA,“ popsal Radek.Formule 1 tak nebyla jen sportovním finále – byla to i globální summitová platforma, kde se potkávají politici, sportovci a velký byznys. Silná byla i česká stopa. „Českou republiku zastupoval podnikatel Karel Komárek a jeho tým. A povedl se jim majstrštyk – hned první rok, kdy sponzorují McLaren, jejich tým vyhrál všechno, co mohl.“ Logo skupiny Allwyn českého miliardáře tak v přímém přenosu viděl celý svět.Mluvili jsme i o tom, jak FIA řeší udržitelnost a svou roli v mezinárodních institucích. „Formule 1 bude jezdit na syntetický benzín. Viceprezident FIA je současně velvyslancem OSN pro udržitelnost. Je vidět, jak si neevropský svět, který má vůbec poprvé svého prezidenta, té role váží,“ uvedl Radek v podcastu.A nakonec jsme probrali i českou diplomacii v rámci Formule 1. „Mimořádnou pozici si tam vybudoval Jan Šťovíček, prezident Autoklubu ČR. Byl jmenován do nadace FIA v Londýně a má velmi dobrý vztah s prezidentem FIA. Pokud nepřijde překvapení, čeká ho hvězdná kariéra,“ zaznělo v podcastu.Formule 1 ukazuje, jak vypadá globální sport 21. století: platforma, kde se mísí technologie, velký byznys a (geo)politika. A kde má – překvapivě silné – své místo i Česká republika.Užijte si Devítiminutovku ze zákulisí Formule 1.Ahoj, Ondřej

Milí rváči,Spojené státy rozehrály právní bitvu, která může změnit to, co bude v budoucnu považováno za jídlo, které neškodí zdraví — a rovněž, co si dnes bereme automaticky z regálu. Může vzniknout precedens, který ovlivní i Českou republiku. Město San Francisco zažalovalo potravinářské giganty jako Coca-Cola, Kraft Heinz, PepsiCo, Mondelez či Nestlé. Tvrdí, že tito výrobci vědomě zaplavili trh ultra-zpracovanými potravinami (tzv. UPF), které jsou podle žaloby navržené tak, aby byly extrémně chutné, levné, návykové a zdravotně škodlivé.Jak zaznělo v úvodu naší Devítiminutovky: „Jde o žalobu kvůli ultra-zpracovaným potravinám, které lidskému zdraví určitě nepomáhají.“ A Radek to shrnul přesně: „Upřímně mě vyděsilo, čím se cpeme.“Zástupci San Francisca v dokumentech tvrdí, že ultra-zpracované potraviny přímo přispívají k epidemii obezity, diabetu, srdečních chorob – nemocí, které v důsledcích stojí město miliardy dolarů ročně. Argumentace je explicitně založená na strategii „Big Tobacco“: věděli, zatajují, profitují.UPF nejsou jen balené potraviny. Jsou to výrobky, které prošly tolika technologickými úpravami, že už nepřipomínají původní surovinu. Obsahují látky, které byste doma nevyrobili: emulgátory, modifikované škroby, izolované bílkoviny, aromata, hydrogenované tuky či fruktózový sirup. V podcastu zaznívá: „Tyto potraviny jsou konstruovány tak, aby byly extrémně chutné, návykové, trvanlivé, levné — a aby sis tím furt cpal.“Do této kategorie spadají chipsy, nugety, frozen pizzy, instantní polévky, ochucené jogurty, snídaňové cereálie, energetické drinky, zero limonády, různé párky, salámy a samozřejmě i náš dobře známý toastový chleba. „Podíváš se do ledničky a zjistíš, že tam vlastně nic není,“ směje se Radek — protože většina běžného sortimentu UPF splňuje.Žaloba stojí na datech, která jsou znepokojivá. V USA tvoří ultra-zpracované potraviny 58 % kalorického příjmu dospělých, u dětí dokonce 67 %. Lidé, kteří je konzumují nejvíc, mají o 12 % vyšší celkovou úmrtnost a ženy vyšší výskyt některých nádorů, včetně rakoviny prsu a kolorektálního karcinomu. Studie citované žalobou mluví o 50% zvýšení rizika metabolického syndromu, 30% vyšším riziku kardiovaskulárních nemocí a 21% nárůstu mozkové mrtvice. A Radek k tomu v epizodě dodal: „Děti, které to jedí, mají třikrát větší riziko obezity a dvakrát vyšší riziko diabetu typu 2.“San Francisco tvrdí, že potravinářské firmy:– vědomě kombinují látky způsobující návykové chování,– cílí marketingem na děti, často i ve školách,– zlehčují zdravotní dopady,– využívají agresivní lobbying– a vyrábějí produkty, jejichž spotřeba vytváří závislost srovnatelnou s nikotinem.Žaloba dokonce uvádí, že 14 % Američanů splňuje kritéria závislosti na jídle. Ne metaforicky — fyziologicky.Americká města a státy vedla v 90. letech válku s tabákovými firmami, které věděly, že jejich produkty zabíjejí a lhaly o rizicích. Dopadlo to historickým urovnáním za stovky miliard dolarů a tvrdou regulací.San Francisco dnes tvrdí, že se potravinářské koncerny chovají úplně stejně. „To je jenom vsuvka s tabákem, aby se pochopilo, jak závažné to je,“ říkáme. Pokud soud uzná argumentaci města, vznikne precedens, který může přepsat celý potravinářský byznys. Tedy i ten v Evropě a v České republice. Užijte si poslech, čau Ondřej

Milí přátelé, v podcastu Klub rváčů jsme tentokrát přivítali hosta, který mluví veřejně zřídka – a nikdy dřív nevystoupil v podcastu. Dušan Palcr, spolumajitel J&T a jeden z klíčových stratégů této česko-slovenské finanční skupiny, usedl k podcastovému mikrofonu vůbec poprvé. Výsledkem je upřímný a osobní rozhovor o bankách, investování, developmentu, zemědělství, o rodině, Spartě i odvaze k obraně naší země.

💣 Je tu nová Devítiminutovka Klubu rváčů, ve které se věnujeme aktuální kauze Chat control.Rada EU po komplikovaném vyjednávání schválila svou pozici k nařízení, které má posílit ochranu dětí před online riziky (věc se teď bude dále projednávat s Evropskou komisí a parlamentem). Z výsledného textu nakonec vypadlo nejkontroverznější ustanovení – povinné skenování soukromých konverzací, včetně těch chráněných end-to-end šifrováním.Naše pointa ale bude trochu jiná. Debata o „chat control“ v Česku totiž ukázala jeden zajímavý rozměr, o kterém se příliš nemluví. Na jedné straně jsme velmi citliví na jakýkoli pokus státu prolomit šifrování nebo odposlouchávat komunikaci. Když kdysi jeden policejní prezident prohlásil, že „kdo nic nedělá, nemá se čeho bát“, reakce byla okamžitá a vedla až k jeho odchodu. Na ochranu soukromí si tu potrpíme. Anebo si to alespoň myslíme.Teď ale druhá stránka příběhu: vzpomeňme si na kauzu Dozimetr a její kapitolu jménem kryptovací telefony, která například stála politický život tehdejšího ministra školství Petra Gazdíka. Politik se šifrovaným telefonem se v rámci tohoto případu stal automaticky a dopředu podezřelým. Ministr vnitra se tehdy hájil, že šifrovaný mobil dával dětem na hraní. Veřejná debata se odvíjela ve stylu, že kdo používá „krypťák“ a zabezpečenou komunikaci, má co skrývat. Přitom kryptované telefony fungují na podobném principu jako komunikační aplikace Signal nebo WhatsApp. Radek k tomu v podcastu říká: „Každý má mít právo mluvit v soukromí. Ne proto, že by dělal něco nekalého, ale proto, že je to normální civilizační standard.“Pokud bereme soukromí vážně, musí platit pro každého. Ne jen tehdy, když se nám to zrovna hodí.Mějte se dobře a fajn víkend. Ondřej

V nové Devítiminutovce Klubu rváčů jsme s Radkem jsem se bavili o zadlužení světa, slábnoucí důvěře v dolar a o návratu investorů ke komoditám. Radek se vrátil ze Švýcarska z konference jednoho fondu, kde se probíraly trhy v globálním měřítku.„Globální dluh dosáhl v roce 2024 částky 344 bilionů dolarů,“ říká Radek s odkazem na Bank for International Settlements (BIS), což je mezinárodní banka pro centrální banky se sídlem ve švýcarské Basileji. A k tomu dodává druhý klíčový fakt: „Reálné úrokové sazby zůstávají vůči kumulované inflaci záporné.“Dohromady je to prostředí, ve kterém se světová ekonomika posouvá z honby za výnosem do snahy ochránit hodnotu peněz. „Základní myšlenka byla, že svět se extrémně zadlužuje… a na základě toho se začne přemýšlet, jak na to reagovat, jak ochránit svoje peníze.“Jedním z úkrytů jsou komodity. Ne jako panika, ale jako návrat k něčemu, co drží hodnotu i ve světě, kde státy vyrábějí rozpočtové díry rychleji, než jak roste ekonomika. Vedle komodit ale hraje roli i měnová geopolitika. „Americká vláda používá dolar jako nástroj nátlaku… přirozeně hledají cestu, jak nebýt takhle vydaný na pospas Spojeným státům.“Co si z toho vzít za ponaučení? V nejistotě nemá smysl sázet na jednu kartu. „Diversifikujte, protože všechno se může podělat,“ zazní na konci podcastu.

Je tu nová Devítiminutovka Klubu rváčů, ve které jsme se s Radkem podívali na finanční trhy, oslabující akcie technologických obrů a varování, které teď do světa vyslal investor a „shortař“ proslavený filmem The Big Short Michael Burry. Ten obvinil velké společnosti (Meta, Microsoft, Oracle, Amazon či Google) z umělého prodlužování životnosti aktiv (například čipy) – tedy záměrného podhodnocení odpisů. Příklad: Pokud firma rozhodne, že její servery „vydrží“ ne pět, ale osm let, okamžitě tím sníží své roční náklady na odpisy a uměle zvýší vykázaný zisk. Peněžní tok se přitom nezmění – jde tedy čistě o účetní efekt.Probrali jsme i to, zda zlato a stříbro jsou „ty jistoty“, na které se vyplatí vsadit. Zlato posilovalo vždy v dobách, kdy svět svíraly ekonomické či geopolitické problémy - například konec 80. let v podobě amerických rukojmích v Íránu nebo sovětské invaze do Afghánistánu. Když teď letí cena zlata nahoru, napadne člověka otázka: řítíme se zase do nějakého podobného průšvihu? Užijte si poslech, ahoj Ondřej 

👊 Vlivný podcast ze zákulisí byznysu a politiky. Vyprávíme příběhy úspěšných. 🎙️ Klub rváčů moderují novinář a analytik Ondřej Koutník společně s advokátem a investorem Radkem Pokorným.Milí přátelé,vítejte u nové epizody Klubu rváčů, ve které jsme přivítali investora Ondřeje Benáčka. Ekonom, který svým způsobem předpověděl vznik bitcoinu, a dnes stojí za jedním z nejaktivnějších českých private equity fondů. Ondřej Benáček v našem podcastu promluvil o tom, jak se dělají pákové odkupy, proč Česko potřebuje hlubší kapitálový trh či jak náš konzervatismus brzdí ekonomiku víc než nedostatek peněz.Ondřej Benáček vystudoval ekonomii na Institutu ekonomických studií FSV UK, management na Univerzitě v Umee ve Švédsku a práva na Právnické fakultě UK. Absolvoval také kurzy MBA na Harvard Business School. Po studiích působil v Penta Investments a Innova Capital, osm let byl členem představenstva Aera Vodochody, kde rozvíjel exportní kontrakty za více než 6 miliard korun.V roce 2016 založil Central Europe Industry Partners (CEIP), fond zaměřený na akvizice a rozvoj průmyslových a technologických firem. Dnes stojí ve vedení několika českých společností – například Jihlavan či ROKA Industry.„Private equity je forma investic mimo klasické kapitálové trhy. Zahrnuje všechno od seed a venture kapitálu přes růstové investice až po buyouty, tedy odkupy zavedených firem s existujícím cashflow. Investor poskytuje dlouhodobý kapitál a tým lidí s ním hledá příležitosti, které dokážou porazit veřejné akciové trhy,“ popsal v rozhovoru vlastní praxi. Už během studií na Univerzitě Karlově a Harvardu uměl Benáček vystihnout klíčové trendy. „Vyhrál jsem soutěžní esej s tezí, že vzniknou soukromé peníze – tedy něco, co dnes známe jako bitcoin. Tehdy jsem samozřejmě netušil, že to bude postavené na blockchainu, a spekuloval jsem, že to vznikne v Japonsku, které jsem viděl jako zemi hledající cestu ze stagnace. Moje myšlenka byla, že velké japonské konglomeráty přijdou s vlastní měnou, aby rozpohybovaly ekonomiku a využily své obrovské domácí úspory.“Benáček v podcastu otevřeně mluvil o limitech české ekonomiky:„Jsme extrémně otevřená, proexportní země. Myslet si, že můžeme dělat nezávislou hospodářskou politiku, je naivní – vezeme se s Německem, a když ono kýchne, my máme horečku. Na druhou stranu máme obrovský inženýrský talent, lidi schopné spojovat hardware a software na úrovni západní Evropy. Jenže vedle této elity stojí velká část společnosti, která se veze a odmítá nové věci.“Typickým příkladem je podle něj český vztah k technologiím a penězům: „Elektroauta mají nižší náklady, fotovoltaika se vrací v řádu let. Přesto Češi raději nechávají peníze ležet na spořicím účtu. A to je, bohužel, náš největší konkurent – konzervativní mentalita.“Podle Benáčka je jádrem problému vzdělávání: „Máme špatné základní školy. Děti by měly vědět, kde se berou peníze a proč politici kradou – protože spravují cizí peníze pro cizí lidi, a to nikdy nemůže dopadnout dobře. Ekonomická gramotnost by měla být stejně samozřejmá jako čtení a psaní.“A přidal i svou misi: „Jedním z důvodů, proč česká – a obecně evropská – ekonomika nefunguje tak, jak by mohla, je nefunkční kapitálový trh. Chci, aby některá z našich firem skončila na pražské burze. Češi si zaslouží vidět solidní a kvalitní tituly.“Na závěr rozhovoru Ondřej Benáček doporučil k přečtení, shlédnutí či poslechu tři díla, která podle něj zásadně přibližují realitu, dějiny a morální kontext, v němž žijeme.Varlam Šalamov – Kolymské povídky (česky vyšlo mj. souborné vydání). Brutálně střízlivé povídky z gulagu, které „vysvětlují, co je Rusko“. Sergej Loznica – film Dva prokurátoři– inspirováno povídkou Georgije Demidova „Mistr lopaty“; festivalová premiéra a ocenění v Benátkách. Pavel Tigrid – Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu– esejistická „mapa“ české povahy a politiky, doporučovaná pro pochopení „jací jsme a proč“.Užijte si poslech, ahoj Ondřej

Milí přátelé,New York má nového starostu, kterým se stal mladý komunální politik Zohran Mamdani (34 let). Jeho úspěch svým společensko-politickým významem přesahuje hranice americké metropole. V nové Devítiminutovce Klubu rváčů jsme úspěch rodáka z ugandské Kampaly rozebrali z trochu jiného úhlu. Jeho zvolení není ani tak o souboji demokraté versus republikáni či souboji pravice s levicí, ale o generačním střetu. O tom, jak se ve Spojených státech láme vztah ke světu, politice i vlastní budoucnosti. Mladí lidé už prostě nechtějí poslouchat, že to „nejde“.Radek k tomu přinesl čísla: muži mezi 18 a 29 lety volili Mamdaniho ze 68 procent, ženy dokonce z 84. Nad 65 let už jen 36. Těžko hledat výmluvu. To, co nyní pozorujeme v New Yorku, se může klidně stát i tady.Mamdani, syn profesora na Kolumbijské univerzitě a úspěšné filmové producentky, je politikem z ulice. Financování jeho kampaně tvořily převážně drobné dary. Žádní miliardáři, žádní PR stratégové. A možná právě proto uspěl. „Trumpa lidé kdysi volili, protože chtěli rozbít systém,“ říká Radek. „Teď zkoušejí někoho, kdo ho může přestavět,“ dodáváme. Jeho úspěch není jen o tématech, na které se zaměřoval - takzvané cost of living, drahé bydlení, dostupné stravování atd. Je to i o komunikaci a prezentaci na sociálních sítích. Mamdani mluví jazykem lidí, kteří nevěří politikům, ale pořád věří, že se dá něco změnit. Umí být na sítích, ale chodí i do ulic. Je přirozený, neuhlazený a přitom srozumitelný. Starší generace politiků to neumí, protože už nerozumí způsobu, jakým mladí dnes svět vnímají.V diskusi jsme se nevyhnuli ani českému prostředí. Řešili jsme, jestli může něco podobného vzniknout i tady. Generační linie u nás existuje, ale - zatím - schází větší energie. „Zkoušel to spolek Milion chvilek, ale politická síla z toho nevznikla. Je otázka, jestli se někdo nový vůbec zvedne,“ zazní v podcastu.Výsledek voleb v New Yorku je tak mnohem víc než lokální událost. Mladí už nechtějí čekat, až se systém opraví. Chtějí ho přestavět. Po svém. Do hry výrazně vstoupily i ekonomické faktory. Že by Trumpova drahota nakonec přebila i kulturní války? Mějte se dobře, ahoj Ondřej

Ahoj vsem,v nové Devítiminutovce jsme se s Radkem Pokorným podívali na to, co zakladatel Microsoftu Bill Gates opravdu napsal a řekl ve své poslední eseji o klimatu. Gates, ktery pres čtvrt století pomáhá v boji s chudobou a nemocemi, dnes stoji před tezkým úkolem - po drastickém omezení americké rozvojové pomoci ze strany Donalda Trumpa musí znovu shánět peníze na vakcíny, zemědělské inovace a zdravotní programy v nejchudších zemích svéta.V podcastu se bavíme o tom, že Gates nepopírá hrozbu klimatické změny, ale volá po větší rovnováze: chce, aby klimatická strategie stavěla do centra lidský blahobyt, zdraví a rozvoj. „Clověk měl na sítích po zveřejnění Gatesova článku z příspěvkůněkterých lidí pocit, že najednou klimatické nebezpeči přestalo existovat. Ale když si tu esej přečtete celou, je z ní jasné, že on tonebezpečí vúbec nepodceňuje," přišlo mi. „Gates nedostal rozum, jak si někteří myslí. Jen připomíná, že kdo zítra umře na malárii, toho už za týden nezasáhne klimatická změna. A že hlavní řešení stejně přinesou technologie - ne sebeomezování," dodal Radek.Probrali jsme také, že technologický pokrok běži rychleji, než kdokoliv čekal - solární a větrná energie, baterie a nové materiály už mění realitu rychleji, než předpovídaly modely.

Baterka do každé rodiny? Nový Inkubátor Klubu rváčů je tu. Hostem byl podnikatel a expert na bateriová úložiště a výstavbu obnovitelných zdrojů Jan Šembera.📲 Síť Xhttps://x.com/ondkouthttps://x.com/tomasek2006👀 Instagramhttps://www.instagram.com/podcastklubrvacu/

Evropský autoprůmysl ztrácí dech. Zatímco čínské značky vyvážejí elektromobily do celého světa, evropské továrny jedou sotva na polovinu kapacity. „Vytížení závodů v Evropě je v průměru jen 55 procent. Aby byla výroba zisková, potřebuje alespoň 70 až 80,“ zazní v úvodu nové Devítiminutovce Klubu rváčů.V epizodě rozebíráme téma, že chřadnutí evropského autoprůmyslu není výsledkem Green Dealu ani diktátu Bruselu, ale že evropské automobilky prostě zaspaly. „Čína i Tesla stavěly své modely na zelené louce. My jsme jen vzali spalovací motor, vyndali ho a dali tam elektriku,“ dodává Radek. „A to je zásadní problém – nemáme produkt, máme přestavbu.“Čínské firmy mezitím vybudovaly stovky gigatováren na baterie, zvládly masovou výrobu, vyvinuli software a dominují trhu. Jejich podíl na prodeji elektromobilů přesahuje 60 %, zatímco Evropa se drží na čtvrtině. V podcastu jsem řekl, že nejde o Green Deal. „Je to trh, kdo evropské automobilky oslabuje. A ten trh dnes patří Číně.“ Jak se dostat z krize? Učit se – a rychle. „Evropské automobilky musí začít zakládat společné podniky s Číňany, přiznat si, že zaspaly, a normálně se od nich učit. Cly je nedoženeme. Když si postavíme politiku na zaostávání, totálně zaostaneme.“📲 Síť Xhttps://x.com/ondkouthttps://x.com/tomasek2006👀 Instagramhttps://www.instagram.com/podcastklubrvacu/

Milí přátelé, je tu nová Devítiminutovka Klubu rváčů. Rekordní ceny zlata i stříbra, akciové indexy na maximech a vlády, které si půjčují víc než kdy dřív. Množství peněz v ekonomice připomíná nafouklý balón, který nikdo nechce propíchnout. „Na trzích je obrovské množství peněz. Když je máš, musíš je někam investovat. A to je ten okamžik, kdy se často investuje způsobem dokud hraje hudba, musíme tančit,“ říká v nové epizodě Radek.Podle něj současný růst trhů je projevem či produktem státních deficitů a levných peněz, které se poslední roky valí do systému. „Jakmile budou mít státy ten dluh tak nabranej, že ho nebudou schopny dál živit, budou muset brzdit. A v tu chvíli nastane problém,“ dodává.Korekce přijde — otázkou zůstává kdy. „Ono to určitě rupne, ale klidně to může ještě tři roky vydržet.“ V podcastu jsme připomněli zkušenost z počátku tisíciletí, kdy už bylo jasné, že deriváty CDO představují systémové riziko, a přesto trvalo sedm let, než to celé spadlo.Do stejné pasti může dnes spadnout technologická horečka kolem umělé inteligence. „AI přináší pokrok, ale jen v menší části i ziskovost. Jakmile trh zjistí, že to není všelék, nastanou výprodeje,“ varuje Radek.A na závěr jedna univerzální investiční rada: „Investujte tak, aby vám vždycky něco zbylo. Nevěřte, že existuje investice, stát nebo národ, který je odsouzený být jenom úspěšný.“Užijte si poslech, přeji fajn víkend! Ahoj Ondřej 

Milí rváči,toto je naše poslední ohlédnutí za výsledkem sněmovních voleb. Teď nás čekají týdny plné spekulací a drbů týkajících se vznikající vlády Andreje Babiše, takže nemá smysl do doby vzniku nového kabinetu řešit polovičaté informace. Můžete se těšit opět na hosty z velkého byznysu.Každopádně tento povolební díl stojí za vaši pozornost, protože k nám do studia dorazil špičkový datový expert Michal Kormaňák z agentury Ipsos, jejíž poslední průzkum byl nejblíže výsledkům voleb.Zanalyzovali jsme, co skutečně rozhodlo sněmovní volby: finální mobilizace, „magnet“ ANO a témata týkající se peněženky, překvapivý voličský mix Motoristů nebo proč se česká politika zabetonovala do dvou neprostupných bloků. Řešili jsme také, jaký je strop českého extremismu.Tady jsou některé naše postřehy z vysílání, poslechněte si celou epizodu na Substacku, na YouTube nebo v podcastových aplikacích celou epizodu s Michalem Kormaňákem.

Milí přátelé,s koncem pracovního týdne je tu opět nová Devítiminutovka Klubu rváčů a téma, které nás v uplynulých dnech zaujalo. Vrátili jsme se ještě k volebnímu víkendu, ale nikoliv k výsledkům sněmovních voleb, ale k několika obecním referendům, které se rovněž uskutečnily. Lidé v nich odmítli výstavbu ve svém sousedství (aneb NIMBY na 100 %), hlasovali proti větrným elektrárnám, lomům i proti vysokorychlostním tratím.Nakonec jsme se dostali i k nové analýze globálního think-tanku o energetice Ember, podle níž se z obnovitelných zdrojů letos poprvé vyrobilo na celém světě více elektrické energie než z uhlí.Tady jsou naše postřehy.

Ahoj a dobrý den,Vítám vás u nové epizody Klubu rváčů, ve které jsme rozebírali výsledky uplynulých voleb do Poslanecké sněmovny. Proč neuspěli extrémisti a voliči přeběhli k Babišovi? Co bude s Českem v EU? Transformuje se Spolu do jednoho hnutí? Kdo tahá za nitky malých stran? Oběhl jsem si v sobotu volební štáby, Radek se připojil ze Singapuru, kde na něho během vysílání dotíral číšník :) Tady jsou některé naše poznatky, poslechněte si celý díl dostupný na YouTube, Spotify či tady v Newsletteru. 1) Voliči odmítli extrémy a sáhli po ANO. „Nápady na vystupování z EU a NATO vyděsili velkou část voličů a protože všechny ostatní hodnoty oněch dvou krajních uskupení byly s ANO hodně podobné, bylo nejsnazší utéct k ANO.“ 2) Pětikoalice dosáhla svého maxima. „Při této názorové a sociodemografické struktuře obyvatelstva už víc získat nemohli. To, co předvedli teď, bylo jejich stropem.“ 3) Silný mandát znamená plnou odpovědnost. „Babiš a hnutí ANO přebírají plnou odpovědnost za stát. Už nebude na koho svádět vinu – ať to dopadne jakkoli, je to jejich mandát.“4) Demokracie bez iluzí. „Demokracie není o tom, že lidé volí chytře. Je o tom, že promítají své hodnoty do zastupitelů – a musí nést následky.“ 5) Volby jako zrcadlo společnosti. „Volební výsledek je jen integrátor řady společenských procesů – od místních referend o větrnících po frustraci z vládních kroků. Společnost dostala to, co chtěla.“Přeji fajn poslech a klidnou povolební neděli,Ondřej

Ahoj rváči,volby jsou tady. Buďme rádi, že tahle divná kampaň plná emocí a povrchního obsahu je za námi. Bohužel, na konkrétní témata skutečně důležitá pro společnost,  a její prosperitu se téměř nedostalo. A’t už dopadnou volby do Poslanecké sněmovny jakkoliv, jisté je, že v české společnosti se prosadí takové trendy, po kterých prahne většinová část naší populace. V naší nové Devítiminutovce Klubu rváčů jsme řešili, proč se Češi tak brání a bojí moderních věcí a technologií, proč nadávají na elektromobily, aniž by si ho zkusili řídit či si udělali základní analýzu trhu a zjistili, že cena elektrických vozidel se blíží cenám klasickým fosilních aut. A tak bychom mohli pokračovat dál přes obnovitelné zdroje, ochranu klimatu, vzdělávání etc. Nesmyslnost podobných kulturních střetů jsme demonstrovali na případu mluvčího Potravinářské komory, který se před pár dny na sítích bůhvíproč radoval z toho, že McDonald`s stáhl ze své nabídky vegetariánské produkty, protože prý o ně nebyl zájem (disclaimer - já ani Radek nejsme vegetariáni). Navíc jak Radek zjistil, celé to bylo trochu jinak… Bránění se modernitě, technologickému progresu či modernímu lifestylu jsou symptomem dnešní doby, což má dopad mimo jiné i na to, jakou politickou reprezentaci si tady zvolíme. A jakým směrem tato zvolená politická elita Česko povede. Dobrou chuť k volám a šťastnou ruku u uren. Ahoj Ondřej  

👊 Vlivný podcast ze zákulisí byznysu a politiky. Vyprávíme příběhy úspěšných. 🎙️ Klub rváčů moderují novinář a analytik Ondřej Koutník společně s advokátem a investorem Radkem Pokorným.🗣️ Hostem podcastu byl miliardář, filantrop a hybatel škol PORG Martin Roman.Milí rváči,vítám vás u rozhovoru s bývalým šéfem ČEZ, hybnou figurou škol PORG a mužem, který se nikdy nebál jít o krok dál. Martin Roman. Od mládí, kdy objížděl obchody a fotil potraviny pro svou první byznysovou studii, přes vedení energetického giganta až po revoluci ve vzdělávání – jeho příběh je plný různých lekcí, které stojí za to si poslechnout. Tady je to nejlepší z našeho povídání psanou formou, určitě si ale rozhovor poslechněte celý.„Bůh mi nedal moc talentu, ale dal mi spoustu vůle.“Dalo by se říci, že Martin Roman nikdy nebyl ten, kdo by čekal na příležitost. Už ve 22 letech usedl do křesla obchodního ředitele německé firmy, která vyráběla brambůrky Pom-bär. Tam se od svého mentora naučil dle svých slov životní poučku: „Když si kleknu na zem a sám vyrovnám pytlíky brambůrek v regálu, obchoďáci to udělají taky.“ Tahle škola života ho provázela celou kariérou – od prvních úspěchů až po řízení ČEZ.ČEZ a naivita expanze na BalkánKdyž Martin Roman ve svých 34 letech nastoupil do ČEZ (v roce 2004), viděl „low hanging fruits“ – příležitosti, které dle něho čekaly na využití. Sázka na vstup Bulharska a Rumunska do EU a jejich přeměnu v právní státy mu připadala jako dobrý plán. „Slibovali nám právní rámce, ale realita byla jiná,“ přiznává s odstupem. „Kdybych tehdy věděl to, co vím dnes, nešel bych do toho.“ PORG: Škola jako systémUž na gymnáziu si Martin Roman řekl, že chce přispět ke vzniku školy, která nebude jen o biflování, ale o smysluplném učení. Výsledek? PORG – systémová škola, kde je vše přesně popsáno, od hodnocení po klíčová fakta, která si žáci odnesou do života. „V dějepisu učíme třeba nástup Hitlera k moci, aby děti pochopily, jak je demokracie křehká, a rok 1948, aby věděly, co znamená komunistický převrat. Kdyby tohle všichni znali, volební preference by dneska vypadaly jinak,“ říká Roman.Čtení a psaní jako základ všehoMartin Roman má jasnou radu pro rodiče: „Čtěte s dětmi od druhé do čtvrté třídy každý den aspoň 20 minut. Je to nejdůležitější věc pro jejich vzdělanost.“ Na PORGu dokonce rodiče podepisují, že jejich dítě knihu četlo. Důležité je podle něho i psaní, žádný doping v podobě umělé inteligence. „Psaním si třídíte myšlenky a učíte se argumentovat. Když to zvládnete písemně, budete lepší i v diskusi,“ dodal. Sám se před lety vrátil ke čtení, na které má vyhrazený speciální čas ve svém denním diáři. Největší strach? Rusko.Když se ptáme na budoucnost, Martin Roman má jasno: „Nejvíc se bojím Ruska. Klimatická změna je hrozba, ale aktuálně je pro mě větší riziko Rusko. Nejsme připraveni bránit své země tak, jako to dělají v nedemokratických režimech, kde je alternativou kulka do zad.“Romanova myšlenka na závěr? „Snažte se ujít tu extra míli navíc. Ať už jde o práci, vzdělávání svých dětí, nebo třeba jen o to vzít večer do ruky knihu.“ Toto byla jen ochutnávka. Pusťte si celý rozhovor na tady, na YouTube či v podcastových aplikacích. Užijte si poslech. Ahoj Ondřej