Motýl za katrem

Sledujte nás na Facebooku 👉   / https://www.facebook.com/motylzakatrem Instagramu  👉   / https://www.instagram.com/motylzakatrem/ Tiktoku  👉  / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem   Markétin příběh vstupuje do další fáze. Už nejde jen o přežití v systému, který drtí. Tento díl je o lidech, kteří dokázali, že i za zdmi věznice může vzniknout prostor pro lidskost, důstojnost – a naději.   Markéta vypráví o letech strávených v srílanských věznicích, kde se ředitelé střídají rychleji než roční období. Každá změna znamená nejistotu: kdo přijde, co dovolí, co zakáže, koho potrestá. A přesto se mezi nimi objevují muži, kteří nevládnou strachem, ale respektem.   Jedním z prvních je ředitel, který vězeňkyně oslovuje „děti“. Ne rozkazem, ne číslem – ale slovem, které mění atmosféru celého místa. Z rozbitých zdí nechává vzniknout mozaiky, z hlíny dlažbu, z chaosu řád. Vězení se pomalu proměňuje, stejně jako lidé v něm. Markéta popisuje okamžik, kdy si uvědomí, že když je s člověkem jednáno jako s lidskou bytostí, začne se tak i chovat.   Další ředitel jde ještě dál. Naslouchá. Když Markéta hubne, protože odmítá jíst jídlo servírované z kýblů, nevznikne trest – ale změna systému. Přichází základní důstojnost. Sprcha. Čistota. A dokonce cvičení – až absurdní moment, kdy se brány věznice otevírají, aby dovnitř přijel rotoped. Ne pro privilegium, ale pro přežití těla i hlavy.   Pak přichází muž, kterému vězeňkyně začnou říkat „táta“. Zpočátku přísný, uzavřený, podrážděný. Ne kvůli nim – ale kvůli systému, který ho drtí stejně jako je. Postupně se ukáže jako člověk, který se učí důvěřovat. Zavede schránku přání a stížností. Začne chodit mezi ženy. Poslouchá. Sedí s nimi. Odpočívá mezi těmi, které by podle stereotypu měly být nebezpečné.   Markéta ho provokuje nápadem, který zní jako šílenství: chce zahradu. Motyku. Semínka. V „zóně nikoho“, mezi plotem a zdí. Ředitel se směje, říká jí blázen – a čeká, že to vzdá. Nechá ji kopat tvrdou zem bez vody. A právě v tom okamžiku se láme vztah. Když Markéta nevzdá ani hlínu, ani pot, získá něco mnohem většího než zahradu: respekt.   Z vězení se stává místo nečekaných scén. Letní kino pod širým nebem. Hudba z YouTube. Písně z celého světa. A pak moment, který mění všechno – talentová soutěž, kde na jednom pódiu stojí vězni i dozorci. Bez uniforem. Bez označení. Jen lidé.   Markéta zpívá. Dostává standing ovation. Poprvé po letech slyší, že má talent. Že má hodnotu. Že je viděna.   A tím to nekončí. Projekt se mění v celostátní televizní show. Vězeňkyně jsou převezeny do obávané Valikady. Tři měsíce tvrdého tréninku, hladu, vyčerpání – ale také spolupráce, která maže hranici mezi „námi“ a „jimi“. Dozorci tančí s vězni. Smějí se spolu. Dřou spolu.   Markéta v tomto chaosu potkává dalšího anděla – Indiru, slavnou srílanskou herečku, která se sama ocitla za mřížemi. Dvě ženy z naprosto odlišných světů, spojené stejným pádem.   Díl končí tichým, ale silným poznáním: většina žen ve vězení nejsou kriminálnice z podstaty. Jsou to ženy, které se zamilovaly, chránily, věřily špatným lidem. A když se s nimi jedná s úctou, dokážou znovu růst.   Tenhle díl není o zločinu. Je o lidskosti tam, kde by ji nikdo nehledal. O tom, že i ve vězení může vyrůst zahrada. A že někdy stačí, aby někdo řekl: „Tohle jsou moje holky.“See omnystudio.com/listener for privacy information.

Osmý díl vypráví o tom, jak Markéta prožívala Vánoce daleko od domova – od iluzorních svátků v asijském kasínu až po syrovou realitu vězeňských cel – a jak se pro ni postupně proměnily z bolestné připomínky ztráty rodiny v tichý, duchovní prostor sdílení, solidarity a přežití; Vánoce za mřížemi nejsou radostné ani hezké, ale skutečné, protože i tam dokážou přinést lidskost, odpuštění a krátký pocit domova, který si člověka najde, i když doma není.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás na Facebooku 👉   / https://www.facebook.com/motylzakatrem Instagramu  👉   / https://www.instagram.com/motylzakatrem/ Tiktoku  👉  / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem YouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katrem   Markéta v tomto dílu vypráví o okamžiku, kdy stojí tváří v tvář možnosti trestu smrti. Na Srí Lance čeká na hlavní soudní líčení za pašování pěti kilogramů kokainu. Ví, že existují jen dvě varianty: doživotí, nebo smrt. Mezitím se stará o těžce nemocnou vězeňkyni Premawati – péče o cizí umírající ženu se stává jejím způsobem, jak přežít vlastní strach a nemyslet na vlastní konec.   Před soudem zažívá Markéta jeden z nejhorších psychických momentů: vidí jinou vězeňkyni, která byla ujištěna advokátem, že bude propuštěna, a přesto je náhle odsouzena k trestu smrti. Dochází jí, že žádná slova, žádné sliby a žádné uklidňování nemají v tomto systému váhu. Popisuje děsivý rituál vynášení trestu smrti – zavřené dveře, zhasnutá světla, zlomené pero – a uvědomění, že rozhodnutí je definitivní a neodvolatelné.   Když konečně přichází její den soudu, rozsudek není vynesen kvůli chybějícím otiskům prstů. Mučení se tak prodlužuje. Markéta se vrací do vězení s vědomím, že další termín může znamenat konec. Přesto si všímá drobného lidského gesta – soudce jí nedá datum třináctého, jako by i on věřil v symboliku a snažil se zmírnit krutost okamžiku.   V den skutečného rozsudku Markéta odevzdává všechno Bohu. Jde k soudu smířená s možností, že už se nikdy nedostane ven. Když státní zástupce znovu popisuje její čin, cítí stud a bolest – ne proto, že by si vinu nepřipouštěla, ale proto, že už vnitřně není tím člověkem, který to spáchal. Její obhájce zdůrazňuje nejen její bezúhonnost, ale i fakt, že je jediná dcera svých rodičů. V Markétě to spustí další strach: že by zemřeli sami, bez možnosti se s ní rozloučit.   Když se nezavírají dveře soudní síně, dochází jí, že trest smrti tentokrát nepřijde. Rozsudek zní: doživotí. A víc než to – soudce výjimečně souhlasí s jejím převozem do České republiky a s možností přehodnocení trestu podle českého práva. Je to moment zázraku uprostřed temnoty. Až později se dozví, že ve skutečnosti dostala tři doživotní tresty.   Po návratu do vězení se Markéta nehroutí. Převléká se do mundúru odsouzené, uklidňuje ostatní ženy a místo pláče je svolá do kapličky, kde se poprvé v životě modlí nahlas. Těsně před svým převozem řeší ještě jednu věc: osud Premawati. Nikdo ji nechce přijmout. V poslední chvíli se díky Markétině intuici dostává do domu Matky Terezy, kde krátce nato umírá – důstojně a v péči.   Rozloučení s věznicí je bolestné. Markéta odchází od žen, které se staly jejími sestrami, od dozorkyň, které ji respektují, i z místa, kde prošla vnitřním přerodem. Při noční eskortě poprvé po letech vidí hvězdy. Ví, že odjíždí z pekla, ale zároveň opouští kus života, který ji navždy změnil.   Vyprávění končí nástupem do dalšího vězení – Valikady, přezdívaného „peklo na zemi“, kde je okamžitě zavřena do cely s odsouzenými k smrti. Cesta ke svobodě ještě zdaleka nekončí, ale Markéta už není stejná žena jako na začátku. Tohle je příběh přežití, viny, milosti a pomalého návratu lidské důstojnosti tam, kde ji mělo být už dávno konec.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Tento díl podcastu otevírá příběh Markéty jako bránu do místa, kde čas neplyne, jen se vrství. Tři doživotní tresty na Srí Lance — rozsudek, který člověka zbaví jména, kůže i stínu. A přesto právě tady Markéta rozpoznala, že čím víc je člověk zahnán do tmy, tím ostřeji vidí světlo. V úvodu slyšíme o vězení jako o podivném mikrosvětě, kde náboženské rituály, modlitby, amulety a pověry vaří jeden společný vývar pro ztracené duše. Markéta sem vstupovala jako ateista a pozorovatel, ale brzy zjistila, že víra není dekorace — je to jediná pevná věc, když se všechno ostatní rozpadá. A že lidská důstojnost je křehká nádoba, která se tříští o každý výkřik dozorce. V další vrstvě příběhu se otevírá její boj s odpuštěním. Markéta popisuje chvíle, kdy její nitro připomínalo popraskanou sklenici plnou hněvu. Věděla, že pokud se nepostaví svým démonům, zůstanou uvěznění všichni — ona, viníci i ti, kdo jí ublížili. První pokus odpustit byl jako sahat do ohně. Ale časem se z popela rodilo tiché porozumění: člověk nemůže odpustit druhému, dokud neodpustí sám sobě. A to je největší soudní proces, který kdy vedla. Uslyšíme také o její fascinaci lidskou psychikou a kartářkami, které dokázaly číst příběhy dřív, než klient otevřel ústa. Markéta proniká do jejich způsobu práce — ne jako do magie, ale jako do anatomie duše. Karty se pro ni stávají spíš rentgenem lidského trápení než nástrojem předpovědí. Obnažují příběhy, které lidé skrývají i před sebou. Potom se příběh propadá do reality vězení: přeplněné cely, kde se spí v koridorech, panika před nově příchozími, zoufalý dopis soudci, aby vůbec někdo slyšel výkřik žen odsouzených k doživotí. Je to svět, kde i naděje musí žít na příděl. Další kapitola přináší temnější rovinu — strach z HIV, dezinformace, ponižování. Markéta vypráví o zkouškách, o dozorkyni, která ji zradila rozesláním lží o jejím zdravotním stavu, o panice, která se šíří vězením jako bezhlavá zvěst. A přesto se znovu nezhroutila. Naučila se vyžadovat pravdu i tam, kde se pravda pálí jako žhavý kámen. A pak přichází nejjemnější a zároveň nejkrutější momenty: její péče o ty, kteří už neměli nikoho. Stará paní po úrazu, Apple Ačí, tiché ženy s životy polámanými dřív, než se stačily rozběhnout. Markéta je myla, krmila, učila se jejich rytmus bolesti. Sama ve tmě si vzala za úkol být pro ně světlem. Ne z povinnosti — ale proto, že v péči o druhé se člověk znovu učí být člověkem. Celý příběh se tak skládá do portrétu ženy, která byla zavřená za železem i uvnitř sebe — a přesto si dokázala vytesat cestu ven. Její minulost je hrubá, nevypočitatelná a temná. Ale její proměna připomíná motýla, který si prorazí kuklu i tehdy, kdy je kukla z betonu. Markéta nevypráví o trestech. Vypráví o znovuzrození. O přijetí vlastní křehkosti. O síle odpustit, i když svět okolo křičí opak. A hlavně o tom, že i v nejtvrdším vězení se dá najít svoboda — ale musí se začít uvnitř. Sledujte nás Facebook 👉 https://www.facebook.com/motylzakatrem Instagram 👉 https://www.instagram.com/motylzakatrem Tiktok 👉 https://www.tiktok.com/@motyl.za.katrem YouRadio_Talk 👉 https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katremSee omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás naFacebooku 👉 / https://www.facebook.com/motylzakatremInstagramu 👉 / https://www.instagram.com/motylzakatrem/Tiktoku 👉 / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katremYouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katremMarkéta vstoupila do srílanského vězení jako žena odsouzená k trojnásobnému doživotí – rozsudku, který měl zlomit její tělo i duši. Jenže místo definitivního konce se zrodil příběh téměř neuvěřitelného přežití.Ocitala se ve světě, kde se budí v pět ráno do dusna, špíny a křiku, kde první zvuk dne není ptačí zpěv, ale rachot mříží a tvrdý hlas bachařky. A přesto právě tady začala znovu dýchat. Z malých věcí – talíře pálivého jídla, které cizinky nedokázaly pozřít, kratičkých chvil ticha, kdy se dalo slyšet jen vlastní srdce.A pak přišla proměna: Markéta se nehroutila. Vstala. Začala tvořit.Ve vězení, kde se z lidí stávají čísla, ona budovala knihovnu, malé fitness centrum, přivážela čistící prostředky, organizovala život tam, kde žádný být neměl. Společně s Darminy dokázaly dostat za zdi věznice něco nevídaného – hudbu, kulturu, řád, jiskru naděje.A možná ještě silnější byl její vnitřní boj. Nezaplatila jen ztrátou svobody, zaplatila i tím, že viděla do tváří žen, které měly svůj život rozbitý na střepy: neúmyslné zabití, zoufalství, omyly, nepochopené kultury. Teprve tady, mezi vražedkyněmi, nešťastnicemi, zoufalými matkami, se Markéta naučila přestat soudit a začala chápat.Přišly i Vánoce.Vězni tančili, smáli se, křičeli – a ona uprostřed toho všeho, krásná, cizí, okatě pozorovaná. Byla to noc plná světel, hluku a smutku, který pálí víc než tropické slunce. Ale nezlomilo ji to.Návštěvy se staly jediným oknem ven. Chaos, dárky, emoce a překladatel Vlasta – muž, který pomáhal vězňům držet kontakt s rodinami, zatímco dopisy mizely kdesi v systému. Psychiku jim tu ohlodávala televize, hádky, ustavičné drama. Každé ráno se probouzela do stejné hrůzy, ale nějak vždy znovu našla způsob, jak neztratit sebe.A pak se příběh z vězeňského dvora přesunul do diplomatických kanceláří. Ve snaze zachránit Markétu vznikala bilaterální dohoda mezi Českem a Srí Lankou. Trest smrti sice platil, ale neprováděl se – byl však jako stín, který Markétě dýchal na záda.A ona? Nepodlehla. Nezlomila se. Neztratila důstojnost.Z místa, kde měla třikrát zemřít, nakonec odešla jako žena, která si znovu vybojovala svobodu.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Sledujte nás naFacebooku 👉 / https://www.facebook.com/motylzakatremInstagramu 👉 / https://www.instagram.com/motylzakatrem/Tiktoku 👉 / https://www.tiktok.com/@motyl.za.katremYouRadio_Talk 👉 / https://talk.youradio.cz/porady/motyl-za-katremMarkéta otevírá svůj příběh návratem do chvíle, kdy jí zaklaply mříže srílanské vazební věznice. Nečekaná realita, která se nedá pochopit ani popsat – jen přežít. První dny byly směsí šoku, nehybnosti a tichého strachu, který jí seděl na hrudi jako kámen. Stojí v zemi, kde nerozumí slovům, kde se nic neřídí logikou a kde se i nádech mění v boj.Prostředí věznice je dusivé, špinavé, vlhké. Nikdo tam nehle­dá pohodlí – protože žádné neexistuje. A přesto se Markéta nechce vzdát toho jediného, co jí může dodat sílu: pocitu, že může něco ovlivnit. Začíná uklízet. Drhne koupelnu prasklými rukama, až z ní udělá místo, které vzbuzuje pozornost ostatních vězeňkyň. Ten malý kousek čistoty jí připomíná, že ještě žije, že její vůle existuje, že se nenechá rozložit.Jenže i v tomhle zoufalství se rodí napětí. Emocím není kam uniknout. Rvačka, kterou nechtěla, ale nechala se do ní strhnout. Vzteky, bolestí, bezmocí. Okamžitě toho litovala, ale vězení je svět, kde omluva nic neznamená a kontrola nad sebou je vzácnější než voda.Do toho přichází kulturní chaos. Jazyk, kterému nerozumí. Doktoři, u kterých nechápe diagnózy. Soudy, kde neví, co se říká o jejím vlastním životě. Pomáhá jí jen Gauri – žena, která jí překládá svět, jenž jí jinak zůstává neprůhledný. A přesto, i s její pomocí, Markéta zůstává uvězněná v systému, kde pravda a spravedlnost často neznamenají vůbec nic.Její obvinění z držení drog se proměňuje v absurdní labyrint korupce, lží a nejasností. Jednou ji propustí, jindy se probouzí zpět za mřížemi. Sleduje osudy žen odsouzených k smrti – některé vyšly ven, aby se zase vrátily. Spravedlnost se mění v náhodu a strach v každodenní společníka.A přesto… uprostřed všeho toho temna se začíná dít něco nečekaného. Markéta se stává člověkem, kterému věří ostatní vězeňkyně. Vytváří si kolem sebe malé společenství žen, které se navzájem podpírají. Důvěřují si, sdílí jídlo, ticho i bolest. Bachařky si této jednoty všímají – a začnou Markétě a její skupině svěřovat úkoly, které se nedávají jen tak někomu. Poprvé cítí, že není jen číslem ve spise. Že její energie má cenu.A pak přichází člověk, který v ní probudí něco, co už téměř ztratila – důvěru. Doktor, který s ní mluví jako s bytostí, ne jako s vězeňkyní. Který ji bere vážně. V místě, kde máte pocit, že jste nikomu nezáležití, je to jako nadechnout se po dlouhém potápění.A v kontrastu s tím přichází zoufalství z ticha, které občas nastalo mezi ní a rodinou. Když nepřišla žádná zpráva, žádná známka života, ticho se stávalo trestem. Prázdnotou, ve které člověk slyší jen svoje vlastní obavy. Ale právě v těchto chvílích si uvědomila, že přežívá sama za sebe.Markétin příběh je důkazem, že i v těch nejtemnějších místech může člověk objevit sílu, kterou předtím vůbec neznal. A že svoboda někdy nezačíná venku, ale uvnitř člověka, který odmítne nechat svou duši „odsoudit“.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Ve třetí epizodě Markéta otevřeně popisuje první dny po zadržení na Srí Lance – od výslechu přes předběžný soud až po příjezd do ženské věznice. Vypráví o okamžiku, kdy stála před soudkyní a byla připravena přiznat se k vině, i o následných téměř třech letech čekání na výsledek. Vrací se k hrůzám věznice: špína, smrad z rybího trhu, spaní na zemi v přeplněné hale a vypráví i o seznámení s ostatními vězeňkyněmi, jako třeba se Zaidou, která čekala na rozsudek šest let. Zlom nastal ve chvíli, kdy jí vězeňský kaplan nechal přečíst verš z Bible: „Já jsem cesta, pravda i život.“ Markéta popisuje, jak tehdy po dlouhé době plakala – a našla v sobě sílu i naději přežít.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Neuvěřitelný příběh Češky, odsouzené k trojnásobnému trestu doživotí na Srí Lance, která ve vězení našla ztracenou důstojnost a prokázala obrovskou sílu ducha, začala měnit vězeňský systém a dál bojuje za jeho polidštění.See omnystudio.com/listener for privacy information.

Markéta měla život, který se zvenku zdál dokonalý.Vysoce postavená manažerka, která si uměla užívat život. Vzrůstající kariéra v zahraničí, nový vztah… A přesto se jednoho dne objevila na letišti s kufrem plným drog a trestem, který by většinu lidí zlomil.Jak se to stane?Které rozhodnutí začalo její život nenápadně, ale navždy lámat?Jaké pocity nás dovedou až na hranici zákona – je to touha po lásce, nebo pocit prázdnoty?A může se něco takového stát komukoli z nás?#podcast #motylzakatremSee omnystudio.com/listener for privacy information.

27.10. startujeme. Sledujte nás na instagramu a YouTube.See omnystudio.com/listener for privacy information.