Nenásilný podcast

Usmiřování a péče o rány ve vztazích je téma, která přirozeně navazuje na minisérii o truchlení. Proč má smysl se vracet k minulým událostem, které už nejdou vzít zpátky a stále bolí? Usmiřování není o hledání viníka, ale o vzájemném vidění dopadů, o truchlení nad tím, co se stalo, a o možnosti, že se něco může – alespoň částečně – zahojit.Eva Malířová srozumitelně popisuje, proč je proces usmiřování tak těžký pro obě strany: pro zasažené, kteří chtějí být slyšeni ve své bolesti, i pro ty, kdo dopad způsobili, a bojují se sebesouzením, studem nebo nutkáním se obhajovat. Společně rozebíráme jednotlivé fáze usmiřování v duchu nenásilné komunikace – od empatie a lítosti, přes oddělování dopadu od záměru, až po hledání nápravy a budoucích dohod. Zazní i důležitá připomínka, že usmíření nemusí znamenat obnovení vztahu: někdy stačí zahojit rány natolik, aby si je nikdo už nemusel nést dál.

V poslední epizodě minisérie o truchlení se ohlížíme za rozhovory s Ivkou, Karlem a Alenou a povídáme si o tom, co pro nás ty příběhy propojuje a co jsme se z nich naučili. Co mají společného obřady Ke kořenům, Karlova Neradost a Alenino vysazení stromu? Představujeme také náš vlastní protokol truchlení krok za krokem: od vytvoření bezpečného kontextu a přechodu do vnitřního prostoru, přes práci s pocity a potřebami, až po návrat do „tady a teď“. Mluvíme o tom, že truchlení není jednorázový emoční výlev, ale přechodový rituál, který pomáhá mozek i tělo sladit s novou realitou. Že kreativita na míru může být léčivá. A že někdy truchlíme ne samotnou ztrátu, ale symptomy, které vyplouvají na povrch.A především: že truchlení nemusí být elegantní ani rychlé. Může být jen poctivé. A právě to je cesta, díky které se člověk dostane kousek dál.

Příběh o cestě, která začala náhlým úrazem a ztrátou vlastní dcery. Alena otevřeně mluví o tom, jaké to bylo – jak se v tom člověk ocitne, co všechno se v něm děje a jak si hledá svůj způsob, jak tím projít. Sdílí momenty, kdy potřebovala zpomalit a vzít si čas jen pro sebe, aby ten obrovský smutek mohla vůbec unést a postupně s ním být.Vypráví o rozhodnutích, která si s rodinou vzali do vlastních rukou: o tom, jak si vytvořili prostor pro osobní rozloučení, jak chtěli, aby obřad vypadal jinak, než bývá obvyklé, a jak dceru dochovali doma, protože jim to přišlo pravdivé a blízké. Ukazuje, že truchlení nemusí mít jeden správný tvar a že možná stojí za to hledat si vlastní rytmus, vlastní rituály a vlastní cestu, i když je nejistá a pomalá.Rozhovor je hluboký a zároveň náročný – dotýká se míst, která jsou pro mnoho lidí citlivá. Pokud se do něj pustíte, udělejte to v čase a prostoru, kde na to máte kapacitu, protože tohle téma je opravdu těžké.

Co se stane, když člověk, který má vést druhé, přestane zvládat (vést) sám sebe? Karel MIndless Novotný v této epizodě sdílí příběh své osobní krize, momenty, kdy si uvědomil, že jde do tuhého, „kafkovskou“ zkušenost s léčbou i následným „pomalým sbíráním mrtvol na bitevním poli“. Nečekejte hrdinské narativy o tom, že bolest a ztráta nás posilují. Spíš ukázku toho, jak to reálně probíhalo bez přikrášlování a bez útěku.Zároveň Karel sdílí svou zkušenost s tím, jak stejný princip funguje ve firmách: když se strategie láme, nejde o tabulky, ale o nevyřčené ztráty. Mluví o své roli „šaška, který říká králům pravdu”, o konzultacích, které se mění v terapii, a o týmech, které se mohou posunout, až když uznají, co bolí. A on je na této cestě provází.Vlastně je tento díl je o naději. Té, která se nerodí z výher, ale z poctivosti. A o tom, že truchlení může být začátkem důležitých změn.

Co když truchlení není jen o smrti, ale o všem, co jsme ztratili? O nenaplněných vztazích, snech nebo představách o sobě samých? O tom je nová minisérie Nenásilného podcastu. V první z epizod o truchlení si s Ivkou Hasovou, obřadnicí posledních rozloučení z organizace Ke kořenům, povídáme o odvaze být s bolestí, kterou nejde opravit.Dozvíte se, jak mohou osobní obřady a přechodové rituály pomáhat uznat bolest i propojit komunitu, proč je někdy důležité být aktivní i v okamžicích ztráty – a že ne všichni musejí při loučení prožívat (jen) smutek. Ivka s jemností sdílí své zkušenosti s doprovázením pozůstalých, vlastní cestu truchlením i praktické nástroje, které pomáhají mluvit o smrti… a tím možná i lépe žít.https://www.kekorenum.cz/https://eshop.kekorenum.cz/moje-posledni-prani/

Tentokrát jsme si udělali malý nenásilný bookclub. Petr přinesl knihy, které se mu v poslední době dostaly pod kůži — od The Power of Positive No, přes 4000 týdnů, až po Superkomunikátory a Spolupráci s nepřítelem. Společně jsme se bavili o tom, co tyto knihy spojuje: jak říkat „ne“, aniž bychom ztráceli vztahy, jak přijímat omezení bez rezignace a jak spolupracovat i tam, kde se neshodneme.Rozebírali jsme také, proč je někdy užitečnější ptát se na ochotu než na preference a jak nám to může pomoci v každodenních vztazích a spolupráci. Z naší zkušenosti i takové knihy, které s naším oborem zdánlivě nesouvisí, dokážou přinést nečekané aha momenty a inspiraci do práce i osobního života — a někdy i kniha, která není úplně „perfektní“, dokáže otevřít nové pohledy. Nechť jsou inspirací i pro vás.

Bezmoc – pocit, který bychom nejraději nikdy nezažili, a přitom nás provází častěji, než si přiznáváme. A taky pocit, o kterém se moc nemluví. A to má své důsledky.Snažíme se ukázat, že bezmoc je zásadní součástí naší lidské zkušenosti. Sdílíme drobné každodenní momenty i velké životní příběhy, v nichž bezmoc hraje roli – od partnerských situací přes klimatickou krizi až po setkávání s nemocí nebo válkou.Dozvíte se, proč bezmoc stojí za to brát vážně: může být učitelkou empatie, pokory i zdrojem moudrých rozhodnutí. Nabízíme pohled, jak s ní „být“ místo snahy ji hned „opravit“, a konkrétní tipy, jak ji přerámovat tak, aby nás nezastavila, ale otevřela nové možnosti. Epizoda je pozvánkou ke spřátelení se s pocitem, který dokáže být paradoxně jedním z největších zdrojů přítomnosti a tvořivosti.

Jaké síly polarizaci živí a proč samotná fakta a racionální argumenty často nedokážou rozpory zmírnit. Na to odpovídá Adam Čajka v této epizodě.Dozvíte se o třech zákonech polarizace podle Barta Brandsmy, o pěti typických rolích, které lidé v polarizované společnosti zastávají, a o tom, proč právě „mlčící většina“ může být klíčová pro hledání cest k větší soudržnosti.Probíráme, proč snaha médií o „vyváženou“ debatu, kde proti sobě staví dva extrémní názory, může polarizaci paradoxně ještě prohlubovat – realitu složité společnosti totiž redukuje na dva tábory. Společně proto hledáme účinnější cesty: od posilování středu a odvahy říct „nevím“, přes význam komunit a umění, až po konkrétní postupy z nenásilné komunikace pro dialog o citlivých tématech.

Co kdyby politické debaty nemusely končit hádkou, ale větším porozuměním? Na start nové série se pouštíme do výbušného tématu: jak mluvit o politice, aniž bychom přitom (příliš) ohrozili své vztahy. Představujeme, jaké principy nenásilné komunikace můžeme uplatnit, sdílíme vlastní selhání i poučení z rozhovorů s blízkými a ukazujeme, že i mezi lidmi s velmi odlišnými názory může být prostor pro porozumění.Nabízíme konkrétní otázky, které mohou otevírat cestu k hlubšímu dialogu, tipy, jak reagovat na ostré výroky, a strategie, jak rozhovor důstojně ukončit, když už nikam nevede. Epizoda je navržena i pro ty, kdo o nenásilné komunikaci nikdy neslyšeli, a díky seznamům otázek a rad dostupným na Forendors nabízí praktický návod, jak zvládnout politické debaty – zvlášť teď, když se blíží volby.Připojte se ke komunitě a získejte bonusový obsah:https://www.forendors.cz/nenasilnypodcastSledovat nás můžete zde:https://www.instagram.com/nenasilnypodcast/

Otázkový speciál jsme natáčeli na prvním českém Festivalu nenásilné komunikace, který jsme zároveň spolupořádali. Účastnice a účastníci festivalu psali své otázky na lístečky, my jsme z nich losovali a společně se nad nimi zamýšleli. Když naše expertízy nestačily, pomohla nám Bára Herucová, které tímto děkujeme.Probírali jsme například, jak podporovat děti v učení, když se jim nechce, nebo jak si udržovat osobní hranice, když je člověk bezhlavě zamilovaný. Dostali jsme se také k otázce, zda je nenásilná komunikace pouze pro privilegované, a sdílíme i tipy a postřehy, jak na NVC „nezapomínat“ a nesklouzávat ke starým vzorcům chování.Dozvíte se, co máme na mysli, když říkáme, že může být užitečné delegovat držení vlastních hranic na přátele, kteří dokážou nabídnout uzemněnější pohled. A taky to, že je pro nás humor při učení a žití NVC nejen nástrojem pro radost a živost, ale i prostředkem ke spojení s lidmi a k deeskalaci konfliktů!UPOZORNĚNÍ: Ve 39. minutě nezvládlo nahrávací zařízení hutnou festivalovou atmosféru. Omlouváme se za nižší kvalitu zvuku na konci epizody

Všímáme si na workshopech, rozhovorech i v běžném životě, že když přijde na komunikaci, hraje roli i to, jestli jste žena nebo muž. Ne vždy, ale často. Některé vzorce se opakují: ženy bývají častěji přerušované, zpochybňované, mluví opatrněji, nebo si samy nedovolí říct, co potřebují. Neplatí to pro všechny, a řadu z těch věcí samozřejmě zažívají i muži – ale určité rozdíly a tlaky spojené s genderem tam zkrátka jsou.S Hankou Švábíkovou z INK se bavíme o tom, jak se do komunikace promítá výchova k mírnosti, tlak na empatii a přizpůsobení, nebo obavy ze studu a viny. O syndromu hodné holky, o momentu, kdy se žena ozve a je považovaná za hysterku, nebo naopak moc citlivou. A taky o konkrétních situacích, kde se tyhle dynamiky ukazují – ve vztazích, na poradách, i při obyčejných rozhovorech.

Co dělá z lidí komunitu – a co ji udržuje, když přichází konflikty, únava nebo noví členové? Povídáme si o tom, jaké konkrétní prvky podporují komunitnost: od sdílených jídel a společného rozhodování přes rituály a pěstování vztahů až po čas na řešení konfliktů. Inspirací je pro nás knížka Kellyho Brysona s třinácti principy živé komunity, které procházíme jeden po druhém a propojujeme s vlastními zkušenostmi. Sdílíme příběhy z rodiny, kolejí i společného bydlení – a hledáme, co pomáhá tomu, aby se ze skupiny lidí na jednom místě opravdu stala soudržná komunita.

Co se stane, když se potká esence nenásilné komunikace – vnitřní nastavení, hodnoty a principy – s různými formami – to, co je vidět a slyšet? V teorii knih to zní jasně, ale ve složitém světě je nezbytné držet esenci pevně a zároveň rozvíjet flexibilitu na straně formy. V epizodě se dozvíte, jaká rizika hrozí, když se toto propojení nepodaří – od neautentičnosti a pocitu manipulace, kdy slova NVC skrývají opravdový záměr, až po neschopnost najít vhodná slova pro různé lidi a situace, i když je vnitřní nastavení pevné.Roleplays jsou metody, které umožňují v bezpečí kurzu zkoušet různé reakce a intenzity, integrovat dovednosti do těla a objevovat vlastní komunikační rozsah. Ukazujeme na příkladu, jak lze různě reagovat na náročnou větu a jaký to má dopad. Zjistíte, proč se vyplatí zkoušet i ty reakce, o kterých si myslíte, že je nepotřebujete. A nechybí ani tip, co dělat v náročných chvílích, když NVC nejde použít „dokonale". Více informací, včetně možných reakcí nebo tipů, najdete v bonusovém obsahu na https://www.forendors.cz/nenasilnypodcast

Nechceme víc řečníků. Chceme víc lidí, kteří mají co říct – a přitom se nebojí vystoupit před druhými. Knihu Když máte co říct jsme napsali právě pro ně. Pro ty, kteří mají myšlenky, za kterými stojí kus práce, odvaha i hodnoty – ale chybí jim opora v tom, jak to všechno dostat do slov.Ke knize se dostanete tudy!Vycházíme z vlastních zkušeností s výukou veřejného vystupování, ale taky z principů nenásilné komunikace. Hledali jsme způsob, jak přistupovat k přípravě projevu s respektem – k sobě, k tématu i k publiku. Ať už jde o přednášku na konferenci, rozhovor pro média nebo obhajobu diplomky.V epizodě sdílíme, proč jsme knihu napsali, čím je pro nás osobně důležitá a proč věříme, že slova můžou měnit svět. Neučíme nikoho, jak se stát rétorickým superhrdinou. Ale věříme, že když víte, proč mluvíte, ke komu a co chcete říct, tak forma už se dá naučit.

Různí lidé si za NVC chodí pro různé věci. Někteří hledají nástroje pro efektivní komunikaci, jiní třeba spirituální praxi. V první části rozhovoru s Adamem Čajkou (INK) se zaměřujeme na to, proč lidé přistupují k NVC a co od něj očekávají. Někdy se totiž stává, že se na jednom workshopu potkají dva lidé s velmi odlišným pohledem na to, co to nenásilná komunikace je, a k čemu ji chtějí využít. V druhé části se bavíme o různých způsobech, jakým se NVC předává: někdo vypráví příběhy, jiný volí konstruktivistický přístup, aby se lidé učili prostřednictvím zkušenosti. Podíváme se také na to, jak na tom je naše brněnská škola nenásilné komunikace – jaké didaktické formy volíme a na co klademe důraz.Přidej se ke komunitě a získej ještě víc z nenásilky na https://www.forendors.cz/nenasilnypodcast

Už jste někdy měli pocit, že vás někdo vyloženě naštval nebo vám „zkazil“ náladu? Tahle epizoda nabízí zásadní rozlišení mezi podnětem (stimulem) a skutečnou příčinou našich emocí. To, co se děje ve vnějším světě – ať už slova, činy nebo události – je jen podnětem. Skutečná příčina našich pocitů se ale skrývá hlouběji: v nenaplněných či naplněných potřebách a v interpretaci, kterou daným podnětům dáváme. Seznámíte se s definicemi obou pojmů, projdete praktické příklady z partnerského i pracovního života a zjistíte, proč je toto rozlišení klíčové pro převzetí odpovědnosti za vlastní prožívání i pro rozvoj vnitřní svobody. Pochopíte, jak tentýž podnět může u různých lidí vyvolat zcela odlišné reakce – a jak nám uvědomění si vlastních potřeb a interpretací může pomoct lépe porozumět sobě i ostatním. Přidejte se ke komunitě na Forendors a získejte ještě víc nenásilky do života: https://www.forendors.cz/nenasilnypodcast

Připoj se k nám na Forendors – dostaneš ještě víc nenásilky do života :) https://www.forendors.cz/nenasilnypodcast Jak vypadá aplikace nenásilné komunikace (NVC) ve velkých firmách, kde se lidské potřeby setkávají s cíli organizace zaměřené na zisk? Martin (Set) Křivánek sdílí své zkušenosti z korporátního prostředí (Google, Seznam, SAP…) a přibližuje, jak se mu daří žít NVC na úrovni individuální, týmové i v rámci firemních procesů. Jak přistupovat k názorovým rozdílům a hledat cesty k porozumění? Co pomáhá při řešení protichůdných cílů různých týmů v organizaci? A jaké konkrétní situace ukazují přínos NVC v komplexním prostředí korporátů? V této epizodě diskutujeme a objevujeme to, jak lze nenásilnou komunikaci využívat v korporátním světě, kde se lidské potřeby a firemní strategie mohou prolínat i míjet.

Březen za mikrofony vlezem! Rok 2025 startujeme podcastově stylově – ohlédnutím za tím minulým, a to skrze vaše otázky, které jste nám posílali na Instagramu, přes formulář i e-maily. Vznikly z nich 4 kategorie, kterými vás provedeme: (1) My dva. Tam se dozvíte, kterou věc bychom vloni udělali jinak. (2) Podcast. Prozradíme, v čem a jak se tvorba za poslední roky vyvíjí. (3) Naše okolí. Hloubáme nad tím, jak na naše nenásilkování reagují naši blízcí. (4) Tipy do vašich situací. Nabízíme možnosti, co dělat, když vám druzí utíkají z debaty. Děkujeme za otázky, užijte si poslech a nám i vám přejeme, ať je rok 2025 (nejen podcastově) dobrý. Epizody zmíněné v odpovědích: 74: Soudíš podle potřeb nebo podle šablony? (Živě z MeetFactory): https://open.spotify.com/episode/6YTwLQU6wArhzTbgZ0M5jj?si=610dfec4e08b4937 72: Radek Šíp o krizové intervenci – nástroje pro okamžitou pomoc: https://open.spotify.com/episode/7xWKJNpdKQd14QKey7mW8d?si=c2c295f50e114b99 64: O nenásilné komunikaci s autorskou hudbou a sehrávkami situací feat. Ester LC & Lenka v davu: https://open.spotify.com/episode/1lw5kIy2Akq321k4DnaVv0?si=f5835fd00c6345da

Šablonovité moralistické úsudky často ignorují individuální kontext, zatímco úsudky založené na potřebách nabízejí větší flexibilitu a možnost empatie. Tak jednoduché to ale v realitě není. Na osobních zkušenostech i sdílení odsudků, které vůči sobě s Petrem reálně máme, zkoumáme, kdy nám moralistické soudy slouží a přinášejí jasnost, a kdy jejich užívání bez ohledu na kontext situace přináší spíše rigiditu a nepochopení. Živě rozplétáme, co všechno se za jednoduchými soudy pro nás skrývá. Zejména kolem Vánoc se u nás i v našem okolí objevuje mnoho očekávání ohledně toho, „jak by to všechno mělo správně vypadat“. Pojďte se s námi zamyslet nad tím, jak s těmito očekáváními u sebe i druhých chcete naložit, s citlivostí a pochopením pro jejich širší kontext.

Noříme se do konceptu „exchange patterns“, neboli výměnných vzorců – neviditelných pravidel „něco za něco“, která ovlivňují naše chování a rozhodování. Proč máme sklon vnímat vztahy jako obchodní transakce? Jak tyto vzorce vznikají, kdy nám mohou prospět a kdy nás naopak omezují? Diskutujeme rozdíl mezi „něco za něco“ a přirozeným dáváním, na které klade důraz nenásilná komunikace. Zkoumáme, jak se tyto vzorce formují už v dětství a školním systému, a jejich dopad na blízké vztahy. Proč některá káva chutná hůř, když je vařená z povinnosti? A jak může nevyřčené očekávání narušit důvěru? Na závěr nabízíme způsoby, jak si tyto vzorce uvědomit a proměnit je tak, aby naše vztahy byly živější, radostnější a osvobozené od skrytých dluhů.