„Když vám uniká pocit klidu. Když už nemůžete nečinně sedět, když sprcha bolesti nezklidňuje, ale naopak zesiluje, když praskne plodová voda, když málo cítíte své dítě,“ jmenuje dula Simona Lazzari situace, kdy je dobré vyrazit k porodu. „Doma nepoznáte, jak se dítěti daří. A není ostuda se od příjmu ještě dvakrát vrátit domů, zdravotníci jsou na to zvyklí,“ dodává.
„Když mám za sebou těžký porod, často se dost obviňuju. Vím, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla, ale přesto,“ přiznává dula Simona Lazzari v nové epizodě Jiných stavů, která se věnovala zdravotníkům, jejich úhlu pohledu na práci v porodnictví a jejich mentálnímu zdraví.
Evino čekání na narození zdravé dcery se během jednoho vyšetření změnilo na těžký příběh, který v sobě zahrnuje velmi složitou volbu a nakonec i porod mrtvého miminka.
„Možná to nebylo podle představ. Možná tam byla příliš silná bolest, příliš velký strach o život dítěte, možná nefungovala partnerská dynamika,“ vyjmenovává Simona Lazzari. Trauma z porodu může způsobit mnoho věcí. Typické je, že se jeho existence a rozsah začíná odkrývat až nějakou dobu po porodu.
„Přišlo mi, že jsem součástí nějakého pravěkého rituálu a moje žena je jeho centrem. A byla krásná, fyzicky krásná,“ popisuje Dominik narození svého syna. „Věděl jsem, že budu čelit něčemu, co jsem nikdy nezažil a na co se nedá připravit. I když internet je plný toho, co všechno se vám tam jako partnerům může pokazit, svoje pochyby jsem uzávorkoval a šel jsem do toho.“
„Role doprovodu je dána tím, co porod potřebuje. Je to o nekonečné trpělivosti, o povzbuzení a obří dávce empatie,“ zamýšlí se dula a laktační poradkyně Simona Lazzari.
„Celé těhotenství jsem si přála dobrý porod pro nás oba. Jenže pak mi došlo, že já vlastně vůbec nevím, co je to dobrý porod. Že tohle je možná ten nejlepší, jaký jsme mohli mít,“ říká Anna, která po mnoha hodinách nepostupujícího porodu přivedla svého syna na svět císařským řezem.
V posledních Plavkách jsme si chtěli spravit chuť u vody, která je krásně čistá. Jak jinak poznat čistou vodu, než podle perlorodky. Terénní ekolog Robert Ouředník nás vzal na rakouskou stranu řeky Malše, kde v úseku mezi Dolním Dvořištěm a Leopoldschlagem přežívá populace tohoto zajímavého mlže. Dokonce se jí daří i bez pomoci rozmnožovat. Jde pravděpodobně o poslední takové místo u nás - na Vltavě a Blanici už stávající jedinci jen dožívají.
Pro přežití léta je téměř nutné občas zaplout do vody. Jedna z komplikací, která koupání provází, jsou sinice. Každý rok se na některých stojatých vodních plochách s přibývajícím sluníčkem objevuje zelený povlak, který k ráchání ve vodě nevybízí. Sinice produkují některé toxické látky, ale jejich nebezpečnost není jednoznačná. Jisté však je, že při jejich větších koncentracích degradují vodní ekosystémy, které si s populacemi sinic evolučně nevědí rady.
Prvorepublikové plovárny jsou zatíženy kulturními klišé, mezi nimiž dominuje filmová adaptace Vančurova románu, kde Rudolfa Hrušínského ponořeného po prsa ve vodě s doutníkem u úst skrápí letní déšť. A on prohlásí památnou větu, která se vtírá na mysl vždy, když se do podobné situace dostaneme i my. Tenhle nános plovárenské nostalgie je ale v podobných prostorách dovolen, dokonce je žádoucí podvolit se mu. Plavky vyrazily na Dachovy u Hořic a do městských lázní ve Mšeně.
Plavky jsou letní série nejen o koupání a vodě, ale taky o zajímavé krajině. Nivní oblast pod Břeclaví a Lanžhotem, kde se Dyje vlévá do Moravy a spolu pak putují dál do Dunaje, je známá jako Soutok. Unikátní rozsáhlé lužní lesy dostaly přízvisko Moravská Amazonie a kupodivu je oblast přírodně bohatá i díky zarostlým písčitým dunám zvaným hrúdy. Soutok zatím bojuje o některou z velkoplošných ochran přírody, místo toho jde o největší oboru na chov zvěře u nás.
Bývalý hnědouhelný lom Chabařovice se začal zatápět koncem 90. let a dnes ho známe jako jezero Milada. Obyvatelé z blízkého Ústí nad Labem sem jezdí za sporty, vycházkami a odpočinkem v přírodě. Důl a okolí je po technické rekultivaci, stromy jsou nasázeny v řadách a na obnovené krajině po těžbě je cítit spíš rýsovací prkno než přírodní spontaneita. I tak se z Milady stalo oblíbené místo nejen lidí, ale i ptáků a dalších přírodních druhů.
„Vy jste se přijeli vykoupat na třeboňské rybníky? Tak to jste netrefili,“ upravuje naše představy v prvním dílu Plavek znalec Třeboňska Prokop Pithart. Viděli jsme souboj orla mořského s párem jeřábů popelavých, staré duby provrtané od tesaříků a zjistili, že ochrana přírody se může zaměřit na práci s břehy. Vykoupat jsme se ale jeli na nedalekou pískovnu.
Ondra Šebestík a Kateřina Tomsová v šesti dílech prozkoumají Třeboňsko – krajinu rybníků, ptáků, kapra i cyklistů a vykoupou se v pískovně. Navštíví jezero Milada u Ústí nad Labem, které vzniklo zatopením uhelného dolu Chabařovice a zjistí, jak vzniká inženýrská jezerní krajina, nebo jak funguje voda na Radovesické výsypce u Bíliny. Vezmou vás do biosférické rezervace při soutoku Moravy a Dyje, v jejímž divokém korytu se i svlaží.
V sobotu 15. dubna se na čtyřech místech v Česku upozorňovalo na projekt hlubinného úložiště jaderného odpadu. V Olšanech na Horažďovicku, kde je Správou úložišť radioaktivních odpadů navrhovaná lokalita Březový potok, se sešlo kolem patnácti set lidí. I v lokalitách Horka na Třebíčsku, Hrádek na Jihlavsku a Janoch u Temelína se protestovalo. Dotčené lokality podporuje Platforma proti hlubinnému úložišti, jejíž sekretář Edvard Sequens je hostem Podhoubí.
Šestá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu IPCC vycházela postupně od srpna 2021 ve čtyřech částech – poslední část vyšla letos 20. března. První text se věnoval fyzikálním podkladům pro aktuální hodnocení změny klimatu, druhá část byla o dopadech, adaptaci a křehkosti ekosystémů a komunit, třetí část vyšla před rokem a věnovala se mitigaci. V tuhle chvíli se dostáváme po boku vědců k závěrečnému shrnutí, u jehož schválení byl i klimatolog Radim Tolasz.
Ve staré děčínské vile Diana po německém majiteli čokoládovny funguje družstvo Vzletný racek. Jde o devět mladých lidí, kteří rekonstruují své sdílené bydlení, tvoří komunitní zahradu a chystají se i na komunitní energetiku.
Střední odborná škola – Centrum odborné přípravy a Gymnázium neboli COPAG na Českobrodské ulici v Praze si dopřála radikální rekonstrukci jedné ze svých budov. Momentálně je v provozu půl roku a jede v režimu poloviční kapacity. Projektant a ideový tvůrce technologie, která ze školy dělá uhlíkově a energeticky pozitivní budovu, Jiří Tencar mě po škole provedl a vy máte v Podhoubí možnost sledovat nejnovější technologie v akci.
Pražská doprava je bitevní pole, na kterém se cyklistice dlouhodobě nedaří překročit obranný val mýtů. V posledních dnech obletěla sociální sítě fotka údajně nezodpovědného rodiče, který s malými dětmi vyrazil na kole přes jednu z holešovických křižovatek. Při srovnání podobných fotografií z jiných metropolí fotka rodiče s dítětem na cyklostezce tak absurdně nevypadá. Jaký je současný stav cyklistické infrastruktury v Praze rozebírám s Vratislavem Fillerem ze spolku AutoMat.
Když už se zdálo, že z toho nic nebude, najednou se objevil řetízek vlčích stop, které vedly na cestu z rozsáhlé paseky. Koordinátor Vlčích hlídek Hnutí DUHA pro severní Čechy Radek Kříček mě vzal do Lužických hor za největšími šelmami v naší volné přírodě. Toulali jsme se v centrální části pohoří, poznamenaného kůrovcem a orkány, a cestou si povídali o vlcích. Ukázalo se, že fotopast přestala fungovat, nakonec jsme ale našli vlčí stopu, po které jsme se vydali dál do lesa.