A hlavně poslouchejte. Poslouchejte, protože v téhle knížce je všechno. Návštěva Bílého domu. Migrace. Nové a doteď tajné projekty naší armády. Je tam hodně věcí, co jsem ještě nikomu neřekl. Je tam všechno, co jsme udělali pro lidi. Jsou tam setkání s prezidenty, premiéry i s císařem, ale taky se spoustou z vás, s babičkami a dědečky. Se spoustou starých a moudrých lidí, kteří mě inspirovali svojí životní zkušeností...
Čtyři ráno. 29. červen 2018. Brusel. Evropská rada. Kouknul jsem na hodinky. Měl jsem tehdy Vacherony...
Chci vám teď představit jednoho mladého muže. Je mu 33 let a jmenuje se Petr. Petr Matouš...
Je 1. leden 2021. Nový rok. A já koukám, že naše kolegyně ze sekretariátu předsedy vlády právě teď hodila na Facebook fotku...
Moje starší dcera Adika studovala v Americe. Přivezla si odtud historku, kterou vám teď chci vyprávět. Takže, jednoho dne přišel jejich učitel do třídy a oznámil, že si upečou čokoládové sušenky...
Víte, on úplně každý příběh na tomhle světě začíná ženou. A ten můj začal velkou ženou. Mojí maminkou Adrianou...
6. prosinec 2017. Miloš Zeman mě na Pražském hradě právě jmenoval premiérem a pověřil mě sestavením nové vlády...
Řeknu vám jednu věc, a když ji budete znát, tak budete znát mě. Miluju čísla. A všechna si je pamatuju. Je mi teď 66 let a doteď mě nikdo z kolegů nepřekonal ve schopnosti něco rychle spočítat nebo odhalit, že nějaká cifra nesedí...
3. září 2019. Naše vládní letadlo právě přistálo na letišti v Ankaře. Čeká nás nejvyšší protokolární přijetí u tureckého prezidenta. A podle toho vypadá i ceremonie...
23. březen 2020. První vlna covidu. Jedu do Hrzánského paláce...
Jedu pozdě v noci domů ze Strakovky ve vládním BMW a čtu si zprávy, na které jsem přes den nestihl odpovědět. Spousta lidí píše. Něco potřebuje. Potřebuje pomoc. Má problémy. Nebo má strach...
Poprosil jsem holky z kanclu o mátový čaj. Ten mám moc rád. A na chvíli se přesunul od svého pracovního stolu, kde trávím až příliš mnoho času, do trochu pohodlnějšího křesla v salonku. Chvíli přemýšlím, kam si přeju, aby se posunulo naše zdravotnictví...
Manhattan, New York City. A La Défense, Paříž. Vždycky, když se na místě, jako jsou tahle, ocitnu, silně to na mě působí. Nejen úžas z toho, jak je to všechno veliké, monumentální a moderní. Je v tom ještě něco mnohem hlubšího...
7. března 2020. Stojím sám v Kapli svatého Kříže ve Velké věži na Karlštejně. V tichu. Mám pocit, že slyším promluvit samotného Karla IV. To se vám na Karlštejně může stát...
Lidi, co se mnou dělají, se shodujou, že jen málokteré slovo říkám tak procítěně, jako slovo firma...
Teď vás chci vzít na průlet skvělými českými firmami. Světovými českými firmami. Firmami, které obdivuju. Firmami, které jsou budoucností téhle země...
Jo, je to tak. Virtuální realita, jeden z největších fenoménů posledních let, má na herním poli jednoznačného lídra. Českou hru Beat Saber...
Ústava. Základní zákon téhle země. Vznikal velice rychle po revoluci a pak ho zásadně změnilo až přidání přímé prezidentské volby. A troufnu si říct, že víc, než ti všudypřítomní ústavní právníci v médiích zpopularizoval naši Ústavu v posledních letech Miloš Zeman...
Jídlo a voda jsou ty nejcennější komodity na světě. Kdo má úrodnou půdu a dostatek vody, tomu patří budoucnost...
Většina lidí v téhle zemi mě poznala až jako šéfa velké firmy a mezi prvními pěti na seznamu českých miliardářů (mimochodem dost pofidérním seznamu), takže si asi dost těžko představí, jak ve svých 28 letech s hadovkou na hlavě hážu písek do míchačky...