Pokud o mně a o nás všech vláda či nějaká korporace, například jednu takovou ve Spojených státech ovládá Elon Musk, ví víc, než o sobě ví každý z nás, jsme nutně v ohrožení. Hrozí, že přijdeme i o naši, jistě nedokonalou, svobodu.
Jak se pozná kýč? A jak výtvarným uměním hýbe byznys? Poslechněte si, kdy se kýč stává kvalitním uměním a naopak. V poslední epizodě série Umění pobouřit debatují Milena Bartlová s Tomášem Koblížkem o českých i zahraničních dílech, od Muchy a Lady až po Jeffa Koonse.
Saša Michailidis se ptá generálního ředitele společnosti Barrandov Studio Petra Tichého a Michala Pokorného z produkční společnosti MIA FILM. Nosferatu, Franz, seriály Blade Runner 2099, Císařovna. V minulosti taky Mission Impossible, Letopisy Narnie, James Bond: Casino Royale. Projekty, které se natáčely i na Barrandově. Na jaře příštího roku budou dokončena další dvě nová studia. Bez jakého servisu a zázemí se dnes neobejdou filmové a TV štáby?
Odložit šaty je název její publikace básní v próze, které ovlivnilo přes dvacet výtvarných uměleckých děl českých malířek a malířů. „Je to emoční krajina, do které jsem se pokládala. To odkládání je i mým odložením věcí,“ popisuje ve Vizitce. Sama je kurátorkou několika galerijních prostor včetně toho v Nemocnici Motol a připomíná, že umění ve veřejných prostorách nemocnic je trendem i ve světě.
Litomyšl je město, které musí vidět každý aspoň jednou za život. Předivo jeho architektonické kvality není jen zdivo s psaníčkovými sgrafity renesančního zámku zapsaného na seznamu UNESCO, ale dlouhodobý vývoj od začátku devadesátých let, kdy se jako první z menších měst začalo aktivně podílet na kvalitě nových staveb, čemuž přispělo zavedení nové funkce městské architektky.
Saša Michailidis se ptá proděkanky FAMU Karolíny Kyselové a kinaře, občasného filmového kritika Dana Krátkého. Oba zároveň působí v týmu festivalu Filmasia. Snímky jako Oldboy, Parazit nebo K-pop: Lovkyně démonů. Seriály jako Hra na oliheň, kapely jako BTS, hity jako Gangnam Style. Už více než čtvrt století se světem valí korejská kulturní vlna. Proč právě korejské filmy a seriály patří k nejsledovanějším? Co je za fasádou úspěchu korejského popu a korejské popkultury obecně?
Lenku Termerovou ovlivnilo dětství s tatínkem výtvarníkem a také vůně divadla, kterému je dodnes věrná a považuje ho za základ své práce. Co ji nejvíc proměnilo, proč si myslí, že se herectví nedá naučit a čím ji v poslední době láká divadelní režie?
Muzikoterapii se věnuje přes třicet let. Dá se využít jako léčba, ale dokáže být pro člověka i podpůrnou a rozvojovou cestou. Řádné vzdělání uměleckých terapeutů považuje za zásadní a sama se věnuje i hlasové terapii. „Hlas je jediný nástroj, který nosíme při sobě, je vyjádřením naší intimity. To, co jsme zažili, na něm nechává stopu“ říká ve Vizitce. Repríza z 19. září 2025
Ráno pes běží k podivnému šedobéžovému chomáči, ležícímu u zídky před domem, který očuchává a zkoumá. Táhnu ho pryč, pak se ale na hromádku dívám lépe a po chvíli rozeznám dvě velké oči. Chomáč se nehýbe, ale když se podívám ještě blíž, lehounce dýchá. Je to sluka a má poraněné křídlo.
Slouží biskup Vlastimil Kročil.
Zemědělec, cvičitelka slepeckých psů, rockový hudebník nebo intelektuál, co fandí v hospodě hokeji. I takoví jsou faráři českých křesťanských církví, jejichž životní příběhy, zájmy i vztah k víře zachycuje Aleš Palán ve své nejnovější knize rozhovorů Ten farář je nějakej divnej, o farářkách nemluvě.
Advent Božího království na zemi? Jak ho hledal Thomas Müntzer aneb Z Betlémské kaple do německé selské války.
Nelehký osud Perchty z Rožmberka inspiroval k historické povídce autorku Pavlu Horákovou. V příběhu situovaném na mikulovský zámek vychází autorka z předpokladu, že když je člověk po smrti, má tu výhodu, že ví o všem. Perchta z Rožmberka k nám promlouvá ze zásvětí a vzpomíná na svůj nelehký osud v područí nemilovaného muže.
Saša Michailidis se ptá hostů na moderní přístupy v muzejnictví. Hlavní budova Muzea Prahy na Florenci totiž přivítá po pětileté rekonstrukci první návštěvníky, a to v sobotu 6. prosince. Jak udělat atraktivní výstavu v rámci možností tuzemských muzeí? Rapové písně jsou v prestižní americké hitparádě nedostatkovým zbožím, ocitl se rap v problémech? Proč by byla vhodná revize systému financování pražské divadelní scény? Woody Allen slaví 90. narozeniny.
Moc literatury podle něj spočívá v tom, vyprávět něco o tom, co neznáme, a přinášet pohledy, které běžně nevnímáme. Je autorem v našem prostředí velmi rezonujícího románu Medúzy a jeho debut Srpny se stal velmi brzy bestsellerem. „Hledal jsem podobu přátelství, které je predátorské a nenávistné, v kterém ale vidím i světlé momenty, i když je obrovsky komplikované,“ říká ve Vizitce. Jak prožívá proces psaní? A jakým způsobem zachází se slovy? Ptá se Karolína Koubová.
Máme tady u nás ve čtvrti takový vynález. Schody vedoucí dolů k tramvaji lemuje zídka vysoká asi tak do pasu. Vedle zídky stojí popelnice na tříděný odpad a na zídku se odkládají věci, které někdo chtěl vyhodit, ale vlastně mu to bylo líto, tak je tu nechává pro případné zájemce, jimž by se mohly ještě hodit. Nádobí, hračky a věci pro děti, oblečení a někdy také knížky. Zídka nám supluje knihobudku.
Saša Michailidis se ptá ředitele Muzea Prahy Iva Macka a ředitele pobočky Národního zemědělského muzea Kačina Pavla Douši. Hlavní budova Muzea Prahy se po několikaleté rekonstrukci znovu otevře. 5 nových sálů uvidí veřejnost od 6. prosince. Co nabídne expozice s názvem Město v čase: Příběhy z 19. století? Jak se dnes tvoří atraktivní výstava v rámci možností tuzemských muzeí? Jak balancovat mezi tradičními a moderními muzejními přístupy?
Samizdat ji zajímá z pohledu grafických prostředků. Byl opravdu jen bez barev? Stojí tak i za pestrou obrazovou a grafickou podobou výpravné publikace Revolver Revue – Out of Ghetto Magazine: Jak se dělá samizdat. Sama je také držitelkou hned několika ocenění v soutěži Nejkrásnější česká kniha roku. Jak se dělaly v samizdatu reklamy na zakázané kapely nebo časopisy? A co ji nejvíc baví při práci se studenty na Hellichovce? Ptá se Ondřej Cihlář.
V jazyce urputně přetrvávají obraty, které nemají smysl a jejichž důsledné uplatňování spíše škodí, např. že „cesta je cíl“, nebo „čekání je důležitější než nalezení“. Patří k nim i známé antické moudro „de mortuis nihil nisi bene“, tedy „o mrtvých jen dobře“. Nepodporuje spravedlnost a často dál ubližuje těm, kterým už dotyčný nebožtík (či dotyčná nebožka) vědomě či nevědomě ublížili dost.
Zločin je vyřešený, vrah odsouzený, a přesto zůstává spousta nezodpovězených otázek... Johana se už nevrátí. Zbyli tu po ní rodiče, sestra a taky on. Ten, který ji připravil o život. V čem může pozůstalým pomoct setkání s pachatelem? A co se vlastně honí hlavou jemu? Poslouchejte vůbec první hranou sérii o restorativní justici.