Saša Michailidis se ptá komiksového publicisty, historika, kurátora, autora Tomáše Prokůpka, který stojí za sborníkem Aargh!, a komiksové spisovatelky Terezy Čechové. Už 25 let vychází sborník Aargh! Komiksy jsme nacházeli v nekomiksových časopisech nebo vycházely jako tenké sešity. Oblibu si pak získaly třeba antologie, dnes si rádi kupujeme komiksové knihy. Jak se dnes čte komiks? Jak se sami autoři komiksů nechávají čtenáři ovlivňovat?
Je dlouholetou členkou souboru Divadla na Vinohradech, kde aktuálně exceluje v inscenaci podle románu Aleny Mornštajnové Hana, kterou na tamní jeviště převedl režisér Petr Svojtka. „Hanu jsem hledala zevnitř, den nebo dva ve mně ještě doznívá,“ popisuje ve Vizitce. „Vždy jsem vnímala výhodu v tvárnosti herectví, měli bychom v sobě najít mnoho strun.“ Jak přistupuje k dabingu? Co všechno se v této profesi změnilo? A jaká je role divadla ve společnosti? Ptá se Karolína Koubová.
Hlasitý smích rozvrkočených puberťáků naplnil výstavu německého malíře Gerharda Richtera v Nové národní galerii v Berlíně. Jeden chlapec ve věku asi 15 let je obzvlášť hlasitý. Před černobílým, záměrně neostrým obrazem s názvem Teta Marianne vykřikne: „Ta vypadá stejně jako moje máma se mnou, když mi byl jeden rok!“ Jeho kamarádi se k němu přidají a nevybíravě ho popichují, jaké byl na rozdíl od jeho současného vzhledu krásné, roztomilé miminko.
Saša Michailidis se ptá dvou obecních kronikářů, Tomáše Hromádky za Prahu Malou a Velkou Chuchli a Jiřího Cukra za městys Ledenice na Českobudějovicku. Letos je tomu 900 let od smrti Kosmy, autora Kroniky Čechů. Ještě do 23. října se můžete zajít podívat na výstavu KOSMAS 900 do pražského Klementina, sídla Národní knihovny. Jaká je současná role kronikářů? Jak náročné je vést takovou obecní kroniku?
Patří k našim nejvýraznějším jazzovým osobnostem. Komponuje a působí také jako pedagog, což je pro něj příležitost, jak zůstat v kontaktu s mladými lidmi a připomínat si nové hudební trendy. „Muzikanti z cimbálovek mají hodně společného s jazzem, jejich hudba vzniká improvizací podobně,“ vysvětluje ve Vizitce. Proč mu bylo dobře na jihu Spojených států. A proč svět koncertního klavíristy není pro něj? Ptá se Ondřej Cihlář.
Byl to hezký večer. Takový lehounký. Mihotala se v něm náhodná radost, kterou jsem si odnášela domů. Může za to překladatelka Jitka Hanušová. Ta ten večírek zorganizovala. A Petr Hruška. Přijel z Ostravy a četl ze své nové knížky a pak za námi přišel do Velryby. A Igor Malijevský. Měl svátek a všem objednal šampaňské.
Saša Michailidis se ptá Bohuslava Vondrušky z Národního institutu pro kulturu a předsedkyně Asociace kulturních center ČR, ředitelky KD Mlejn na Praze 13 Dagmar Bednárikové. Dostupnost kultury se liší mezi regiony. Podvědomě jsme to tušili, ale teď to potvrdila i analytická data Národního institutu pro kulturu. Proč má jedno město v Česku tři divadla, moderní knihovnu a několik galerií, a jiné, podobně velké, má jen kino a kulturní dům? Co na to má vliv?
Herečka Jaroslava Tvrzníková vypráví o svých hereckých začátcích ve filmu Robinsonka, složitém návrate z emigrace i o knize, věnované jejímu životu.
Patří do silné generace výtvarníků, která se zrodila v devadesátých letech. Její výstava Skin Care v Galerii Rudolfinum je první samostatnou expozicí české umělkyně, kde akcentuje téma humanity. „Ve slově péče je dotek a to je něco, co je spojeno s empatií a blízkostí. Poselství humánního a vlastně i intimního mi přijde důležitější, než kdybych pracovala nebo mluvila o konkrétních trýznivých situacích,“ popisuje ve Vizitce.
Je známým faktem, že v internetovém prostředí běžně zaznívají nenávistné výroky, konspirační teorie či dezinformace. Méně se ale hovoří o tzv. fear speech neboli děsivé řeči, která se dokáže šířit stejně dobře jako právě uvedené projevy. I proto na ni současná věda začíná upínat pozornost a podrobně ji zkoumat.
v. z kostela Krista dobrého Pastýře v Plzni. Slouží farář Dominik Friedrich Žbánek.
Francouzský filosof René Descartes oddělil duši od těla, a to prohlásil za pouhý stroj. Jak ukazuje placebo léčba, psychosomatické obtíže a symbolické nebo rituální léčení, Descartes se mýlil.
Co lze ještě najít v Assisi kromě svatého Františka a Kláry? Assiští zachránci Židů a inspirátoři Pasoliniho.
Války se po staletí převalovaly českou kotlinou. V mistrovské povídce klasika Aloise Jiráska se vydáme do východních Čech, do krajiny kolem Broumova. Vrátíme se do časů, kdy válka brala všechno, trhala rodiny a rvala zamilovaným z náručí jejich lásku. Poslechněte si fascinující historický obrázek v interpretaci Pavla Oubrama.
Saša Michailidis se ptá hostů na zapomenutá jednosálová kina, která se znovu hlásí o slovo díky projektu ReKino. Umělá inteligence načítá audioknihy. Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích získá jedno tuzemské prvenství, od ledna příštího roku už nebude příspěvkovou organizací města, ale stane se veřejnou kulturní institucí. Umění má vliv na duševní zdraví.
Úspěch české tvorby podle ní není zanedbatelný a v českém designu vidí obrovský, dosud nevyužitý potenciál. Důležité je ale podporovat výrobu. „Máme být na co pyšní a festival Designblok se k tomu snaží přispívat,“ říká v době konání jeho dvacátého sedmého ročníku. Je snazší navazovat na tradici nebo začínat od znova? A proč je stejný porcelánový talíř ze Švýcarska násobně dražší než ten vyrobený u nás? Ptá se Ondřej Cihlář.
Kdyby tak někdo sepsal názvy všech českých rybníků, to by vznikla krásná a zajímavá sbírka, zněla věta v jakémsi pojednání o rybnících, které jsem četl někdy dávno v dětství a už si samozřejmě nepamatuji, co to bylo za text. Často si na ni však vzpomínám, když se ocitnu v jižních Čechách. Byla by to krásná práce, souhlasím; pokud to ještě nevzal někdo jiný, klidně bych se do toho pustil. Komorník, Křivohlav, Dřevo.
Saša Michailidis se ptá autorky projektu ReKino Marie Barešové a Jana Čepa, který stojí za projektem revitalizace pražského Kina 64 U Hradeb. V Česku je odhadem na tři tisíce zaniklých a prázdných kin. Alespoň to tvrdí zástupci projektu ReKino, kteří se snaží o jednodenni oživení zapomenutých jednosálových kin u nás. Třeba minulý týden se středem zájmu stalo pardubické Kino Dukla. Co se může odehrávat v bývalých místech promítání? Jak se dá podpořit genius loci bývalého kina?
Vystudoval sice divadelní režii, nakonec se ale dostal k televizní režii a díky své profesi točí hlavně filmy o umění. Vedle portrétů významných výtvarníků, dokumentů o divadlech nebo sérii o moderním a avantgardním umění mluví ve Vizitce i o Janu Schmidovi, u kterého studoval. „Jeho divadelní styl je přenosný, i když nějak modifikovaný,” říká Ondřeji Cihlářovi.
Nedávno se na pražském zámku Troja konal veletrh uměleckých, a obecně krásných knih z produkce malých i větších nakladatelů, ale též umělců a designérů, kteří zde nabízeli svá papírová a jiná díla.