DiscoverTechnicky vzato
Technicky vzato
Claim Ownership

Technicky vzato

Author: VUT v Brně

Subscribed: 9Played: 47
Share

Description

Proč se rozložitelná láhev v lese nerozpadne? Vezmou nám roboti práci? Co dýcháme ve městech? My vám to řekneme jako lidi. Vědci, studenti a absolventi z Vysokého učení technického v Brně mluví jednoduše a poutavě o tématech, která se stále více stávají součástí lidských životů, přesto zůstávají pro svou odbornost zahalena nejasnostmi. Podcastem provází Tereza Kadrnožková z tiskového oddělení VUT, dříve vědecká redaktorka Českého rozhlasu. Zajímá vás konkrétní téma? Ozvěte se na media@vut.cz.
7 Episodes
Reverse
„Ať navrhneme jakékoliv řešení, vždy bude špatně, když budou lidé odhazovat použité výrobky do přírody, kam nepatří. Možná tam biodegradabilní láhev nebude ležet tisíc let, ale jen dvacet, možná to nebude taková katastrofa, ale pořád to bude katastrofa. Věřte, že želvě nebo žralokovi bude jedno, jestli sní polypropylen, nebo bioplast, protože bude mít pořád v žaludku plast. Musíme se proto naučit chovat k přírodě zodpovědně.“Zákazy jednorázových plastů, rozložitelné igelitky, žluté kontejnery – ať bojujeme proti znečišťování planety jakkoliv, už teď je vyrobeno tolik plastů, že jen kdybychom je všechny spotřebovali a další už nevyráběli, do ovzduší, vody i lidského organismu se dostane obrovské množství mikroplastů. To, že něco nevidíme, neznamená, že nám to neubližuje. Je řešením začít vše vyrábět z materiálů, které se v přírodě rozloží? A jde to vůbec? Na tyto otázky už několik let hledá odpovědi Radek Přikryl z Fakulty chemické VUT. Před lety stál na brněnské technice s kolegy u zrodu bioplastu P3HB, který vzniká čistě přírodní cestou a jako původní surovina slouží odpad, třeba použitý olej. Biodegradabilní plasty můžou dobře sloužit v kosmetice, zdravotnictví, ale také třeba v textilním průmyslu – ten je jedním z největších producentů mikroskopických plastů, které dokážou proniknout i do lidské placenty.
„Narazil jsem na obdobu YouTube. Ta ale na darkwebu nemá žádné limity na obsah, který tam člověk může nahrát. Dá se tam najít extrémní násilí nebo záznamy z teroristických útoků. Můžete na darkwebu objevit obchody s drogami, léky na předpis, objednat si steroidy. Můžete si koupit vraždu nebo hacking na objednávku. Bohužel dokud bude poptávka, bude i nabídka.“Idea anonymního prohlížení internetu vznikla už v 90. letech, a to kvůli zvýšení soukromí jeho uživatelů třeba kvůli přístupu k necenzurovanému zpravodajství nebo možnosti svobody projevu. Byl tím umožněn nejen whistleblowing, kdy mimo jiné zaměstnanci anonymně upozorňují  na porušování zákona ve firmách, ale také třeba rozvoj internetových tržišť s nelegálním zbožím – kradenými bankovními účty, zbraněmi, ale také třeba dětskou pornografií. Takzvaný darkweb tvoří asi 6 procent veškerého obsahu na internetu a bohužel nejde vypnout zmáčknutím červeného tlačítka. Na rozkrývání transakcí na nelegálních tržištích pracuje student Fakulty informačních technologií VUT Daniel Dolejška.
„Pokud mám říct, jak nenosit respirátor, stačí se ve zprávách podívat na ministra zdravotnictví. On to ale asi nedělá z edukativních důvodů. Pro dobrou ochranu je nejdůležitější si vybrat padnoucí roušku nebo respirátor, kterou budu ochoten a schopen nosit po celou dobu, kdy budu s někým v kontaktu. A pokud to jde, potkávejme se venku.“Dvě chirurgické roušky na sobě, bombastická prohlášení o filtračních schopnostech, nanomateriály a rozmanité certifikáty – tím se mimo jiné zabývá František Lízal z Fakulty strojního inženýrství VUT. Odborník na aerosoly má laboratoř vybavenou umělými plícemi, roušky se staly, byť trochu nedobrovolně, jeho denním chlebem na začátku pandemie koronaviru. Doporučení jeho a kolegů jsou poměrně jednoduchá a můžou pomoc ochránit sebe i své blízké – dobře si vybrat a nasadit respirátor, větrat a neprskat si do obličeje.
„Lidé dnes zažívají úzkost a strach z neznáma. Nevíme, co bude příští týden. Covid nás ve vnímání online psychologické pomoci posunul mílovými kroky dopředu. Svěřit se rodičům je pro mladé lidi pořád velký problém. Občas si místo pomoci vyslechnou, že jsou líní a nechce se jim nic dělat.“Sama si prošla duševním onemocněním a díky své zkušenosti dnes pomáhá tisícům lidí po celém světě zvládat úzkostné stavy s nástrojem, který mají pořád při sobě – s mobilem. Veronika Kamenská studuje biomedicínu na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií, do povědomí široké veřejnosti se ale zapsala jako autorka mobilní aplikace Nepanikař, za kterou ji ocenilo mimo jiné ministerstvo školství. Aplikace pomáhá se zvládáním úzkostných stavů, myšlenek na sebevraždu nebo poruch příjmu potravy. V lockdownu spustila chat s odborníky a Nepanikař chce co nejdříve rozšířit o online terapie. 
"Nikdo na světě ještě nezkoušel ostrou evakuaci sportovního stadionu.  Nikdo nesebral odvahu říct 20 000 návštěvníkům fotbalového zápasu Premiere League, že musí opustit stadion, protože je na něm výbušnina, a následně, co ho všichni opustí, tak před ně předstoupil a řekl, že to bylo jen cvičení a můžou se vrátit zpátky."Při neohlášených testech evakuace v divadle lidé hledají klíče, doklady nebo se dokonce fotí. Rozhodnout ale může každá vteřina, kterou nestráví v zakouřeném prostoru nebo v budově, po které běhá člověk se zbraní. Navrhovat objekty tak, aby byly co nejvíce bezpečné, pomáhají simulace odborníků z Fakulty stavební. O úskalích návrhu brněnské hokejové haly nebo testování scénáře aktivního střelce v prostoru před pražským vlakovým nádraží mluvil Tomáš Apeltauer.
„Pokud si představíte profesionálního hráče e-sportu jako dobře placeného fotbalistu, tak takových lidí je v Česku minimum. Hrají ale informatici, psychologové i vojáci.“V České republice je za hráče považovaný téměř každý desátý člověk. Široký pojem zahrnuje jak občasné posezení u solitaire, tak i profesionální turnaje. Kolem jednotlivců a týmů ponořených do stříleček nebo karetních PC her se točí velké peníze a mohutný průmysl, který potřebuje také marketingové odborníky, zvukaře nebo komentátory. Kde je hranice mezi relaxací u počítačové hry a kde už se jedná o práci? Jak se dá skloubit hraní her a studium na vysoké škole? A hrají i holky? Na to odpovídal David Urbánek, student Fakulty podnikatelské VUT a zakládající člen Esportovní studentské asociace, která sdružuje hráče z více než 30 vysokých škol.
"Ohledně vzpoury robotů nechci vůbec říct, že bychom k tomu byli blízko. Hlavní problém ale vidím v tom, že nevíme, jak jsme od toho daleko. Proto musíme být opatrní."V roce stého výročí slova "robot" jsou pro lidstvo pořád roboti velkou neznámou. Pomáhají v průmyslu, ale jejich potenciál může být ve stárnoucí populaci například v roli pečovatelů. Přesto vědce drží zpátky mnoho neznámých. Kdy začne umělý mozek vnímat vlastní existenci? A chceme, aby roboti vypadali víc jako stroje, nebo jako lidé? Na otázky se snaží najít odpověď Luděk Žalud, který se věnuje robotice na FEKT VUT a CEITEC VUT.
Comments 
Download from Google Play
Download from App Store