Claim OwnershipPlus
Subscribed: 2,393Played: 691,700
Subscribe
© Český rozhlas 2000-2024
Description
Analyticko-publicistická stanice.
4996 Episodes
Reverse
Když si v březnu 2005 přichází pro Paula Schäfera argentinská policie, nevypadá vůbec nebezpečně. Starý, šedivý muž na kolečkovém křesle, lahev minerálky v ruce a s mírným úsměvem na tváři. Má ale na svědomí stovky lidských životů.
Je 20. březen 1995, pondělí ráno a v tokijském metru vrcholí dopravní špička. Nic nenasvědčuje tomu, že dnešek si připíše neblahé prvenství. Poprvé bude při teroristickém útoku použita chemická zbraň. Během pár minut začínají lidé kašlat, dusit se, zvracet a kolabovat. Metro zaplňují výpary sarinu. Otráví 5 tisíc lidí, 13 jich zemře. Dva měsíce trvá, než se veřejnost dozví, že za nevídaným útokem stojí radikální náboženská skupina Óm šinrikjó.
51 dní obléhali agenti amerického Úřadu pro záležitosti alkoholu, tabáku a střelných zbraní a FBI ranč Apokalypsa nedaleko texaského Waco. Na blížící se konec světa tu čekala náboženská komunita v čela s Davidem Koreshem. Při závěrečné přestřelce 19. dubna 1993 zemřelo 74 lidí, včetně 21 dětí.
Bylo 18. listopadu 1978. V jihoamerické Guyaně ten den zemřelo 921 lidí. Byl mezi nimi kongresman USA Leo Ryan, několik novinářů, ale hlavně členové náboženské skupiny Chrám lidu.
Rodinným táborem terezínských Židů v Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) prošlo asi 17 500 lidí, nacismus jich přežilo méně než deset procent. Co víme o rodinném táboře, označovaném také jako „familienlágr“ či „úsek BIIb“? Co víme o osudech jeho obyvatel?
„A náhle jsem slyšel, jako by nějaký sbor začal zpívat. Celým prostorem se rozlehl zpěv, zazněla píseň, všichni zpívali Kde domov můj?, českou národní hymnu, a Hatikvu. Strašně mne to zdrtilo, to… co provádějí s mými krajany, a já jsem pochopil, že ani můj vlastní život už nemá cenu,“ vzpomínal člen osvětimského sonderkomanda Filip Müller na tragickou noc z 8. na 9. března 1944.
V noci z 8. na 9. března 1944 zabili nacisté v plynových komorách v Auschwitz-Birkenau 3792 mužů, žen a dětí, v naprosté většině občanů někdejšího Československa, obyvatel tzv. rodinného tábora terezínských Židů. Stalo se to před osmdesáti lety.
Česko si připomnělo 20 let od vstupu do Evropské unie. Po prvotním optimismu a dobré náladě následovala četná zaškobrtnutí a i průzkum agentury STEM pro Český rozhlas ukazuje, že část společnosti je vůči Unii nadále skeptická a moc jí nerozumí. „Byli jsme možná až moc nadšení představou návratu zpátky do Evropy. Bylo to hodně symbolické, což trošku převálcovalo vše ostatní. A z toho pramení deziluze,“ zamýšlí se Klára Votavová z Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.
„Poprvé jsem vůbec nevěděla, co od toho čekat. Určitě jsem měla i předsudky směrem k lidem bez domova. Ale pak jsem nikdy neviděla větší vděk za tak maličké věci, jako je jen dát náplast, nebo si s člověkem popovídat – to pro ně znamená hrozně moc,“ říká Eliška Mocková, studentka pátého ročníku medicíny, která pracuje pro Mediky na ulici.
Péče o rodinu, nebo kariéra? Před podobnou volbou často stojí ženy v Česku. „Anebo se od nich očekává, že zvládnou obojí a nebudou si stěžovat,“ upozorňuje Klára Kalíšková z FIS VŠE a think tanku IDEA při CERGE-EI, která se věnuje mimo jiné tématům zaměstnanosti žen a rodinné politiky.
Zakladatel dárcovské platformy Donio tvrdí, že vždy chtěl pomáhat. „Ale chtěl jsem pomáhat hodně, respektive tak, aby to mělo velký společenský dopad. Už dřív jsem jezdil do domovů pro děti, za seniory, ale trochu mě trápilo, že na dobrovolnické bázi mohu pomoct jen jednomu, maximálně dvěma lidem měsíčně – potřebovaly to ale stovky.“
Tadeáš Kula začal podnikat, když mu bylo 13 let, ve 22 založil start-up Reknihy poté, co mu na stole zůstaly knihy, které chtěl poslat dál. „Byla to obrovská náhoda a přišla ve správný čas a na správném místě. V mém životě se tehdy setkalo pár věcí, takže jsem chtěl najet na minimalismus, tedy mít co nejméně věcí,“ nastiňuje v dalším díle Hovorů s inovátory.
Poslanci tří sněmovních podvýborů napříč vládní koalicí i opozicí jednohlasně přijali definici anticikanismu, kterou předtím podpořil i senátní výbor pro lidská práva. „Romové mají nedůvěru ve veřejné instituce a přijetí definice ji může pomoci postupně odbourávat a nastartovat dialog,“ věří vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková, podle níž je důležité upozorňovat na celospolečenské problémy, mezi které patří i protiromské postoje.
David Fiedler patří k mladým lidem, kteří rádi pracují hned na několika projektech. Založil i neziskovou organizaci Nevyhasni, která se chce starat o prevenci syndromu vyhoření. Sám si totiž podobný kolaps zažil, a to už v 19 letech: „Po necelém roce v Berlíně, kde se to stalo, jsem si dal tehdy dlouhou dovolenou. Také jsem začal studovat a postupně nacházet cestu sám k sobě. Až pak k dalším projektům.“ Tehdy také vznikl nápad vytvořit projekt, který by mohl pomáhat dalším.
Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem na světě. Konstatuje to zpráva Evropské agentury pro životní prostředí, podle níž klimatická rizika ohrožují nejen ekosystémy, vodní zdroje nebo zdraví obyvatel, ale také energetickou bezpečnost. „Ta není jen o tom, že jste schopen každou chvíli rozsvítit. Má i aspekt udržitelnosti, tedy že nerozsvítím na úkor někoho, kdo za 20 let už rozsvítit nebude moci,“ vysvětluje odborník na energetiku Martin Záklasník.
Před 25 lety Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance. Podle politického geografa Jana Kofroně jsme tím získali nejsilnější možné bezpečnostní záruky. Ač se to ale s odstupem času nemusí zdát, vstup prý nebyl zcela hladký a na počátku 90. let se ve Spojených státech vedly diskuse, jestli z Evropy neodejít: „Neříkám, že to bylo dobře pro USA, ale pro nás to bylo neskutečně dobře,“ konstatuje.
Skončilo přihlašování na střední školy, které ministr školství Mikuláš Bek (STAN) mimořádně prodloužil mimo jiné kvůli výpadkům a zpoždění při spouštění Digitálního přihlašovacího systému (DiPSy). Žáky nyní čekají jednotné přijímací zkoušky. „Zkoušky by měly psát všechny děti. Je třeba otevřít systém středního vzdělání, aby celá ta záležitost nebyla tak kompetitivní,“ zdůrazňuje Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
Únor je měsícem bez alkoholu – tedy pokud se zapojíte do výzvy Suchej únor. Původně českou osvětovou kampaň, která se letos koná již po dvanácté a rozšířila se i na Slovensko, chválí také národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil: „Je to upozornění, že nepít může být dobrá věc. Protože v naší společnosti nepít znamená vypadat divně. Střední Evropa je prostě nejpropitější část světa a považujeme za normální, když nám lidé umírají a perou se pod vlivem alkoholu.“
Byla to „slavná“ tiskovka pro komunistický režim v Československu, kde vystoupil 29. ledna 1976 špion Státní bezpečnosti (StB) Pavel Minařík. Vrátil se po několika letech z Rádia Svobodná Evropa v Mnichově, kde působil jako hlasatel.
Česko je na chvostu zemí Evropské unie, pokud jde o dostupnost bydlení – na nový průměrně velký rodinný byt Češi musejí šetřit vůbec nejdéle. Nemožnost dostat se k vlastnickému i nájemnímu bydlení v mnoha aglomeracích vytváří podle komentátora Davida Klimeše nebezpečný papiňák: „Můžeme mít tržní přístup, můžeme do toho dát víc státních regulací, ale něco si musíme vybrat. Protože jinak je ten výsledek, že jsme okolo 26. místa ze sedmadvacítky.“
Download from Google Play
Download from App Store
United States
Velice zajímavá historická sonda, díky!
Velice zajímavé, díky. Vzpomínám, že jsem se v dětství o této události dozvěděla, postava kněze Jirziho mě již tehdy svou odvahou a rovnou páteří oslovila.
Diky, zajímavá relace!
Vlasáková z ČT opět mimo...