„Jsem věřící. Ale vše odpouštět nechci.“ Ridina Ahmedová s Arcibiskupem Graubnerem o bílé růži.

Jak žít dál po tak těžké ztrátě, jako je smrt dítěte?

Studenty učíme nahlas se omlouvat. Lékař by měl umět uznat chybu.

Věznění rodiče se ztratí dětem ze života. Potřebují nejdřív odpustit sami sobě.

Mé dítě se o sebe nikdy samo nepostará: smíření je pro rodiče dětí s postižením těžké a zásadní.

„Odpuštění není nástrojem k uzdravení, je to naopak,“ říká psycholog Jan Siřínek

„Když na mě byli zlí, byl jsem taky zlej.“ Adrian smrtelně zranil člověka. Teď chce přetnout řetězec násilí, které prožíval od dětství.

„Ztratila jsem tátu, nechci mařit další život.“ Pouliční šarvátka Tereze vzala otce. Útočník se chce osobně omluvit.

„Chodit za mnou do vězení pro ně muselo být těžké, nebyl jsem dobrý táta.“ Opakovaně trestaný Roman hledá odpuštění sám k sobě.

„Dát dítě do ústavu pro mě bylo těžké rozhodnutí.“ Eliška s partnerem věnují péči o postižené děti všechno, ale sami už na to nestačí.

„Soudružce učitelce jsem neodpustil. Mámě ano.“ Martin čelil šikaně a stesku po rodičích, pomohla mu terapie

„Mohl za to řidič. Pořád jsme čekali, kdy se přijde omluvit.“ Zdena a její dcera Bára vypráví o ztrátě syna, o touze po pomstě a proměně rodinných vztahů.

„Je vždycky možné odpustit?“ Příběhy o křivdách a smiřování vypráví podcast Ridiny Ahmedové.