Česká slovní zásoba byla poprvé obsáhleji zaznamenána asi v polovině 14. století v Klaretových slovnících. Jejich autor Bartoloměj z Chlumce v nich formou latinskočeských slovníků vytvořil základy české odborné terminologie. Větší pozornosti se jí však dostalo až v Trojjazyčném a Čtyřjazyčném nomenklátoru Daniela Adama z Veleslavína koncem 16. století. Jeho díla zůstala na více než 200 let nejrozsáhlejšími slovníky českého jazyka, možná ale jen proto, že slovník Jana Amose Komenského shořel ještě před vydáním. Teprve až Josef Jungmann vypracoval v roce 1835 pětidílný česko-německý slovník, v němž si kladl za cíl zachytit slova užívaná v češtině během celé její historie. Jeho práce se stala nadlouho vzorem a i po 170 letech si co do rozsahu zachovává přední místo mezi publikacemi zpracovávajícími slovní zásobu českého jazyka.

www.cojeco.cz