Dobrodružství poznávání

Stačí pár minut na sociálních sítích a člověk může snadno nabýt dojmu, že zdravý rozum už patří mezi ohrožené druhy. Otevřete komentáře pod nějakým virálním videem, přečtete si několik sebejistých výkřiků bez důkazů, pár konspiračních poznámek, několik rozhořčených reakcí — a najednou to vypadá, jako by většina společnosti ztratila schopnost přemýšlet. Jenže právě tady je háček: sociální sítě nám neukazují svět takový, jaký skutečně je. Ukazují nám hlavně to, co je nejhlasitější, nejvýbušnější a nejvíc schopné vyvolat reakci.V běžném životě přitom většina lidí nepůsobí jako v internetových diskusích. Lidé chodí do práce, starají se o děti, řeší účty, pomáhají sousedům, občas se spletou, občas něco nevědí, ale většinou nejsou permanentně naštvaní ani připravení vyhlásit informační válku kvůli každému titulku. Online prostředí však tenhle obyčejný, tichý a v zásadě normální svět téměř neukazuje. Místo něj zvýrazňuje hlavně extrémy.To je důležité pochopit: když scrollujeme feedem, nevidíme průměr společnosti. Vidíme výkyvy. Vidíme ty, kdo reagují okamžitě, hlasitě a bez rozmyslu. Vidíme ty, kdo sdílejí dřív, než ověřují. Vidíme ty, kdo považují každou otázku po zdroji za útok a každý nesouhlas za důkaz spiknutí. Právě takové projevy jsou totiž pro platformy nejcennější — ne proto, že by byly pravdivé nebo rozumné, ale protože vytvářejí aktivitu.Sociální sítě nejsou neutrálním oknem do reality. Jsou to třídicí stroje. Nevybírají obsah podle toho, co je nejpravdivější nebo nejužitečnější, ale podle toho, co nejspíš vyvolá reakci. A reakce může mít mnoho podob: souhlas, pobouření, výsměch, strach, hádku nebo paniku. Pro algoritmus je v zásadě jedno, jestli příspěvek člověka obohatil, nebo rozčílil. Důležité je, že uživatelé sítě klikli, komentovali, sdíleli a zanechali stopu.Více se dozvíte v článku na našem blogu nebo na německém webu MIMIKAMA, kde jsme našli inspiraci k této epizodě.Voice: TopMediaAiMusic 1: Uppbeat: https://uppbeat.io/t/oliver-massa/livin-easy | License code: KLXEOSV5NJHML0TMMusic 2: Uppbeat: https://uppbeat.io/t/abbynoise/move | License code: JBYN0EL8ABZAQFSHMusic 3: Uppbeat: https://uppbeat.io/t/hybridas/funky-smoothie | License code: WQTCDG0ISAGBYEQO

Případ francouzského muže, který žil téměř běžný život i přes extrémní poškození mozku, patří k nejpozoruhodnějším medicínským záhadám posledních desetiletí. Tento příběh, popsaný v článku na ScienceAlert, zásadně zpochybňuje naše dosavadní představy o tom, co je vědomí a kde v mozku vlastně vzniká.Celý článek naleznete na blogu Dobrodružství poznávání.Zdroj: ScienceAlert | Iniciativa SníhVoice: TopMediaAIMusic from Uppbeat | License code: KIIBQTALJF7SDJUL

Ukázka z knihy Sedm hříchů paměti: Jak si pamatujeme a zapomínáme (v originále The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers) Daniela L. Schactera. Předkládá v ní sedm problematických faktorů paměti: zapomínání, roztržitost, paměťový blok, záměnu, sugestibilitu, zkreslování a přetrvávání. Daniel Lawrence Schacter (narozen 17. června 1952) je americký psycholog. Je profesorem psychologie na Harvardově univerzitě. Jeho výzkum se zaměřuje na psychologické a biologické aspekty lidské paměti a amnézie, se zvláštním důrazem na rozlišení mezi vědomými a nevědomými formami paměti a v poslední době na mozkové mechanismy paměti a zkreslení mozku a na paměť a simulaci budoucnosti. Schacter získal bakalářský titul na University of North Carolina at Chapel Hill v roce 1974, magisterský a doktorský titul na University of Toronto v roce 1977 a 1981. Jeho doktorskou práci vedl Endel Tulving. V roce 1978 působil jako hostující výzkumný pracovník na katedře experimentální psychologie Oxfordské univerzity. Zabýval se také vlivem stárnutí na paměť. Profesor Schacter ve svém výzkumu využívá jak kognitivní testy, tak zobrazovací techniky mozku, jako je pozitronová emisní tomografie a funkční magnetická rezonance. Schacter napsal tři knihy, vydal sedm svazků a publikoval více než 200 vědeckých článků a kapitol. Mezi jeho knihy patří např: Searching for Memory: The Brain, the Mind, and the Past (1996); Forgotten ideas, neglected pioneers: Richard Semon and the story of memory (2001); [1] The Seven Sins of Memory: How the Mind Forgets and Remembers (2001). Kromě svých knih Schacter pravidelně publikuje ve vědeckých časopisech. Mezi témata, kterými se zabýval, patří např: Alzheimerova choroba, neurověda paměti, age-related memory effects, otázky spojené s falešnou pamětí, paměť a simulace. V roce 2012 v rozhovoru pro časopis American Psychologist uvedl, že náš mozek je jako stroj času, přesněji řečeno funguje jako simulátor virtuální reality.

Daniel L. Schacter - Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme, kapitola devátá.

Daniel L. Schacter - Sedm hříchů paměti - Jak si pamatujeme a zapomínáme, Kapitoly 5 a 6.