František Kuchař
Description
Příběh politického vězně Františka Kuchaře z cyklu dokumentů ZAPOMENUTÉ PORTRÉTY.
František Kuchař se narodil 23. 6. 1918 v Čerčanech do rodiny poštovního úředníka. Byl žákem tamní obecné školy a měšťanskou školu navštěvoval v nedalekém Benešově. Poté se připravoval jako učeň na budoucí povolání holiče. Nejprve pracoval jako pomocník v pražských holičstvích a na konci 30. let se vrátil do Čerčan a vstoupil zde do sokolské organizace. Za 2. světové války vypomáhal při stavbě tzv. protektorátní dálnice. Poté byl nuceně nasazen na práci na území nacistického Německa, odkud ovšem utekl. Podařilo se mu uniknout též z dalšího pracovního nasazení na okupovaném polském území a v době květnových událostí pracoval na ruzyňském letišti.
Po skončení války František Kuchař převzal holičskou živnost v Čerčanech a z příjmů z živnosti podporoval matku. František Kuchař měl též dva mladší sourozence a nevlastního bratra Jířího Matouška. Po únoru 1948 si dosud politicky neorganizovaný Kuchař podal přihlášku do KSČ, kam byl přijat jako kandidát. V místní odbočce se však téměř neangažoval. V roce 1949 mu jeho zákazník z holičství nabídl členství ve „velké protistátní ilegální organizaci.“ Také jeho nevlastní bratr se zapojil do činnosti proti novému režimu. Protistátní organizace na Čerčansku měla nést název „Věrni zůstaneme“. Jiří Matoušek, jemuž bezpečnostní orgány přisoudili vedení této skupiny, zastával před únorem 1948 funkci tajemníka České strany národně socialistické pro okres Jílové u Prahy. Po únorových událostech byl však ze strany vyakčněn.
Činnost ilegální organizace na Čerčansku byla podle Státní bezpečnosti napojena na širší síť obdobných skupin na Vlašimsku, Kutnohorsku, Kolínsku a Čáslavsku. Jejich rozkrytí měla za úkol rozsáhlá „Akce Janovice“. V rámci ní proběhlo větší množství soudních procesů, které zahrnovaly stovky obžalovaných. Vyšetřovací spisy StB v souvislosti s „Akcí Janovice“ jim dávaly za vinu přípravu státního převratu, shromažďování zbraní či plánování sabotážních akcí. Je přitom pravděpodobné, že do koordinační činnosti byli infiltrováni pracovníci Státní bezpečnosti.
František Kuchař byl zatčen v lednu roku 1950 v Českých Budějovicích, kde měla organizace „Věrni zůstaneme“ navázat nové kontakty se dvěma důstojníky letectva. Hlavní líčení v procesu „Matoušek a spol.“ s celkem 25 obžalovanými se konalo před Státním soudem v Praze koncem října roku 1950. František Kuchař byl žalován dle zákona č. 231/48 za pokus o rozvrácení lidově demokratického zřízení a vyzvědačství. Soud mu vyslovil trest odnětí svobody v trvání 22 let. V případě Jiřího Matouška byl trest ještě o tři roky delší. Dále byla Františku Kuchařovi vyměřena finanční pokuta ve výši 10.000 Kčs, konfiskace jmění, ztráta živnostenského oprávnění a ztráta čestných práv občanských na 10 let. Trest odsouzenec nastoupil ve věznici Plzeň-Bory. V roce 1951 byl přemístěn do Tábora nucených prací Vykmanov II, na pracoviště třídírny uranové rudy. Tento tábor měl mezi mukly přezdívku „likvidační“. Vězněn byl také ve Valdicích a Leopoldově. Propuštěn byl v květnu 1960 na podmínku. Odsouzenci tedy zbyla nadpoloviční většina trestu. V dalších letech pracoval u státní železnice a po roce 1989 se stal členem Konfederace politických vězňů. František Kuchař zemřel 4. 6. 1997.
Cyklus autorsky připravuje Petr Slinták ve zvukové režii Josefa Kačírka. Na rozhlasovém medailonu Františka Kuchaře odborně spolupracoval badatel Jaroslav Vaňous. Archivní ukázku natočenou roku 1968 zaznamenal a poskytnul Vlastimil Venclík.