Ve vatě

Češi by si v Bílém domě měli přát spíš Harrisovou než Trumpa. Ten totiž slibuje cla na dovoz a obchodní válku s Čínou, což bychom poznali na cenovkách i v tuzemsku, říká ekonom Dominik Stroukal.Demokraté se tradičně  prezentují jako strana, která chce nižší daně pro domácnosti. Republikáni se zase inzerují jako strana „pro byznys“, která prosazuje nižší daně, méně regulací a menší vládní výdaje.Jenže sliby před listopadovými volbami cílí hodně na středového voliče. „Vypadá to, že Amerika je strašně rozdělená. Libertarián ve mně ale říká, že oba programy jsou si podobnější, než bychom si mysleli,“ míní ekonom Metropolitní univerzity Praha, Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.„Ekonomický program Harrisové v oblasti daní jsou z velké části daňové slevy. Na druhou stranu Trump ve svém programu daňovou slevu na dítě nabízí taky. Spor je v tom, jestli mají mít korporace nižší daně, Harrisová by jim peníze vzala, aby zadotovala ten zbytek. A Trump by jim daně naopak snížil,“ vysvětluje Stroukal.Republikánský kandidát a miliardář chce velkou část svého programu zaplatit z cel. Na kompletní dovoz do USA plánuje uvalit cla deset procent a na dovoz z Číny by zavedl speciální 60% daň. Kolik by to mohlo vynést?„V jednom proslovu dokonce naznačil, že cla by mohla být tak silný nástroj, že by jimi dokázal nahradit daně z příjmu. Nevychází, že by z toho dokázal zaplatit své sliby. Ale to platí i pro Harrisovou. Trump by měl v rozpočtu díru výrazně vyšší, ale třeba ještě odhalí, kde by peníze vzal,“ míní Stroukal.Zavedení cel je pro investory do amerických akcií, ale i pro evropské domácnosti hrozba. Projevilo by se totiž i na cenovkách zboží v Česku. „Pokud mám americké akcie, tak bych samozřejmě chtěl, aby byly daně u amerických korporací nižší, na druhou stranu ta Trumpova cla. Ať už pro moji peněženku tady v Čechách, nebo pro člověka, co má americké akcie, to není nic, co bychom úplně chtěli vidět,“ varuje Stroukal.Cla by byla ránaRána do rozpočtů českých domácností by byla dvojnásobná. Americký krok by totiž patrně nezůstal bez odezvy z Číny. „Ta odezva by mohla být stejně silná jako to, co by Trump zavedl. Byl by to zásah do světové ekonomiky. Už se počítá, kolik by každá domácnost mohla na clech ztratit. A to krát dva, pokud by přišla ještě odpověď i z druhé strany,“ předpovídá Stroukal.Cla jsou podle něj nejistota. I proto je Donald Trump pro trhy horším kandidátem než Kamala Harrisová. „Rozkolísanost trhů je něco, co jim škodí víc než ta jistota, i kdyby byla třeba horší, Trump se může odchýlit od všeho, co dneska říká, protože už nemůže být znovu zvolený.“Pro výnos z akcií je historicky slibnější demokratická kandidátka. Za demokratických kandidátů rostly výnosy rychleji než za republikánů. Záleží ovšem i na složení Kongresu, připomíná Stroukal.„Pokud bys chtěla co nejlepší průměrné výnosy, tak napříč všemi periodami je pro malého investora, který má S&P 500, nejlepší mít demokraty v Bílém domě a zároveň rozdělený Kongres. Tam je průměrný tříměsíční výnos statisticky signifikantní 1,75 procenta. Záleží, co jim kongres povolí, nebo nepovolí udělat.“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Rychlý růst ekonomiky se ani za dvacet let nevrátí, předpovídá ekonomka Jana Matesová. Když letos porosteme o procento, bude to úspěch, konstatuje. Stagnace podle ní může trvat dekády.Česko poroste pomaleji, než se čekalo. Letos jen o 1,1 procenta, říká zhoršený výhled ministerstva financí.„Musíme zapomenout na to, že by průměrný růst české ekonomiky v příštích 20, 30 letech byl ta 2,3 procenta, který byl předchozích 30 letech,“ varuje ekonomka Jana Matesová. „Když v letošním roce dosáhneme jednoho procenta růstu HDP v české ekonomice, tak to budeme považovat za velký úspěch. A je to relativně nezávislé na tom, co dělá vláda,“ dodává v podcastu Ve vatě.Prosperitu Česka táhne dolů několik věcí. Kvůli neklidu na mezinárodní scéně jsou trhy nervní. „Létá to nahoru dolů, v cenách zboží jsou vysoké rizikové přirážky. Když je ve světě špatně, a to teď je, tak nemůže být příliš dobře v České republice. Bezpečnostní situace je pravděpodobně nejhorší od druhé světové války přinejmenším v Evropě, ale i ve světě,“ podotýká Jana Matesová.Nejsme líní, jen moc levníNízká prosperita těsně souvisí i s malou produktivitou. „Ne že bychom produkovali málo výrobků, které dodáváme dál, ale mají nízkou cenu.  Ty fáze s vysokou marží přicházejí před tím, než přijde polotovar k nám, anebo až potom. Není to tak, že by česká pracovní síla byla líná nebo neschopná. Máme špatnou strukturu ekonomiky,“ popisuje Jana Matesová tuzemský ekonomický model, pro který se vžila přezdívka „montovna“.Ten se ovšem vyčerpal už v roce 2016. „Od té doby nám každý rok tato struktura ekonomiky přináší menší a menší zhodnocení. Neztrácíme, ale na dani ze zisku a z mezd se odvádí méně a méně přidané hodnoty. Tohle je potřeba změnit,“ říká ekonomka.Aby se Česku zase dařilo, musí starý model nahradit nový s vysokými maržemi. „Výzkum, vývoj, vlastní patenty, inovace, vlastní nápady převedené do výroby.  Ta výroba ani nemusí být u nás, ale čerpáte licenční poplatky. Můžou to být i služby. Česká republika je velmi dobrá v informačních odvětvích, v softwarových odvětvích, ve zbrojním odvětví,“ vypočítává Matesová.Hodnoťme výkon úředníkůNež starý model překlopíme do nového, potrvá podle Matesové, když vše půjde dobře, kolem deseti let. „To neznamená ale, že celých těch 10 let musíme stagnovat. Rychlost růstu bude velmi záležet na tom, jak k tomu bude vytvořené prostředí. Otázka drahých energií je klíčová, ale je to celoevropská otázka.“Pomohly by i změny ve státní správě. „Česká státní správa se aktivně brání tomu, co je na Západě naprostý standard, hodnocení účinku. V zákonu o státní službě nic jednotlivé zaměstnance nenutí, aby jejich činnost byla permanentně hodnocena. To by prosperitě prospělo,“ říká Matesová.„Potřebujeme strašně moc osekat byrokracii, aby do zavádění technologických změn úředníci nemluvili a přitom neměli strach, že se na tom spálí a někdo otočí situaci proti nim,“ dodává.Vyšší daně a vyšší dluhyMalý růst České republiky bude mít podle Jany Matesové hned několik důsledků. Vláda si bude muset obstarat příjmy jinak, a to z daní. „Pokud bychom dál chtěli mít takové nároky na veřejné služby jako dosud, tak se budou muset zvyšovat daně.  Tím zase bude zpomalovat ekonomika, čili to je začarovaný kruh.“ Šetřit by se podle Matesové mělo zejména na dotacích.Na mandatorní výdaje jde příliš velký podíl ze státní kasy, na investice pak tolik nezbývá míní ekonomka Matesová. „Ve srovnání se zeměmi Evropské unie nejsme podinvestovaná ekonomika, proti některým vyspělým zemím ale ano.  U nás je to otázka efektivnosti investic a taky jejich posloupnosti. My jsme dokončení dopravní infrastruktury nechali až „na jednou“. Poláci ne,“ říká.Česko se kvůli nízkému růstu bude dál zadlužovat vysokým tempem, predikuje také Matesová. To bude mít důsledky i pro finanční trhy. „Bude tam velká nabídka vládních dluhopisů, budou přinášet větší výnosy. Když státu  trh nenabídne za levno, bude si muset půjčit za draho od lidí,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Vysoké ceny bytů. Drahé hypotéky. Nízké mzdy. Mix, který může za to, že dostupnost bydlení v Česku je stále nízká. Na byt v Praze se vydělává deset let. I další velká města útočí na rekordní ceny. „Dobře už bylo,“ říká expert.Na koupi bytu v Praze je potřeba deset čistých ročních příjmů. Vyplývá to z dat Indexu návratnosti, který už 15 let sestavují Golem Finance a realitní server Reality Čechy. Jinými slovy, průměrný sedmdesátimetrový byt v hlavním městě si může člověk pořídit, pokud by deset let pracoval a nekupoval nic jiného.Průměrná cena bytu v Praze je aktuálně 7,7 milionu. To českou metropoli po přepočtu na průměrnou mzdu řadí v žebříčku cen bydlení před světová velkoměsta jako Londýn nebo Paříž. Méně dostupné bydlení má jen jediné město v Evropě. „Většinou vyhráváme, některý rok se posuneme na druhé místo. Amsterdam v letošních datech Prahu přeskočil,“ komentuje Libor Ostatek, hypoteční expert z Broker Trust a Golem Finance, data z čerstvého Deloitte Property Indexu.Průměrná cena bytu za celou Českou republiku činí 4,7 milionu korun. I tak mají Češi skoro nejdražší bydlení vůbec, na chvostu žebříčku jsme skončili spolu se Slovenskem, Izraelem, Irskem, Maďarskem, Francií či Chorvatskem. Nejdostupnější bydlení ze sledovaných zemí je naopak v Dánsku, Norsku nebo v Itálii a Řecku.Levnější byty vydržely jen chvilkuPo loňském výkyvu cen směrem dolů se dostupnost bytů vrací do starých mizerných kolejí. „Zaznamenali jsme určitý pokles cen nemovitostí v loňském roce, ale nebyl tak výrazný. Teď už jsme v mnoha městech s hodnotami nad rokem 2022,“ konstatuje Michal Pich, jednatel realitního serveru Reality Čechy. „Realitní trh se velmi rychle otřepal z negativních zpráv, které přicházely ze všech stran, a vrátil se zpátky. A vsadím se, že za pět let bude cena zase vyšší, než je teď,“ předpovídá odborník.Nejen Praha už teď přepisuje rekordní hodnoty. Typický, sedmdesátimetrový, byt v Olomouci sice loni zlevnil o 400 tisíc, teď už je ale zpátky na ceně 4,1 milionu. Plzeňský byt slevil v loňském roce taktéž o 400 tisíc, ale i ten už se s cenou zase vrátil přes 4 miliony. Podobný příběh s podobnými cenami píše Zlín. Liberecký byt je po loňském propadu už dokonce dražší než v roce 2022, vyjde na 4,1 milionu korun. A na průměrný byt v Brně je třeba si připravit dokonce 5,5 milionu.„Spousta investorů byla zkušená z let 2008 až 2012 a nezačali nemovitosti hromadně prodávat,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě Michal Pich z realitního serveru Reality Čechy. Tehdy se zalekli přicházející recese, tentokrát už nikoli. „Ruku v ruce s tím šlo i zvyšování cen nájemného, takže se jim vyplatilo držet a nepouštět,“ říká.Hypotéky ne a ne spadnoutAni situace na trhu s hypotékami nákupu bydlení příliš nenahrává. I přes pokles sazeb ČNB se hypotéky dál prodávají za 5 %, uvádí nový Hypomonitor ČBA. Před dvěma lety stály průměrně přes 6 %. Rodinné rozpočty financování bydlení leckdy velmi zatěžuje. „Domácnost vydala 71 % svých čistých měsíčních příjmů na splátku bydlení. Teď jsme kolem 60 %. O zlaté éře se dá mluvit, pokud jsme někde mezi 35 a 40 procenty zátěže, to je snový parametr, který se jen tak nevrátí,“ obává se Libor Ostatek.Přibývá ale i kupujících, kteří nemají problém ani s financováním druhé, či dokonce třetí nemovitosti, všímá si Michal Pich. „Za 20 let se nám změnil poměr lidí, kteří kupují nemovitosti. Stát dlouhou dobu nenabízel alternativu, jak by si lidé mohli spořit, a pro spoustu lidí je cihla pořád základ jejich mikroinvestičního portfolia. Když má mladá perspektivní rodina nějakou korunu navíc, nemá problém si hypotéku vzít a koupit si třeba druhou, třetí nemovitost a tu pronajímat. A tahle poptávka nám vyhnala ceny tam, kde jsou teď.“Rostou i ceny nemovitostí v prstencích okolo krajských měst. „Ještě před 15, 20 lety tomu tak nebylo a byl velký trend se stěhovat spíš do města. Ale mám spoustu kamarádů, kteří bydleli ve městě, odstěhovali se na vesnici a tam postavili dům,“ všímá si Michal Pich.Ještě palčivější je problém bydlení pro stále bobtnající skupinu „singles“. „To jsou kluci a holky, kteří děti neplánují, jsou sami. Pokud je člověk sám a je mu 25, tak běžte a vezměte si hypotéku na 45 000 měsíčně. To je lepší jít do nájmu. Člověk je i svobodnější,“ míní Michal Pich.Potřebujete skutečně bydlet ve městě?V příštích dvou letech situace lepší nebude, shodují se Ostatek s Pichem. „Všechny prognózy naznačují, že klíčové parametry nebudou mluvit ve prospěch dostupnosti nějak výrazně. Díky složitosti problému stavebního řízení a kvůli neefektivně nastavenému daňovému systému v oblasti nemovitostí nemáme nakročeno dobře,“ říká Ostatek.„Dobře už bylo. A pokud to nenaženeme čistými příjmy domácností, tak berme jako úspěch to, když zůstaneme na stejných hodnotách jako nyní,“ domnívá se Pich a doporučuje s nákupem bydlení neotálet. „Nečekat. Popřemýšlet nad konkrétní lokalitou, ta je klíčová. Jestli opravdu potřebuju bydlet v centru Prahy nebo v centru Brna, anebo jsem schopen bydlet někde dál. Definovat si cenové rozpětí a jakýkoliv hypoteční makléř dopočítá v podstatě možnost získání hypotečního úvěru,“ popisuje Pich.Jak pomůžou Čechům s byty novinky, které chystá vláda? Budou obce stavět vlastní bydlení? A dočkáme se digitalizace stavebního řízení jako v Estonsku? *****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Panika po výplachu na trzích je pryč. Recese je ale v Americe pořád cítit ve vzduchu. Ekonomika tam už nešlape jako doteď, říká analytička Anna Píchová. Nejlepší čas nakoupit americké státní dluhopisy, radí.„To pondělní ráno, kdy na člověka hned po otevření očí vybafne, že akciové trhy klesají o 12 %, nebylo úplně příjemné. Stoupl mi tep, ale pak jsem se uklidnila a začala číst, co se děje,“ popisuje akciová analytička Anna Píchová své „černé pondělí“.V Japonsku klesly trhy o 12 %, ve Spojených státech kolem čtyř procent. V součtu investoři přišli o biliony dolarů. Po týdnu a půl je ale panika tatam. „Po velkém propadu přišel zase velký nárůst. Většinou to tak bývá, že po nejhorším dnu přijde zase hodně dobrý den. Indexy po týdnu zavřely někde na nule, takže jakoby se vlastně nic nestalo,“ glosuje následný vývoj analytička One Family Office.Číst z často protichůdných signálů další vývoj je ale podle Píchové nemožné. „Nechci říkat, že na trhu je úplně klid, to určitě není. Obezřetnost je na místě. Říkat, jestli teď trh půjde nahoru nebo dolů, je hádání. Co je zřejmé, v příštích týdnech budou výkyvy větší, americké trhy budou takzvaně hledat směr.“Z amerického trhu práce v poslední době ale nechodí dobré zprávy. Firmy tvoří pomaleji pracovní místa, i mzdy rostou pomaleji, nezaměstnanost se zvedla, spotřeba zpomaluje. Někteří analytici stále častěji skloňují slovo recese. Jako recesi si v Evropě definujeme období, kdy ve dvou po sobě jdoucích kvartálech klesá HDP.„To se zatím v Americe neděje, podle posledních dat o HDP, které máme k ničemu takovému nedochází. Když se podíváme čistě na akciové trhy, tak máme téměř za sebou výsledkovou sezónu a ta dopadla dobře, firmy reportují růst zisků okolo 11–12 %. To značí, že tam problémy nejsou,“ míní Píchová.Firmy vydělávají, ale investoři jsou nervózníRozjetá ekonomika ve Státech ovšem poněkud brzdí. „Zaškobrtnutí z minulého týdne ukazuje, jak jsou investoři nervózní a jak sami nevědí, co se děje. Americká ekonomika zpomaluje a už nešlape tak, jak šlapala doteď. Je otázka, jestli pomůže, když Fed (Americká centrální banka, pozn. red.) sníží sazby v září, nebo jestli už to bude pozdě a začnou chodit další a další data, která budou ukazovat na větší zpomalení a na nějaký bobtnající problém v ekonomice,“ komentuje analytička.Jak se ale v nejisté době zorientovat? Jedna poučka říká, že když nevíš co, udělej to jako Buffett. „Věštec z Omahy“, miliardář Warren Buffett už od začátku roku například systematicky likviduje svoji pozici v Applu. Ve druhém čtvrtletí prodal skoro polovinu svých akcií v této společnosti. Píchová v tom ale žádné signály o propadu velkých technologických firem nečte. „Buffett začal Apple prodávat už v prvním kvartálu. Jeho pozice vzrostla natolik, že tak velké zastoupení jedné pozice mohlo být rizikové,“ vysvětluje Buffettovo počínání.Slavný investor zaujímá trochu defenzivnější pozici, skupuje například pokladniční poukázky (dluhový papír, který umožňuje půjčování peněz vládě v krátkém období, pozn. red.). „Snaží se využít situace, hotovost může poměrně dobře úročit právě pomocí pokladničních poukázek, ať už nějakých krátkodobějších jako třeba jednoměsíčních, dvouměsíčních, tříměsíčních, anebo může využívat i dluhopisů. Na amerických dluhopisech je zajímavá příležitost i na delších splatnostech, z čeho by mohl pak profitovat v delším období,“ odhaduje Anna Píchová.Strategie pro vytrvalé, starší i konzervativníDrobný investor, který pravidelně posílá nějakou částku do podílových nebo indexových fondů, by měl ve své strategii nehledě na korekce pokračovat. „Neuhýbat a dlouhodobě se toho držet,“ radí Píchová. Ztráty v dlouhém horizontu „vysedí“, akcie se s velkou pravděpodobností zase dostanou na růstovou trajektorii. „Investoři se nenechali vycukat. Spíše při poklesech nakupovali. To je samozřejmě lepší než čekat, až to pak začne růst. A určitě lepší než zběsile prodávat,“ radí analytička.Čím delší investiční horizont investor má, tím lépe se chrání před nepříznivými vlivy. „Pokud mám horizont jen 10 let, tak tam riziko, že nevydělám nebo že o peníze přijdu, nějaké je, jak nám ukazují historická data. Když je investiční horizont už 20 let a více, tak tam je riziko, že bych nevydělala aspoň tolik, aby mi to pokrylo inflaci, velmi malé,“ říká Píchová.A kdo očekává recesi nebo dokonce ztracenou dekádu, kdy ekonomika roky v řadě neporoste, může nakoupit dluhopisy. V tomto okamžiku zejména ty státní americké doporučuje právě Píchová. Zatímco u nás pokles sazeb už přišel, USA změna teprve čeká. „Teď je ta příležitost. Sazby jsou vysoké a čeká se, že půjdou dolů. A dluhopisy by z toho měly profitovat.“Americké dluhopisy jsou varianta i pro ty, kteří zvažují přesun stále méně úročených úspor ze spořicích účtů. „Není to samozřejmě tak konzervativní jako třeba spořicí účty nebo termínované vklady, ale je to v obdobném konzervativním ranku,“ míní Píchová.Dluhopisy jsou bezpečnějším aktivem než akcie, za menší riziko platí ovšem investor menším výnosem. „Očekávaný výnos se o pár procentních bodů sníží. U starších lidí, jako jsou padesátníci a výš, kteří chtějí portfolio diverzifikovat, tak to smysl dává,“ vysvětluje analytička v podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Střední třída jako by přes noc zchudla. Učitel, úředník či řemeslník – poslední tři krize daly střední třídě zabrat. I ten, kdo měl solidní práci, cítí zhoršení životního standardu. Teď už ale bude líp, předpovídá ekonom Stroukal.„Já si vždycky představuju Homera Simpsona. Z jedné práce, přestože není nijak extra kvalifikovaný, dokáže utáhnout rodinu se třemi malými dětmi. Nějaké úspory udělá. Má dům, auto, i když to není „bávo v plné palbě“. Zbývá mu na pivo. Ale když mu přijdou složenky, rozčílí se. Nežije v luxusu,“ popisuje střední třídu, do které spadá až 70 % Čechů, v podcastu Ve vatě Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity Praha.Podle ekonomických pouček definuje příslušníka střední třídy mzda či plat ve výši 80 % mediánu až po jeho dvojnásobek. „Český Homer Simpson“ tedy bere mezi 29 až 73 tisíci hrubého za měsíc. Sociolog by definici rozšířil ještě o stabilní profesi, stabilní bydlení, ať už v nájmu, nebo ve vlastním, možná vlastní auto.V posledních letech se ale obrázek střední třídy mění. Řada lidí, kteří mají vzdělání, slušnou, často i respektovanou práci, na dříve samozřejmé věci, jako je třeba dovolená, kultura, koníčky, najednou nedosáhne. Životní standard se jim po krizích – finanční, covidové a následně energetické – citelně zhoršil.Člověk se přes noc cítil chudý„Člověk s normálním zaměstnáním sice nemusel ‚chodit k lichváři‘, ale když mu najednou vyskočila hypotéka, protože musel refixovat kvůli vyšším úrokům, když mu vyskočily ceny energií a do toho se rozbilo auto, tak se přes noc mohl cítit chudý. Předtím mu na konci roku zbývalo na jednu hezkou dovolenou, teď ji nemohl mít,“ ilustruje novou realitu některých lidí Stroukal.Prožívali ji třeba zaměstnanci státu. „Viděli jsme poměrně silný pokles reálných mezd i reálných platů. Pokud inflace mezi roky 2019 a 2023 vyrostla o 40 % a platy některých zaměstnanců státu vzrostly o 14 %, tak to je významný pokles reálných příjmů. Přišla nejen zhoršená kvalita života, ale i frustrace,“ komentuje ekonom.Jestli se člověk cítí, nebo necítí být chudý, záleží do velké míry na tom, zda vlastní bydlení. Získat ho je i pro středně příjmové v současné době martyrium. „Není to jen o cenách nemovitostí, ale hypotéka je drahá a nevypadá to, že by měla klesat na úroveň, na kterou jsme předtím byli zvyklí. Člověk, který bere 40 nebo ve dvou 80 tisíc hrubého, tak když zaplatí 15 000 za hypotéku nebo 20 000 za nájem, tak to je ve výdajích obrovská položka. Něco dáte za jídlo, něco dětem za kroužek a na konci vám nezbyde ani na tu dovolenou,“ říká Stroukal.Chudí chudnou, bohatí bohatnouZklamání může, jak varují sociologové, vést k rozdělování společnosti, k nárůstu politického populismu, k rozmachu extremistických stran, což bylo ostatně vidět i například na výsledku voleb do Evropského parlamentu.V posledních letech se česká střední třída scvrkla o nějaká 4 %, odhaduje ekonom. Část se přelila do kategorie nízkopříjmových, přibylo ale i těch nejbohatších. „Nejbohatší v krizi bez problémů rostli, nestojí tolik na příjmech ze zaměstnání. Mají příjmy i z akcií a majetku. Když se srazily úrokové sazby dolů, tak jim akcie vyskočily, rostly i ceny nemovitostí,“ říká v podcastu Stroukal.Stát živí střední třídaZtenčování střední třídy je pro stát problém. Jako velká masa lidí totiž platí nejvíce na daních a odvodech. „Minimálně v objemu střední třída skutečně příjmy státu vytváří. Stát z ní dostává nejvíc peněz. Nejbohatší se daním umí vyhnout. Daňová optimalizace je pro ně procentuálně levnější. Když jim daně zvyšují, nedá se od nich vybrat tolik. Ale střední třída tomu neuteče, ta se oholit dá,“ říká Stroukal.Co naopak této skupině nejvíce pomohlo, říká ekonom, bylo zrušení superhrubé mzdy a snížení daně z příjmu, které téměř před čtyřmi roky prosadilo ANO, ODS a SPD. Státní rozpočet to vyšlo na 130 miliard korun.„Na druhou stranu s konsolidačním balíčkem přišli o školkovné, zdražila DPH, vyšší nemocenské pojištění taky pár stovek udělá, do toho vyšší daň z nemovitosti. Ale snaha byla, aby to zasáhlo všechny,“ říká Stroukal z pozice člena Národní ekonomické rady vlády, která se na úsporném balíku podílela.Taky OSVČ, z jejichž řad se střední třída často rekrutuje, musela ke konsolidaci přispět. Od letoška jim vzrostl minimální vyměřovací základ pojistného na sociální po pojištění. Typickým členem střední třídy jsou ovšem i státní zaměstnanci. Podle Stroukala jim bude vláda na podzim „podstrojovat“.Erár i firmy čeká růst platů„Půl milionu lidí placených ze státního rozpočtu. Čím blíž bude k volbám, tak se bude řešit, jestli jim zvedat platy. Klidně pojďme přidávat na platech, ale pokud jsme schopní to něčím vykompenzovat. Bojím se, že to bude předvolební dáreček. Tady máte peníze, jste střední třída. Je vás hodně, jsou to hlasy,“ říká Stroukal.I zaměstnance mimo erár čeká letos přidávání. „Z poslední prognózy ČNB krásně vyplývá, že by mělo být líp, protože nominální mzdy pořád porostou, v průměru někde nad sedmi procenty, inflace bude na dvou. Takže reálně si můžeme přidat 5 % čistého. Což by mělo podpořit i spotřebu,“ má za to makroekonom.„Když všechno dopadne dobře, tak by se střední třída měla dostávat z nejhoršího. Ceny energií asi nespadnou tam, kde jsme je znali, ani úroky nespadnou tam, kde jsme je znali, mzdy se zatím nevrátí tam, kde bychom je chtěli mít, ale už nebudou propadat,“ předpovídá Stroukal.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Vyspělé státy stárnou. Lidí, kteří vydělávají, ubývá a penzistů je stále víc. Senioři v bohatých zemích se bojí dlouhověkosti a přestávají utrácet, přestože mají enormní úspory. Tím táhnou ekonomiku dolů.Japonská ekonomika přežila zemětřesení, tajfuny i jadernou havárii ve Fukušimě. Zdaleka nejvíc jí však dává zabrat stárnoucí společnost. Růst se totiž už řadu let nekoná.Vysoký podíl „boomerů“ zatápí i americké ekonomice. Generaci „baby boomers“, tedy kohortu narozenou v letech 1946 až 1964, nazval týdeník The Economist před časem nejšťastnější generací na světě. Nezažila války, těžila z ohromného ekonomického růstu a nízkých úrokových sazeb.Tihle šedesátníci až osmdesátníci vlastní v Americe v součtu 76 miliard dolarů, přes polovinu čistého jmění celé společnosti, přitom sami tvoří „jen“ pětinu populace. Své úspory starší Američané neváhali až do roku 2015 utrácet, všímá si The Economist. V poslední dekádě však ochota spotřebovávat prudce klesá.Proč senioři škudlí?Podle ekonomky Jany Matesové jsou za „škudlením“ tím tři důvody.Hlavně prodlužující se střední délka života. „Ta generace se zvětšuje a žije delší dobu. Co jsme si uspořili, nemůžeme roztočit na zábavu. Za druhé si západní společnosti uvědomují, že se naše děti, a začíná se to týkat i České republiky, už o nás nebudou starat. Že budou muset spoléhat na pečovatele, které si budou muset platit anebo doplácet. Nově vytvořená střední třída boomerů začala mít navíc pocit, že by něco měla dětem odkázat,“ říká v podcastu Ve vatě.Čeští penzisté ani nedostali příležitost zbohatnout. „Jsme v úplně jiné situaci. U nás to boomerská generace ‚odnesla‘. Narodila se těsně před nástupem komunistického vedení země. Do doby naprosté ekonomické degradace, kdy Československo kleslo z první do páté desítky zemí podle ekonomické vyspělosti. Ti, co něco zdědili, tak o to přišli při znárodňování. Všichni ostatní dostávali přibližně stejně,“ popisuje československou realitu Jana Matesová.„Nejstarším“ národem v EU jsou Italové, následovaní Řeky, ale i Česko už pociťuje, jak chutná stárnutí. Momentálně v tuzemsku připadá na sto lidí ve věkové skupině mezi 20 a 64 lety celkem 35 seniorů. Ale v polovině století bude muset stovka ekonomicky aktivních živit už 54 starších.Vraťte poplatek u lékaře„Bude čím dál méně lidí na práci, ale ruce a krky, které budou potřebovat peníze z daní na spoustu účelů, budou čím dál nataženější a hladovější,“ míní Jana Matesová. Výdaje na penze a zdravotnictví se zvětší a vlády se budou víc a víc zadlužovat, avizuje ekonomka.„Přijde větší tlak na inflaci a relativně vysoké úrokové sazby. Úrokové sazby na úvěrech nebudou příliš klesat, na to úplně zapomeňme,“ varuje a dodává, že HDP porostou pomaleji.Penzijní systém vláda po letech debat mění. Na větší nároky ve zdravotnictví se ale podle Matesové Česko zatím nepřipravuje. Přitom spoluúčast na financování péče bude nevyhnutelná, míní ekonomka.„Je třeba nějaká forma spoluúčasti, přinejmenším tím poplatkem za návštěvu lékaře, který byl v době, kdy byl zaveden, v ceně tří lahvových desítek piva. Je dramaticky potřeba změnit celé vnímání veřejných služeb.“Nepříznivý výhled pro veřejné rozpočty může zvrátit pokrok, věří někdejší zástupkyně Česka při světové bance Jana Matesová. „Může to zvrátit jenom opravdu dramatický technologický rozvoj, který hodně zvýší produktivitu práce. Může to vylepšit migrace, ale může to i zhoršit, pokud by šlo o migranty, kteří se navěsí na sociální systém,“ míní.Jak se na život ve stárnoucí společnosti přichystat? Myslí banky na zvětšující se starší klientelu?*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Vrchol chalupářské sezony, kdy prodejci šponují ceny chat a chalup na maximum. Letos jdou ale proti trendu. V některých regionech až o 15 %. Průměrná cena je 2,5 milionu, výjimkou ale nejsou ani roubenky za 15 milionů.Chalupy si Češi za komunistů pořizovali jako únik před režimem. Když zavřela hranice pandemie, začali lidé masově skupovat všechno, „co mělo střechu“. S odchodem pandemie romantika víkendů mimo civilizaci opadla. A minusy vlastnictví rekreační nemovitosti v některých případech převážily na výhodami.Od loňska tak v inzertních nabídkách chalup přibývá, aktuálně lze vybírat odhadem ze zhruba 3500 rekreačních nemovitostí a ceny padají. Důvodů je víc. „Přišla energetická krize, krize inflační. Všechny náklady spojené s provozováním těchto typů nemovitostí šly nahoru. Pokud odstřihneme extrém covidu, trend zájmu o chalupy dlouhodobě klesá,“ podotýká v investičním podcastu Ve vatě, který si můžete poslechnout nahoře v přehrávači, realitní expert Libor Ostatek.Kde jsou chalupy nejlevnější a kde nejdražší„Pokud je nemovitost v lokalitě s geniem loci, v dobrém technickém stavu, nebo dokonce po rekonstrukci, tak si movitějšího zákazníka najde. Bez problému se prodává za 10 milionů korun i více. Roubenka kolem 15 milionů není nic výjimečného,“ říká Libor Ostatek ze společností Broker Trust a Golem Finance.Kromě nemovitostí na horách a v podhůří je draze naceněný ještě jeden specifický segment. „Američani tomu říkají ‚water front‘, u nás je to chata na břehu přehrady. Mám svoje molo, u něj paddleboard, loďku. Na Slapech stojí taková úplně normální chata přímo u vody 16,5 milionu,“ zmiňuje příklad z inzerce Ostatek.Kromě typu a stavu objektu hraje hlavní roli lokalita. Ceny padají nejen na Vysočině, nejvíce oproti loňsku klesly na Karlovarsku (o 16 %), na Ústecku (o 10 %) nebo v Moravskoslezském kraji. „Pěkná roubenka vedle bývalého povrchového dolu, to není úplně ono,“ komentuje expert Ve vatě.U ležáků usmlouváte slevuDo konce roku budou podle Ostatka ceny rekreačních objektů v průměru stagnovat. „Předpokládáme, že letos ceny neporostou, protože jsme v ekonomickém útlumu a vzpamatováváme se z inflačního šoku. Pokud se HDP dostane do většího růstu, tak v jarní sezoně může opět dojít k trendu nárůstu ceny. Hypotéky bychom mohli mít o procento níž, i když chaty a chalupy nejsou typický hypoteční produkt,“ odhaduje Libor Ostatek.U tzv. ležáků – objektů, které leží v nabídce i několik let – bude podle Ostatka prostor pro slevu. „Spousta lidí zvažuje, jestli to má do budoucna smysl. Asi nejmenší dilema mají ti, kteří k chalupě nemají rodinné nebo historické pouto. Pokud narazím na někoho, kdo na tom nelpí, tak bude otevřený tu cenu upravit.“Na co si dát při nákupu rekreační nemovitosti pozor? Jak koupit chalupu snů, a ne černou díru na peníze? Poslechněte si celý podcast Ve vatě!*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Menší firmy začnou dohánět ty velké. Velká technologická sedma dál poroste, i když ne tak rychle. A firmám ze spotřebitelského sektoru se začne dařit. Tři trendy, které v příštích šesti měsících na trzích čeká analytička Anna Píchová.První pololetí letošního roku bylo pro trhy dobré. „Nicméně výborné bylo jenom pro pár akcií, takže i když se zdá, že indexy vzrostly hodně, tak je táhlo nahoru pár titulů,“ podotýká Anna Píchová, akciová analytička One Family Office. Jde především o „velkou sedmičku“ zejména technologických firem.Nejznámější americký index S&P 500 od začátku roku vzrostl o 15 %. „V lednu se poprvé po dvou letech dostal na nové historické maximum, které v průběhu toho půl roku ale překonal ještě následně třicetkrát,“ všímá si Píchová v investičním podcastu Ve vatě.Nejvíce tomu přispěly akcie výrobce čipů Nvidia, dále Microsoft, Amazon, Apple a Meta. Technologie a umělá inteligence vládnou. Až na šestém místě mezi největšími americkými tahouny je jiná než technologická firma, farmaceutický koncern Eli Lilly, který produkuje nový úspěšný lék na hubnutí Zepobound, léky na diabetes a vyvíjí léčivo na Alzheimerovu chorobu.Že index S&P 500 táhne jen pár firem, nepovažuje Anna Píchová za hrozbu. „Ty firmy přispěly k největší části růstu zisku. Jsou oceněny za dobrou výkonnost právem. Valuace NVIDIA nejsou až tak našponované, jak mělo Cisco na vrcholu DOT com bubliny.“Právě Nvidia přispěla k růstu „esenpíčka“ nejvíce. Nejvyšší zhodnocení si ale připsala společnost Super Micro Computer, výrobce zařízení pro datová centra. Velmi se dařilo i bance Goldman Sachs, jejíž výsledky táhly vysoké úrokové sazby ve Spojených státech.Index S&P čekají v příštích měsících podle Anny Píchové další rekordy. „Když se podíváme do historie, tak když první pololetí je takhle výborné jako bylo to letošní, tak jsou tam ve většině případů další růsty, i když už ne tak rychlé jako v tom prvním.“ Kartami ještě mohou zamíchat americké prezidentské volby. Ty přinesou na trhy volatilitu.Trhy lépe přijmou Trumpa„Trhy určitě budou mít i měsíce, týdny, kdy budou hledat směr, nebude jasné, jestli půjdou nahoru nebo dolů. Když srovnáme výkonnost trhů za Trumpa a Bidena, tak se jim lépe daří teď. Do Trumpova volebního období ale hodně promluvil COVID,“ říká Píchová. „Myslím si, že trhy trochu lépe přijmou Trumpa, a to s ohledem na takové to republikánské snižování daňové zátěže, ale zase některé sektory budou trpět kvůli protekcionismu a nebude tak podporovaná zelená energie,“ míní Píchová ve Vatě.Jiné než technologické firmy zatím letos zaostávaly. Index Dow Jones, kde je třicet největších amerických firem, zhodnotil jenom o necelých 5 %. A třeba index Russell 2000, který zahrnuje nejmenší firmy z akciového trhu, vzrostl jenom o 1,7 %.Přijde boom malých firemMalé firmy doplácejí na stále ještě vysoké úrokové sazby, mají drahé úvěry. S tím, jak se blíží chvíle, kdy i americká centrální banka FED úroky sníží, poroste podle Píchové atraktivita menších podniků. “ Jak se sazby sníží, tak by se těmhle firmám mohlo dařit. To je za mě dobrá příležitost pro druhé pololetí. Dívejte se teď i po těch jiných firmách mimo „velkou sedmičku,“ radí.„Big tech trhy táhl nahoru a já si myslím, že to ještě pár týdnů pokračovat bude. Ve druhé polovině roku je za mě pravděpodobnější scénář, že větší firmy začnou za růstem zaostávat, zpomalí a naopak jako budou dohánět ty malé a střední firmy,“ domnívá se analytička.K těm nejméně úspěšným patřila v USA prozatím firma Wallgreens, lékárenská síť v USA. „Plánuje zavřít až čtvrtinu svých poboček a čeká nejhorší ziskovost od roku 2013,“ podotýká Píchová. Slabý výkon předvedly v prvním pololetí taky firmy ze spotřebního sektoru.„Na spotřebitelích se podepisuje vysoká inflace. Zvláště ti, kteří jsou v nižším příjmovém spektru ve Spojených státech, přestávají utrácet za věci jako je třeba oblečení. Nedařilo se Lululemon, což je známý výrobce sportovního oblečení. Podobná story je Nike, čekají velmi pomalý růst v následujícím období.“ Oslabující poptávka zasáhla i McDonald's a Coca Colu.Do příštího pololetí ale Píchová firmám ze spotřebitelského sektoru věří. „Tam je potenciál. Potom určitě některé firmy z oblastí nemovitostí, některé malé technologické firmy, které se zatím té velké rally neúčastnily.“V Americe aktuálně vyhlíží čerstvá čísla o nezaměstnanosti, které začala v poslední době růst. Inflace naposledy výrazně klesla, ale přesto by to mohlo oddálit očekávané snížení FEDem. Trhy čekají, že sazby půjdou dolů v září a do konce roku pak ještě jednou.„Někteří se začínají obávat toho, že FED sazby nakonec sníží až příliš pozdě, kdy nezaměstnanost hodně poskočí nahoru, a Amerika bude už na hraně recese. To by se propsalo do chování spotřebitelů,“ přemýšlí Píchová. „Na snížení sazeb čeká celý trh. Když konečně FED půjde se sazbami dolů, tak se čeká mohutná rally na akciových trzích.“Evropským akciím se prozatím v souhrnu dařilo, i když byl výkon trochu slabší než u těch za oceánem. „Index STOXX Europe 600 je v plusu o nějakých 9 %. V posledním roce a půl, dvou letech, evropské akcie trošku dohánějí americké, nicméně ta mezera je stále obrovská,“ říká Anna Píchová.Trhy jsou ale diametrálně odlišné. „Každý druhý Američan má peníze v akcích, spoří se takto na důchod, což v Evropě není pořád příliš běžné. A když už, tak i Evropané jdou na trh do Ameriky, takže poptávka po amerických akcích je prostě vyšší.“Jak si vedly dluhopisy? A čeká zlato další růst? Poslechněte si celý podcast Ve vatě.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Tisíce kilometrů dálnic. Miliardy do výzkumu a inovací. Impozantní čísla, která na první pohled mohou Češi Polákům jen závidět. Při přepočtu na hlavu však není polský výtlak tak působivý. V řadě ohledů jsme na tom i lépe.Do Polska se Češi v posledních letech dívají tak trochu se závistí – podobně jako dřív do Německa. Pár titulků z poslední doby. K českým hranicím se řítí další polská dálnice. Polské mzdy rostou, Česko ztrácí, Polsko přitáhlo další investici…Co do investic či infrastruktury nejsme za Polskem vůbec pozadu, odmyslíme-li si velikost a lidnatost našeho severního souseda.Přesto se tamní vlády v posledních letech odhodlaly k několika inspirativním krokům, které jsou hodné následování. „Není ostuda opisovat. Mohli bychom se inspirovat dobrými zákony a snižováním regulací, které vidíme u sousedů,“ začíná ekonom Dominik Stroukal, který šéfoval pracovní skupině NERV s cílem rozjet český růst.Česko je zatím stále bohatší než Polsko. Jenže zatímco český HDP od začátku pandemie stagnuje, Polsko roste a pomalu nás co do výkonu ekonomiky dohání. „Když to přepočítáme na paritu kupní síly, nejsou od nás Poláci tak daleko. Jsme na tom o tři až 15 procent lépe. Bez parity kupní síly jsme na tom o 30 až 50 procent lépe. V Polsku je levněji, ale když vyjedou do zahraničí, mají to tam dražší než Češi,“ porovnává ekonom Dominik Stroukal.Poláci se nebojí nakupovatNedávný polský růst táhla hlavně spotřeba. „Ten růst není dlouhodobý. Polská spotřeba se po covidu nezadrhla tolik jako u nás. Poláci nebyli tak pesimističtí jako my, věřili tomu, že mzdy porostou, že se z toho ekonomika dostane, a tak utráceli,“ říká Stroukal. I díky tomu se Polsko zařadilo mezi členské země Evropské unie, kde nejvíc roste nominálně průměrná mzda.„Poláci samozřejmě nastartovali tu ekonomiku rychleji než my. Kdybychom stagnovali tak, jak stagnujeme, a Polsko rostlo tak, jak rostlo ještě nedávno, protože i Poláci teď hodně zpomalili, tak by nás mohli jednou předběhnout. A to nechceme,“ říká Stroukal v podcastu Ve vatě. I proto se vláda i různé iniciativy pokoušejí český růst rozhýbat.Česko je typickou exportní ekonomikou, ale finální výrobky s vysokou přidanou hodnotou vznikají za našimi hranicemi. Polský ekonomický model je totožný. „Německo je pro Poláky největší obchodní partner. Oni jsou taky ‚montovna‘. Poláci jsou pro Němce pořád levná kvalifikovaná pracovní síla a řeší úplně stejný problém jako my: kde přidanou hodnotu vzít,“ podotýká ekonom.Polské dálniceSymbolem polského boomu jsou dálnice, ale země měla donedávna dopravní infrastrukturu horší než Česko. Ještě v roce 2009 ji protínalo jen 993 km dálnic. V další dekádě se však stavělo v Česku nevídaným tempem. Nyní regiony spojuje hotová dálniční síť, která čítá přes 5000 kilometrů.Nominálně obdivuhodné, ovšem na 38milionovou a podle rozlohy šestou největší zemi v EU nic extra, hodnotí Dominik Stroukal. „Polský zázrak není až zas tak zázračný. Jsou větší, v přepočtu na hlavu dálnice nevychází tak dobře. V přepočtu na obyvatele byly jen čtyři roky, 2010 až 2013, kdy dávali Poláci do silnic a dálnic víc než my,“ upozorňuje Stroukal.Povolení dálnic trvalo 13 letI čistě opticky je však v Polsku vidět, že se tam staví. „Když člověk přijede dneska do Varšavy, tak má pocit, že je v Singapuru. V Polsku se staví a staví se vysoko, u nás to prostě nejde,“ vadí Stroukalovi. „My chceme všichni investice, ale nechceme, aby stály zrovna v katastru naší obce. Je třeba odspodu zničit nimbyismus. Je třeba začít u obcí, ale to se teď nestane,“ říká ekonom s odkazem na fenomén NIMBY, v překlad „ne na mém dvorku“, a připomíná vládní angažmá hnutí STAN.Od zadání veřejné zakázky k podpisu smlouvy to v Polsku trvá jen 91 dní a vydání stavebního povolení zabere 290 dní. Získání stavebního povolení u šesti kontrolovaných dálnic trvalo podle zjištění NKÚ z roku 2020 průměrně 13 let.Za řadou polských investic stojí finance z evropských fondů. „Polsko čerpá nejvíc peněz z evropských fondů v celé Evropské unii. Ale když se to přepočítá na hlavu, tak jsme na tom dlouhodobě plus minus stejně. Navíc Polsko je hodně zemědělské. Ale my nejsme schopní postavit cyklostezku mezi třemi obcemi, protože se jedna zablokuje. V Polsku je využití dotací efektivnější,“ míní Stroukal.Další dálnice už z evropských peněz po roce 2028 nepostavíme. Peníze z fondů mají putovat primárně na jiné věci, než je infrastruktura. Navíc Česko přejde výhledově od příjemců dotací k čistým plátcům. „To přijde velice brzy a my budeme smutní, že jsme ty reformy nenakopli před deseti lety,“ říká Stroukal.Bude Polsko jaderná velmoc?Do výzkumu a vývoje investujeme víc než Polsko. V případě Česka jde o dvě procenta HDP, v případě Polska pouze o 1,5 procenta. „V Polsku by chtěli dostat vědu s výzkumem na vyšší procenta HDP a klidně i víc na dluh,“ avizuje Dominik Stroukal. Na dluh nemají problém financovat ani transformaci energetiky.Polsko je nejvíc závislé na uhlí z celé EU. „Teď do toho šlapou. Snaží se svoji pozici nejvíc uhelné ekonomiky zvrátit. Soláry a větrné elektrárny jim vyrobily víc energie, než jsou schopní spotřebovat,“ všímá si Stroukal. Ale sází i na jádro.Mezi roky 2033 až 2043 plánují spustit hned šest velkých reaktorů. „Pro investory je Polsko zajímavější už třeba jen kvůli tomu, že jsou větší. Ale jsou i přívětivější, neházejí jim tolik klacky pod nohy, takže je dost možné, že jaderné bloky dotáhnou a u nás se to nepodaří,“ přemýšlí Stroukal s tím, že kvůli jádru se taky Polsko nebude zdráhat zadlužit.„Mám docela rád naši skepsi vůči dluhu. Poláci za pár let tímhle tím tempem překročí Maastrichtská kritéria, u nás se nám díky konsolidaci podařilo problém odvrátit do daleka,“ kvituje Stroukal.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Populární představa říká, že Praha je bohatá, a Pražané si tak žijí na vysoké noze. Jenže i v jednom z nejbohatších regionů Unie přibývá lidí, kteří neutáhnou drahé bydlení. Část z nich proto zkouší nový život mimo velkoměsto.Zatímco z Prahy do Středočeského kraje se v roce 2020 přestěhovalo 15 071 osob, tak pouze 7637 osob se stěhovalo opačným směrem. Prstence kolem velkých měst se už pár let těší mimořádné pozornosti zájemců o bydlení. Malé sídlo totiž poskytuje „jakoby venkov“ a zároveň krátkou cestu za prací a zábavou. I když v populárních menších městech v okolí metropole ceny vyskočily, stále ještě tam lze najít byt či dům za rozumnou cenu a přitom se nemuset vzdát lukrativní práce v Praze. „Určitě bude přibývat lidí, kteří se z celé republiky budou stěhovat nadále do Středočeského kraje, do okruhu Prahy. Tam, kde si mohou dovolit bydlení a zároveň těžit z Prahy. Jak z práce, která je tam k dispozici, tak z výběru škol, zdravotní péče a kulturního života,“ komentuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová celosvětový trend.Fungl nový dům za cenu pronájmu garsonkyNejvyšším nákladem života ve velkoměstě je nepřekvapivě bydlení. Právě vysoké pořizovací ceny nebo vysoký nájem vyhnaly část zejména mladých Pražanů do regionů. „Bez rodinného zázemí jsem neměl šanci po odečtení nájmu v Praze našetřit na základ pro hypotéku,“ popsal svou zkušenost Adam Sušovský.Opustil kariéru v Praze a vrátil se zpět do Frýdku-Místku, kde prožil dětství. „Dneska jeden byt s rodinou máme a pronajímáme a sami jdeme bydlet do nájmu ve fungl novém domě se zahradou. Za nájemné, které v Praze odpovídá zrekonstruované garsonce. A hlavní bonus: pracovní doba končí v 15 hodin,“ píše Sušovský.Petr Daneš zase vyměnil Prahu 7 za Benešovsko. „Únik převážně kvůli dětem a klidu. Nejlepší rozhodnutí. Finančně výhodnější, lepší kvalita bydlení, víc klidu. Praha autem do hodiny, ale nemusíme dojíždět každý den,“ pochvaluje si své rozhodnutí.Praha je čtvrtý nejbohatší region EU a ​​výrazně se vymyká zbytku Česka, když je na více než dvojnásobku celostátního HDP na obyvatele. Firmy, které mají závody po celé České republice, sídlí právě v hlavním městě, a daně tedy odvádějí zde. A tomu odpovídají i průměrné mzdy.Mzdový medián je v Praze 36 651 hrubého, čistého asi 30 000 korun. Na začátku roku 2024 se průměrná cena nájmu za byt v Praze za metr čtvereční pohybovala na úrovni 395 korun. Za byt o velikosti 70 m2 nájemce platil průměrně 27 650 korun. A i v bohatém hlavním městě tak přibývá lidí, kteří takové náklady neutáhnou.Pro více lidí je město neúnosnéPodle posledního Indexu sociálního vyloučení, který připravuje Agentura pro sociální začleňování, tak Praha spadla spolu s Libercem nově do kategorie nejvyššího rizika možného sociálního vyloučení. Delší dobu vykazuje vysokou míru rizika už i Brno, kde jsou také vysoké nájmy, a Ostrava. A dál roste ohrožení i v Plzni.Na index má vedle počtu exekucí vliv i počet žadatelů o příspěvek na bydlení. Těch loni skokově přibylo, když ho dostalo čtvrt milionu domácností. Za poslední rok a čtvrt se jejich počet téměř zdvojnásobil. Pro řadu zvlášť mladých rodin je útěk z města šancí na důstojnější bydlení.Jenže vesnická idyla „bydlení za hubičku uprostřed přírody“ má své limity, které si ne každý uvědomí ještě před stěhováním. Ne každý je připraven na horší dostupnost služeb, škol, zdravotní péče. A na hodiny a hodiny v autě.„Z Prahy na vesnici ke Kolínu, zhruba hodinu do Prahy. Totální deprese, život prosezený v autě, žádná kultura či jiné vyžití, tradiční mentalita. Nikdy víc. Po půl roce jsme prodávali, teď koupili novostavbu bytu v centru Brna,“ píše Michaela Smolíková.Jakákoli škola nestačíProfese, které těží z neomezeného home officu, jsou ve výhodě. „Když je možné pracovat na dálku, tak tím lépe, ale okruh pozic, kde je to možné pět dnů v týdnu, se od pandemie příliš nezvětšuje,“ podotýká ekonomka Matesová.Pro rodiny s dětmi jsou vedle dopravní dostupnosti klíčovým kritériem budoucího domova  i školy. „Je třeba myslet i na slušné školy, které dětem zařídí konkurenceschopnost na trhu práce pro příštích 50 let. Nestačí jakákoliv škola,“ varuje ekonomka Jana Matesová.V obcích ani v menších městech nedokážou vyhovět specifickým požadavkům na vzdělávání. „Za stejné peníze bych měl byt v Brně-Bystrci nebo nový dům na Pálavě, tak jsem si zvolil Pálavu. Bohužel nakonec obě děti musí jezdit do školy a školky stejně do Brna, protože potřebují specifickou výuku,“ komentuje Jiří Kelnar.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Ceny bytů rostou v Česku svižně, laik s trendy stěží drží krok. Navíc se i jen pár kilometrů od sebe liší. Cenové mapy napoví, jak byt při koupi nepřeplatit nebo neprodat moc levně. Ne každá je ale kvalitní, varují experti.Za posledních 10 let vzrostly ceny nových bytů v Praze o 120 %, těch starších v hlavním městě o 126 % a ceny starších bytů mimo metropoli dokonce o 187 %. To je jen průměr, ceny se město od města, ale někdy i ulice od ulice velmi liší.Vyznat se v nich je pro laika složité. Kdo ceny porovnává jen podle inzerátů, může vybranou nemovitost přeplatit, tu svoji prodat příliš levně nebo se spálit při jednání v bance či vypořádání dědictví. V orientaci na trhu můžou pomoct cenové mapy.Ty ukazují, za kolik se v určitém časovém horizontu prodávají či pronajímají nemovitosti v určité lokalitě. V Česku jich aktuálně funguje hned několik, například Cenová mapa Sreality nebo cenovámapa.org či cenovámapa.cz.„Cenová mapa vám nemusí říkat, za kolik prodává soused svůj barák, má vám říci cenovou hladinu v nějaké mikrolokalitě. Protože když se budete dívat na jednotlivé byty, tak nevíte, jestli mají 20 metrů, 55 nebo 100 metrů,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě Milan Roček, jednatel společnosti Dataligence, která provozuje služby cenovamapa.org a Hypox.Koupit byt levně, prodat za drahoPři koupi nemovitosti pomůže cenová mapa odfiltrovat emoce. Zatímco při pořízení bytu na investice, se od nich kupci odpoutat dokážou, koupě vysněného bydlení se jimi často výhradně řídí. „Pokud jste na to dva, rozdělte si role.  Kdo má pragmatické myšlení, koukne se na cenovou hladinu. Až pak se zapojí emoce,“ říká Libor Ostatek, hypoteční expert Broker Trust a zakladatel Golem Finance.I pokud se majitel chystá nemovitost prodat, vyplatí se cenovou hladinu v lokalitě zmapovat.  Lidé se při odhadu hodnoty svého majteku často podceňují, sdílí svou zkušenost Milan Roček. Typickým příkladem jsou ti, kteří dům zdědili. „Kdo nevložil do nemovitosti kapitál na koupi, nemusí mít vůbec představu o tom, jaká by její cena měla být,“ upozorňuje expert.Podobně to platí i u hypoték, souhlasí Libor Ostatek. „Je spousta klientů, kteří si chtějí vzít hypotéku, ale vnitřně se podceňují. Vůbec si  neumí spočítat, jestli dosáhnou na nějakou konkrétní nemovitost, většinou se podhodnocují.  Mají pocit, že dosáhnou na hypotéku 3 miliony a můžou si koupit byt za 4 miliony, ale ve výsledku to může být klidně o 2 miliony víc.“ Kdo si své možnosti zasadí do reality pomocí  některé z cenových map, jedná pak s bankou efektivněji.Jak nacenit svůj bytPři naceňování bytu k prodeji hraje klíčovou roli, zda majitel peníze promptně potřebuje. „Pokud chci peníze rychle, měl bych víc času věnovat analytice nebo si vzít někoho k ruce, pokud tomu nerozumím,“ říká Ostatek.V inzerci najdeme řadu inzerátů, kdy majitel s cenou očividně „přestřelil“. Byty pak visí v inzerci i dva tři roky. „Ten člověk zřejmě čeká na vlnu, až půjdou ceny nahoru, ale má tam 10 milionů vázaných, někdy to nemá ani pronajaté,“ říká Ostatek. „První cena je vždycky jiná. Rozdíl mezi první a poslední cenou je někdy zásadní. Může být až ve stovkách tisíc. Klidně nakonec i 10 %,“ sdílí své hrubé odhady Libor Ostatek.Jak používat cenovou mapuCenové mapy vycházejí primárně buď ze skutečných prodejních cen, které jsou zapsané v katastru, nebo z nabídkových cen z inzerce. Případně kombinují obojí. Ročkova cenová mapa přidává ještě informace o cenách z bytových projektů, které se teprve staví. Jen do sběru surových dat, z kterých databází postavil, investoval Roček 50 - 80 milionů korun.Cenové mapy by měly porovnávat stejný typ nemovitostí, podobného stáří: panelák s panelákem, cihlu s cihlou. Klíčové ovšem je, z jakých dat mapa při výpočtu cenové hladiny vychází a jak široký vzorek bytů zahrnuje.Sám varuje před některými cenovými mapami, které fungují bezplatně. „Chtějí získat vaše osobní údaje a když dáte souhlas s jejich zpracováním, poskytnou je třeba realitním společnostem nebo hypotečním zprostředkovatelům a bankám.“Ceny bytů zase na rekordu, má to ale i výhoduCeny bytů už zase atakují rekordy. Peníze a s nimi i úvěry jsou stále poměrně drahé. „Vstupujeme opět do období rekordu.  My monitorujeme nabídkové ceny a už jsme nad rekordní hodnotou dubna 2022, kdy to bylo 4,7 milionů. Teď jsme  někde na 4,8 milionech,“ odkazuje Libor Ostatek na data Reality Čechy.Zájem o hypotéky oživuje. „Průměrná výše hypotéky roste extrémně rychle, poskytuje se 6 - 7 000 hypoték měsíčně, v nejmenším výkonu jich bylo kolem dvou tisíc,“ všímá si Ostatek.Podle Milana Ročka má tato doba paradoxně i výhodu: „Můžeme si nemovitosti vybrat, neutečou nám, není tu šílená poptávka, která každou nemovitost vykoupila během jediného dne. Co se týká výběru nemovitostí, tak takovouhle situaci jsme tady posledních zhruba 6- 7 let určitě nezažili.“*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Německá ekonomika má to horší ještě před sebou. Čeká ji odpojení od Číny a možná i návrat k jádru, míní ekonomka Jana Matesová. Pocítí to i Česko, na západních sousedech jsme jako exportní ekonomika životně závislí.Životní úroveň Čechů je obrovskou měrou závislá na tom, jak se bude dařit Německu. „Naše životní úroveň v Česku naprosto závisí na exportu. A 80 procent exportu jde na trhy Evropské unie, třetina z toho do Německa. Tolik k výzvám, abychom opustili Evropskou unii. Ledaže bychom se smířili s životní úrovní Běloruska nebo časem třeba Moldavska,“ varuje v podcastu Ve vatě ekonomka Jana Matesová.Ekonomický růst se však v Německu ne a ne rozjet. HDP této obří ekonomiky se po půlprocentním poklesu v závěru loňska v prvním letošním čtvrtletí zvýšil mezičtvrtletně o pouhé 0,2 procento.Odchod z Číny bude boletPříčin německé stagnace je celá řada. Jako vysloveně exportní země doplácí spolková republika doplácí na globální nestabilitu. Je závislá primárně na Číně a snižování této závislosti Němce brzy dožene.„Volkswagen se nechal slyšet, že snížení závislosti na čínském trhu je otázka nejméně deseti let. Bude to velký zásek. I proto říkám, že německá ekonomika nemá to nejhorší za sebou,“ míní někdejší zástupkyně Česka při Světové bance Jana Matesová.Volkswagen, Porsche, BMW. Německo chrlí značky, které jsou známé po celém světě, nejen v automotive, ale napříč obory. Chemický gigant BASF, technologičtí obři Siemens a ThyssenKrupp, ve financích Allianz.„Německé superznačky stále fungují. Tamní ekonomický model je založen na tom, že pod svými značkami něco velmi kvalifikovaně vyrábí, subdodavatele má v Německu a jinde po světě, třeba v České republice, a na průmysl je nabaleno množství služeb, třeba i těch finančních,“ vysvětluje ekonomka Matesová.Německá mašina se však zadrhla, podle Matesové zbrzdila tamní průmysl i „nezvládnutá energetická politika“. Ceny energií vzrostly i v Německu významně a v některých obdobích jsou na trojnásobku toho, za co se nakupují energie ve Spojených státech. S takovou se Němcům těžko konkuruje.„Chemie je enormně energeticky náročný průmysl, totéž výroba plochého skla pro automobilový průmysl, výroba betonu, cementu i celé strojírenství,“ vypočítává Matesová.Němci to se zelenou energií přehnaliPodle ekonomky Matesové to Němci s „Energiewende“ přehnali. Válka v Rusku a předtím covid energetickou transformaci zkomplikovaly.„Německo do svých politik velice silně vtělilo obavu o klima, až ideologie převážila nad proveditelností. Kdyby byli Němci lépe plánovali, určitě by svou transformaci k obnovitelným zdrojům nepostavili na ruském plynu. A kdyby uvažovali racionálně a ne ideologicky, tak by loni nevypnuli poslední tři jaderné elektrárny,“ má za to Matesová.Podle ekonomky bude Německo donuceno svou energetickou politiku změnit. Možná se i vrátí k jádru. „Nastartování jaderných elektráren není jednoduchá věc, takže možná časem, to bych úplně nevylučovala. Je možné, že se objeví malé modulární reaktory. A do té doby bude jádro německého průmyslu vyrábět třeba ve Spojených státech,“ predikuje Matesová Ve vatě.Německo také tlumí problémy na pracovním trhu, má druhou nejnižší nezaměstnanost hned po Česku. Na přelomu milénia sice Němci pod vedením sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera odvážně zreformovali pracovní trh. Kouzlo Hartzových reforem, pojmenovaných podle tehdejšího kancléřova poradce a manažera VW Petera Hartze, však už vyprchalo.„Tahle živá voda se vyčerpala, protože jednoho dne si na ni zvyknete,“ komentuje Matesová. Česku byla však podpora částečných úvazků, posílení úřadů práce a sloučení sociálních dávek pomohlo, míní.Občané druhé kategorieNáklady na sociální politiku v Německu stejně jako u nás zejména kvůli stárnutí populace rostou. Ani obrovské příchody migrantů ze světa problém pracovního trhu, jak se naivně doufalo, nevyřešily.„Pokud nebude německá ekonomika výkonná, tak začne být obrovský problém soudržnost společnosti. Ve východních zemích už je evidentně nízká. Populace tam nedostala to, co čekala. Lidé, kteří chtěli aktivně vzít život do svých rukou, z velké části migrovali do západního Německa,“ přemýšlí Jana Matesová.Západní část Německa poslala do té východní v devadesátých letech obrovské množství peněz. A s nimi do firem i manažery, kteří se uměli pohybovat v tržní ekonomice.„Lidé na východě měli pocit, že jsou Němci druhé kategorie. To se pořád projevuje, protože jinak by ta veliká náklonnost k Die Linke a AfD by nebyla možná. Máme tu železnou oponu a brala bych to jako varování pro bývalou východní Evropu. Paralely vidíme na Karlovarsku, Ústecku i nebo na Slovensku,“ říká Jana Matesová.Jaké vyhlídky tedy česká a německá ekonomika v příštích letech mají?„My máme pořád ještě větší prostor pro zvyšování produktivity. Z tohoto hlediska máme lepší vyhlídky než Německo. Německo má zase už velké značky, potřebuje jim najít nové trhy. Řada z nich odešla z Ruska, třeba Volkswagen, což bylo strategicky určitě dobře a dlouhodobě se jim to určitě vyplatí, ale krátkodobě to znamenalo veliké ztráty a v německé ekonomice to vůbec není zanedbatelné. Velké firmy tam odepsaly třeba 90 procent hodnoty svých aktiv,“ shrnuje Jana Matesová.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Do dlouhodobého investičního produktu se lidé zatím moc nehrnou. Vláda novinku, skrze kterou si lze odkládat na penzi, dobře nevysvětlila, míní experti. Lidé se obávají zrušení DIP i případného znárodnění úspor, zaznělo Ve vatě.Dlouhodobý investiční produkt funguje přes pět měsíců. Jako hlavní výhodu v porovnání s penzijním spoření experti uvádějí, že je o dost flexibilnější. Člověk nemusí posílat peníze na penzi do jednoho podílového fondu, ale může si investice rozložit od spořicího účtu, přes dluhopisový či americký indexový fond až po fond na indické akcie.Taková svoboda výběru není podle investora Mojmíra Zálešáka pro každého. „DIP je vhodnější pro někoho, kdo se investování aktivněji věnuje, kdo má rád pod kontrolou, kam jeho peníze jdou,“ myslí si Zálešák, člen investičního výboru fondu J&T NextGen, ve speciálu podcastu Ve vatě.Na DIP lze také čerpat státní podporu. Nikoli ovšem státní příspěvek, jaký máme u penzijního připojištění, ale klient si může odečíst z daní 48 tisíc korun za rok. Aby nepřišel o daňový odpočet, musí investovat minimálně deset let a peníze vybrat nejdříve v 60 letech. Někteří zaměstnavatelé poskytují na DIP také svůj příspěvek.O masivním zájmu o dlouhodobý investiční produkt zatím nelze mluvit. Poskytuje ho aktuálně 29 institucí a sjednaly si ho prozatím desítky tisíc lidí.„Myslela jsem, že to bude trošičku úspěšnější, ale úspěch se moc nedostavuje. Nebylo to moc vysvětleno a představeno. Je to produkt vlády a ta se k tomu vůbec nevyjádřila,“ komentovala Anna Píchová, analytička One Family Office, který spadá pod Havel & Partners.Opozice DIP nezrušíNěkteří střadatelé mají stále v paměti zánik druhého pilíře důchodového systému, který byl zrušen v roce 2016. Byl o něj malý zájem i kvůli tomu, že tehdy opoziční ČSSD jasně dopředu avizovala, že ho zruší – což později ve vládě s ANO také učinila.Podle Jana Macka, investičního specialisty společnosti Conseq, ale DIP případnou změnu vlády ustojí. „Politika je nevyzpytatelná. Ale DIP už za minulé vlády došel do druhého čtení. Takže to není nic, proti čemu by opozice byla.“I kdyby dlouhodobý investiční produkt zanikl, lidé podle expertů o peníze nepřijdou. „Zůstane mi majetkový účet u ‚investičky‘ nebo banky, kde mám nakoupené investiční nástroje. Příspěvky už si nebudu dávat do daní, ale předpokládám, že kdyby zanikl DIP, tak zanikne i povinnost vracet načerpané daňové výhody,“ říká Macek.Hlavní je, vybrat si správněKlíčové je vybrat si správného poskytovatele DIP. Když si chce klient později převést portfolio jinam, legislativně to jde, ale v praxi to může být složité. „Zprostředkovatelé to samozřejmě nechtějí, takže vás často donutí všechno prodat a jít ‚v cashi‘. Taže začínáte znovu od nuly,“ varuje Macek.Naopak přesouvat peníze mezi penzijním spořením a DIP nelze. Kdo „penzijko“ opustí před splněním všech podmínek, o státní podporu přijde – i když se přestěhuje do DIP. „Co se týče přestupu mezi podporovanými produkty, to znamená DPS, DIP a životní pojištění, tak tam není žádná spojující linka. Jsou to tři naprosto oddělené produkty, které pojí jenom to, že si lze příspěvky odpočítávat z daní,“ vysvětlil Macek.Krachu investičních společností by se nebál. „S krachem investičních společností tu naštěstí nemáme zkušenost, ale občas se stane, že se nějaká investiční společnost z českého trhu stáhne. Ale v tom případě se ráda najde jiná společnost, která ty fondy převezme a jede se dál,“ uvedl ve Vatě.Jsou úspory na penzi v bezpečí?Nedávné příběhy z Polska a Maďarska dokládají, že úspory střadatelů na důchod můžou posloužit  k zalátání státního dluhu. Polská vláda před 10 lety „znárodnila“ úspory svých občanů na penzi. Na státní účty převedla víc než půlku peněz naspořených ve fondech. Z nich bylo více než 40 procent investováno v polských státních dluhopisech, které stát skartoval, a snížil si tak státní dluh zhruba o osm procent.Maďary vláda zase postavila před ultimátum, že buď převedou úspory ze soukromých  penzijních fondů do fondu státního, nebo přijdou o tři čtvrtiny svého budoucího důchodu. Většina lidí poslechla a proti své vůli pomohla zalátat díru ve státní kase.Taková cesta není podle expertů vyloučená ani v Česku. „Je to jedno z rizik, které nemůžeme ovlivnit, je to něco úplně mimo kontrolu jednotlivce. Ale jestli se to stát může?  Ano, může,“ míní analytička Anna Píchová. Taky Jan Macek souhlasí, že možnost „znárodnění“ není v tuzemsku vyloučená… „Hrozí nám velký jaderný konflikt, všechno možné nám hrozí,“ zdůraznil.Jaká je ideální strategie investování na penzi pro dvacátníky, třicátníky a čtyřicátníky? A jak by k DIP měli přistoupit padesátníci? Poslechněte si celý díl podcastu nebo se podívejte na videozáznam natáčení s posluchači z pražského Vnitroblocku.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Češi mají stále nejvíc peněz na běžných účtech. Bilion korun, které leží na spořicích účet, začíná erodovat. Exbankéř Lubor Žalman a ekonom Dominik Stroukal říkají, že bez akcií to nepůjde.1,5 bilionu korun na běžných účtech. Jeden bilion na těch spořicích a jeden bilion na termínovaných. Třebaže vysoká inflace posledních let spořicí Čechy vyškolila, podle expertů nedostatečně.„Jenom málo lidí pochopilo, že cesta ke spokojenému finančnímu stáří vede spíš přes cenné papíry než přes banky. Když jsem byl v bance, tak jsem tenhle fenomén měl rád. Teď, když jsem na druhé straně, tak to rád nemám. Je to iracionální,“ říká Lubor Žalman, zakladatel Encor Wealth Management, dříve šéf Raiffeisenbank.Čas vyskočit ze spořicích účtů kvůli poklesu sazeb už dávno nastal, míní Žalman, ale lepší později než vůbec. „My jsme říkali před rokem a půl klientům, že je čas opustit spořicí účty a repofondy a přesunout peníze do dluhopisů, že nastává doba dluhopisová. Teď už jim říkáme, doba dluhopisová skončila, bez akcií a komodit to nepůjde.“Jenže Češi jsou stále co do způsobu uložení peněz velmi konzervativní. „Z dotazníků vychází, že u nás lidi přesun peněz z běžného účtu na spořicí účet považují za investování,“ říká Dominik Stroukal, ekonom z Metropolitní univerzity.Podle Žalmana je to o mentalitě. „Na světě existují dvě kultury, jedna je investiční a jedna je spořicí, většinou v těch anglosaských zemích si lidi půjčují a investují, kdežto v německy mluvících zemích spoří. A my jsme jednoznačně německá kultura.“Indikuje to recesiPokles sazeb začal v Česku loni v prosinci, ale další klesání už nebude tak rychlé, jak se čekalo, domnívá se Stroukal. „Přece jenom nám pořád ještě probublává inflace ze služeb. Pokles sazeb asi nepůjde v kadenci, na kterou jsme si teď začali pomalu zvykat. Ale v horizontu jednoho roku se dostaneme někam na 3,5 procenta.“ avizuje.I vývoj sazeb v USA a eurozóně je otázkou. „Co se týče jak amerických, tak eurových sazeb, kdoví, jestli ten pokles vůbec přijde. Kdoví, jestli není za námi. Krátkodobé úrokové sazby jsou ve Spojených státech dneska pořád ještě vyšší než ty dlouhodobé a je to snad nejdelší období v historii, kdy je tam tzv. invertovaná úroková křivka. Tohle většinou indikuje recesi,“ říká Lubor Žalman.Úroky na českých „spořácích“ zareagovaly na pokles sazeb okamžitě poklesem. „Některé banky dokonce už avizovaly, že na nich zautomatizovaly pokles sazeb. Jak bude padat reposazba, tak okamžitě s tím budou sazby spořicích účtů padat dolů,“ zmiňuje Dominik Stroukal.Spořicí účty: Malé banky zatím úroky držíNa trhu spořicích účtů jsou i výjimky. Část bank se snaží zuby nehty úroky držet, nechtějí přijít o klienty. „Kupují si trh. Pro menší banky je to akviziční strategie. To je rozhodnutí, které dělá víc marketingové než finanční oddělení,“ konstatuje Stroukal.Nová Partners Banka láká klienty na 5,06 procenta, bez limitů. Trinity Bank nabízí 5,58 procenta pro nové klienty se vklady do 250 000 Kč. Banka VÚB nabízí nejlepší úročení za 5,45 procenta. Z velkých bank nabízejí nejlepší úroky Unicredit Bank a ČSOB a při splnění určitých podmínek pět procent.Právě nejrůznější podmínky dokážou úročení dost proměnit. „Na jednom z účtů, který mám, je jedna z podmínek, že se úročí ta nejnižší úložka, kterou tam člověk má v daném kvartálu. Takže kdo si tam pošle nejdřív 5000, a pak dalších 100 tisíc, tak se jim zúročí jen těch pět,“ říká Stroukal.Za rok odteď však budou úroky na „spořácích“ výrazně níž. Zhruba jedno procento pod základní úrokovou sazbou ČNB. Ta bude podle prognózy za rok 3,4 procenta, úroky na spořicích účtech lze tedy čekat kolem 2,5 procenta.Ještě níže budou úroky termínovaných účtů. Přesto je výhodnější přesunout peníze tam, protože tam úroky zafixují. „Je to zdánlivě nelogické, protože nabídnou nižší sazbu, jenže nám ji celých třeba příštích dvanáct měsíců zachová. To ten spořicí účet může zítra nést třeba klidně o procento méně,“ upozorňuje Žalman.Kam peníze přesunout?Zatím nejlepší úrok na termínovaném kontu nabízí banka Creditas - 5,30 procenta při minimálním vkladu 5 000 Kč, na druhém místě je Max banka, která inzeruje shodně 5,30 procenta. U ní je ale minimální výše vkladu 100 000 Kč a na třetím místě je pak Unicredit Bank s pěti procenty s minimálním vkladem 30 000 Kč.Repofondy, které svým výnosem po odečtení poplatku kopírují dvoutýdenní reposazbu ČNB, byly podle Lubora Žalmana rozumnou alternativou, když se bankám nechtělo zvedat úroky na spořicích a termínovaných účtech. Teď už tak výhodný není, přesto pro superkonzervativní střadatele smysl dává. „Kdo chce velmi, velmi konzervativně peníze uložit, tak repo fond je lepší než termíňák, protože má vyšší likviditu, můžu z něj vystoupit denně,“ říká Žalman.Výnosy na dluhopisech klesají a budou klesat. Za posledních 12 měsíců nesly něco přes 10 procent, říká Lubor Žalman. Za rok by se výnos mohl pohybovat kolem šesti procent. To je citelný pokles, ovšem inflaci překonají bez problémů, míní investor.Loni Češi na dluhopisy slyšeli. Podle statistiky Asociace pro kapitálový trh zaznamenaly dluhopisové fondy největší nárůst majetku, konkrétně o 41,5 miliardy korun. Následovaly fondy akciové, které rostly o 24 miliard. Za konzervativní investici nelze považovat investice do firemních bondů.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

V polovině 30. let může přijít dekáda stagnace, míní investor Martin Müller. Za posledních šedesát let se vystřídaly dvě ztracené dekády a dvě období hojnosti. I když trhy nerostou, jde vydělat, míní trader.Martin Müller byl původně stavař, investicím se začal věnovat před 15 lety. Od konzervativního spoření se přes různé omyly prokousal až k investování a tradingu. Teď se jím živí na plný úvazek. Ponořený do grafů a tabulek, začal objevovat v chování trhů jisté pravidelnosti. Těmi se při investování a tradování snaží řídit.Mantra dlouhodobých investorů zní: hlavně z trhu neodcházet, ať se děje, co se děje. Prostě „buy and hold“ neboli „kup akcie a drž je“. Hojně citovaná studie Bank of America tvrdí, že kdo by každou dekádu od 30. let minulého století zmeškal pouhých 10 nejlepších burzovních dnů na americkém trhu, zhodnotil by portfolio jen 66 procenty. Kdo by na trhu setrval, dosáhl by dle studie návratnosti 23 000 procent.Martin Müller naopak tvrdí, že jsou sice období, kdy strategie „buy and hold“ je ta nejlepší, ale také existují poměrně dlouhá období, kdy investorům nic nepřinesla. Vyplatilo se naopak nakupovat a prodávat. Alespoň s částí portfolia.Padesátník možná nestihne vydělatKdyž se podíváte na rostoucí křivku amerického trhu, reprezentovaného indexem S&P500, uvidíte dvě dlouhá období stagnace. První od roku 1965 až do roku 1978. Druhé od roku 1997 do roku 2010. „Obě trvala shodně zhruba 13 let, kdy strategie buy and hold nepřinesla investorům žádný výnos, a dokonce i strategie postupného nakupování (dollar cost average) přinesla investorům ztrátu,“ popisuje Müller.Tato situace se na trzích může opakovat, říká investor. „Pokud bychom se na to koukali optikou, že trhy mají rády symetrii, tak období, kdy nejvhodnější strategie byla „buy and hold“ trvalo od roku 1975 do roku 2000, což bylo 25 let. A pokud bychom jako nové dno brali rok 2009, tak nás podobná situace může čekat třeba už v roce 2034,“ uvažuje Müller.Padesátníci, kteří by začali s investicemi, by pak mohli před důchodem skončit se stejně nebo méně penězi, než když na trh vstupovali. „Člověk začíná s investováním třeba v 50 letech, kdy doplatil hypotéku, má zabezpečené děti, dobrý plat a začínají mu zbývat peníze. S vidinou toho, že za 15 let, než se dostane do důchodu, si na důchod naspoří a nenaspořil by si vůbec nic. Ztracená dekáda,“ odkazuje realitu obou zmíněných třináctiletých období investor.Možná to zní jako sci-fi. „Ale pokud největší společnosti v indexu S&P500 nebudou schopné dosahovat stále větších zisků, začnou stagnovat. Investoři je proto nebudou ochotní nakupovat za tak vysoké valuace. Jejich vysoká váha v indexu S&P 500 bude jako koule na noze a trh jako celek nebude schopen růst,“ uvažuje Müller.Kdy nakupovat, kdy prodávat?Scénář, který se v minulosti opakoval dvakrát, nemusí podle Müllera zákonitě přijít potřetí. Přesto na něj chce být připravený.Aby i dál zhodnocoval svoje prostředky, věnuje se tradingu. „Pár tradů mi nevyšlo, nicméně průměrný výnos z nich mám 20 procent. Najít dobrý trade může trvat týdny i půl roku, ale ten kapitál pak můžete v klidu vzít a posadit ho na spořící účet,“ odhaluje část své strategie.Část portfolia má stále na dividendy, například akcie Komerční banky či ČEZ. Třetí nohu tvoří akcie společností, u nichž předpokládá, že budou dlouhodobě růst. „Jeden ze sektorů, který se mi líbí, je cyber security, je draze naceněný, ale je tam potenciál,“ uvedl v podcastu.I v rámci jednoho roku jsou podle Müllerových statistik období, kdy se akciím pravidelně daří více a méně. Každý investor zná pořekadlo „Sell in may and go away“ volně přeloženo „V květnu prodej a z trhu pryč.“ Müller si na základě statistik výsledků trhu od roku 1932 vytipoval měsíce, které jsou podle jeho zkušenosti vhodnější pro nákup akcií.„Vypadlo mi z toho, že existují měsíce, které jsou vyloženě špatné, jako třeba únor, dokonce i ten květen, září. Výborné měsíce jsou třeba duben, červenec, ale hlavně období konce roku říjen, listopad, prosinec.“„Vydělat může každý“Trhy Martin Müller přirovnává k atletickému stadionu. Probíhá tam velké množství disciplín, běží se tam stovka, někdo jiný tam běží maraton, někdo hází kladivem, někdo oštěpem, někdo skáče do výšky. A podobně se na burze obchoduje spousta různých instrumentů. Futures, opce, akcie, dluhopisy. A zároveň můžete obchodovat různé strategie a různé časové rámce. Kouzlo je v tom, že vy si můžete vybrat, co vám nejvíce vyhovuje, co chcete obchodovat a kde máte největší pravděpodobnost, že budete vydělávat. “V některých disciplínách podle investora drtivá většina investorů „prohraje“. „Abyste vydělali, musíte být lepší než ti ostatní, protože vyděláváte na úkor někoho jiného. Když si koupíte future a vyděláte, existuje protistrana, jehož peníze získáte. Kouzlo akcií je v tom, že nepotřebujete být lepší než někdo jiný, může vydělat v podstatě každý. A to díky kapitalizaci, která se neustále nafukuje a splaskává.“Proč se Martin Müller na trhy dívá jako na soupeření býků s medvědy? Jak s tradingem začínal? Které obchody ho „vyškolily“? Jak akcie analyzuje? Poslechněte si celý podcast Ve vatě v přehrávači nebo v podcastových aplikacích.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Volkswagen, BMW, to byly dříve stabilní firmy s pěknými zisky. Dnes však před sebou mají největší výzvu za řadu let. Pokud se něco zásadního nezmění, sjedou v roce 2035  z výrobních pásů po celé Evropské unii poslední vozy se spalovacím motorem. Zatím ale z přerodu těží hlavně čínské automobilky.Staré značky, které udávaly trendy v posledních letech, budou mít co dělat, aby nezanikly, míní akciová analytička Anna Píchová  „Trh už je hází přes palubu, že skoro zaniknou, že nemají šanci obstát v konkurenci. Firmy v automobilovém sektoru jsou tak nyní skoro napříč celým sektorem značně podhodnocené.“Přesto sama Píchová akcie tradičních automobilek aktuálně nenakupuje a jedné německé se dokonce zbavila. „Já bych si sama akcie automobilek teď nekoupila. Držela jsem akcie BMW, na jaře jsem je prodala. Výhled je takový všelijaký.“Volkswagen je levnýAkcie bavorské automobilky BMW ale podle analytičky ještě mohou jít nahoru. „Cena akcie by měla růst, protože ty firmy jsou pořád stále velmi ziskové, generují dostatek volné hotovosti, vyplácejí dividendy akcionářům, takže se o ten zisk dělí. Některé mají poměrně štědré buybacky, kdy zpětně nakupují své akcie.“Také akcie německé automobilky Volkswagen jsou levné. „Poslední roky okolo Volkswagenu byly docela divoké a pro akcionáře až bolestivé. Prodejům elektroaut  se nedařilo tak, jak společnost čekala. Firma neobstává před konkurencí na čínském trhu,“ shrnuje Píchová.  Zklamáním byly i dva pokusy o vstup na burzu, skrze dceřiné firmy Traton, který vyrábí nákladní auta,  a producenta luxusních vozů Porsche.Loni ještě koncern, do něhož spadá i Škoda Auto, hospodařil dobře, tržby i provozní zisk narostly. První kvartál letoška byl ale zklamáním, čistý zisk poklesl o 21,6 % na 3,7 miliard milionů EUR. „Jsou za tím vyšší náklady, neefektivita a zákazníci kupovali spíše levnější auta, která nemají takovou marži,“ vysvětluje Píchová.Škoda na rekordechŠkodě Auto, druhé nejprodávanější značce z koncernu VW, se naopak vede poměrně dobře. Loni dosáhla rekordních tržeb i rekordního provozního výsledku hospodaření. Vyprodukovala 900 tisíc aut. Tržby jí vyrostly o čtvrtinu na nějakých 26 miliard EUR.Jestli se ale Škoda chytne se svými elektroauty nebo se stane „zombie firmou“, která bude produkovat jenom spalovací motory pro rozvíjející se svět, se může ukázat už brzy. V létě hodlá představit laciný elektromobil. Nový Epic má být velký asi jako Fabia, má stát 600 000 korun a na jedno nabití má ujet zhruba 400 km.„Myslím si, že by to uspět mohlo, protože my tady v Evropě důvěřujeme stále spíše těm našim evropským značkám. Nicméně dojezdy se u čínské konkurence udávají mnohdy vyšší a ceny ještě nižší. A technologicky vymoženosti bývají u  čínských aut poměrně slušné,“ hodnotí šance chystané elektroškodovky Píchová.Nezáleží jen na tom, jak bude úspěšná v Evropě, ale zejména v Asii, dodává:  „Když se podíváme, kolik aut se produkuje třeba v indické továrně Škodovky, tak ta čísla nejsou nijak vysoká. Zatím to vypadá, že z transformace nejvíce těží čínští výrobci aut. V evropě je třeba pokročit s vývojem, zajistit si dodávky všech potřebných komponent za rozumné ceny, což se potom odráží i na konečné cenovce toho auta a vlastně pokročit i s výstavbou  infrastruktury,“ vypočítává Anna Píchová.Bublina kolem elektroaut splasklaTržní hodnota některých výrobců elektromobilů jako Rivian, Lucit, Nio a Fisker spadla v poslední době o desítky procent. „Ta bublina trošičku splaskla, trh prozřel. Jejich ocenění, které bylo přemrštěné, se vrátilo zpátky do normálu. Tyto automobilky mají hodně společného s mladými technologickýma firmami, potřebují hodně hotovosti, kterou pálí na vývoj, výrobu, marketing. Negenerují zisk, prodeje jsou stále malé,“ hodnotí Píchová.Například Nio spadlo z maxima okolo 60 dolarů na současných zhruba 5 dolar. Podobně je na tom dokonce velká Tesla, populární mezi českými investory. „Tesla je v zisku, ale už není největší prodejce elektroaut. Předběhla ji čínská automobilka BYD,“ která se podle Píchové už dere i do Evropy.Jako investorka tak Píchová nepreferuje ani elektromobilní sektor, volí třetí cestu.  „Mně se nejvíce, co se týče automotive,  líbí výrobci vlastně komponent a případně výrobci náhradních dílů a firmy, které opravují auta. “ Průměrný věk aut se totiž zvyšuje. Průměrné stáří vozidla v Česku je necelých 16 let. Lucembursko má naopak nejmladší vozový park v Evropě 7,5 roku,“ vyjmenovává. A stará auta budou potřebovat častější servis a náhradní díly.Jak jsou na tom akcie dalších automobilek? A co plány Tesly na nové samořiditelné taxi? Poslechněte si celý podcast nahoře v audiopřehravači.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Žádná divočina, glosuje ziskovost tuzemského bankovního sektoru ekonom Dominik Stroukal. Přestože loni vydělaly přes 100 miliard, v rámci EU jsou jen lehce nadprůměrné. Více své klienty „ždímají“ banky v Polsku či Maďarsku.V první pětici největších plátců daně za loňský rok jsou hned tři banky. Loni se jim dařilo, čistý zisk všech bank a pojišťoven v tuzemsku přesáhl 104 miliard. Proti roku předtím vyrostl o dvě miliardy.„To číslo trochu dráždí. Za jiný sektor, třeba supermarkety nebo internetové weby, souhrnné číslo nenajdeme. Najednou někde vykoukne 100 miliard, ale z jakých aktiv a z jakého vlastního kapitálu jsou banky tyto peníze schopné vytvořit, už často řečeno není.“Některé strany vládní koalice, například Starostové a lidovci, proto zvedly téma nové sektorové daně na banky. „Jestli je to naštvání za to, že se nevybralo tolik na windfall tax, nebo snaha najít na banky nějakou páku, aby podobně jako na Slovensku začaly nakupovat víc státních nebo jiných dluhopisů, to už je otázka konspirační,“ přemýšlí ekonom Dominik Stroukal v podcastu Ve vatě.Ekonomický argument pro zavedení takového zdanění hledá těžko. Zatímco po krizi let 2008 až 2009 sloužil výnos obdobných daní k sanaci zdecimovaného bankovního sektoru, dnes žádné krizi nečelíme. V Česku jsme jí ostatně v bankách nejpozději od kauzy IPB na počátku tisíciletí ani nečelili.Podle Dominika Stroukala jsou české banky sice ziskové, ale v kontextu EU nijak nadprůměrně. „V porovnání s jinými zeměmi nebo odvětvími to není žádná velká hitparáda. Není to špatné, nestěžoval bych si, kdybych měl svoji vlastní banku. Ale jsme zhruba kolem průměru,“ říká.Jak jsou české banky ziskové?Zisky bank lze porovnat podle několika ukazatelů. Například podle návratnosti kapitálu (RoE, Return on Equity), tedy kolik vydělá každá vložená koruna. V českých bankách to bylo loni zhruba 12 haléřů.„Když je návratnost vlastního kapitálu mezi 15 a 20 procenty, tak jsou to hezká čísla. My jsme na 12 procentech, průměr v EU je někde na 10 procent. Takže jsme lehce nadprůměrní, ale není to nic, co by mohlo dráždit až tak moc, že bychom si řekli, že tu není žádná konkurence a že tam potřebujeme setnout zisky nějakou speciální daní,“ míní Stroukal.Nebo se na ziskovost lze dívat přes návratnost aktiv. Ta udává, kolik čistého zisku připadá na jednu korunu aktiv dané banky. V českém bankovním sektoru je na rozvahách bank nějakých 10 bilionů korun.„Všichni tam máme vklady, spořáky, banky jsou obrovské. A z toho všeho udělají 100 miliard zisku, to je návratnost aktiv zhruba jedno procento. I tady jsme v mezinárodním srovnání lehce nadprůměrní, ale není to žádná divočina. Průměr byl na konci roku 2023 kolem 0,7 procenta. Ale jsou tam země, které mají nad dvě procenta,“ říká Stroukal.Banky v Polsku a Maďarsku vydělávají ještě vícTřetím ukazatelem je čistá úroková marže, která udává rozdíl mezi tím, kolik banky přijmou a kolik vyplatí na úrocích. „Tam jsme se dostali lehce nad průměr. Ale je to relativně nízké číslo oproti tomu, co jsou schopní udělat Poláci nebo Maďaři. My jsme někde na 1,8 procenta, zatímco Poláci a Maďaři měli ke 4,5, procenta. Dvojnásobek toho, co si u nás z těch úroků nechají banky v České republice,“ porovnává Stroukal.Čistá úroková marže dost kolísá, v roce 2022 byla podstatně vyšší. „Otázka, jestli to, co se stalo teď, už je nový normál. Jakmile windfall tax odpadne, tak jestli se nevrátíme zpátky k nějakému vyššímu nadprůměru,“ přemýšlí Stroukal.Sektorová daň v zahraničí: zaplatí to i klientZkušenosti ze zahraničí s bankovní daní ukazují, že ji nakonec zaplatí i klient. „Náklady té speciální daně se rozdělí mezi domácnosti, firmy a banky,“ parafrázuje výsledky studií Stroukal.V Polsku zdanění sektoru ovlivnilo i stabilitu bank. „Začaly podstupovat víc rizika, začaly si ušlý zisk kompenzovat tím, že vyhledávaly rizikovější obchody, rizikovější úvěry, což samozřejmě není něco, co bychom taky chtěli,“ říká ekonom.V Česku se podle Stroukala budou snažit banky s vládou dohodnout. Vláda by od nich mohla chtít pomoci s financováním infrastrukturních projektů od dostavby bloku jaderných elektráren přes dálnice po výstavbu vysokorychlostních tratí. Nebo by banky mohly začít nakupovat více státních dluhopisů.„Do politiky nevidím, ale věřil bych tomu, že tam částečně je tenhle handl: „Daň být nemusí, ale pojďte se víc zapojit do toho, co se tady ve státě děje,“ míní člen Národní ekonomické rady vlády.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

„Daň z nemovitosti vyděsila Těšíňany. Zlíňané zuří kvůli navýšení daně z nemovitosti. Obyvatelé Jihlavy jsou v šoku, daň z nemovitosti vzrostla na trojnásobek.“ Trojice novinových titulků ilustruje, že zvýšení daně z nemovitosti jitřilo na řadě míst Česka emoce.Daň vláda od letoška zvýšila o 80 procent a některé obce si k ní ještě přisadily, leckterým majitelům tak v těchto dnech přišel do schránky výměr s násobně vyšší daní, než platili loni. Je třeba zaplatit do konce května. A zvyšování nekončí, nově se totiž daň bude zvyšovat podle inflace.Libor Ostatek, expert na hypotéky a reality, však upozorňuje, že česká daň z nemovitosti patří k těm nejnižším v Evropě.„Teď mi přišla daň za rodinný dům 3200 korun ročně. Já se tomu trošku směju, protože když to přepočítám na aktuální hodnotu nemovitosti v loňském roce a držím se při zemi, tak je to 0,202 promile. Roční parkování na tři hodiny parkování jednou týdně na periferii Prahy vyjde úplně stejně, směšné,“ porovnává Libor Ostatek v podcastu Ve vatě.Daň se vypočítává jako násobek výměry nemovitosti s příslušnými sazbami. Následně se vynásobí základním koeficientem podle počtu obyvatel obce a případně i místním koeficientem, který si obce nastavují samy. Například v Jihlavě tak daň za 3+1 v paneláku z 800 korun skočila na více než 2000 korun.Ať se daň platí podle hodnoty bytu„Tam, kde daň vzrostla násobně, si zanadáváme. Ale jsme na hodnotách, které se neblíží ani promile z hodnoty nemovitosti,“ komentuje změny ve zdanění expert. Hodnota nemovitosti se ve výši daně neodráží, za podobně velkou polorozpadlou „barabiznu“ a luxusní vilu ve stejné lokalitě zaplatí majitelé stejně.To je podle Libora Ostatka chyba, daň by navázal na hodnotu nemovitosti, ovšem s výjimkami třeba pro seniory či mladé ve startovních bytech. V Česku by podle něj mohla namísto promile činit jedno procento z ceny bytu či domu.„Pokud je někdo majetnější, tak musí počítat s tím, že progrese daně z nemovitosti tam bude. Dneska tam prakticky není. Jedno procento z hodnoty nemovitosti už by bylo znatelné. Třeba ve Francii je daň asi desetkrát vyšší než u nás a tam bych se někam sunul,“ říká Ostatek.Výraznější navýšení daně z nemovitosti by podle Ostatka mělo kompenzovat nižší zdanění příjmů. Zatímco domy a byty zatěžujeme jednou z nejnižších daní v EU, v míře zdanění práce jsme naopak rekordmani.„Na dani z nemovitosti vybereme v České republice zhruba 0,5 procenta z celkových daňových příjmů. V Evropské unii je průměr někde mezi čtyřmi až šesti procenty,“ říká Ostatek.Daň za prázdný a za zchátralý bytRozumné by podle Libora Ostatka bylo také odstupňovat zdanění prvního a dalších vlastněných bytů. „Platil bych přes 30 000 za rok v případě francouzského modelu za nemovitost pro hlavní bydlení. Nemovitost k druhému bydlení, my bychom řekli chata, tam už je daň zhruba 1,2 procenta z hodnoty nemovitosti. Ještě více je to pak u nemovitostí zakoupených na pronájem.“Aktuálně platné zvýšení s trhem podle něj naopak vůbec nezahýbe a lidi od vlastnictví neodradí. „Pokud by se razantně zdražilo, tak se bytů do oběhu dostane víc. Je to příklad Vancouveru, který zavedl tzv. empty homes tax. Kdo byt nevyužívá ani nepronajímá, platí tři procenta z jeho hodnoty ročně,“ vysvětluje Ostatek.V Belgii mají zase tzv. daň ze zchátrání nemovitosti. „Když dům někomu už padá na hlavu, když ho 12 měsíců registrují jako zchátralý, tak vlastníka donutí buď k renovaci anebo k tomu, aby ho v atraktivní lokalitě radši prodal, než aby platil daň,“ líčí Ostatek.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Ze starých penzijních fondů se Čechům nechce, i když mají výnosy blízké nule. Od ledna je možné toto spoření „zamrazit“ a začít investovat odvážněji v nových, účastnických fondech. A to aniž by střadatel přišel o státní příspěvky.Na penzi si spoří čtyři a čtvrt milionu Čechů, většina z nich velmi opatrně. Ve starých, tzv. transformovaných fondech, kam už se deset let nedá vstoupit, si loni na důchod šetřilo celkem 2,4 milionu lidí.Tyto fondy jim garantují, že neprodělají. Mohou skončit každý rok s výnosy přinejhorším na nule. Jenže v nich ani nevydělají, výnosy starých fondů dlouhodobě nepřekonávají ani inflaci a stát se pokouší lidi přesvědčit, aby se na stáří zajistili efektivněji.Namotivovat má i nová možnost tzv. zamražení starého „penzijka“, která platí od ledna. Střadatel může jednou nohou se svými úsporami ve starém fondu zůstat s jistotou, že jeho konto nepůjde do minusu. Zároveň smí druhou nohou s vyšším výnosem vkročit do fondů nových neboli účastnických. Takové řešení doporučuje své generaci i důchodový expert, v současnosti předseda představenstva investičního fondu Avant Vladimír Bezděk.„Mně bude 50 let, já jsem jeden z těch 2,4 milionu lidí, kteří jsou ve starých transformovaných fondech. V transformovaných fondech zůstanu se starým kapitálem a přestanu tam posílat nové úložky. Nové úložky začnu posílat do doplňkového penzijního spoření. Můžu být tam i tam,“ vysvětluje v podcastu Ve vatě.Do konce loňského roku nebylo dovolené mít dvě paralelní smlouvy o důchodovém pojištění, ale nově to už možné je a tak není nutné příspěvky ze starého fondu přesouvat do nového, stačí je takzvaně zamrazit a uložená suma se dál úročí.„Výnos si zajistím jinde“Ač Bezděk investuje mnohem odvážněji jinde, transformované fondy používá jako konzervativní část svého portfolia. „Pro mě transformované fondy plní roli takové kotvy. A zisk nebo investiční výnos realizuju jinde. V padesáti má člověk ještě relativně dlouhou dobu – 10 až 15 let se otevřít trošku odvážnější investici.“Nevýhodou této strategie jsou dvojí poplatky. Státní příspěvek se čerpá jen na jednu ze dvou smluv o penzijním spoření. A s novou smlouvou musí účastník samozřejmě opět splnit minimální dobu spoření.„V novém penzijku začínáte od nuly a v momentě splnění podmínek pro čerpání máte to, co jste vydělala investicí v novém ‚penzijku‘, a zároveň to, co na vás čeká ‚zmražené‘ na staré smlouvě o penzijním připojištění,“ vysvětluje Petr Tošek z Asociace penzijních společností.Vladimír Bezděk se přimlouvá za reformu povinnosti starých fondů skončit každý rok přinejhorším na nule, ne v minusu. „Povinnost té každoroční nezáporné nuly by měla být revidována. Mělo by být umožněno klientům si vybrat, jestli by jim náhodou nestačila garance ne každý jeden rok v průběhu jejich investičního horizontu, ale na konci té jejich investiční maturity, to znamená v těch 60 nebo 65 letech,“ říká Bezděk.Dejte pět procent příjmů stranou a nesahejte na něJak se má na penzi chystat pětadvacátník? Podle Vladimíra Bezděka by si měl odkládat již od první výplaty. „Silně bych doporučoval, pokud to jenom trošku jde, vybudovat si návyk – stejně jako si čistíme zuby – a z každého pravidelného příjmu dát aspoň pět procent stranou, nespotřebovat je. A na dlouhodobé úspory 40 let nesahat.“Zároveň je podle Bezděka klíčové začít co nejdříve vlastní bydlení. „Začít postupně pracovat na vlastním bydlení, protože budu-li bydlet ve vlastním, tak to znamená, že v penzi nemusím nikomu platit nájem a znamená to poměrně významnou úsporu,“ říká Bezděk.Dobrou záchrannou sítí je podle Vladimíra Bezděka i rodina. „Může to být kontroverzní, ale rodina dává smysl i ekonomicky. Investice, které do dětí vložíme, finanční i nefinanční, se nám jednou bohatě vrátí.“Vladimír Bezděk byl hostem podcastu Ve vatě spolu se stálou expertkou pořadu, ekonomkou Janou Matesovou. Tématem byla schvalovaná důchodová reforma. Jak dopadne na jednotlivé generace? A jak se na důchod zařídit po vlastní ose? Poslouchejte podcast nahoře v článku.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.

Loni přibylo do sejfů centrálních bank po celém světě v součtu přes tisíc tun zlata. Mezi rekordmany byla i Česká národní banka. Ve třetím kvartále loňského roku byla dokonce pátým největším kupcem zlata mezi centrálními bankami na světě. Aktuálně drží 31 tun zlata.Guvernér Aleš Michl se zavázal, že by chtěl mít do pěti let v trezorech ČNB dokonce 100 tun zlata, což by bylo nejvíc v historii. „Náš guvernér chce diverzifikovat, nemá úplně za cíl zisk. Centrální banka se tím snaží zvýšit kredibilitu té instituce. Jakkoliv to neznamená, že naše peníze jsou kryté zlatem, že si tam člověk pro to zlato může dojít,“ vysvětluje motiv české „zlaté horečky“ ekonom Dominik Stroukal.„V objemu je to jenom pár procent, těch 31 tun zlata, co tam dneska máme, není zas tak velká položka oproti těm skoro čtyřem bilionům korun, co jsme tam měli zejména v eurech nakoupených po devizových intervencích, po kurzovém závazku.“Dlouhodobě mají největší zlaté rezervy samozřejmě Spojené státy, nějakých 8100 tun, následují Německo, Itálie, Francie a Rusko.Češi a zlato: Každý desátý má doma zlaťákZlatá horečka zasáhla i drobné střadatele a retailové investory, ačkoli je jejich podíl na obchodovaných objemech malý. Zhruba každý šestý Čech proto podle průzkumu agentury STEM/MARK pro Českou mincovnu investoval do zlata a každý desátý má doma zlatou minci nebo cihličku. „My jsme, co se investic týče, konzervativní, vidíme to na vztahu Čechů k nemovitostem. Co je doma, to se počítá. Navíc se tady i rozjel byznys se zlatem,“ hledá důvody Stroukal.Kvůli diverzifikaci patří zlato i do běžného portfolia, maximálně by ale mělo tvořit do 10 procent. „Když na to lidé mají, proč ne. Každý máme jiný příběh, jiný vztah k riziku a dává nám smysl něco jiného. Já rád udělám radost dceři nebo manželce zlatým šperkem. Ale vím, že to nepotřebuju proměnit na hotovost okamžitě. Spíš svůj zlatý poklad přesouvám na další generaci,“ upozorňuje Stroukal na to, že zlato nelze prodat stejně snadno jako třeba akcie.Zlato je tradičně považované za uchovatele hodnoty, zároveň je volatilní a jeho cena citlivě reaguje na veškeré mezinárodní krize. Aktuálně opět osciluje kolem historického maxima. Jedna trojská unce (31,3 g zlata) se obchoduje za 2300 dolarů, tedy zhruba 54 000 korun. Ještě před deseti lety stála 1300 dolarů.Cena může jít ještě výš, míní ekonom z Metropolitní univerzity Praha Stroukal. „Protože Putin, protože Hamás, protože to vypadá na vysoké úrokové sazby po delší dobu, protože v Americe může vyhrát volby Trump. Divokých věcí, které se dějí kolem nás, je celá řada.“A právě v časech vysokých rizik se lidé ke zlatu tradičně uchylují. Jako pojistka podle Stroukala funguje dobře. „Já jsem relativně fanoušek zlata. Chápu ho ale spíš jako pojištění nebo spoření než jako investici. Nečekám od toho to, co od akcií,“ říká ekonom.„Zlato je kolektivní deziluze“Kov totiž nevyrábí žádnou přidanou hodnotu jako firmy, jejichž akcie si můžeme koupit. „Nemá výnos, nemá nájem, nemá úrok, nemá dividendy. Ale pokud je po něčem poptávka a nabídka není nekonečná, tak to hodnotu má. Velká část vzniká tím, že si myslíme, že to ostatní taky hodnotí jako vzácné. Je to taková kolektivní deziluze. Stejně jako u umění, bitcoinu,“ míní Stroukal.Americký ekonom Jeremy Siegel porovnával výkonnost jednotlivých tříd aktiv na americkém trhu v období 1802 až 2006. „O parník“ vyhrály akcie. Zlato skončilo jako druhé nejméně výnosné aktivum hned za hotovostí. Roční zhodnocení činilo v průměru pouhých 0,33 procenta.Dokázalo sice porazit inflaci, ale jeho hodnota se za 204 let (po očištění od inflace) zvýšila jen dvojnásobně. Naproti tomu akcie se svou reálnou výnosností 6,8 procenta za rok dokázaly svou hodnotu zdvojnásobit v průměru zhruba každých 10 let.„Kdybychom se na to podívali po opuštění zlatého standardu, po Nixonově šoku v roce 1971, tak by to vycházelo výrazně líp. Ale je pravda, že na dlouhých časových řadách zlato výnos nemá. Krátké bondy nebo nemovitosti taky nic moc v dlouhé řadě neudělají, ale v kratším horizontu to vychází docela dobře,“ míní Stroukal.*****Ve vatě. Podcast novinářky Markéty Bidrmanové. Poslechněte si konkrétní rady investorů a odborníků na téma investic, inflace, úvěrů a hypoték. Finanční „kápézetka“ pro všechny, kterým nejsou peníze ukradené.Vychází každý čtvrtek. Poslouchejte na Seznam Zprávách, Podcasty.cz nebo ve všech podcastových aplikacích.V podcastu vysvětlujeme základní finanční pojmy a principy, nejde ale o investiční poradenství.O čem byste chtěli poslouchat příště? Co máme zlepšit? A co naopak určitě neměnit? Vaše připomínky, tipy i výtky uvítáme na adrese audio@sz.cz.