Když si vzpomenu na natáčení druhé epizody Řezu, vybaví se mi především sídliště (a taky skořicové rolky, ale o tom jindy). Věděli jste, jak dominantní roli ve Stockholmu hrají? Takzvaný ‘Milion Program’, který byl spuštěn v šedesátých letech 20. století tehdejší sociálnědemokratickou vládou, si dal za úkol postavit milion bytů společně s veškerou infrastrukturou. Což znamenalo jediné - hodně sídlišť. Cyril mi vyprávěl, jak to v nich funguje - například že se od začátku počítá s nutnou údržbou veřejného prostoru, aby se nestalo, že se na kusech přerostlé trávy budou donekonečna kupit plastové obaly od brambůrků a plechovky od piva. Dozvěděla jsem se také, že občané Stockholmu se dvakrát ročně sejdou na sousedské akci, kde společně uklízí okolí svých domů. Vysbírají odpadky, ostříhají keře, opraví lavičku, popovídají si a opečou párky. A prý tam chodí rádi a dobrovolně (no nezní to idylicky?). Cyril chválil sídliště Rinkebystråket, kde žije somálská menšina, a kde vznikl parter s obchůdky s nejrůznějším zbožím a službami. A prý to funguje, podniky nekrachují a z ulic si obyvatelé dělají ‘obývák’.

Ale od mojí slabosti k sídlištím pojďme dál. Cyril pracuje v úspěšném mezinárodním studiu Mandaworks. Bylo proto velmi osvěžující probrat těžkosti, se kterými se setkal, když se snažil hledat práci na dálku z Prahy ve Švédsku. I přesto, že tam byl na Erasmu, nebylo v tak konkurenčním prostředí vůbec snadné najít práci.

Mluvili jsme i o pracovním a celkovém životním tempu ve Švédsku, které je možná trochu klidnější, než na co jsme zvyklí z Česka. Deadliny se stíhají, ale lidé (i architekti) odcházejí z práce včas a volný čas má velkou hodnotu. K čemu ho využívají? Třeba k procházkám, ať už ve městě, nebo v nespočtu lesů v okolí Stockholmu. Nebo ke slunění, když se poštěstí. Easy.

A teď o Číně...Vím, vím, tento díl je o Stockholmu. Ale Mandaworks je mezinárodní studio s pobočkami i v Kanadě a Číně. A já jsem neodolala a zeptala se i na navrhování ve městech v těchto zemích, pro srovnání. Cyril mi popsal, že Čína je sice urbanizovaná, ale většina urbanizace proběhla relativně nedávno, a lidé, zvlášť starší generace, chtějí veřejný prostor užívat s určitou volností. Není tak ničím neobvyklým, když se v ulicích pije čaj, hraje madžong nebo cvičí tai-chi přímo před nákupním centrem.

A jedna poznámka o architektonické profesi na závěr. Úkolem architekta ve Švédsku není edukovat o nutnosti zelenomodré infrastruktury nebo propagovat potřebu osvícených projektů před veřejností a politiky. Zvlášť politici si prý ‘udělají domácí úkol’ a vědí přesně, co chtějí a proč je to potřeba. A úkolem architekta je pak splnit toto zadání. Nic míň, ale taky nic víc.

Nebojte, zeptala jsem se i na IKEA (i na masové kuličky, pardon).

Tak příjemný poslech! Úryvky z podcastu budou přibývat na Instagramu a já se budu těšit z každého komentáře.