Další díl podcastu v autě, kde si povídám s klientkou Veronikou, se kterou jsme společně jezdili a která úspěšně překonala svůj strach z řízení auta.

Jaký to bylo, když kolem sebe neustále slýchávala:

"Řídí každej blbec, tak to snad taky zvládneš ne?"

"Řidičák máš od osmnácti, tak snad pojedeš ne?"

Proč ani dvoje kondičky v klasické autoškole stejně nepomohly a přinesly spíš pocit "Asi nebudu řídit už nikdy v životě"

"Dřív mi bylo před řízením špatně. Vždycky jsem sice dojela, ale s pocitem úplnýho vyčerpání a hroznýho pocitu.

Teď mám pocit, že vím co dělám. Není mi před řízením špatně a neprobrečím zbytek dne. Je skvělý mít pocit, že jezdím bezpečně. Taky už nepotřebuju rady od spolujezdce."

Stereotypy, který se Veronice neověřily:

Prý jsou všichni řidiči agresivní a ona musí být taky. Nikdo jí v pražském provozu nikam nepustí, musí se všude nacpat. Nemůže mít Zetko vzadu na autě, protože jí ostatní budou dělat naschvály.

Funguje motivace a manipulace strachem a stanete se díky tomu dobrými řidiči a řidičkami? A mimochodem: "dálnice je furt rovně, tak jeď, čeho se bojíš?" prý taky není moc dobrá rada.