Mezi nejstarobylejší vyprávění, v nichž je záměrně opomíjena pravděpodobnost a logika, patří nejspíše tak zvané „kouzelné pohádky“, které jsou plné zázračných prvků a nadpřirozených bytostí a dobro v nich vždy vítězí nad zlem. Jiným typem jsou tak zvané „pohádky zvířecí“, které mívají často mravní podtext a zvířata v nich jednají jako lidé. V „pohádkách legendárních“ pak vystupují polidštěné biblické postavy a konečně v „žertovných pohádkách“ je hlavním hrdinou prostý člověk, spoléhající na vlastní sílu. Dále je třeba odlišit pohádky lidové, které se dlouho sdělovaly ústní tradicí a teprve i několik staletí po jejich vzniku byly zaznamenány folkloristy a vydány knižně. Jejich původní autor často nebývá znám, a tak jsou zaštítěny jmény slavných pohádkářů. Ryze autorské pohádky jsou mnohem mladší, i když vznikaly už ve středověku, kdy měly velmi blízko k rytířské epice.

www.cojeco.cz